načítám data...

Letní láska, aneb když se okolnosti sejdou

Autíčkáři vnímají vozidla jako osobnosti. Můžeme také prožít letní lásku, i když jde vlastně o auto?

zobrazit celou galeriiRecenze & testy: Letní láska, aneb když se okolnosti sejdou

Jak můžete říct o autu, že je ‚veselé‘ nebo snad ‚rozdováděné‘? Je to přeci směsice plastu, plechů a sem tam proužků gumy! My Autíčkáři máme tendenci připisovat autům osobnost. Známe auta vážná, otravná, radostná… Prostě připisujeme jim veskrze lidské vlastnosti. Stane se tak, že některé vozy subjektivně zbožňujeme a některé nesnášíme, a ne vždy k tomu máme jen pádné argumenty. Osobně třeba nesnáším Octavie. Teda se světlou výjimkou v podobě předfaceliftové trojky s 1.0 TSI, která přeci jen charakter vykazovala. Možná proto se tolik neprodávala. Stříbrná Octavia s naftovým motorem je pro mě ztělesnění firemního automobilu. Ne že bych neměl rád služební cesty. Ba naopak se vždy těším na další ‚dobrodružství‘ ale když můžu, zabavím klíčky od Transita a ‚ovce‘ nechávám spát. Nemám rád těžkou strojovnu na přední nápravě, nesnáším otravné dunění podtočeného motoru a klapající astmatické vzdechy ve vyšších otáčkách. Otravuje mě tvrdé zavěšení přední nápravy, které musí tahat Dieselovu slévárnu. K smrti nenávidím absenci odhlučnění zadních podběhů a za úplně nejhorší považuji uniformní, nic neříkající vzhled, který zapadne do každodenního provozu. Kdyby u nás operovali muži v černém, jezdili by dehtovou Octavií ve stříbrné metalíze.

Foto: Adam Forman, Autíčkář.cz

Zdroj: Autíčkář, archiv

Naopak zbožňuji auta charakterní a zejména výstřední. Buchanka otáčí hlavy, kam přijede a její ustrašené chování na silnici a veselé dovádění v terénu mě strašně baví. Možnost uhnout za kolonou o 45° do škarpy a pokračovat polem je snad nejužitečnější věc, jako jsem kdy za volantem objevil. Jo a uteče naštvanému farmáři v turbo-traktoru. To se taky počítá. Stejně tak Niva, terénní supersport schopný zdolávat i ty nejrozbitější polní cesty dálničním tempem mě neskutečně baví. A není to jen mou afinitou k ruské kultuře (naopak ruské státní zřízení mě vůbec neláká). Užíval jsem si i krátkou projížďku v Opelu Cascada, radost z malé Miaty RF a surovost excentrického Peugeotu RCZ-R. Ta auta, ačkoliv mají k objektivní dokonalosti daleko, jsou prostě něčím zajímavá, a to u mě boduje.

Foto: Adam Forman, Autíčkář.cz

Zdroj: Autíčkář, archiv

No a pak jsou auta, která se prostě hodí k některé příležitosti. Potkat je za jiných okolností, zcela jistě bych je nedokázal ocenit, ale ve správný čas, na správném místě prostě zazáří. Třeba Toyota Land Cruiser 80 v provedení Gepard, tedy ve vojenské hlídkové specifikaci, byla dokonalým zážitkem. Na polygonu a za jasného počasí. Jezdit s tím v dešti nebo nedej bože po silnici, drásala by mi nervy, ale v koloně dalších teréňáků a mezi stříkající vodou z brodu na každou stranu byla prostě dokonalá.

Foto: Adam Forman, Autíčkář.cz

Zdroj: Adam Forman

Stejně tak jsem si nedávno užil Fiat 500. Staré cinquecento je prostě ikona, i když jde o takovou nouzovku, se kterou Fiat vyrukoval v době poválečného nedostatku a potřeby motorizovat národ. Motocyklový vzduchem chlazený motor pohání pivní plechovku s euforií běžícího tlusťocha a celé je to takové malebné a okořeněné špetkou strachu o vlastní život. Naopak moderní pětistovka mě nějak moc nelákala. Snad kormě provedení TwinAir, které budí dojem, že přijíždí Harley Davidson. Už jen vědomí neobvyklé strojovny dělá z odulého retro-blobu fascinující stroj. Jenže já se teď nedávno svezl verzí s atmosférickou dvanáctistovkou s ‚mild hybrid‘ ústrojím (měl bych raději psát hezky česky ‚trochu zkříženina‘?). Za normálních okolností bych to auto bez váhání shodil.

Foto: Adam Forman, Autíčkář.cz

Zdroj: Adam Forman

Jak už psal Kuba, motor je neuvěřitelně mrtvý, zejména v nízkém a středním pásmu. S emisními normami jsou časy živých fiatích mikro-strojoven nenávratně pryč a charakter devadesátkového Seiecenta se tu prostě nekoná. Do otáček se sbírá jako mariňák po dvou dnech výsadku v Normandii a když už se do nich dohrabe, předvádí celých sedmdesát koní. Jenže bezpečná karoserie, baterka pod sedadlem spolujezdce, klima a další výbava něco váží a těch sedmdesát koní je tak trochu ‚italských‘. Prostě nevěříte, že tam fakt někde jsou a podezříváte hrdé Italy z předvádění se a holedbání. V nevyšších otáčkách pak výkon překvapivě pocitově ubývá a nepomáhá ani elektro-soustava, která se po svém vybití nedobije ani tou nejzarputilejší rekuperací. Jo a už jsem zmínil, že se mi na rozdíl od Kuby nelíbí? (Míněna pětistovka, Kuba se mi líbí.)

Foto: Adam Forman, Autíčkář.cz

Zdroj: Adam Forman

Ústupky konstrukce designu mi taky dost vadí. Ačkoliv je auto z boku půlkruh, motor je nahečmaný k motorové přepážce, aby se pod oblou kapotu vůbec vešel a před ním je dobrých 30 cm prázdno. Stejně tak místo v kufru je spíše symbolické, na pár igelitek z obchoďáku ještě stačí, ale zadní sedačky jsou využitelné tak maximálně pro děti. Pokud ovšem nemají nohy. A hlavu. Vrcholem jsou pak utopená kolečka, působící vůči překvapivě nemalým rozměrům vozu příliš maličká. Vlastně hodně připomínají kolečka na piánu. Takže to vypadá na velký špatný?

Foto: Adam Forman, Autíčkář.cz

Zdroj: Adam Forman

Omyl! Fiat 500 jsem startoval ve slunném Španělsku, skrz prosklenou střechu pronikalo zlatavé slunce zalévající terminál do nažloutlého světla známého z hollywoodských filmů, které se odehrávají v Mexiku. Na nose mám zrcadlové aviatorky se zlatými rámečky, na trupu bílé rozhalené polo-triko s vyhrnutým límcem, což doplňují upnuté béžové kalhoty a módní obuv z broušené hnědé kůže, Přede mnou se rozprostírá lakovaná palubka s bílými plasty a všude kolem spěchají muži v úzkých oblecích a snědé krásky s havraními vlasy mají do jedné sukně a mini-šortky. Do šumících repráčků si pouštím výběr od Ennia Moricone (díkes Pólin) a obyčejným klíčkem, který by mohl být z dodávky, startuji motor, jenž bych jindy označil za otravně podřízený euro-normám. Vyrážím na prošedivělý asfalt bičovaný devět měsíců v roce neúprosnými slunečními paprsky a kolem se začínají míhat kleče a bezsrsté krávy s povislými laloky. Celé to najednou začíná dávat smysl. S dálniční stodvacítkou Fiátek dost bojuje, ale ta snaha, to kvičení a neochota spěchat se k místnímu podnebí skvěle hodí.

Foto: Adam Forman, Autíčkář.cz

Zdroj: Adam Forman

Po dvoustech kilometrech mě sice dost bolí záda, ale vjíždím do historického centra Kastilie, hrdého srdce Španělska. Kastilie vůči španělsku má stejný charakter jako Bavorsko vůči Německu. Vše je ‚tradiční‘ a takové, jaké to prezentují ve filmech. Je tu nesnesitelné vedro, kolem poledne je v ulicích úplně prázdno, načež po šesté se snad ze všech dveří vyrojí houfy Španělů, aby si dali kafe, vrátili se do práce či jen tak poklábosili s přáteli. Míjím několik zákazů vjezdu, přičemž mě sleduje letargický policista. Dnes má kontrolovat, jestli všichni nosí roušky a já jednu za volantem mám, takže je vlastně vše v pořádku. Rozkaz zněl jasně… Uličky jsou tak uzoučké, že konečně začínám chápat miniaturní rozměry původního Topolina. Moderní inkarnace se mezi pískovcové patníky jen-tak-tak vejde. Skleněnou střechou pozoruji vypnutá patra dvě stě let staré architektury, vyhýbám se sebevražedným zombie s mobilem v ruce a marně hledám, kde že to vlastně je ten hotel. Normálně bych byl frustrovaný ale dneska je to fakt sranda. Ležérní povaha místa mi rychle přešla do krve a z pravidel silničního provozu se rychle stane spíše sada doporučení. Skoro čekám, že policie slyší na ‚Parlay‘.

Foto: Adam Forman, Autíčkář.cz

Zdroj: Adam Forman

Po týdnu cukání po městě, šesti stech čerstvých kilometrech na ciferníku, parkování v nemyslitelných škvírách a ježdění prostě jen-tak skoro zamačkávám slzu nad vrácením bílého společníka. Doma bych to auto nejspíš hodil ze skály.

Máte to taky tak? Zažili jste na dovolené, nebo jinde vytrženi z kontextu každodenní rutiny pomíjivé zamilování? Podělte se v komentářích!

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Pólin
13. října 2020, 14:45
0

Kdyz chce byt clovek suvenyr, musi pouzivat spravne termity. Je to Ennio Moricone.:) jinak souhlasim...auto o kterem bych normalne rekl, ze je to strasny krap za jistych okolnosti muze vzbuzovat pozitivni pocity. Trebas klasicky mx5- vetsinu casu je to hlucne, nepohodlne, tece do toho, ale kdyz je krasne a clovek ma pred sebou pekny kus asfaltu, je to parada...

reagovat
Adam Forman
14. října 2020, 06:36
0

Hehe, fujky, to mi uniklo :-)

kotzitzaq
13. října 2020, 15:28
0

jj....taky Fiat 500, ale klasická 1,2 FIRE a v Neapoli.

reagovat
eLzyx
13. října 2020, 15:45
1

já měl kdysi půjčený Fiat Barchetta v "krásně" vyšisované červené -> růžové barvě. Kdyby mi to někdo přistavil před barák se slovy "je to tvoje", tak to poleju benzínem a zapálím. Více "buzi" auto snad neexistuje. Ale vzpomínka na jeden prosluněný letní víkend, staženou střechu, krásnou architekturu a přírodu kolem ... zážitek k nezaplacení.
Jinak co se týče Fiata 500, tak ten by se mi líbil v elektru. Plus nechat dodělat plátěnou střechu. Jako dojíždědlo do práce ideál.

reagovat
beastar
13. října 2020, 18:13
0

No jo však dovolená... tam sem si často užil auto z půjčovny za jehož volant bych se jinak nikdy nedostal.
Vzpomínám jen v dobrém na:
Renault Clio 1.2 II.gen. před.fl. Mělo to klimu a elektrická okna. Jezdil sem s tím zásadně téměř až na pláž. Projel sem s tím silnice, co ani v ČR nemáme. Dostalo i za těch pár dnů hromadu ran v provozu. A ukázalo se v divočině pro dva lidi a batoh jako super společník. A věřím, že dodneška tam někde jezdí.

Daewoo Matiz 0.8
Když dáte do plechovky od sardinek motor a lavice z parku bude to podobné vozidlo. Měli jsme to v oranžové metalíze s rádiem... A hned první den ještě u půjčovny se auto zaparkované v kopci samovolně rozjelo z kopce samo a zastavilo se až o přilehlý Renault Espace:D Druhý den do něj napršelo protože jsme zapomněli zavřít okna neuvyklí švihadlům. Jenže na cesty, necesty na Madeiře ideální auto. Sice sem si v tom přišel furt jak na mopedu... ale tam to člověku prostě bylo u prdele. Zamykat to nemusíš...

VW CitiGolf
Tohle byla věc. Já nevím sice sem si v tom přišel jako doma díky prvkům z Fabie I. Volant VW z konce milénia. S tím že nejen pocitově s tím to mpi cvičilo na těch strašných cestách více než dostatečně. Navíc v JARu s tím člověk ideálně v bílé nemetalíze zapadne do provozu... Mají to policajti, taxikáři, záchranka, zelináři, banditi i maminky. Prostě taková obdoba naší oktávky. Tehdy mě to vedlo k zamyšlení jestli fakt v té Evropě a obecně Anglosaském světě neletíme dopředu zbytečně moc... Přitom stačí tak málo a lidi jsou spokojení. A představa že průměrný Jihoafričan přemýšlí jinak jak Čech je značně lichá. Tedy alespoň tomu tak bylo za mé návštěvy v roce 2010, kdy byla JARka docela spokojená země. Prostě ten pravěký design na lidi pořád fungoval akorát se přidali nové fičury zlepšujicí bezpečnost.

reagovat
martin_100
13. října 2020, 21:41
-2

A tak věř že bysme tady v evropě taky takl nespěchali dopředu.... kdybysme mohli. Leč je to byznys a tak politici přitápí pod kotlem nesmyslnýma nařízeníma a tak kdo chce jezdit v novotě musí zkousnou haldy sračkovin co nechce ani nepotřebuje ale díky mocipánům nemá na výběr. Kdyby se směla dodnes vyrábět jedničková ofce v kombiku a naftě věř že by se to prodávalo skoro samo.
Proč si myslíš že v evropě tak bodujou dachny? To je taková evropskýma směrnicema svázaná verze toho Citygolfu.

martin_100
13. října 2020, 21:42
0

BTW a pro lidi co nepotřebujou/nechtějí větší auto kdyby byla k mání první fóbie tak bych u toho taky viděl slušnej potenciál.

krab
14. října 2020, 09:54
1

Suzuki Jimny v Řecku, to je ideální dvojka, případně úplně ta nejstarší Vitara. Tyhle devadesátkové malé offroady tam pořád v půjčovnách mají. A asi nejvíc jsem si tam užil Yamahu 250 Tricker. Motorkáři možná znají ... docela kultovní bike, který u nás jen tak nevidíte. Trochu trial bike, trochu enduro, trochu street. Na řecké rozbité cesty plné kameního a do vesniček, na pláž, atd. úplně geniální. Doma bych jí asi neměl moc kde využít

reagovat
Frankie
14. října 2020, 10:24
1

Jo a kupodivu s tou stříbrnou služební trojovou Oktavkou v dehtu 1,6 TDI, ale 4x4. Cestou na Passo Tonale, kdy jsme jeli v pěti s dětmi na lyže, a napadlo tam přes 80 cm sněhu. Všude kolony, lidi nasazovali řetězy nebo to otaceli, my řetězy neměli... Dcera se dokonce začala modlit. A pak první policejní kontrola a dotaz policisty quatro per quatro? My yes. A on go!!! Ten výbuch radosti na palubě. A děti hned heslo je quatro per quatro! Dojeli jsme v pohodě a to jsme museli několikrát zastavit a pustit autobus. Na sněhu se zas rozjet. A Oktavka to zvládla bez jediného zaváhání. A za to ji mám rád. Výborně slouží k tomu co má. Doveze nás na dovcu, na vodu, lyže, kola, vše potřebné se do ní vleze. Dovezu s ní kamení z lesa apod. Ano mohla by mít jinou barvu jak typicky služební stříbrnou ale to je tak všechno. Dobrý sluha má taky uniformu.

reagovat
beastar
14. října 2020, 11:54
0

Teda to je pekna historka. Jako bez ironie. A potvrzuje jen to, co teda lidi z meho okoli vedi dlouho. Na tech oktavkach ta pseudoctyrkolka s dobrymi zimaky vyjede opravdu kde, co. A vlastne je to ta nejlepsi recenze na oktavii protoze vetsina lidi chce od ni presne tohle... Dojet bezpecne za svym cilem. Coz porad cast dementnich kritiku neumi chapat. Jinak 1.6tdi nesnasim je to hruza:)) Stribrna mi neva furt lepsi jak bila s firemnim polepem ve starter packu. No no kvátro pér kvátro;)

Frankie
14. října 2020, 12:03
1

Pro představu :-). Jo aspoň 2 TDI by byl lepší, ale co už. Ta 4x4 fakt často pomůže. Jo a byly obuté nové zimaky Conti.

sp
spooon
15. října 2020, 09:47
0

Tak jako super náklad, ale nějak nechápu, k čemu potřebujete 7 kol :-D

Frankie
15. října 2020, 10:11
0

Ségra neměli na autě nosiče, tak pro ně. Průměrná spotřeba na trase 250 km pak vyskočila na 9 l nafty na 100 km.

Ji
Jira24
15. října 2020, 10:06
1

Pětistovka v naftě v Bergamu na letišti a jak se drandilo kolem Gardy, Verona a tak. Fakt to mělo styl!

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Chevrolet Monte Carlo Big Blog 7,44 cm3 1973
Chevrolet Monte Carlo Big Blog 7,44 cm3

1973 rok výroby
245 koní výkon
7 ccm objem

Chevrolet Caprice Station vagon 1990
Chevrolet Caprice Station vagon

1990 rok výroby
104 koní výkon
5 000 ccm objem

Chevrolet Caprice Station vagon 1986
Chevrolet Caprice Station vagon

1986 rok výroby
104 koní výkon
5 000 ccm objem

Citroën C5 3.0i V6 Exclusive TK do 5/2022 2003
Citroën C5 3.0i V6 Exclusive TK do 5/2022

2003 rok výroby
210 koní výkon
2 946 ccm objem

Chrysler LHS  1999
Chrysler LHS

1999 rok výroby
257 koní výkon
3 518 ccm objem