Když citroëny překonávají hranice III: Dieselové AX a jeho dvě tváře

I třetí lednový týden se dočkáte článku mapujícího zajímavé úspěchy určitého modelu značky Citroën. Seriál o překonávání hranic začal polopásovými vozidly vycházejícími z řad B2, alternativně C4/C6 úspěšně křižujícími Afriku s Asií (k přečtení zde) a pokračoval rychlostními rekordy upraveného typu SM na bonnevillských solných pláních (najdete ho tady).

Dnes se vydáme zase trochu jiným směrem. Jelikož jsme už dobyli nezmapovaná území a zapsali se do exkluzivního klubu 200 mph, tak přišel čas pro změnu spořit. Majitelé octavií TDI jistě zbystřili už u nadpisu, ano, následující řádky povedou k rekordu v oblasti snižování spotřeby, který prolomil malý dieselový model AX. Abychom ale nevynechali fanoušky rychlosti, podíváme se také na to, jak si s tímto rekordmanem jde hrát.

Začnu otázkou: pamatuje si vůbec někdo z vás Citroën AX? Na tuto nenápadnou nákupní tašku, jež se ještě před deseti lety bežně objevovala na evropských silnicích, už motoristé většinou zapomněli. Přitom je to docela škoda, bylo to velmi šikovné auto. Automobilka ho zamýšlela jako nástupce modelů Visa a Axel, nám známého pod názvem Oltcit, a poprvé v této třídě ho postavila kompletně z techniky používané značkou Peugeot. 

Zajímavý byl už vývoj vozidla. Zadáním nebylo postavit cokoliv luxusního nebo sportovního. Naopak, úkol zněl vytvořit to nejekonomičtější auto na trhu. Mělo být produkčním odrazem tehdejší napůl vládní a napůl společností PSA podporované iniciativy s názvem ECO 2000, při které bylo snahou vyvinout auto se spotřebou 2 litrů na 100 kilometrů.

Inženýři se proto zaměřili na tři nosné pilíře: aerodynamiku, vnitřní tření a hmotnost. Léta cizelovali tvar i konstrukci budoucího auta, aby mělo co nejmenší jízdní odpory a bylo co nejlehčí. A když se v roce 1986 představilo, bylo AX přesně takové. Navzdory svému tenkrát modernímu hranatému tvaru mělo odpor vzduchu Cx pouhých 0,31. Třecí ztráty snižovala instalace nových celohliníkových jednotek TU s rozvody poháněnými řemenem a optimalizovaným mazáním. 

Tím nejpozoruhodnějším však bylo číslo na váze, které se povedlo zredukovat na naprosté minimum. Auto prošlo přísnou dietou, kdy všechny díly, jež nemusely být z oceli, byly plastové (hliník by v této třídě byl drahý i dnes, natož potom tehdy). Stejně tak zmíněná ocel skeletu měla výrazně redukovanou tloušťku. Výsledkem byla fascinující hodnota 640 kg u základního provedení, přičemž ani nejvybavenější kusy nepřekročily 800 kilogramů.

Zároveň je potřeba dodat, že AX svou posádku nenutilo k žádným bolestivým ústupkům. Pořád nabízelo relativně prostornou kabinu i kufr a příjemné komfortní odpružení (jistě, koule to nebyly, ale v rámci třídy se auto nemělo za co stydět). Byl to tenkrát vpravdě inovativní malý Citroën, ostatně tak, jak má správný vůz předmětné značky být. 

Výrobce měl samozřejmě zájem na tom, aby tak pokrokovou odlehčenou konstrukci zpropagoval. Také chtěl zjistit, jak moc se produkční auto dokáže vyrovnat cílům již popisované ECO 2000. Tudíž si vymyslel cestu dlouhou 1000 mil, kterou měla nejúspornější specifikace AX s atmosférickou dieselovou čtrnáctistovkou zvládnout na jednu 45-litrovou nádrž.

Tato cesta se uskutečnila v roce 1989 a vedla z anglického Doveru do katalánské Barcelony. Důležité je na ní i to, že řidič měl za úkol neomezovat příliš okolní provoz. Měl jet plynule, ale standardní cestovní rychlostí, ne pomaleji než traktor. Důvodem byla snaha o prokázání realistické spotřeby, jelikož právě ta je pro zákazníka nejpodstatnějším ukazatelem. No a jak to dopadlo?

Věřte nebo ne, auto to zvládlo. Skutečně bez nepříjemného brždění provozu přejelo z Británie až do Španělska, aniž by jednou muselo natankovat. Za 1609 kilometrů spotřebovalo 44,891 litrů paliva, což značí spotřebu úžasných 2,79 litru na sto kilometrů. Ještě zajímavěji to vychází při přepočítání na imperiální jednotky, tedy počet mílí na galon. Tam auto dosáhlo magické třímístné hodnoty 100 mpg (počítáno britským způsobem, USA metodika ukazuje 87 mpg).

Tímto počinem se malé nenápadné AX zapsalo do Guinnessovy knihy rekordů jako nejúspornější produkční auto a pouze jeden jediný sériový vůz běžné konstrukce (kapsle, co víc než auto připomínají olympijské boby, nepočítám) jej zatím dokázal porazit: slavný Volkswagen Lupo 3L, jenž v roce 2003 překonal vzdálenost 2910 mil se spotřebou 101.6 mpg, tedy 2,78 l/100km. 

Návdavkem musím doplnit, že takováto čísla rozhodně nejsou jen výjimkou dosaženou hlubokým soustředěním se, ideálním množstvím okolního provozu a vhodným počasím. Dodnes se na různých fórech po celé Evropě dočtete, že stařičká AX bežně jezdí se spotřebou okolo 3.5 l/100 km, včetně modelů poháněných benzínovým motorem. Návrh z půlky osmdesátých let prostě funguje.    

Pokud jste však nabyli dojmu, že takové ekonomicky orientované auto je zákonitě příšerně pomalé a nudné, tak vás rád vyvedu z omylu. AX má totiž dvě tváře. Ona lehkost nemusí sloužit jen ke snížení množství zkonzumovaného paliva, může také velmi dobře bavit na okreskách. Ostatně všichni známe slavné heslo Colina Chapmana, zakladatele automobilky Lotus: Add lightness, česky: Přidej lehkost. 

Důkazem budiž chlapík z následujícího videa vlastnící AX ve stejné naftové specifikaci, jakou je ta rekordní, který svůj Citroën vzal na obávaný Nürburgring. Vozidlo dle svých slov nijak významně neupravoval, stále ho žene vpřed pouhých 52 koní, čili 39 kW. I přesto s ním dokázal severní smyčku obkroužit za méně než deset minut, což je s přihlédnutím k povaze automobilu úctyhodné. Stačily mu dobré pneumatiky, šikovné ruce, mozek, zkušenosti a trochu snížený pud sebezáchovy. 

AX je prostě za mě úžasné malé auto, jež si zapomnění opravdu nezaslouží. To je důvodem, proč jsem třetí díl mého seriálu o citroënech překonávajících hranice věnoval jemu. Jeho potenciál jsem však ještě nevyčerpal. I příště se tak na něj můžete těšit. Palivo už ale spořit nebudeme, spíš naopak. Do té doby se můžete pochlubit, jaké kouzelné spotřeby ve svém voze dosahujete vy. Nebo se můžete pochlubit svým časem ze Zeleného pekla. Nebo si můžete vymyslet něco úplně jiného. Diskuze je vaše.

Zdroje:

Citroën Origins

Citroënet

Citroën Car Club

Irish Independent