Jsou létající auta nesmyslem? Poučme se z historie - část třetí

Jednou jsem řekl, že o létajících autech bude na Autíčkáři seriál, a svému slibu jsem nakonec dostál. Podívali jsme se na historii klasických létajících aut, i těch, která nepoužívají k letu pevná křídla, nýbrž nosné rotory, nebo třeba padákové kluzáky. Jeden by z toho přehledu nabyl dojmu, že pokusy s létajícími auty jsou vyhrazeny pouze západním zemím. Pakliže jste však nebyli poslední tři roky zavřeni v temné jeskyni bez přístupu k internetu nebo televizi víte, že i nedaleko od našich hranic se objevil projekt létajícího automobilu, který vypadá velmi nadějně. Mají jej na svědomí naši východní bratři z Nitry a vývojem strávili posledních 25 let. Jak je na tom projekt dnes, a co předcházelo jeho mediální slávě, si řekneme právě dnes.

Nápad vyvinout vlastními silami prakticky použitelný létající automobil, jehož provoz by nevyžadoval složité montování pro přechod z pozemní konfigurace na letovou, se zrodil v hlavě slovenského designéra doc. Ing. Štefana Kleina akad. soch. Znalci designu jej patrně znají, pro nás ostatní je důležité zmínit, že se pan Klein věnuje průmyslovému a automobilovému designu. Spolupracoval na projektech s BMW, Audi, výrobcem bagrů Menzi Muck, nebo stojí za návrhem dieselové lokomotivy 772. Také působí na Vysoké Škole Výtvarních Umení v Bratislavě, kde vyučuje design. Jak už bylo uvedeno, posledních 25 let se zabývá myšlenkou tvorby létajícího automobilu. Důležité je také zmínit, že je nadšeným pilotem jak bezmotorových, tak motorových letadel, o létaní tedy leccos ví.

Vývoj projektu létajícího automobilu, Aeromobilu, pana Kleina měl tři významné fáze. První návrhy vznikaly v letech 1990 až 1994 a není o nich mnoho známo. Určitě si všimnete, že od současné podoby Aeromobilu se značně odlišují. 

Později se objevuje prototyp zvaný Aeromobil 2.0, který už sdílí základní koncepční uspořádání s aktuálním modelem, stejné uspořádání se objevuje v patentové přihlášce. Důležitým rysem je provedení křídla, jehož poloviny se skládají směrem vzad, pohon vrtulí v tlačné konfiguraci a vodorovné ocasní plochy sloužící současně pro uchycení zadních kol podvozku. Motor je umístěn za prostorem pro posádku, v trupu vozidla.

V roce 2010 také byla založena společnost Aeromobil, tvůrce vozidla Štefan Klein spojil své síly s Jurajem Vaculíkem coby investorem a obchodním mozkem. Tou dobou probíhaly práce na mezitypu Aeromobil 2.5, který dokonce absolvoval první kratší lety, lépe řečeno skoky, nad letištěm. Pozornějšímu čtenáři neunikne jistá změna uspořádání ocasních ploch vozidla se dvěma svislými ocasními plochami, které jednak elegatně ukrývaly zadní podvozková kola, jednak snižuje celkovou výšku stroje. Stroj s nosným příhradovým rámem je potažen plátnem, na některých částech byly využity kompozitové panely. Základní rozvržení je zachováno. Prostor pro dvoučlennou posádku sedící vedle sebe, uprostřed uložený motor Rotax 912 o výkonu 100 koní poháněl buď tlačnou vrtuli, nebo přední kola, podle režimu provozu. Nízká hmotnost okolo 450kg byla předpokladem pro velmi slušné dynamické vlastnosti na zemi, ve vzduchu se očekávaly výkony na úrovni ultralehkých letadel.

Aeromobil 3.0 oficiálně představený v roce 2014 vypadal zase o něco lépe, a hlavním důvodem byl přechod na kompletní zakapotování konstrukce kompozitovými panely. Okamžitě po představení si stroj získal ohromnou popularitu v nejrůžnějších světových médiích, získal ocenění od amerického magazínu Popular Science, nebo byl exponátem na světové výstavě EXPO 2015. Došlo k prvním pořádným zkušebním letům, při kterých se ověřily dobré letové vlastnosti nepříliš zaostávající za kategorií malých letounů s motorem Rotax. 

V květnu roku 2015 ovšem mohl být všemu konec. Přímo uprostřed dobře rozjetého programu letových zkoušek totiž médii proběhla zpráva o nehodě Aeromobilu 3.0. S prvními zveřejněnými fotkami se zdálo být jasné, že prototyp je zničen. Ovšem jakkoli strašidelně pohledy na poničený stroj mohou působit, vězte, že se nehoda obešla bez vážnějších následků jak na zdraví pilota, tak na samotném létajícím automobilu, to vše díky padákovému záchrannému systému. Co se vlastně stalo? Podle dostupných informací (zprávu o letecké nehodě se mi zatím nepodařilo dohledat kvůli uživatelské přívětivosti stránek slovenského leteckého úřadu) se stroj dostal ve výšce okolo 300 metrů do vývrtky. V takové výšce už mnoho prostoru na vybírání vývrtek nezbývá a v dané fázi zkoušek nebyl ještě Aeromobil na vývrtky testován. Duchapřítomnost pilota-tvůrce umožnila aktivovat raketový záchranný systém, jehož padák značně zmírnil následky celého incidentu. Po několika opravách mohl stroj zase pokračovat v létání. 

V následujících měsících došlo k masivnímu rozvoji společnosti, přidávali se stále další odborníci zejména z automobilového průmyslu, nejčastěji angličané spojovaní s automobilkou McLaren a vývojem takových vozů jako je MP4-12C. Designéři, výpočtáři, vývojoví inženýři, techničtí poradci z obou odvětí, automobilového i leteckého, ti všichni pracovali na zatím poslední verzi, Aeromobilu 4.0. Ten přináší několik vylepšení dosavadní konstrukce, mezi nejdůležitějšími zmiňme rozsáhlejší použití uhlíkových kompozitů patrně za použití zkušeností z vývoje McLarenů, nebo pozměněné řešení předního podvozku, který se pro let zatahuje do trupu, přičemž na zemi poskytuje zvětšený rozchod kol vysunutého podvozku vyšší stabilitu. Současně dochází také ke změně principu pohonu při pozemním režimu, ten je totiž hybridní, s elektromotory v předních kolech, elektrickou energii poskytuje potom spalovací motor jinak sloužící pro pohon vrtule. Mluvě o McLarenu, cvičenému oku neunikne jistá podobnost vzhledu přední části Aeromobilu 4.0 s designovým jazykem právě vozů McLaren. Je-li tomu skutečně tak, se asi nikdy nedozvíme, pravděpodobné to ale je. Aeromobil 4.0 byl představen na výstavě luxusních značek Top Marques v Monaku, letos v dubnu. Na stejné výstavě o pár let dříve vystavovali svůj supersport třeba pan Mazzanti z Itálie, o němž jsem psal dříve. Dokonce se zástupci společnosti nechali slyšet, že právě Aeromobil 4.0 už je velmi blízko sériovému modelu, a dokonce si jej brzo budete moci předobjednat. 

Jak tomu však často bývá, realizace velkých myšlenek neprobíhá vždy bez nesnází. Lidé stojící za odvážnými projekty nakonec často ukazují, že primárním cílem bývají spíše zájmy vlastní, nežli ona původní myšlenka, spousta nadějných projektů skončila kvůli nedostatečnému financování a komerčnímu nezájmu velkými dluhy a mrzením. Zhruba v době, kdy se chystalo představení na monacké výstavě, proběhla slovenským tiskem zpráva, že duchovní otec myšlenky létajícího auta a potažmo Aeromobilu, Štefan Klein, ve společnosti Aeromobil končí. Důvodů mělo být hned několik. Ukázalo se, že nadějný projekt začínal mít problémy s financováním, potažmo investory. Již před výstavou v Monaku tedy měla být zahájena jednání s potenciálními novými investory, dnes už víme, že se to podařilo a financování dalšího vývoje by tedy mělo být opět zajištěno. Současně se proslýchalo, že skřípe spolupráce mezi oběma původními zakladateli společnosti Aeromobil, tedy Kleinem a Jurajem Vaculíkem, nic bližšího však není známo. Oficiálním důvodem odchodu Kleina ze společnosti je podle slovenského tisku touha věnovat se dalším projektům na vlastní pěst, tedy s tolik potřebnou tvůrčí svobodou.

Sám jsem měl tu čest s panem Kleinem potkat osobně a kdybych měl vyzdvihnout jednu věc, bylo by to jeho nadšení pro věc, do které vložil přes čtvrt století snů, vlastní práce a nemalé množství peněz. Jak se mu bude dařit nadále, je otázkou, stejně tak netušíme, co chystá, za sebe bych mu však chtěl popřát hodně úspěchů v budoucím počínání.

A co Aeromobil? Aktuální Aeromobil 4.0 vypadá nakonec vcelku dobře, ačkoli zůstává velkou neznámou, jaký druh zákazníků může takový stroj oslovit. O tom také nakonec byl celý náš krátký seriál. Ukázali jsme si, že je možné vyrobit použitelné vozidlo schopné pohybu jak po zemi, tak ve vzduchu, problém však vězí někde jinde, a to často ve výstřednosti, nepraktičnosti či příliš kompromisním způsobu užívání. Vzhledem k malosériové výrobě byly také dosavadní létající automobily, pokud byly nabízeny k prodeji, velmi drahé. Ačkoli je tedy kategorie létajících automobilů spíše okrajovou oblastí automobilismu, bude jistě velmi zajímavé sledovat, jak se jí bude dařit nadále. Přinejmenším může ze spojení leteckého a automobilového průmyslu vzniknout lecjaká inovace prospěšná pro všechny.