Fiat Panda: Kouzlo jednoduchosti | 1. díl

Fiat nedávno odhalil detailnější podobu svého nového modelu Grande Panda. O tomto autíčku, které se chystá vrhnout do víru evropských velkoměst vyzbrojené spalovacím motorem, ale též v čistě elektrické verzi, toho již bylo napsáno mnoho, budu proto v jeho představení stručný. Dnes bych se v tomto článku rád podíval nikoli do budoucnosti, na první dojmy a recenze Grande Pandy máme ostatně ještě čas, chtěl bych se poohlédnout naopak zpět a zavzpomínat, kde se Panda vzala. 

Když Fiat odhalil fotografie interiéru nové Grande Pandy, asi každého zaujal detail s maličkým hranatým autíčkem coby dekorativním zakončením panelu se středovým displejem. Tohle malé hranaté autíčko samozřejmě není nic jiného než maličký modýlek oné původní Pandy, té, která nejen dala celé modelové řadě jméno, ale zároveň z tohoto jména udělala pojem.

Fiat Panda první generace se objevil na trhu v roce 1980. A tohle datum je důležité. Panda první generace vydržela v prodeji těžko uvěřitelných 23 let a máme tak tendence ji chápat jako tu hranatou jednoduchou trochu old school věc, ve skutečnosti to ale v době svého představení bylo moderní a pokrokové auto. Automobily jako Peugeot 205 či Citroën AX dorazily až výrazně později, v onom roce 1980 jste si mohli koupit původní Renault 5 nebo třeba zcela nový a dokonce faceliftovaný Citroën 2CV. 

Ještě, než se dostaneme k samotnému autu, zastavme se u jeho jména. Panda. Italská auta mají tendence držet se italských jmen, dokonce i častá číselná označení mají italové tendence ponechávat vyjádřené slovně (Uno, Cinquecento, Sedici), zkrátka italské auto se vždycky jmenuje “italsky”. Však jsme také nedávno byli svědky boje o jméno malé Alfy Romeo Junior (původně Milano). Tak proč Panda? A proč na autě nikde není symbol roztomilého medvídka?

Není totiž panda jako Panda. Malý Fiat nedostal své jméno po nějakém čínském černobílém okusovači bambusu, ona Panda v názvu je sama římská bohyně Panda či Empanda, ochránkyně cestovatelů. A nepřipravím vás ani o komickou dohru, abyste si nemysleli, že absurdní hádky o korektní jméno auta zažíváme jen my dnes. Název Panda neuniknul v roce 1980 ani Světovému fondu pro ochranu přírody a ten neváhal Fiat napadnout a požadovat přejmenování auta. Celý spor byl ukončen až štědrým darem Fiatu na ochranu přírody. Mimochodem – šek na celou částku byl vytištěn a fondu předán na kapotě Fiatu Panda.

Panda se svým přísně hranatým designem tak působila jako vůz z nové éry. Nahrazovala Fiat 126, u nás díky licenční výrobě v Polsku velmi dobře známý “Maluch”. Zadání pro Pandu bylo jednoduché, avšak rozhodně ne jednoduše proveditelné – postavit moderní vůz, který cenou i náklady na údržbu nepřesáhne svého předchůdce. A právě tady to začíná být zajímavé. 

Motoristické internety, zejména potom ty české, dokáží být velmi kritické ke každému náznaku šetření na autě. Jakmile někde zmizí nějaké tlačítko či se nějaký prvek vozu zjednoduší, už v tom vidíme úspory a jak nás zase berou ty zlé korporace na hůl. Kdyby to ale bylo tak snadné, to by měli konstruktéři Pandy mnohem lehčí život. Potíž ale je, že ač například dnešní Fiat Panda stojí přibližně třetinu toho, co krásná a vycizelovaná Alfa Romeo Giulia, ve skutečnosti to ale není třetinové auto. Ano, je menší, ano, má i mnohem méně součástek a komfortní výbavy, ani vzdáleně to není jedna třetina. Levné auto se dělá jinak..

A tady musí nastoupit maximální důvtip konstruktérů a designérů, tohle je teprve ta pravá výzva – postavit jednoduchou funkční a uživatelsky přívětivou věc za málo peněz. V případě Pandy se to povelko na výbornou. Studio Italdesign se při návrhu interiéru nechalo inspirovat jednoduchým stylovým nábytkem. Díky tomu interiér maličkého Fiatu nejen působil nečekaně prostorně, on takový skutečně i byl. 

Giorgetto Giugiaro, šéf Italdesignu a hlavní designér projektu, hovořil dokonce o tom, že mu inspiraci byly i vojenské stroje, především potom vrtulníky. Z nich si bral jako hlavní poselství onu formu zaměřenou na jednoduchost, funkčnost a maximální spolehlivost. Výsledné auto bylo dokonce tak dobře a moderně navržené, že skutečně odolávalo zubu času. Údržba byla snadná a celkově bylo autíčko na malý levný Fiat až nečekaně spolehlivé. Snad až na ochranu proti korozi, s tou se Panda potýkala i přes různé úpravy po celou dobu produkce. Nebýt toho, bylo to auto prakticky nesmrtelné. I díky tomu vydrželo ve výrobě až do roku 2003. Dvacet tři let je pro jeden model vážně úctyhodné.

Design vozu se za léta produkce měnil jen minimálně. Asi nejvýraznější proměnou prošla maska chladiče, která se v roce 1983 změnila z minimalistické plechové na onu černou žaluzii s výrazným logem ve stylu ustatních modelů Fiat. Když ale říkám maska chladiče, není to vlastně úplně přesné. Při svém představení byla Panda uvedena na trh ve dvou provedeních – Panda 30 a dražší Panda 45. Ano, ta čísla skutečně vyjadřují výkon v koňských silách. Základní Panda 30 využívala ještě motor z Fiatu 126, tedy vzduchem chlazený dvouválec, tady tedy ani žádný chladič nebyl. Panda 45 potom nabízela vodou chlazený čtyřválec o objemu 0,9 litru. A jen taková perlička - konstrukčních důvodů vyžadoval každý z motorů jiný přístup vzduchu, Pandu 30 a Pandu 45 tak rozeznáte snadno, Panda 45 má žebrování vpravo, model 30 zase vlevo. Nedivil bych se ale, kdyby to byl identický díl, jen otočený…

Dále potom probíhaly různé modernizace a rozšíření nabídky. Nejprve modelovou sestavu rozšířilo provedení Panda 34, v roce 1986 potom Panda prošla komplexnější modernizací. Zde se také objevují motory z úspěšné řady FIRE (Fully Integrated Robotised Engine). Zde Fiat poprvé využívá v maximální míře práci robotů pro zvýšení spolehlivosti a zároveň snížení nákladů na výrobu. A byl to úspěch. Motory z řady FIRE vydržely ve výrobě dlouho, vlastně je teprve v roce 2016 nahradila nová a dodnes používaná řada FireFly.

Model Grande Panda na zatím zveřejněných snímcích potěšil umístěním kabelu elektrické verze. Ten se nachází v přední masce a snadno jej vytáhnete jako třeba přívodní kabel k vysavači. Díky tomu odpadá někdy trochu otravná manipulace s dobíjecím kabelem u AC nabíječky, obzvláště za nevlídného počasí, kdy se kabel válí na špinavé zemi. Ale nenechte se zmást, tuhle inovaci Fiat nevymyslel v posledních letech. Nabíjecí kabel ukrytý v přední masce měla totiž už původní elektrická Panda. Už Fiat Panda první generace se totiž nabízel jako elektromobil. 

Mezi roky 1990 a 1998 se na trhu objevil Fiat Panda Elettra, jeden z prvních sériově vyráběných elektromobilů. Ve srovnání s dnešními elektromobily pravda působí jeho parametry legračně, maximální rychlost činila jen asi 65 kilometrů za hodinu, kvůli zástavbě baterií byl interiér pouze dvoumístný a i tak dojezd nepřesáhl 100 kilometrů. Taková zkrátka byla elektromobilita v roce 1990.

Mnohem zajímavější a do značné míry dnes už i legendární se stala Panda 4x4. Malé autíčko dostalo roku 1983 provedení s pohonem všech kol. Z dnešního pohledu to asi vypadá jako odklon od původního konceptu. Rozmazlení dnešními crossovery a SUV můžeme Pandu 4x4 chápat jako stylovou věc, svým způsobem rozmařilost, ničím takovým ale nikdy nebyla. 

Pravdou totiž je, že na území Itálie byla v osmdesátých letech stále místa, kde zkrátka nebyly dobré cesty. Ať už se budeme bavit o horských vesničkách na severu země či třeba o venkovských cestách na Sicílii v okolí vulkánu Etna, stačila malá nepřízeň počasí a automobil jako koncept dopravy byl ze hry. A právě tady vstupuje do hry Giugiarovo pojetí Pandy jako sice jednoduchého, ale až vojensky bytelného a spolehlivého stroje. Ať už jste se pohybovali v uličkách Neapole či na úbočích Alp, na Pandu jste se prostě mohli spolehnout. K dispozici je dokonce i užitkové provedení Pandy. A taková užitková Panda Van ve verzi 4x4 – to je něco, co už dnes začíná být sběrateli docela ceněnou kombinací.

Panda si totiž už během své produkce získala obrovskou oblibu. Fiat to podpořil i několika speciálními verzemi od outdoorového Sisley přes Pandu Italia 90 až po praštenou růžovou Pandu Pink, to byly spíše takové hračičky navíc. Panda okouzlila svou přívětivostí a jednoduchostí zároveň. V zásadě v tom autě nic nebylo, ale také v něm nic nechybělo. 

S koncem devadesátých let přichází i konec Fiatu Panda první generace. Vůz již neplní emisní a bezpečnostní normy a je postupně na evropských trzích nahrazován souběžně vyráběným modelem Fiat Cinquecento a později Seicento. Na domácím trhu však zůstává až do roku 2003, kdy jeho štafetu přebírá Panda druhé generace. Ta přichází s novým pojetím, odklání se od vojenské spartánskosti a nabízí zákazníkům na miniaturním půdorysu plnohodnotné auto. Že to byl opět velký úspěch vám můžu prozradit už nyní, více si ale o druhé generaci Pandy povíme zase příště.