KIA K4 SPIN: Vymírající "obyčejné" auto

Je to dlouho, co jsem si jako nejstarší z kolektivu tohoto nadčasového média vysomroval testovačku. Ale Kiu K4 v kombíku jsem potkal na svém posledním výletě za milými lidmi severní Ameriky a říkal si: Něco takového bych teď potřeboval, protože Citroen Xantia přezdívaný Helena Fibingerová a Chevy Camaro přezdívané Ta Sviňa, potřebuju nahradit něčím použitelným pro reálný život. Na Citroenu se pořád něco se… kazí. A i když zrovna neteče a nevěřím, že by byl nebezpečný posádce, přesto je to trošku loterie, kam až se s ním člověk dostane. U Camara je to podobné a k tomu značně nepohodlné. A o papíry.

Asi bych si měl konečně pořídit nějaké normální auto. Nechci SUV, jejich smysl jsem zatím nepochopil. A nepotřebuju něco extra sportovního, ani extravagantního, potřebuju fakt jen spotřebič, který vždy zabodnu do zácpy a když už se nááhodou objeví kus pěkné silnice, projedu se. Jen tak trošku opatrně, jak se na dospělého muže sluší. A nevadí mi manuál, v citroenu se vždycky snažím tu naprosto protichůdnou složeninu sametového podvozku a agrárního HDI plynule protáhnout provozem a ten fofrklacek mě prostě baví.

V poslední době také všem okolo říkám, že koncern Hyundai – Kia převzal žezlo od mladoboleslavské škodovky, který prodává oktávky za cenu BMW – 6% a stala se tak spíše značkou na pomezí smysluplnosti, nepovedené pokrokovosti a „lifestylu“, ať už to znamená cokoli. Kia oproti tomu nepodniká žádné velké experimenty, pokud odhlédneme od designu, a stále produkuje vozy zcela normální. A to jak s ohledem na ceny, tak konfigurace a také ovládací prvky, které nejsou za každou cenu inovativní a jen fungují. Ano, jsem starý muž, který má rád čudlíky.

Takže hatchback, do kterého narvu kolo, nebo čtyři lidi, nemělo by to žrát a mělo by mě to co nejmíň otravovat na dálnici a v zácpě, ale také chci alespoň pár drobností, které mi udělají radost, když se cesta uvolní. A také něco, co jde trošku mimo mé standardní preference: Chci auto nezáludné, žádnou veselou saň (tu už ostatně mám). Důvod je jednoduchý. Až se jednou budu vracet unavený v zimě na sněhu domů, chci jen pozorovat, jak to jede, a nestresovat se.

Moderní tříválcový litrový hatchback s rozumnou výbavou za asi půl milionu korun, s výkonem jen tak akorát, manuálním šestikvaltem a udělátkama pro pohodlné parkování a jízdu po dálnici by vlastně mohl celkem vyhovovat.

Půjčené auto je zvenku divné, tak jak to má být, ale nemá takové kraviny jako elektrické kliky dveří, nebo plechy tam, kde by měla být okna jen proto, že to hezky vypadá. A upřímně musím říct, že sice nejsem fanda zrovna tohoto stylu, ale když jsem od auta odcházel, nebo k němu přicházel, neurážel mě a byl jsem v podstatě spokojený s tím, že se někdo zamyslel.

Interier zapadá do toho, co koncern (sic!) produkuje. Je funkční, má tlačítka a placatý displej před řidičem. Tlačítka jdou skoro všechna přeprogramovat tak, aby měl řidič možnost jen po hmatu najít své nejpoužívanější funkce a displej klimatizace skoro není vidět za volantem. Asi bych na to nadával, kdybych to přes to musel ovládat, ale opět: Na základní funkce jsou tu tlačítka a upřímně: Co jiného, než teplotu a otáčky větráku chcete řešit. 

Přístrojový štít dokonce umožňuje změnit „téma“, které je na něm zobrazeno. Radostně jsem si s tím začal hrát s vidinou, že si tam nastavím nějaké kulaté budíky a budu zcela spokojený. Bohužel jsem přišel na fakt, že většina displeje je jen segmentová. Jako starý digitálky. Můžete tedy změnit barvu podsvícení designových… …obloučků kolem tachometru a tím to končí.

To je asi jediná věc, kterou mi Kia radost neudělala. Nevadí mi, že je displej segmentový, nevadí mi digitální ukazatele rychlosti. Vadí mi ale dvě věci: Ty „obloučky“ kolem rychlosti, které zobrazují otáčky a rychlost nejsou cejchované a v noci, kdy systém naráží na nedostatečnou regulovatelnost ledek v podsvícení, není vůbec vidět, co svítí víc a co míň. Ve zkratce: V noci to pro mé oči nefunguje. Druhou věcí je fakt, že se díky těmto zcela zbytečným prvkům ocitly základní kontrolky, jako jsou třeba blinkry, schované alespoň částečně za volantem. Je to úplně zbytečný přešlap.

Jakmile jsem ale zaplul do provozu, začal jsem přístroji přepravy odpouštět. Litrový motor má dostatek výkonu, abych se něbál (sám) předjíždět, řadička padne hezky do ruky a nezasekává se a řízení je sice trošku bez citu, ale přesné a pro mě čitelné dost.

Placatá křivka točivého momentu v širokém spektru otáček pak znamená, že pokud člověk nechce, v podstatě ani řadit nemusí. Jízda 1-3-5 auto vůbec nedráždí a člověk má pocit, že se nemusí snažit. A když se zamyslím nad svými požadavky výše, pak tohle je přesně ono.

Jen se na chvilku vrátím k řízení. Ono celkem znatelně tuhne okolo 70 km/h, což mě trošku iritovalo při jízdě Blankou, kde je právě 70 limitem. Dá se na to ale asi zvynout a stejně tam jezdím jinou rychlostí, tak co.

A co se týče blbnutí na okreskách v neděli ráno: Auto má velmi čitelný a nezáludný podvozek postavený ne na sportovní jízdu a krocení buvola, ale spíše na efektivní a bezpečnou jízdu pod skutečným limitem auta. Ale i nezáludné podvozky jdou rozkejvat, takže nudy se nebojím. A ten fofrklacek mě baví. I lehkost ovládání toho auta mě baví, to, co ještě před dvaceti lety bylo popisováno jako „přeposilované řízení a odezvy“ je dnes normou a přiznám se: Vyhovuje mi to.

Verdikt

Ano, toto auto by mi za svou cenu i v té nejslabší motorizaci mohlo do baráku. A není to proto, že by bylo urputně sportovní, nebo hydraulicky divné. Mohlo by tam, protože by bylo „obyčejné“ a i takové věci člověk v životě potřebuje. Chápejte to jako pochvalu ;-)