Lancia Kappa: Důstojné stáří

Lancia Kappa, nebo chcete-li Lancia k, přišla na trh v roce 1994. Ve výrobním programu značky nahradila model Thema a s tím se pojilo i její rozporuplné přijetí. Thema totiž byla velmi oblíbená a fandové značky už stačili provedení Thema 8.32 s motorem Ferrari zařadit mezi své modly. Thema 8.32 sice nebyla čistě objektivně vzato až takový zázrak, dynamicky se jí prakticky vyrovnala verze Turbo a jízdní vlastnosti se do značné míry odvíjely od koncepce pohonu ‘všechno vpředu’, ale bylo tu výsuvné křídlo, spousta voňavé kůže, krásná přístrojová deska plná budíků se žlutou grafikou a především – byl tu ten nápis ‘Lancia by Ferrari’. A to vše teď měl nahradit nový automobil, Lancia Kappa.

Oproti subtilní bohatě prosklené Themě působila novinka skoro až obtloustle. Sedanu nebylo lze upřít jistou majestátnost, dalo by se tu dokonce hovořit i o nějaké té ladné italské eleganci, ale zároveň to nebylo nic z toho, na co byli zákazníci Lancie zvyklí. Další rozčarování přišlo uvnitř. Tam, kde Thema nabízela lány kůže a dekor ze vzácných dřevin, tam Kappa měla dřevo jen namalované na kusech levného plastu. A motor z Ferrari? Na ten zapomeňte úplně, ty časy už jsou pryč.

A tak skalní fandové, jak už tomu bylo v historii tolikrát, odcházeli z prezentace nového modelu zklamáni. Ti, kdo se rozhodli dát Kappě ještě šanci, brzy začali objevovat skryté kvality tohoto italského korábu. Ale ty měl odhalit až čas.

Lancii Thema vyráběla karosárna Pininfarina v provedení kombi. U Kappy tomu nebylo jinak. Originálně pojatý velký kombík, označený tradičně SW, přišel na trh v roce 1996. Zadní náprava dostala tlumiče Nivomat s automatickou regulací světlé výšky a zavazadelník s dvojitou podlahou proměnil Kappu v opulentní rodinný vůz devadesátých let. Sportovní verzi s motorem Ferrari už Lancia, jak jsem zmínil, nepřipravila, pro Kappu však připravila jinou specialitku – v roce 1997 přišlo provedení Coupé.

Kappu Coupé vyráběla karosárna Maggiora, která má na svědomí i takové legendy, jako jsou DeTomaso Mangusta, ale v jejích dílnách vznikal například i roztomilý Fiat Barchetta. Coupé bylo dvoudveřovou variantou Kappy, nepředstavujte si ale nějaký sportovní vůz. Tohle auto bylo určené k dlouhým cestám v luxusu a pohodlí. Jeho design je předmětem vášní do dnešních dní, sám se přiznám, že jsem si na něj dodnes úplně nezvykl. Nelze mu však upřít originalitu a díky detailům jako bezrámové dveře či podavače pásů i jistou dávku toho správného luxusu.

O svou verzi kupé Lancia Kappy se pokusilo i studio Bertone, které už v roce 1995 představilo svůj koncept s názvem – a teď se prosím nesmějte – Lancia Kayak. Navzdory jménu to však byl spíše luxusní motorový člun pro silnice a osobně bych asi tuhle verzi kupé měl radši.

Teď jste možná nabyli dojmu, že Kappa byla takovým velkým vozem stárnoucího muže. A do jisté míry máte pravdu. Kappa byla především o prostoru, komfortu a skvělé výbavě. Sedadla byla více než kde jinde pohodlnými křesly potaženými alcantarou či jemnou kůží, byla tu automatická klimatizace, audioaparatura s měničem na CD (to byly takové plastové disky, na které bylo možné ukládat hudbu v poměrně dobré kvalitě) a dokonce se tu objevila i jakási první verze satelitní navigace.

Zároveň to však byl italský vůz stárnoucího italského stárnoucího muže a tedy ani tady nesměl chybět temperament. Dokázala Kappa vykřesat z jízdního projevu alespoň nějakou zábavu i bez plaketky Ferrari? Odpověď zní: Jednoznačně ano! Nabídka motorů totiž vůbec nebyla špatná. Byly tu osvědčené jednotky od Fiatu i Alfy Romeo a to vždy v tom nejlepším provedení. Základem byl dvoulitrový atmosferický zážehový pětiválec, známý i z pozdějších Lancií a Fiatů. Motor se skvělým zvukem, výkonem hezkých 155 koní a ochotou točit až 7.000 ot/min už sám o sobě nebyl špatnou volbou. Následoval jeho větší sourozenec o objemu 2,4 litru a velmi pěkným stádem 175 koní a potom tu byl vrchol nabídky. 

Tedy ony tu byly vlastně dva vrcholy nabídky a oba stály za to. Na jedné straně legendární třílitrové Busso od Alfy Romeo, na druhé straně Fiatí dvoulitr s přeplňováním. Ten stejný dvoulitr, jaký jste mohli najít i v Lancii Deltě HF Integrale. Později byl tento čtyřválec nahrazen ještě charismatičtějším pětiválcem o výkonu 220 koní. Aby se výkon výbušných turbomotorů vůbec dostal ke slovu, Lancia na přední nápravu instalovala svůj chytrý diferenciál Viscodrive. Tato kombinace zajišťovala až nečekaně dynamické svezení, jaké od relativně velkého vozu čekal málokdo. Pro klidnější povahy tu naopak byla čtyřstupňová automatická převodovka Aisin.

Kappa, vyjma verze Coupé, byla v nabídce samozřejmě i v provedení s naftovým motorem. Jednalo se vždy o pětiválec 2,4 litru, v roce 1998 však byl původní turbodiesel nahrazen moderní jednotkou JTD s v té době zcela novým systémem common rail.

Ačkoli rozvrzané plastové imitace dřeva v interiéru Kappy nakřičely do světa nic o špičkové kvalitě, hlubší pohled odhalil, že Lancia tohle auto postavila skutečně bytelně. Nápravy tu jsou masivní, protikorozní ochrana naprosto příkladná a motory spolehlivé. Dnes mají první Kappy za sebou čtvrt století života. Původní podvozek často vydržel stovky tisíc kilometrů ve skvělé formě, karoserie jakbysmet. Motory, pokud se jim dostalo alespoň základní údržby, stále neztratily jiskru a provozovat letitou Lancii tak ve finále není vůbec nic složitého.

Dnes se hodnota této Lancie propadla na své dno a slušnou Kappu pořídíte při troše štěstí za týdenní mzdu a balíček cigaret. Přitom však Kappa stárne s gracií, nevypadá ani po letech jako nějaký starý vylítaný křáp, stále je komfortní, stále má svou eleganci a především – ve většině případů stále funguje.