Hyundai Tucson 1.6 CRDi MHEV 4x4: Nebojte se, nekouše

Asi jste si všimli, že v posledních měsících se začala na českých silnicích vyskytovat podivná zubatá věc. Taková, co vypadá, že na každých 50 kilometrů zchramstne jedno nemluvně, a když se rozsvítí, očekáváte, že se z hlubin přední masky ozve plechový hlas s nějakou mrazivou hláškou. Tak to je prosím pěkně nový Hyundai Tucson – auto, které bylo doteďka extravagantní asi jako pračka s horním plněním. 

Než si zde odložím svůj bezvýznamný názor na jeho vizáž, musím před designovým oddělením automobilky smeknout pomyslný klobouček. Opatřit takovým outfitem klíčový model, své nejprodávanější auto v Evropě, to chtělo – pardon my french – koule jako vrata. K masivní cílovce se obvykle přistupuje krajně obezřetně a bez prudkých pohybů, přičemž klíčové je nastavit optimální poměr cena-výkon a s designem se vypořádat tak, aby se pokud možno nikdo nezlobil. Hlavně žádné šoky. Celkem by mě zajímalo, jaké pohnutky dovedly lidi z Hyundai k tomu, aby se na konzervativní taktiku zvysoka vytento. Obrovská mříž přední masky, prolisy, rastry, přímky, křivky, lesk, mat, je tu všechno. A jakkoliv to působí nepravděpodobně, výsledkem je poměrně koherentní celek, ne iritující patchwork. Ale. Osobně je na mě toho morfologického freestylu příliš. Ubrala bych buď na dekorech, nebo na množství různých povrchů, možná na obojím. Jsem spíš konzerva a manýrismus na autech na mě nefunguje. Přesto mě podoba nového Tucsonu nepohoršuje ani nedráždí. Vlastně, proč ne? Každopádně zaujme, mám-li se řídit reakcemi kolemjdoucích a kolemjedoucích. Co si pozorující subjekty následně pomyslely, nemohu soudit, ale zájem byl nesporný.

V případě interiéru už se designéři drželi při zemi. Naštěstí. Implementaci podobné divočiny v kabině si raději nechci představovat, stejně jako nechci vzpomínat na divoké vetřelčí tvary, jež vévodily palubním deskám Hyundaiů ještě před nějakými pěti sedmi lety. Na první pohled je interiér střízlivý, přehledný a elegantní. Je tu dost místa na sezení i na odkládání, materiály mají důstojnou úroveň a ani zpracování nezůstalo pozadu. Moc se mi líbí textilní pásy táhnoucí se přes palubní desku i dveře. Pěkná práce. 

Na druhý pohled ovšem vyplouvají na povrch dobře známé neduhy, zejména moderních radiomap. Třeba dotyková tlačítka, která vypadají tak čistě a uklizeně. Jsou mi sice milejší než žádná, ale bez zpětné vazby je trefování do nich buď trochu loterie, nebo musíte uhnout pohledem ze silnice. Pár fyzických čudlíků zůstalo jen na středové konzoli a slouží k ovládání vyhřívání a ventilace sedaček, parkovacích asistentů a funkcí čtyřkolky. Pak jsou tu naopak tlačítka, která bych ráda oželela – P, R, N a D. Chápu argument úspory místa, ale tento způsob řazení zdá se mi býti poněkud nešťastným. Není výjimkou, že tlačítko zmáčknu blbě, a už se jen divím, na jakou stranu se auto rozjelo. Ještě mám jen výhradu k lánům lesklého plastu kolem středového displeje. Je to krásná hladká elegantní deska – dokud je čistá. A taková zůstane přesně do chvíle, než se jí poprvé dotknete. Proč to nikdo nedělá v matu? Bylo by to málo flashy a chic? 

Samotné displeje si zaslouží pochvalu za fakt pěknou grafiku. Přístrojovka bez stříšky umožňuje několik režimů zobrazení s efektními animacemi, má dobré rozlišení a hlavně je na ni dobře vidět i na slunci. 

Z asistentů tady najdete snad všechno, dokonce i tempomat, který umí spolupracovat s navigací a díky tomu třeba přibržďovat do zatáčky. Baví mě promítání obrazu ze zpětných kamerek do budíků na přístrojové desce, jsou to vlastně taková zpětná zrcátka, k nimž se nemusíte otáčet. Chvíli trvá, než si na ně zvyknete, ale pak to funguje super. Ne až tak super je asistent pro jízdu v pruzích, který dost nekompromisně tahá za volant a vůbec má trochu moc hysterický projev. Ráda poslouchám hudbu nahlas, a když mi auto ve vyšší rychlosti najednou vypne zvuk a místo toho začne pípat, celkem mě to vyděsí. Vypínat se to musí po každém nastartování. 

Kromě toho, že má tenhle Tucson vrcholnou výbavu, má také vrcholnou naftovou motorizaci. No… realita sice není zlá, k jakémukoliv vrcholu má ale daleko. Naftové šestnáctistovce pomáhá v mildhybridním celku ještě 48V elektromotorek. Elektřinu skladuje v malé baterii pod sedačkou spolujezdce a zapojuje se například při rozjezdech a při vyšší zátěži. Celkový výkon činí 136 koní, což velká očekávání vskutku nevzbuzuje. Motor je naštěstí dobře odhlučněný a autem neklepe, pokud z něj ale chci dostat trochu elánu, nesmím se bát na plyn pořádně dupnout, jinak je jeho reakce vlažná a do otáček spíš zvolna kluše, než sprintuje. Jestli jsem z dynamiky mírně kyselá, jen to jen kvůli nenaplněným představám o zmiňovaném vrcholu. Zřejmě se pomalu začíná počítat s tím, že nafta bude hrát už pouze druhé housle. 

V praxi je soužití s mildhybridním motorem celkem příjemné, pokud ho tedy nenecháte chrnět v režimu eko. Od Tucsonu nežádám atletické výkony a při pohodové, klidně i svižnější jízdě, je to auto pro dlouhé cesty jako stvořené. Na dálnici jede tiše a stabilně, na okreskách dovolí běžné předjíždění. Velmi dobře funguje díky pohonu 4x4 i na mokru a slizku, v obtížnějších podmínkách je možné zamknout rozdělování točivého momentu mezi nápravami v poměru 50:50.

Snad jen komfortu by mohlo mít s adaptivními tlumiči o něco víc. Tužší naladění podvozku je sice příjemné v zatáčkách, troufám si ale říct, že zrovna v autě tohoto typu se člověk na limit jízdních vlastností moc často nepodívá. A když jedu po pražské ulici plné kanálů a retardérů, na fešných devatenáctkách to drncá skoro dost. 

Verdikt

Vsadím se, že se v Hyundai před uvedením novinky všichni hodně modlili, ale odvaha se vyplatila – alespoň soudím-li podle narůstajícího počtu Tucsonů, které potkávám na silnicích. Cena plně vybavené verze s příplatkovým paketem Premium se drží těsně pod milionem a to mi vzhledem k cenám konkurence nepřijde špatné. Když si pak do auta sednete, rozhodně nebudete mít pocit, že vás vzali na hůl. Žádný asijský lowcost. Pokud za volantem Tucsonu nehledáte jiné řidičské radosti než příjemné cestování v příjemném prostředí, dostanete hodně muziky za slušný peníz. Pod trochu nebezpečným vzezřením se ve skutečnosti skrývá rodinný typ.  Takže u mě dobrý. Jen bych dala přednost hybridnímu benzínu. 

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1598 ccm + elektromotor
Výkon: 136 koní (100 kW) v 4 000 ot/min
Točivý moment: 320 Nm při 2 000 – 2 250 ot/min
Převodovka: sedmistupňová dvouspojková
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 11,6 s 
Provozní hmotnost: 1 665 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce (WLTP): 5,2 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 7,2 l/100 km kombinovaná
Cena od: 529 990 Kč (1.6 T-GDI Start/110 kW 4x2)
Cena testované verze: 989 990 Kč (1.6 CRDi MHEV DCT Style 4x4)