Ford Fiesta ST: Malý komediant

Klasický B segment nám pomalu, ale jistě, vymírá. O malé kompaktní hatchbacky už zkrátka není takový zájem díky všemožným crossoverům, které pro většinu zákazníků znamenají větší styl. Hot hatchů také ubývá rychlým tempem, a v tomto segmentu jich už opravdu moc nezbývá – pouze i20 N, Mini Cooper S nebo JCW, Polo GTI, Swift Sport a GR Yaris. A co si budeme, GR Yaris je spíše jiná kategorie vozu, takže vlastně jen čtyři konkurenti. A Fiesta se s námi také v červnu rozloučí nadobro po 47 letech, sedmi generacích a dvaceti milionech vyrobených kusů. A mně se bude stýskat, velmi.

Fiesta ST se světu poprvé ukázala v roce 2004 jako model ST150. Malý hatchback s dvoulitrovým atmosférickým motorem a pětistupňovým manuálem si okamžitě získal srdce mnoha fanoušků kompaktních hot hatchů. Tak moc, že v následující generaci, která už přinesla přeplňovaný motor, se dokonce prodával i v USA, kde o tento segment přílišný zájem nelze očekávat. Přesto se ale o propadák nejednalo, i když ve své poslední generaci už se na tomto trhu neobjevil. Naštěstí jej Ford ještě úplně nezatratil, a i když se petrolheadům z tříválce pod kapotou ježí chlupy na zádech, já z motoru byl nadšený.

Onen tříválec totiž není mdlý a líný, naopak. Díky slušnému objemu má dostatek točivého momentu i v nízkých otáčkách a není pro něj problém zrychlování ani okolo 1500 otáček. Jakmile přesáhne tři tisíce, turbo se nadechne a začne se předvádět. Motor sice točí až do nějakých šesti a půl, ale nejlépe se cítí mezi třemi a šesti tisíci. Umí deaktivovat jeden válec pro zlepšení efektivity při nízké zátěži, ale ani si toho nevšimnete, kromě mírného neklidu pod kapotou. Je skvěle efektivní při denním ježdění, já se po Praze pohyboval mezi šesti a sedmi litry, a zároveň když je třeba, má dostatek výkonu na našich silnicích i dálnicích. Má skvělý zvukový projev, nezapře svůj tříválcový původ, ale zároveň při otevření výfukové klapky (v režimu Sport nebo Závodní trať) začne efektivně prskat při přeřazení či ubrání plynu – a co víc, ono to zní přirozeně, ne uměle jako u některých konkurentů. Zvuk motoru je sice podporován reproduktory (ve zmíněných sportovních režimech), ale není to otravné a v podstatě si toho ani nevšimnete.

V přenosu síly na přední kola mu pomáhá mechanický samosvorný diferenciál a šestistupňový manuál, který má příjemně krátké dráhy. Jedinou výtku mám k pozici, která je za mě příliš nízko a ocenil bych řadičku trochu výš, ale není to nic hrozného – jen jsem zvyklý na trochu menší vzdálenost mezi volantem a řadičkou. Aspoň pochromovaná řadička nebude tolik pod sluncem, takže by v létě nemusela řidiče tolik pálit..

Vysloveně skvělý je podvozek. Díky samosvornému diferenciálu má přední náprava hromadu přilnavosti, za to zadní náprava si chce při ubrání plynu hrát. Nezkušeného řidiče to může možná trochu vyděsit, zejména na sjezdech z dálnice, ale stabilizace svou práci nedává skoro znát, pouze pokud jí zcela vypnete (podržením tlačítka, trvá to pár vteřin, ale stojí za to si počkat a nejezdit pouze na sportovní režim ESC). Navíc, pokud už se dostanete do situace, kdy chce zadek vybočit, víte o tom dostatečně včas a krátké, ostré řízení umožňuje řidiči dávat rychlé kontra. 

Nemám sice moc zkušeností s touto kategorií sportovních aut, ale oproti i30 N, které jsem měl možnost řídit v lednu, jsem si Fiestu užil mnohem více. Ono zmíněné enko je totiž strašně rychlá věc, ale zároveň má ten limit mnohem, mnohem dále, než FiST, a vlastně to ani není zábava řídit v legálních rychlostech. Fiesta mě bavila i při popojížďkách po Praze nebo okreskách ve svižnějším cestovním tempu v podstatě jen o trochu méně, než když jsem se jí snažil dostat na limit. To se o ostatních autech z kategorie hot hatch úplně říci nedá. 

Fiesta nechce řidiče pokousat, chce si s ním pohrát. V nižších rychlostech, třeba ve městě, je sice tvrdší, ale jakmile se dostanete do rychlejšího tempa, začne fungovat a jízda začne být příjemně tuhá. Vzal jsem Fiestu na své oblíbené okresky v okolí Prahy, jak ty hladké (na poměry Středočeského kraje), tak rozbité, a ani jednou jsem neměl pocit, že by Fiesta nebyla ve své kůži. Skvělý podvozek i výkonný motor naštěstí doplňují skvělé brzdy, které se dají výborně dávkovat a ani v ostrém okreskovém tempu neztrácí na svých schopnostech zabrzdit v podstatě na místě. Jen osazené pneumatiky (Michelin Pilot Sport 4 “bez eska”) se za mě úplně na tento vůz nehodí a zasloužil by si aspoň “eskovou” verzi, ale to už fakt rejpu a hledám kdejakou blbost jen proto, abych nezněl příliš nadšeně. 

A teď můžu zase chválit. Vevnitř na řidiče čekají skvělé sedačky s výrazným bočním vedením. Tak výrazným, že pro rozměrnější lidi pravděpodobně nebudou úplně pohodlné. Já se v nich však cítil jako doma. Skvěle drží, nekloužu v nich (díky alcantaře) a ani při celém dni v autě mě nebolely záda a neměl jsem potřebu měnit pozici za volantem. Ten je mimochodem také skvěle tvarovaný, má příjemnou tloušťku a dobře se drží. Zpracování interiéru je též velmi slušné, i když zde najdete spoustu tvrdých plastů poplatných třídě vozu, všechno působí dost bytelně a slícování je až příkladné bez zbytečných prvků. Na krásu se tu prostě nehraje, a i když to může být pro některé mínusem, za mě to nijak nevadí.

Ergonomie ovládání některých komfortních prvků pro mě byla trochu zmatečná. Zejména klimatizace – nevím, kdy naposledy jsem v autě s automatickou klimatizací měnil nastavení, kam má foukat, ale osobně bych místo těchto tlačítek ocenil spíše displej se zvolenou teplotou, kterou lze zjistit pouze otáčením kolečka a sledováním displeje infotainmentu. Často jsem si také zbytečně zapínal zadní stěrač, jehož ovládání na pravé páčce pod volantem umístěné z boku je pro mě trochu příliš na ráně. Ale to jsou drobnosti, na které si člověk zvykne dlouhodobějším provozem.

Infotainment je celkem jednoduchý, svižný a přehledný. Osobně mě zamrzelo jen použití rezistivního dotykového displeje, které je dnes opravdu už přežitek, ale jinak mu nemám co vytknout kromě rozložení CarPlay, kdy na domácí obrazovce je widget navigace za mě celkem malý. Asistenti zde řidiče nijak neotravují kromě protikolizního systému, který je trochu více hysterický, než by se mi líbilo, a často na mě křičel ve zbytečných situacích. Hlídání pruhů se dá vypnout sympaticky na boku levé páčky pod volantem, takže ani nezamrzí jeho “hloupost”, kdy volantem pouze mírně vibruje. 

Závěr

Fiesta ST mi bude chybět. Chybí mi už teď – díky překrývání v kalendáři jsme spolu strávili jen necelých 72 hodin, skoro 900 kilometrů většinou ostřejším tempem po okreskách a spálili mnoho litrů benzínu. Když jsem klíčky odevzdával, chvilku jsem dokonce zvažoval, jestli si jí nemám koupit a jezdit s ní každý den. Při slušném stylu jízdy si neřekne o moc benzínu, podvozek je nastavený příjemně, prostě jsme si skvěle padli do noty. I přes některé výtky, které k ní mám, jí považuji za nejlepší auto, které jsem měl tu možnost během své krátké působnosti zde, na Autíčkáři, řídit. Budeš nám chybět, Fiestičko…

Za úžasné fotky děkuji Radkovi Kukušovi, Radkovu tvorbu najdete na jeho instagramovém profilu @radek_kukush

Technické údaje

Motor:  zážehový přeplňovaný tříválec 1497cm3
Výkon: 147 kW (200 koní) v 6000/min
Točivý moment: 300 Nm ve 1400 – 4000/min
Převodovka: šestistupňová přímo řazená
Maximální rychlost: 232 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 6,5 s 
Provozní hmotnost: 1150 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 6,6 l/100 km
Průměrná spotřeba v testu: 8,3 l/100 km
Cena: od 690 900,- Kč, testovaný vůz 763 100,- Kč