Honda Civic e:HEV Advance: Doplňující se protiklady

Marek, přezdívaný Kyslík, mi auto předával s tím, že to je dobré a že to vůbec nežere. Jel přes Prahu ve špičce a na palubním počítadle svítilo 4,9 l/100km. To se zvedne, letělo mi hlavou, když jsem usedal do interiéru. Nevěděl jsem, co si o autě myslet. Hondy bývaly manuální uřvané hatchbacky na všechno, a tohle je hybrid v podstatě bez převodovky. U nás v tom jezdí floutci a za hranicemi prý důchodci. 

A to je právě ta podivná image značky, kterou já obdivuji zejména za lehkost a mechanickou preciznost většiny strojů, kterými jsem jel. Image má však značka prý takový, že si ji kupují ti starší. Nesouhlasí to sice s tím, jak ji vidím já, ale je to prý důvod, proč se rozhodla minulé dvě generace právě Civicu navrhnout až komixově přehnaně. Že prý se snažili ty starší lidi odstrašit.

Předchozí usedlé kousky ale milují mladí a neklidní jezdci a kupříkladu Jazz s patnáctistovkou má motor a převodovku přesně takovou, jakou bych čekal u nějaké nové reinkarnace CR-X. V praktičkém autíčku je motorek s převodovkou, který má celou sadu petrolheadských požadavků naprosto dokonale splněnou. 

Honda je prostě jiná, možná plná protikladů, ale ne nudná.

Zpátky k aktuálnímu Civicu. Jeho silueta je protáhlejší, bláznivé detaily umírněnější a na cestě mu to sluší. Design možná není tak jedinečný, ale v mých očích autu ta troška umírněnosti pomohla. Nejvíc mě ale potěšil interier.

Pravá část palubní desky jako by z oka vypadla designům sedmdesátých let. Design není řvavý, jen si technokraticky hraje s výdechy překrytými jednoduchou mřížkou. Z takových věcí se umím nadchnout. Absence přehršle detailů působí lehce a prostorně. Integrace radiomapy do klasického tabletu, který trčí z palubky, pak nepůsobí ani tak nepatřičně. Je to opět jen použití přístupu, který funguje stroze přiznaným způsobem. A ač to asi nebylo nutné, ty čudlíky vedle displeje jsou fyzické a s velmi příjemným chodem.

Ještě příjemnější jsou pak točítka klimatizace. Jedinou malou výtku si slízne ovládání převodovky, které ač je velice logické, řadí zpátečku tak, jako se postaru řadilo dopředu, a také musíte zařazený stupeň zkontrolovat pohledem, nejde řadit po hmatu. Ale zvyknete si. Volant je kulatý, ovládání na něm a na páčkách starosvětsky přímočaré a cvakací. Tady už chyby nenacházím. 

Grafika středového displeje je stejná jako v elektrickém éčku, tedy nic kolotočářského. Barvy jsou použity minimálně a ovládání se snaží nenutit člověka procházet miliardy prázdných obrazovek. Vyloženě pěkné jsou sice digitální, ale technokraticky a elegantně zpracované budíky. Jsou krásné asi tak jako kolečka ve starých hodinách, přímočaře účelné a jednoduše dotažené.

Mám rád věci, jejichž krása je v úsporném detailu a ne ve řvavosti a cingrlátkách. Skoro stejně tak, jako cingrlátka… Že by se opět ukazovala ta rozdvojenost osobnosti a útočila na ty starší, kteří si na cirkus nepotrpí?

Tak proč má tedy tato honda “bez převodovky” falešný zvuk motoru a řadí? Onen přidaný zvuk je sice falešný, ale opět v něm slyším spíše vytočený VTEC, než nějaké bublání osmiválce. Je to roztomile rošťácké. V úsporně krásném interiéru se rozléhá vřískání motoru "závodničky" a elektrický motor roztahuje auto vstříc dalšímu apexu.

Hybrid s relativně slabou baterií funguje v nižších rychlostech jako lokomotiva. Z benzínu vyrábí elektřinu a tou pak pohání kola. Ono řazení, o kterém mluvím výše, působí naprosto přirozeně, ale teď už je asi jasné, že jde také jen o podařenou imitaci. Auto by řadit nemuselo vůbec. Dvoulitrový atkinson by mohl pracovat v ještě ideálnějších otáčkách a to by asi i nějakou tu kapu paliva ušetřilo. Jízdní projev by však stál za starou belu. Jsem za tuhle úlitbu uličníkům velmi rád.

Ve městě, když se jede dynamicky, žere celé tohle soustrojí v pohodě pod pět litrů a až vyšší rychlosti tuhle spotřebu nafouknou. Během toho se baterka před očima vybíjí a nabíjí a auto pohotově reaguje. 

To až pořádné zatlačení plynového pedálu znamená prodlevu, kdy sice motor táhne na baterku, ale počítač nechává spalovák roztočit. Jakmile je na správných otáčkách, hned ho zatíží generátor a jede se naplno. Prodleva to není ve srovnání s jinými soudobými auty nijak značná a díky vykrytí energií z baterky se to dá naprosto v pohodě akceptovat.

Příhoďte k tomu ještě fakt, že příjemně kulatým volantem ovládáte přesné řízení, kterým můžete nezáludný podvozek hnát pitomými rychlostmi po rozbitých cestách bez toho, aby došlo na krizovky, a asi pochopíte, že se mi to celé zalíbilo.

Jezdil jsem s falešnou formulí po obskurních silničkách, ze slušného rádia Bose motoru sekundovaly nějaké staré odrhovačky a říkal jsem si, že pořízení hybridního vozu v tomhle případě neznamená přijít o zábavu.

Ano, Civic se chová jako benzínový elektromobil, ale i tak má pořád v sobě trošku toho potuněného CR-X a taky zdravou várku dospělé uměřenosti.

Verdikt

Hybridní Honda Civic je auto, jehož zábavnost má v sobě špetku pubertální radosti z pitomostí, a přesto nerezignuje na úspornost a použitelnost v reálném světě. Jde o efektivní Hondu tak, jak ji máme rádi, a i designem – zejména v interiéru – umí nadchnout. Nevím, kdo ji bude kupovat, jestli mladí a neklidní, nebo staří a zkušení, a možná i proto byste si ji měli vyzkoušet. Neměla by vás zklamat.

Technické údaje

• Motor: 1993 ccm, Atkinsonův cykl, 105 kW (143 koní) v 6000 ot/min, 186 Nm ve 4500 on/min
• Převodovka: Přímo připojitelný motor jen ve vyšších rychlostech, jinak nahrazena elektromotorem
• Výkon elektromotoru: 135 kW (184 koní)
• Kapacita baterie: 1,05 kWh
• Zrychlení 0 – 100 km/h: 8,1 s 
• Délka: 4551 mm
• Provozní hmotnost: 1533 kg 
• Spotřeba v testu: Okolo 6 l/100 km
• Cena motorizace a výbavy od: 879 900 Kč