Šest aut, se kterými už nikdy nebudete potřebovat hotel

Také marně zvyšujete jas na monitorech a hledáte rodinné balení papírových kapesníků? Ačkoliv máme samý konec února, jaro se neúprosně dobývá skrz zaprášená okna. První sluneční paprsky oslňují kancelářské krysy a jemná zrnka pylu hledají úkryt v nosních sliznicích alergiků. Zatímco všichni kolem chrchlají, smrkají a zápasí se žaluziemi, mě se začíná vařit krev. Musím zkrátka nutně vyrazit ven poznávat nová místa, projet každý kilometr silniček a čas od času jen tak lenošit vyvalený pod oknem na sluníčku. A k tomu potřebuji auto, které by mi právě takové zážitky poskytlo. Tedy prozatím se můj skromný rozpočet musí spokojit s omšelým kabrioletem, ale i tak si začínám formovat jasnější představu, jak by moje pojízdná dovolená měla vypadat.

Na vrcholu světa

Možná jste si už všimli, že ačkoliv nevynechám příležitost, jak potrápit přední pneumatiky Pumího kotěte, více mě to táhne mimo zpevněné cesty. Nejjednodušší způsob, jak vyrazit na krátký výpad do přírody je pořídit sobě pravověrný offroad.  Jenže aby si takový vůz poradil skutečně se všemi nástrahami náročného terénu, musí mít krátký rozvor a naprosto minimální převisy. Ale kam si pak lehnu já? Řešením je připevnit na střechu stan. Tedy řešení je to polovičaté. Ono takové nocování ve střešním obydlí má jednou zásadní nevýhodu, pokud stejně jako já, couráte v noci na toaletu. Jistě víte, kam mířím. Do hlubin. Tedy přesně tam se pokaždé propadnu, když jsem nucen nocovat na patrové palandě. Vstát v noci a v polospánku vykročit ze stanu se zkrátka nevyplácí. Největší výhodou pojízdného tábořiště je možnost kdykoliv stan sundat a mít opět klasický offroad. Dokáže ale titěrný půdorys a hromada bezpečnostních kompromisů vyvážit takovou úsporu? Vzhledem k tomu, že nepotřebuji offroad, tak nejspíše ne, ale v horských oblastech bych dále nehledal.

Zážitek ze staré školy

Uberme tedy na průchodnosti terénem a hledejme co nejlevnější velkorysý půdorys. Logicky se nabízí dodávka a když se řekne obytná dodávka, nelze se ubránit obrázku typického dopravního prostředku nemajetné mládeže s květinami ve vlasech. Staré dodávky si o mnoho paliva neřeknou, typicky je pohání motor z osobního vozu, na který lze běžně sehnat náhradní díly. Opravdu old-school dodávka pak dodá cestování retro nádech. Trošku onu ideu kalifornských nomádů kazí fakt, že koupit takový Type 2 není zase tak levné. No nic, musíme zalovit v českém rybníčku.

Rovnou zavrhněme všechny Tranzity a Lubliny, které disponují charizmatem aerolinkového oběda. Chceme něco retro a cool, zkrátka stroj na zážitky. Co takhle starou 1203? Na poměry takhle starých vozů a rozkvětu spekulantů s ‚investičními vozy‘ si stále drží příjemně nízkou cenu. Třeba taková vojenská uloženka v podobě sotva jeté sanitky k úpravám přímo vybízí. Nezapomínejme ani na legendární Barkas. Ten k retro vzhledu přidává i efektní kouřovou clonu linoucí se z výfuku a dynamiku i obratnost přístavní bárky, po které je pojmenován. Když nad tím tak přemýšlím, nechce se mi po cestě neustále dovírat dveře dvanácset-trojky nebo hlídat, zda tříválcový dvoutakt budí spalování vnitřní nebo vnější. Takže zpět k Fauvé, Taková T2 se nakonec dá pořídit do dvouset tisíc a to dokonce s mým oblíbeným vzorem! Jenže já bych rád přeci jen občas vyrazil mimo silnici a jakmile bych si T2 pořídil, okamžitě bych se do ní zamiloval a bylo by mi líto tahat jí byť jen na kamínky pokrytou polňačku. Navíc mám neodbytný pocit, že to ještě pořád není dostatečný kus auta.

Technika s kádrovým posudkem

Pokud tedy přidám nějaký ten kus auta navíc, dostanu nevyhnutelně Buchanku. Tedy bochníček, jak se UAZu  452 láskyplně přezdívá. Tady bych už se nezpevněných cest nebál. Trambusová verze GAZu-69 s přehledem přejede i sem tam nějakou tu zídku a návdavkem se odmění slušnou spolehlivostí. Zvukové emise sice nejsou z nejnižších, ale  cena těch nejlevnějších kousků za něco utrpení stojí. Navíc podívejte se na ten odhodlaný pohled malých kulatých světel! Retro se vrátilo zpátky do módy, takže vyřazená armádní sanitka možná přitáhne více pohledů, než dvousedadlový roadster, který driftuje před každým obchoďákem. Buchanky jsou lety osvědčená expediční vozidla. Jednoduchá technika, náhradní díly rozeseté po celé východní části světa a slušný vnitřní prostor přímo lákají k zdolání neobydlených dálav. Má to ale potíž. V naší domovině těch necivilizovaných končin mnoho není, nemluvě o terénu, který by schopnostem UAZu stál za námahu. Budu muset hledat dále.

Mezi velkými rybami

Ačkoliv se vymlouvám na nedostatek místa a přehnané terénní schopnosti, skutečným důvodem proč se mi dodávky a teréňáky nezamlouvají je tragický nedostatek hygienického zázemí. Patřím mezi ten typ lidí, který rozhodně odmítne možnost strávit noc kdekoliv, kde není sprcha a splachovací záchod. Že je touha po přírodním dobrodružství s možností sprchovat se dvakrát denně šílená? Inu jsem komplikovaný člověk. Alespoň ke svému pokrytectví nenosím plnovous a drvoštěpův flanel. Takže jak nacpat sprchu a záchod do auta? Je načase poohlédnout se po náklaďáku. Tady už se situace poněkud komplikuje. Pořád nezapomínejme, že hlavní je vypadat cool a nepustit zbytečně korunu. Navíc nákladní vozy mají nepříjemné sklony být drahé na provoz. Je třeba něco levného, starého a přesto s dostatečným sex-appealem.

Furgonové Avie jsou spíše na úrovni dodávek a obytné verze bývají nechutné a vybydlené. I když pokud se podaří najít pěkný exemplář a dostatečnou zásobu růžového plyše, dalo by se uvažovat o osmdesátkovém pekle na čtyřech kolech. Konečně za cenu nepřesahující průměrný plat by se dala jedna koupit a zbylo by i na diskokoule, a výběr toho nejodvážnějšího synthwave. Kdyby u nás měli přežít pravověrní hippies, nejspíš by jezdili právě obytnou Avií osvětlenou neonovými náramky. Už jen pro tu představu se mi tenhle nápad začíná líbit.

Cestou necestou

Pravým opakem volnomyšlenkářských mániček jsou mladí gentlemani s vojenskými manýry a nezkrotnou touhou pojmenovat po sobě kus země. Tedy u mě jde spíš o radost, když mohu usednout za volant co největšího stroje. Pojízdný vojenský kolos s půdorysem zahrádkářské chatky a nekompromisními terénními schopnostmi si tak jako tak budu muset jednou pořídit. Proč to tedy nespojit s chutí vyrazit na toulky přírodou? Oblíbená Pragovka se k přestavbě na expediční náklaďák zdá jako stvořená. Tepelně izolovaná kabina s vestavěnými kamínky umožňuje netradiční dovolenou na lyžích a schopný pohon v kombinaci se solidní světlou výškou přímo vyzývá k určení azimutu a hledání nejkratší cesty, třeba i polem. Bohužel, akustická náročnost a absence synchronů mladické nadšení značně krotí. Uvažovat by se dalo i o voze o kategorii větším. Například o vyřazené Tatře 148, která se pohybuje na samém cenovém dně. Ta by na rozdíl od Pragy zvládala i delší silniční přesuny, jenže onu obytnou část by bylo potřeba od základu postavit. Renovace sovětského náklaďáku v podobě starých ZiLů a UrALů vzhledem ke spotřebě takových strojů ani nedává smysl.

Cokoliv se povaluje kolem

Jako poslední naděje se zdá pořízení čehokoliv, co by šlo na obytný vůz jednoduše upravit. Například starý vyřazený autobus. Není to tak dávno, co se po našich silnicích běžně pohybovaly stěhovací verze klasických hranatých autobusů Karosa. Ty si o přestavbu na pojízdný obývák přímo říkají a jejich pohon je na dlouhé trasy navržený. Jenže zde se už začíná vytrácet to nejdůležitější: Atmosféra. Takový malý stan, vlnící se pod večerním deštěm na střeše Defenderu, to je úplně jiný motoristický zážitek, než noc na dálničním odpočívadle v útrobách dřevotřískou čpící Karosy. Tady už mě fantazie pomalu opouští. Prozatím asi vede sen o starém vojenském náklaďáku s vestavěným hygienickým zázemím.

Láká mě přes den bojovat s převodovkou a nástrahami terénu, účastnit se orientačních jízd a poměřovat síly s podobně postiženými jedinci. Noci pak můžu trávit u plápolajícího táboráku a usínat s vůní celtoviny a mokré hlíny. Nakonec mě bude hřát vědomí, že když budu chtít, dojedu třeba do Ulánbátaru.

A co vy? Jak vypadá vaše ideální obytné auto? Pojízdná postel s plaťákem na oblíbené okreskové náčiní, nebo přepychový autobus s přívěsem pro jachtu? Či snad dáte předost karavanům?