Kanárské ostrovy stylově s Abarth 124 Spider

Seznamte se s Markem. Marek je součástí Autíčkářova gangu už hezky dlouho, až dosud se ale skrýval v zákulisí. Pomohl získat redakční speciál a následně jej i dostat do cíle Gumbalkanu, účastnil se snad všech našich trackdays i pražských akcí Kafe & Káry. A nyní přivítejte Marka konečně i na našem odborném webu. A to hned ve velkém stylu, ten chlapec nelenil a rozhodl se otestovat Fiat 124 Spider. Ve vrcholné verzi Abarth 124 Spider. Na Kanárských ostrovech. 

Mám rád malá, klidně i trochu pomalá ale mrštná auta, ideálně bez střechy. MX-5 si mě chytla za srdíčko díky mrkačkám, mrštnosti a nikterak vysokému výkonu, který dovoluje jet takřka ve všech situacích “furt plnej”, aniž by člověk překročil povolenou rozumnou rychlost a působil na okolí jako chuligán, ideálně v kombinaci se sériovým výfukem. Navíc to je roztomilé a děti mávají, na benzínce posloucháte ohrané vtípky o autíčku z Kinder vajíčka, zkrátka neznám jiné auto za rozumné peníze (pravda, dnes už nerozumné), které by přineslo tolik radostných reakcí.

Co tedy dostanete v dnešní generaci MX-5 (ND)? Pocitově podobně málo místa ve všech směrech, radiomapu (do faceliftu bez Carplay), víc výkonu a design, který já osobně moc nemusím a nepřijde mi nijak přitažlivý. Zejména zadní partie jsou pro mě vyloženě zklamání. Naštěstí díky partnerství Mazdy a FCA jsme se dočkali i nástupce původní 124 Spider a Barchetty v podobě nového Fiatu 124 Spider. Na papíře není nikterak oslňující, oproti MX-5 se liší v podstatě jen nastavením podvozku, kapotáží, motorem 1.4 MultiAir a znakem na volantu. Bohužel prodeje byly znatelně slabší než u souseda z Hirošimy, a tak po pouhých třech letech výroba skončila. Škoda.

Díky slabým prodejům je 124 Spider v našich podmínkách docela vzácná, nepamatuju si, že bych ji někdy v blízké minulosti potkal v provozu. Abarth už vůbec ne. Naštěstí se dá potkat v půjčovnách na Kanárských ostrovech, kde jich jezdí celkem dost. Mnou zapůjčený kousek už měl pravděpodobně ledacos za sebou – 82 tisíc najeto, omlácený ze všech stran, víčko nádrže se zavíralo a otevíralo za jízdy a nesedělo, převodovka pravděpodobně před smrtí (v omezovači mě nenechávala řadit) – prostě otloukánek z půjčovny. 

Po vyzvednutí a vyparkování z řady natěsno zaparkovaných aut půjčovny jsem vyrazil pro drahou polovičku na hotel. Nejsem příliš emocionální člověk, často se nesměju jen tak, ale ty pocity, které jsem měl z první jízdy, jen tak nezapomenu. Najel jsem na místní rychlostní silnici, podřadil o dva kvalty, brapapa, zarval plyn do podlahy….a najednou jsem podjížděl připojovákem místní. A u toho se upřímně smál z plného hrdla, při řazení dalšího kvaltu a toho stejného cirkusu. Motor má citelný turbolag, ale po překročení zhruba 3500 otáček se dostaví kýžený výkon, ‘Fiata’ vystřelí za doprovodu protivného bručení výfuku typického pro výplody Abarthu. 

Podvozek je oproti sesterské Mazdě tvrdší, ale řidič nikterak nestrádá. Naopak, na místních silnicích, které střídají pěkný a hrubý asfalt, je velmi fajn – nenaklání se, funguje velmi dobře. Zároveň je nastaven přátelsky, s Abarthem se dá za jízdy popíjet espresso a zároveň jet točitou horskou okresku ostřejším stylem. Jízdu po Karlštejnsku jsem se snažil nasimulovat výletem na místní pláž po cestě, která byla kombinací prašné a kamenité cesty. Ani v této situaci se nenechal Abarth rozhodit, naopak jsem měl pocit, že zde je doma. Možná to má co dělat s tím, že i na světové rally scéně lze tyto roadstery potkat. Abarth se nesnaží řidiče zabít, Abarth je komediant. Dělá brapapa, rambajs všude kolem, vypadá u toho sexy, hází zadkem jako správná Italka, a přitom když už jsem byl unavený po celém dni za volantem, nastavil jsem tempomat a počkal, až zastavím před hotelem. 

Interiér je v zásadě stejný, jako v MX-5 generace ND, liší se jen několika drobnými detaily. Sedačky jsou pro Fiat specifické a asi jsem neseděl v sedačkách, které by mi tak skvěle sedly. Skvěle jsem do nich zapadnul, mají výborné boční vedení, přitom mě z nich nebolela záda. Radiomapa je s Mazdou identická, na sluníčku na ní není vidět nic, což je u roadsteru docela nepříjemné, ale budiž. Absenci Carplay nechápu, ale věřím, že bude způsob, jak jej i do starších kusů doplnit. Úložné prostory prakticky neexistují, pouze pod područkou je místo na klíček a před řadicí pákou na mobil. Ten odtud při ostřejší akceleraci ale vystřelí někam pod sedačku. Jediným objemnějším úložným prostorem v interiéru je tak velká schránka mezi sedadly. Ve dveřích není ani síťka, za to mě celou dobu tlačil do kolene plast nesoucí ovladače oken. Trochu mrzutý ergonomický fail, který by šel vyřešit lépe. 

Po dvou dnech strávených s tímto komediantem jsem odevzdání klíčků oplakal. Tolik srandy jsem od Miaty s oturbenou malorážkou nečekal. Následné prozkoumání trhu a cen začínajících na 25k € však přineslo kýžené vystřízlivění, náhradu za mou Hondu S2000 tedy ještě hledat nebudu. Myslím si však, že jde o velmi příjemný cestovní roadster, pokud přežijete dunění výfuku v nižších otáčkách, a rozhodně stojí za pozornost při výběru víkendovky bez střechy.