Kia Stinger 3,3 T-GDi V6 AWD: Tak dobrá, až bych věřil, že sedím spíš v jistém bavorském voze

Automobilka Kia je momentálně jednou z vůbec nejoblíbenějších na světě. Však i v České republice nějaké její auto vlastní nespočet spokojených lidí. Všichni tuto značku ale mají zavedenou pouze jako výrobce rozumných vozidel s výborným poměrem cena-výkon. Nikoho by ani ve snu nenapadlo od ní očekávat něco víc.

Existuje však Kia, která to „něco víc“ zprostředkovat dokáže. Dokonce dokáže zprostředkovat mnohem víc. Jmenuje se Stinger a jedná se o sportovní liftback vyšší střední třídy, který ještě před třemi roky hrál roli vlajkové lodi značky.

Tento automobil je přímo excelentním příkladem toho, že když Korea tvrdě platí a správní Němci vyvíjejí, dopadá to dobře. Protože kdybyste mi zavázali oči a svezli mě, nevěřil bych vám, že sedím v Kii. Nene, já bych mířil do Bavorska. Pojďme se o tom pobavit blíž.

Bavorská Kia? Cože?

„Jaromíre? Chceš nám snad naznačit, že Stinger na tebe zapůsobil, jako by to bylo BMW? Hele… víme, že ho navrhovali v Německu, to platí o několika novějších Kiích. A taky víme, že tato je lepší než ostatní. Ale BMW? Prosím Tě, zas nepřeháněj.“

Já však nepřeháním. Naznačuju přesně toto, protože přesně tak to je. Stinger, to je víc BMW než Kia. Proč? No protože kromě Petera Schreyera, který navrhoval jeho design, stejně jako u obyčejnějších Kií, tu ještě ruku k dílu přiložil Albert Biermann, bývalý viceprezident inženýrské divize BMW M. A na autě je to zatraceně znát.

Ač se to možná nezdá, dává to smysl, jelikož Kia okolo roku 2010 chtěla dokázat, že i ona svede motoristické veřejnosti vytřít zrak. Ne jen potěšit. Posadit všechny na zadek! Jenže sama na takovou práci neměla know-how. Všechna její předchozí auta, snad s výjimkou Elanu (který si ale Kia nevyvíjela, šlo o licenční Lotus), byla jen rozumnými přepravními kapslemi. Naznala tím pádem, že musí získat lidi, kteří už podobné vozy umí.

A jaká značka vytrvale produkuje automobily, jež milují snad všichni řidiči, co usednou za jejich volant? No jistě! Právě BMW – ideálně ještě s emblémem M. Tak se Kia spojila s panem Biermannem a navrhla mu částku, již nemohl odmítnout. Netrvalo dlouho a ruka byla v rukávě.

Následovaly měsíce a měsíce za rýsovacími prkny (a samozřejmě i počítači), tisíc testovacích kilometrů na korejském mezinárodním okruhu a hlavně plných deset tisíc kilometrů v obávaném zeleném pekle – na severní smyčce Nürburgringu – až byl pan Biermann spokojen. V roce 2017 tak na trh přišla Kia Stinger.

Jestli měla úspěch, se v tomto případě určuje hůř. Logicky byla nejdražší, a tím i nejméně prodávanou Kiou své generace. Ale je to špatně? Vždyť tehdejší tisk ji miloval. A každý jeden vlastník také. Navíc se jich prý nakonec vyrobilo přes 130 000 kusů. To zase není tak špatné. Každopádně, rozhodně se zapsala do historie jako nejzajímavější Kia všech dob. A zrak všem opravdu vytřela.

Krásně to ukazuje kousek z roku 2021 s pouhými 40 000 km na tachometru, který si před několika měsíci koupil můj kamarád Pavel. Je osazený rovnou tou nejlepší jednotkou: dvojitě přeplňovaným vidlicovým šestiválcem T-GDi o objemu 3,3 litru. A já už se nemůžu dočkat, až vám povím, kde všude jsem našel bavorský rukopis. Dejme se do práce.

Mohl bych se na ni dívat hodiny

Začnu pěkně zhurta. Za mě se první stopa BMW dá najít i při statickém pohledu. Jasně, zrovna toto je práce pana Schreyera, který dřív navrhoval Volkswageny, ne Bavoráky. Návdavkem jsou tu samozřejmě i takové… korejské detaily jako poněkud expresivněji tvarovaná světla, falešné nasávací otvory v kapotě nebo některé divočejší linky.

Avšak když se podíváte na tu dlouhou kapotu, krásně splývavou siluetu a mohutnou záď, a když si uvědomíte, že celý tvar auta je svalnatý, aniž by byl těžkopádný, dojde vám, že tady se i s designem pracovalo, jako by návrhář kreslil auto s ledvinkami vepředu. Ostatně i tvar masky nasávacího otvoru je kapku… naznačuje.

Nádherně dotažená kabina

Bavorský pocit zesílí po nastoupení do interiéru. Ale prosím pozor, ne jen nějakým elegantním designem, i když ten tu samozřejmě najdete také. Poznat je především na použitých materiálech a zpracování i těch nejmenších detailů.

Pokud znáte běžné Kie, víte, že jejich vnitřky jsou takové plastikové nic. Neurazí, nenadchnou. Stinger? To je jiná káva. Palubní deska je obšitá měkkou kůží s dvojitým prošíváním. Strop včetně sloupků je pokrytý alcantarou. Hned několik ovladačů, stejně jako výdechy klimatizace, zdobí decentní hliník. Také jsou tu kovové pedály a krásné kožené sedačky, v Pavlově kousku navíc vyvedené v působivé tmavě červené barvě. Je tu vážně pěkně.

A nekončí to jen kvalitními povrchy. Ono je tu všechno i dotaženější, než jak to znám třeba ze Ceedu. Ano, páčky pod volantem, tlačítka na něm a některé další konkrétní ovladače jsou slabší, protože jsou sdílené s menšími modely. Ale cokoliv unikátního má přesně ten exaktní a příjemný chod i tlumenou akustiku BMW. Na co tu sáhnete, to je mohutné, pevné, neodbyté. Už začínáte chápat?

Biermannova bavorská logika uvažování se pak propsala i do nabídky místa v interiéru. To znamená, že ho máte tak akorát, leč ani o milimetr víc. Jednoduše je potřeba přijmout, že Stinger vás obklopí. Nechce s vámi vozit i kilogramy zbytečného vzduchu navíc. Odkud to jen známe, že?

Úplně jiný, a přece krásně stejný šestiválec

Duch BMW je naprosto stejně znát i z motoru. A už vidím, jak tu varovně zvedáte prst. „BMW používá řadové šestiválce, tady je vidlicový. To je přece úplně něco jiného.“ Ano, máte pravdu, je to něco jiného. Takže tu chtě nechtě musí zaznít, že této tři-trojce V6 do hutnosti zvuku i charakteru bavorského třílitru, neřkuli jeho řízné atmosférické verze, přece jen něco schází.

Leč já tu mnichovské vozy vidím v tom, že v rámci třídy V6 se jedná o mimořádně povedený motor. Jeho zvuk je jemný, decentní a hodný velikosti Stingera, a přitom v nejvyšších otáčkách ze sebe dokáže vyloudit i kapku dravosti. Díky dvojitému přeplňování jednotka navíc mohutně táhne už dole, aniž by nahoře umřela. A po celou dobu jízdy krásně baví posádku i okolí. Biermann jednoduše dostal korejský základ, který ale Bavorsku přiblížil, jak nejvíc to šlo.

Exaktně čistá, návyková jízda

„Esenci BMW“ však Stinger zprostředkuje hlavně v oddíle jízda. Tady je to skutečná korejská čistá radost z řízení. Všechno je tu nastaveno správně a s důrazem na řidičovy vjemy. Kia ani Biermann nedovolili, aby se na projevu tohoto auta vyskytla byť jediná kaňka.

Řízení je nádherně tuhé a přímé. Osmistupňová automatická převodovka používá speciální měnič točivého momentu typu CPA (Centrifugal Pendulum Absorber) ze závodních aut, díky čemuž řadí hladce, a přitom na svou konstrukci nebývale svižně. Odpružení s elektronickými tlumiči zvládá v komfortním režimu pěkně tlumit nerovnosti, aniž by auto vytvářelo jakýkoliv dojem „plavby na lodi“, a ve sportovním režimu nedovolí byť miniaturní náklon karoserie.

Je to ale chování šasi, které vás dostane nejvíc. To je vážně super! Auto dokonale maskuje svou váhu a v zatáčkách snese opravdu velký tlak. I ve vysoké rychlosti podvozek nepoleví a drží se zuby nehty asfaltu. Pohon všech čtyř kol s preferencí zadní nápravy pak zajistí, že v momentě, kdy si karoserie v oblouku zaklekne, vnější zadní kolo auto ze zatáčky precizně vytlačí přesně tím směrem, kam chcete jet.

Jediné, s čím je potřeba počítat, je fakt, že na brzdách už ty skoro dvě tuny cítit jde. Ne snad, že by zde výrobce či šéfinženýr polevili, vůz zpomalují šestipístkové brzdy Brembo vepředu a čtyřpístkové vzadu. Jenže… holt fyzika. Ovšem jinak se jedná o exaktně čistou, návykovou jízdu. Skutečně jsem z ní byl nadšený.

Přesvědčila i majitele Bavoráku

Nevěříte mi? Chápu, vždyť jezdím Citroëny. Co já vím o BMW? Ale dámy a pánové, pozor, má slova potvrdil mnohem zkušenější „BMW driver“. K testu jsem si totiž přizval i našeho redakčního kamaráda Robina, který nám občas pomáhá například s organizací Kafe & Kár, a hlavně mu pane říkalo už nejedno auto s roztočenou modrou vrtulí v logu.

Byl mnohem skeptičtější než já, když jsme jeli za Pavlem: „To bude jezdit jako Insignia OPC. Bude to fajn, ale bude to těžké a takové… neohrabané. Prostě domů to chtít nebudu,“ říkal. A jak se pak klučina neuvěřením škrábal na hlavě. Tak moc se mu tato Kia líbila. Vsadím se, že zrovna teď počítá litry v kufru, jestli by se mu do Stingera nevešel kočárek.

Verdikt

Kia Stinger je, a nejspíš i zůstane nejlepším autem, jež jsem od této automobilky kdy řídil. Má krásné proporce, které skrývají kvalitní a propracovanou kabinu. Nabídne jeden z nejlepších vidlicových šestiválců své doby. A pochlubí se výbornými, návykovými jízdními vlastnostmi. Je to zkrátka tak dobrá Kia, až bych věřil, že sedím spíš v jistém bavorském voze. Sázka na Alberta Biermanna se tu tím pádem skutečně vyplatila.

Moc děkuji Pavlovi za půjčení, pořádně si užívej svou nejlepší Kiu historie!

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-)  

Technické údaje

Kia Stinger 3,3 T-GDi V6 AWD (2021)

Motor: dvěma turby přeplňovaný zážehový vidlicový šestiválec 3342 cm3
Nejvyšší výkon: 269 kW (361k) při 6000 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 510 Nm při 1300 – 4500 ot/min 
Převodovka: automatická měničová osmistupňová
Provozní hmotnost: 1933 kg 
Maximální rychlost: 270 km/h
0-100 km/h: 5,4 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 10,4 l/100 km 
Spotřeba majitele: přibližně odpovídá tabulkám