Dacia Hipster: Může být cestou vpřed… cesta zpět?

Slyšíme to dnes a denně, elektromobilita je budoucností Evropy. Možná ne tak blízkou, jak by si v Bruselu přáli, ale dřív nebo později to tak nejspíš dopadne. Už jen proto, že automobilky do tohoto odvětví nasypaly velké peníze a budou je potřebovat nějak získat zpět. Představují proto jeden elektrický model za druhým.

Jenže spousta z nich má významný problém. Jsou to auta velká, těžká a hlavně velmi drahá. To si můžou dovolit třeba prémioví výrobci, jelikož jejich klientela je příjmově zajištěná a nevadí jí utrácet. Jenže mainstreamové automobilkyjsou v mnohem těžší pozici. Nemají na svých elektrických vozech takovou marži, aby si mohly se svými cenami hrát jako u spalováků, ale zároveň částky jako za prémii u nich nikdo platit nebude.

Jak z toho ven? Řešení přináší rumunská automobilka Dacia v podobě svého nejnovějšího konceptu zvaného Hipster. Ta se totiž rozhodla, že tou správnou cestou vpřed je v jejím případě cesta zpět. Tím nemyslím, že by se snad vrátila někam k prvnímu Loganu, nedejbože ještě dál. Jen ze „záhrobí“ vytahuje různá řešení z minulosti (samozřejmě v současné podobě), která cenu efektivně snižovala dřív a mohou tedy i teď.

Jako první příklad slouží už její samotná karoserie. Ne snad, že by byla nemoderní. Naopak, je velmi stylová a cool, ať už z celkového pohledu, nebo v detailech, a nádherně ukazuje, že Dacia už svou pozici výrobce těch nejlevnějších a tím i nejošklivějších aut dávno opustila. Svým designem minimálně mě rozhodně baví.

Jen je zaprvé maličká — na délku má jen tři metry, i když se do ní vejde čtveřice lidí. Už to šetří, menší karoserie potřebuje míň materiálu na výrobu. Zadruhé má na sobě celkem pouhé tři lakované díly — přední část a boční vstupní prvky dveří. Všechno ostatní je vyvedeno v základní plastové šedé nebo z materiálu zvaného Starkle, částečně vyrobeného z recyklátu.

Pamatujete na starší auta, která měla třeba nelakované kliky, zrcátka, otěrové lišty a mnohdy i nárazníky? Taková Felicia se je naučila lakovat až ve čtvrtém roce svého pobytu na trhu. A vidíte, zdá se, že se nám takový nápad vrací — a dokonce intenzivněji.

To samé se dá říci i o interiéru. Dacii se musí nechat, že i na takovém omezeném půdorysu zvládla vytvořit očividně prostorný interiér, nabízející čtyři plnohodnotná sedadla a ještě sedmdesát litrů zavazadlového prostoru za nimi. V dvoumístné konfiguraci se přitom dostane až na pět set litrů. To je skutečně slušné.

Ale zase jsou tu některá řešení z dob našich otců a možná i dědečků. Třeba dveře mají místo klik jednoduché pásky, protože jsou lehčí, levnější a přitom podle Dacie stejně praktické. Kdo z vás si vzpomněl na oslí uši Škody 105S? Podobně sedadla mají pro úsporu materiálu odhalené rámy. Jsou barevné, aby byly hezčí, ale jsou vidět. Tak nějak to měl, myslím, vyřešené Citroën 2CV v prvních letech výroby.

Stejně tak moderní multimediální systém zcela chybí a je tu jen držák na vlastní mobil. To jsme také museli používat u starších aut, když jsme chtěli jet třeba podle navigace. Jen je tu dnes celkem jedenáct kotevních bodů YouClip, na které si telefon můžete připevnit. V neposlední řadě jsou tu i jen dva airbagy, tedy standard naposledy u první Fabie v lepší verzi Comfort, po faceliftu Ambiente…

Takové jsou inovace nové Dacie Hipster. Já vím, jedná se o koncept — do série se může leccos změnit. Ostatně nakonec auto ani nemusí do výroby vůbec přijít. Ale je zajímavé sledovat, jak se při snaze o cestu vpřed Dacia mnohými svými prvky vydává na cestu zpět. Uvidíme, jestli je to cesta správná.

Co si o myšlence, že by cestou vpřed mohla být cesta zpět, myslíte vy? Je vám sympatická, protože se jen znovu učíme to, co jsme už uměli, nebo ji naopak považujete za cestu hodnou zavržení, protože jsme věděli, proč jsme ji opouštěli? Dejte vědět v diskuzi.