Sedm technologií minulosti, které tiše zmizely

Když se dnes posadíte do nového auta, obklopí vás minimalismus, displeje a desítky elektronických asistentů. Automobily jsou bezesporu bezpečnější, čistší a efektivnější než kdy dříve. Jenže s touto technologickou očistou se z kabin i exteriérů vytratila i řada věcí, které měly své hluboké opodstatnění, praktickou hodnotu nebo prostě jen neopakovatelné kouzlo.

Výrobci dnes pod tlakem unifikovaných platforem, emisních tabulek a výrobních nákladů mažou rozdíly mezi jednotlivými modely. To, co dříve dělalo auto specifickým, a tentokrát myslím takové ty drobné kuriozitky a vychytávky, je dnes minulostí. Pojďte si s námi připomenout sedm prvků, na kterých jsme si dřív zakládali a dneska už je v autech nepotkáte. 

Sedačky v kufru proti směru jízdy

Pamatujete si ještě na sedadla vyklápějící se z podlahy kombíků proti směru jízdy? Nabízelo je Volvo, Renault, Ford, populární byly i za oceánem. Dnes si takovou sedadlovou konfiguraci neumíme představit — bezpečnostní normy, airbagy, tvar karoserie a legislativa ji zcela eliminovaly. Povídá se, že kufr je příliš nebezpečné místo a nikdo by v něm sedět neměl. Jenže pak se podívám na nový Citroën C3 Aircross, kde se opěrky zadních sedadel přímo dotýkají skla víka kufru a říkám si, že to asi tak horké nebude. Navíc jízda “proti směru” je prý pro malé děti o dost bezpečnější. 

Ledničky

Není to zas tak dávno, kdy se do nabídky příplatkové výbavy skoro jakéhokoliv auta, včetně české legendy Škody Felicia, dala objednat lednička nebo přenosný box připojený do palubní sítě? Byl to vrchol cestovního komfortu. Dnes? Pokud si nekoupíte luxusní SUV za několik milionů, máte smůlu. Výrobci dnes raději šetří každý gram a centimetr prostoru pro systémy infotainmentu nebo airbagy. Zůstalo jen „chlazení v přihrádce před spolujezdcem“, které ale sotva udrží nápoj vlažný, zatímco poctivé chladicí boxy jsou dnes vnímány jako zbytečná technologická komplikace.

Střešní okénka

Zatímco dnes máte zpravidla na výběr buď souvislý plech, nebo rovnou skleněnou panoramatickou střechu, dříve byly k dispozici klasické šíbry. Nebyly nijak obrovské ani komplikované, takže nestály zdaleka tolik, co skleněné střechy. Na větrání to bohatě stačilo, navíc se přes ně auto tolik nezahřívalo na sluníčku. Zkrátka samé výhody. Ano, velká plocha skla je sice možná efektnější a působí vzdušněji, ale přesto se mi po klasickém střešním okně občas stýská. Palec nahoru alespoň pro Subaru, které ho ve Foresteru stále nabízí. A je přesně tak skvělé, jak bývalo vždycky.

Samostatně otevírací okno pátých dveří

Staré americké kombíky se pyšnily tím, že uměly spustit zadní okno do víka kufru, které se otevíralo směrem dolu nebo do strany. V 90. letech a na začátku nového tisíciletí zase bylo u kombíků a větších aut zvykem, že jste mohli otevřít buď celé víko kufru, nebo jen samotné sklo v něm. Skvělá věc, když jste parkovali v těsné garáži, nebo potřebovali naložit do plného auta nějakou drobnost, aniž by vám cokoliv vypadlo ven. Dnes se kvůli pevnosti karoserie, integrovaným kamerám, spoilerům a fluidním tvarům crossoverů tato praktická vychytávka téměř vytratila.

Ukazatele hladiny oleje na přístrojovce

U starších francouzských aut nebo třeba u starých BMW jste po otočení klíčku do první polohy sledovali ručičku nebo řadu diod, které vám ukázaly aktuální výšku hladiny oleje v motoru. Teprve pak jste nastartovali. Dneska sice tuhle informaci často najdete někde v hlubinách infotainmentu, ale upřímně – komu se jí tam chce hledat? A jak často se u takových moderních vozů dostanete pod kapotu, abyste zkusili olej klasicky přes měrku? Nekterá moderní auta sice umí nedostatek oleje včas zahlásit, starší kontrola před jízdou ale měla něco do sebe a šlo s její pomocí mnohdy odhalit a řešit drobné úniky dříve, než stihly nadělat paseku. 

Výměnné otěrové lišty,

V osmdesátých a devadesátých letech měly vozy po obvodu karoserie chromované nebo plastové lišty. A to nejen na dveřích ze strany, ale často i jako součást nárazníku. Pokud jste s takovým vozem lehce ťukli při parkování do zdi, nebo schytali letmý dotyk od jiného auta, lišta se sice poškrábala, ale lak zůstal celistvý. Plastový výlisek pak šlo vyměnit během pár minut a nebýval rozhodně tak drahý, jako celý díl nebo lakování. Dnes jsou v rámci aerodynamiky a designu nárazníky celistvé a lakované v barvě karoserie až do posledního milimetru a jakýkoliv drobný kontakt na parkovišti u supermarketu znamená nutnost lakování a vysoké účty, nebo nevzhledný šrám. 

Temné interiéry

V devadesátkových a osmdesátkových autech pomrkávalo do tmy jen pár kontrolek a tlačítek. I tak je ale u mnoha aut bylo možné ještě dále ztlumovat, vypínat a různě redukovat. Většinou snadno dostupnými kolečky na regulaci podsvětlení. Nejdále tento koncept dotáhnul Saab tlačítkem „Night Panel“, po jehož stisknutí se v autě zhasnuly všechny nepotřebné budíky, kontrolky a podsvícení, přičemž aktivní zůstal jen rychloměr (a ten ještě jen do určité rychlosti). Žádné rušivé záření do očí, žádné blikající displeje, jen tma a silnice před vámi. Dnes moderní auta na vás v noci svítí jako pouťová atrakce, displeje září a ještě je z nějakého důvodu tuze moderní modrá barva, která unavuje oči zdaleka nejvíce. 

Je jasné, že vývoj nelze zastavit. Současná auta jsou nepochybně komfortnější, chytřejší a v mnoha ohledech lepší. Přesto se nemůžu zbavit pocitu, že z aut pomalu mizí i kus jejich svérázného charakteru. Třeba se jednou dočkáme doby, kdy se retro vlna vrátí a výrobci nám tyto geniální vymoženosti v novém kabátě opět přinesou — do té doby nám ale nezbývá nic jiného, než na ně s láskou vzpomínat.