Když Citroën sportuje vzhledem i technikou II - 2CV Charbonneaux Coupé

Nedávno jste si mohli na Autíčkáři přečíst první díl mého seriálu o Citroënech, které nejsou zaměřené na jednoduché poskakování po městě ani na transevropské cestování. Naopak se jedná o auta, která už svým vzhledem dávají jasně najevo, že tu jsou od toho, aby potěšila vyznavače aktivního řidičského stylu. Tuto skutečnost navíc podporují i upravenou sportovnější technikou. V posledním díle jsem vám představil model 425 SM vyrobený továrnou pro moderní použití plastových materiálů U.M.A.P. Jednalo se o malé, pohledné a dnes extrémně raritní kupé 2+2 z padesátých let. Nebylo tedy postaveno přímo v Citroënu, ale stálo na konstrukci jednoho z jeho modelů. Konkrétně asi nejslavnějšího modelu značky, kterému se u nás přezdívá kachna. 

V závěru předešlého článku jsem vám slíbil, že druhý díl už bude o vozidle, které si postavila přímo automobilka. No tak nebude. Ne snad, že bych se nechtěl sportovními auty přímo od Citroënu zabývat, tak to určitě není. Pouze tyto modely ještě o nějakou chvíli odložím. Důvodem je, že jsem při svých rešerších na UMAPa narazil na další zajímavé produkty postavené na plebejské konstrukci 2CV. Původně jsem si říkal, že o nich psát nebudu. Že jeden model, který vlastně není úplně produktem značky, bude stačit. Pak jsem si to ale rozmyslel. Dnes to tedy znovu bude o autě, které je a není Citroën. Opět se jedná o malého karosáře, který vzal obyčejný základ jmenovaného francouzského výrobce a na něm postavil atraktivní model dle přání svého i dalších nadšených řidičů. Vzhledem k tomu, že měl jeho výrobek na své masce logo dvojitých šípů, dá se říct, že minimálně ideovou příslušnost ke značce nesl.   

Příběh tohoto auta začíná na pařížském autosalonu roku 1955. Znalejší historie už možná zbystřili, neboť tento konkrétní autosalon je pro značku Citroën pravděpodobně tím nejlegendárnějším ze všech. Jde o ročník, ve kterém se automobilce povedlo vyvolat takový poprask, že si její nový model hned první den výstavy objednalo 12 000 lidí. Ano, ten den se představila bohyně – model DS. Co už však mnozí neví, je, že kromě ní se na daném místě představil ještě jeden vůz. Svým designem nebyl tak novátorský. Nebyl osazen přelomovým plynokapalinovým odpružením. Místo toho stál na základech už nějakou dobu prodávané kachny. Ani tak ale rozhodně nestál stranou zájmu. Naopak, veřejnost ho obdivovala měrou vrchovatou, na kterou se jen dnes kvůli DS trochu zapomíná. Zájem byl dokonce takový, že se autorův plán na výrobu malé série zdál splnitelný. A je to logické, protože atraktivní tedy rozhodně byl.

Jeho jméno znělo Citroën 2CV Charbonneaux Coupé, ale svůj základ schovával snad ještě líp než UMAP. Jednalo se o elegantní kupé s vnitřní konfigurací 2+2, vyvedené vždy ve dvoubarevném provedení s přední částí a střechou lakovanou v jednom odstínu a blatníky a spodní půlkou dveří ve druhém, kontrastním. Vznikl opět na popud fanouška původního malého hatchbacku, pána jménem Philipe Charbonneaux. Ten se už nějakou dobu zabýval předěláváním kachny do všelijakých podob, nejčastěji na různé dnešním termínem crossovery mezi hatchbackem a sedanem. Také ale na základu jiného Citroënu (předpokládám, že na 15 CV Traction Avant) navrhl prezidentskou limuzínu. Jednoho dne za ním přišel jiný karosář stavící na 2CV a přednesl mu vizi kachny kupé. Jedním z jeho cílů totiž bylo zviditelnit malé podniky, které na běžných základech stavěly neobvyklé stroje. Jeho jméno bylo Jean Dagonet. Toho už znáte, že? Ano, díky němu bylo dva roky po dnes studovaném Charbonneauxovu ztvárnění představeno 425 SM. Philipe se této vize chytil a začal pracovat na dvoudveřové atraktivní karoserii. Výsledek jeho snažení vidíte na fotografiích. Jsem názoru, že se mu dílo náramně povedlo. A bude to nejspíš pravda, auto bylo oceněno několika vítězstvími v různých soutěžích elegance. 

Jak už to ale v životě bývá, i tento model měl určitý problém. Dokonce takový problém, že by se auto teoreticky ani nemělo stát součástí tohoto seriálu. Problémem byla ona sportovní technika, která se do tohoto provedení na rozdíl od UMAPa nedostala vůbec. Zatímco Dagonet dodával 425 SM s mohutně přepracovanými motory, které dosahovaly i více než dvojnásobku svého původního výkonu, Charbonneaux používal pohonné jednotky i podvozky z kachny přesně tak, jak je vyrobil Citroën. Toto na pohled vyzývavé sportovní auto tak bylo osazeno dvouválcovým boxerem o výkonu opravdu skromných 12 koní. Navíc nebyla karoserie vyrobena z lehkého plastu, ale z klasické oceli, stejně jako původní model. Asi si dovedete představit, kam to vedlo. Ano, vlastně nikam. 2CV Charbonneaux Coupé tedy sice svým vzhledem slibovalo zajímavé jízdní zážitky, ale potenciálním zájemcům je nedodalo. Dokonce se v kuloárech objevují informace, že auto nebylo schopno dosáhnout rychlosti vyšší než okolo 80 kilometrů v hodině. A i na tu se prý dostávalo horko těžko. 

To samozřejmě vedlo k jeho neslavnému rychlému konci. Přestože Charbonneaux dokázal fascinovat širokou veřejnost, k výrobě původně plánované malé série nakonec nedošlo. Situaci nezachránila ani poměrně konkurenceschopná cena, která byla tehdy stanovena na 700 000 starých franků za kus. Za podobnou částku se dal pořídit například velký sedan Renault Frégate. Bohužel zájem zákazníků se pravděpodobně právě kvůli nezměněné technice nakonec nedostavil. Celkem tedy vzniklo podstatně méně kusů. Optimističtější kanály tvrdí, že dva, pesimističtější hovoří o jediném, který byl v průběhu svého života jednou přelakován. Proč se to neví? To je jednouché. Existují dvě sady fotografií. Na jedné je 2CV Charbonneaux Coupé lakováno v kombinaci černý předek a střecha a žlutý spodek, tedy jako na pařížském autosalonu. Prý to tenkrát bylo velmi v módě. Druhá série ukazuje ten samý model s přehozeným barevným schématem vyjma střechy. Nikdo ale neví, jestli jsou na fotografiích auta různá, nebo ne. Dle registrační značky se zdá, že pravdu má spíš verze s přelakováním. Značka je totiž stejná. Jenomže žlutý model má nárazníky, který černý neměl. Navíc se objevují informace, že v roce 1998 byl vyroben ještě jeden vzpomínkový kus. Takže by teoreticky mohly existovat opravdu dva, možná dokonce tři kusy. To kdyby si náhodou někdo od výrobce hrál se značkou a namontoval ji na druhý kus. Možná. Nicméně kromě toho jednoho z pařížského autosalonu je existence všech dalších zahalena tajemstvím.

Je ale na závadu, že Citroën 2CV Charbonneaux Coupé skončil takhle? Myslím, že není. Proč? Nesmíme zapomínat na původní zadání, se kterým za Philipe Charbonneauxem přišel Jean Dagonet. Na technice kachny mělo vzniknout pohledné kupé, jehož úkolem bylo ukázat potenciál dané konstrukce v rukou šikovných malých karosářů. A to se, myslím, povedlo. Jen to nic nemění na tom, že tady se sportovalo opravdu jen pohledem. Auto vypadalo jako nějaké gran turismo. Vidím v něm něco z VW Karmann Ghia a mírně snad i Aston Martin DB5. Ale jezdilo jako venkovské vozítko. Takže nic. Jistě, stačilo by trochu upravit motor a ubrat na váze, a hned by to bylo veselejší. Pak by se auto možná dokonce dalo i prodat. Ale tam už mířil UMAP. A jak víte, se svými 50 vyrobenými kusy taky nebyl moc úspěšný, bohužel. Na druhou stranu se na to dá podívat i jinak. Díky počtu vyrobených kusů se dnes jedná o takovou raritu, že 425 SM je vedle něho učiněná objemovka. Ani se mi nepovedlo zjistit, jestli se nějaký (nebo ten jeden jediný potvrzený) dochoval. 

Citroën 2CV Charbonneaux Coupé tedy zadání z titulu článku plní jen napůl. Vlastně by tu ani neměl být. Ale já si nemohl pomoci. Chtěl jsem, abyste o něm věděli. Sportovat se taky dá jen rekreačně, ne? Hlavním důvodem pro zařazení auta do seriálu je ale to, že s vítězstvím na několika soutěžích elegance zcela souhlasím. Mně se to auto hrozně líbí. Dokonce se mi líbí ještě o pověstný chlup víc než UMAP 425 SM. Přijde mi elegantnější a vyváženější. Zmínění v seriálu si tedy svou sportovně cestovní vizáží zaslouží. A rovnou se zeptám, jak je to vidíte vy? Které z těchto dvou aut přijde atraktivnější vám a proč? Které byste si vybrali? Nad tím můžete polemizovat do té doby, než se za pár týdnů dostaneme k dalšímu sportovnímu Citroënu. Ten opět není úplně produktem automobilky (dostanu se i k nim), ale tentokrát už opravdu bude oplývat i upravenou sportovní technikou. Co by to mohlo být? 

Jako zdroj mi opět sloužila knížka o Citroënu 2CV od Jiřího Fialy a článek od Sorena Navntofta z viaretro.com.