Když Citroën sportuje vzhledem i technikou VI - GT

Tento článek je posledním dílem seriálu o citroënech určených milovníkům aktivního řízení. V uplynulém půl roce jste si již mohli přečíst o pěti takových kouscích, od spíše jen vzhledově atraktivních typů UMAP 425 SM  a Charbonneaux Coupé přes už i technicky sportu přizpůsobené Barquette a M35 až po vyloženě závodní Visu Lotus.

Nicméně slíbil jsem vám, že závěrečná epizoda bude jako správné season finale obsahovat ten nejsportovnější Citroën, který jsem schopen nabídnout. Je to auto, o kterém se upřímně až těžko věří, že ho vyrobila automobilka známá svými jednoduchými venkovskými vozítky a pohodlnými cestovními koráby. Jeho jméno je GT by Citroën a jedná se o nefalšovaný supersport.

Zajímavý je už jeho původ, který ostatně vysvětluje i onen název. Za písmeny GT stojí slovní spojení Gran Turismo, jež ale neznamená označení cestovních kupé pro dlouhé cesty. Za těmito slovy se skrývá jedna z nejlegendárnějších her pro konzoli Playstation. V roce 2008 vycházela v novém, pátém vydání, které chtělo studio Poliphony Digital náležitě okořenit skutečně velkolepým vozem.

Pro spolupráci na vývoji auta, které by bylo hodno nést název této slavné závodní série, si vybrali automobilku…Citroën. I jako velký fanoušek značky (nebo možná právě pro to) musím říct, že to byla opravdu nečekaná volba. Je tolik výrobců na světě, které si se supersporty pojím spíš. Na druhou stranu se francouzští inženýři této příležitosti ukázat se zhostili se vší parádou.

V dané verzi hry tak světlo  světa spatřila digitální forma pozoruhodného auta. Způsobilo velký poprask, jelikož designéři mu navrhli vskutku fascinující karoserii. Na délku měřila 4960 mm, široká byla 2080 mm a do výšky sahala pouze k 1090 milimetrům. Už jen proporce naznačují, že tady se to bralo vážně. Ale nic to nebylo ve srovnání s jejím stylem.

Úchvatná dlouhá přední část byla okořeněná obrovskými nasávacími otvory pro přední brzdy, rozměrným karbonovým spoilerem a úzkými, již v roce 2008 plně diodovými světly. Neméně podmanivý byl bok vozu s vysokými blatníky, plochou střechou a dalšími otvory pro přívod vzduchu. Celek zakončovala opravdu povedená zadní část ve tvaru žiletky. Mimochodem, na modelu GT se taky poprvé objevilo inovované, kulatější logo značky.

V nastalém stylu pokračoval i interiér. Byl určen pouze dvěma lidem a vstupovalo se do něj nahoru výklopnými dveřmi. Palubní deska byla tvarovaná tak, aby řidiče dokonale obklopila a vyvolala v něm pocit dynamické jízdy ještě před nastartováním. Celá byla obložená ozdobným prolisem z mědi a niklu. Byl použit sportovní volant s centrálním displejem a rychlost se zobrazovala pouze na HUD sklíčku.

Digitální verzi auta poháněly čtyři elektromotory. Vývojáři asi už tehdy cítili, že se něco chystá. Tyto motory dosahovaly kombinovaného výkonu 580 kW neboli 778 koní a točivého momentu 2495 Nm a dělaly z tohoto Citroënu jedno z vůbec nejrychlejších aut v herní sérii. Soupeřilo s nejsilnějšími modely ze stájí Lamborghini nebo Bugatti a nebylo problém s ním nad těmito auty vyhrát. 

Ano, vy samozřejmě můžete namítnout, že vyvinout něco takového digitálně není problém, vždyť je to jenom hra. Kdo ale značku Gran Turismo zná, ten ví, jak pedantským způsobem si zakládá na realističnosti převodu auta do virtuálního světa včetně aerodynamiky a rozložení hmotnosti, jakož i vyložených detailů, kupříkladu deformace pneumatik v zatáčkách. Dá se tedy očekávat, že se inženýři museli potýkat s podobnými problémy jako při vývoji reálného auta.

Když už jsme u reality, automobilka viděla, jaký poprask digitální verze vyvolala a řekla si, že by byla škoda podobné auto nepostavit i pro reálný svět. Tak ho postavila. K představení došlo na jarním ženevském autosalonu, kde z něj spadla brada jak fanouškům hry, tak lidem Playstationem nepolíbeným. Ono taky vidět takový vůz na obrazovce je jedna věc, ale potkat se s ním naživo vede k ještě mnohem intenzivnějším dojmům.

Jelikož ale reálný svět přece jen představuje trochu více problémů než ten virtuální, auto se technicky muselo dost upravovat. Vyvinout a vyrobit čtyřmotorový elektrický super pohon by stálo mnoho úsilí a peněz, které by se sotva vrátily zpět. Výrobce tak měl dvě možnosti: buď auto udělat jen jako nepojízdný showcar bez pohonu, anebo použít něco spalovacího. Rozhodl se správně.

Skutečný model byl osazen vzadu uchyceným vidlicovým osmiválcem Ford Modular ve verzi s objemem 5.4 litru a výkonem 482 kW neboli 646 koní, ke kterému se Citroën dostal pravděpodobně díky tehdejší úzké spolupráci s danou americkou automobilkou. Poháněl pro kategorii auta očekávaně, ale pro značku netypicky zadní kola. Startoval se stylově: nejprve bylo na středové konzoli potřeba aktivovat zapalování dvěma čudlíky jako ze stíhačky a pak zmáčknout jiný čudlík, umístěný z boku středového tunelu u řidičovy pravé nohy. 

Sílu motoru na kola přenášela šestistupňová převodovka, která taky nebyla obyčejná, jednalo se o závodní sekvenční ústrojí. Auto mělo klasické tři pedály, ale na rozdíl třeba od rallye speciálů v jeho podlaze nebyla žádná páka. Řadilo se několika tlačítky. První rychlost bylo po nastartování potřeba zařadit knoflíkem u vnitřního zrcátka. Další rychlosti se už volily tlačítky na volantu, pravé řadilo, levé podřazovalo. O aktuálním převodu informoval displej umístěný na horní hraně čelního skla uprostřed. 

Bohužel není známo, jakých jízdních výkonů by Citroën GT ve skutečném světe dosahoval, jelikož k otestování limitů prvního kusu nikdy nedošlo (co zvládá ve hře, nepočítám, to je virtuální realita). Hlavní pointa existence tohoto kusu byla přitahovat pozornost ke stánku značky na různých automobilových show. Avšak vzhledem k váze auta jen okolo 1400 kg se dá očekávat, že minimálně v přímce muselo být vážně rychlé.

Mimochodem, tento kus je opravdu pojízdný a dokonce stojí na francouzských číslech. Je tedy způsobilý k jízdě po normálních komunikacích. Občas ho tak výrobce vezme na ukázkovou projížďku po Paříži. Díky tomu vám můžu zážitek z jeho jízdy aspoň zprostředkovaně nabídnout. Za mne zní famózně a chci ho domů.

A protože pozornosti auto přitahovalo opravdu hodně a i u lidí, kteří by jinak o tuto značku ani nezavadili pohledem, výrobce se rozhodl, že si příležitost k vytvoření status symbolu nenechá ujít a malou sérii tohoto auta určenou na běžné silnice vyrobí. Mělo vzniknout celkem šest kusů, všechny měly být vzhledově shodné s tím prvním a vybavené osmiválcem od Fordu. Každý měl přijít na dva miliony dolarů. Byl by to tak nejdražší model v historii značky.  

Bohužel jeho osud byl, jak už je v tomto seriálu běžné, smutný. Auto neuspělo, k výrobě malé série nedošlo a dnes existuje pouze jeden původní kus. Nesmutnější pak je důvod neúspěchu. Tentokrát to nebyl nevhodně zvolený pohon, problematická konstrukce ani nic podobného. Prostě jenom v USA praskla realitní bublina, kterou následovala celosvětová finanční krize. Místo epického super auta tak Citroën na trh dodal řešení ekonomické situace v podobě modelu C-Elysée. Ach jo.   

Dorazili jste na konec seriálu o citroënech, které sportují vzhledem i technikou. Doufám, že se vám líbil. Teď se s podobnými sériemi asi na chvíli zaměřím zase na jiné značky. Ale nebojte, modely tohoto francouzského výrobce, které nejspíš neznáte, jsem ještě zdaleka nevyčerpal. Jednou se k nim zase vrátím. Do té doby můžete zkusit hádat, co je bude spojovat tentokrát.

Zdrojem mi byly oficiální stránky výrobce a hry, články na internetu (př.: carthrottle). Ovládání auta jsem vysledoval na kanálu Supercar Blondie, která si ho, na rozdíl ode mne, směla půjčit.