Citroën C5 Aircross 1.5 BlueHDI: Nehrajme si na jména

Recyklace osvědčených jmen z historie je oblíbená strategie výrobců aut po celém světě. Většinou se pojmenování dědí v rámci vývojové řady, občas se ale stává, že se slavné označení objeví na modelu, který s jmenovcem nemá mnoho společného. Ačkoli se může zdát, že jde o trend posledních let (Ford Puma, Mitsubishi Eclipse), stačí si vzpomenout na devadesátá léta a ocucaný favorit pojmenovaný po pohledném kabrioletu a rázem je jasné, že vytěžování slavných názvů je tu s námi už dlouhou dobu.

Když se před pár lety poprvé objevila informace, že nový Citroën C5 bude SUV dodávané výhradně s pohonem přední nápravy a navíc bez hydropneumatického odpružení, vzedmula se mezi příznivci francouzských vozů vlna nevole. V rodokmenu modelů GS, BX a Xantia působí kulaťoučké SUV s plastovými doplňky karoserie jako chlapík v mikině a džínách v hledišti Národního divadla. Prostě se tam tak nějak nehodí. Jenže dneska je jiná doba a C5 Aircross už před Hynaisovu oponu nemíří. Jeho místo je v méně škrobeném ale možná o to pohodlnějším prostředí.

Odhlédneme-li od slavného jména, je C5 Aircross normální středně velké rodinné SUV. Zvenčí se nezapře typický designový jazyk Citroënu, na rozdíl od menších modelů ale působí vyváženěji a dospěleji. Ono se není čemu divit, velikost oblin a oválů totiž zůstala stejná a ve větší ploše tak nějak lépe rozložily a nejsou tak komiksově přehnané. Přední část je masivní, ale díky množství podélných linií nevypadá zas tak obtloustle, boční profil ozvláštňuje chromovaná linka kolem oken, která se v oblasti C sloupku dramaticky otáčí a nechává poslední zadní okénko trochu osamocené. Asi nejslabším místem je záď, na které se naplno projeví barokní tvary vozu bohužel to nezachání ani jinak celkem podařené zadní svítilny s 3D grafikou. 

Nicméně v konečném důsledku mi nezbývá, než konstatovat, že se designéři popasovali se vzhledem cé pětky docela dobře a v kombinaci s hezkým modrozeleným příplatkovým lakem rozhodně nedělá ostudu. Během testovacího týdne jsem si všiml zajímavého trendu – Citroën se nejvíce líbil lidem, kteří se jinak o auta vůbec nezajímají a berou je jen jako spotřebič. Naopak od nadšenců jsem si vyslechl spíše výtky. Jenže odpovězmě si upřímně na otázku, komu se chce C5 Aircross zalíbit. 

Uvnitř najdeme klasickou směsici prvků aut z francouzského koncernu. Uprostřed je starý známý infotainment vzor “jakýkolipeugeotnebocitroen”, pod volantem se nachází další displej, který pod originální grafikou rychle přiznává, že jde o dvojče digitální přístrojovky z Peugeotu 508. A vlastně proč ne – funguje dobře, má hezké zobrazení, snad jedinou výtku si zaslouží otáčkoměr, který zde lze zobrazit jen jako cca 5 cm dlouhé “pravítko”, což v testované verzi s automatem moc nevadilo, ale u manuálu by to asi bylo dost k vzteku. 

Ačkoli jsem k testu dostal vůz s prostřední výbavou “Feel”, jediným prvkem, který mi tu chyběl ke štěstí byla vyhřívaná sedadla. Jinak si ale myslím, že právě rozumně vybavená verze za zajímavou cenu (skladovky začínají lehce nad půlmilionem) má největší potenciál prorazit na trhu. Sedí se tu příjemně na měkkých sedačkách čalouněných “svetrovou” látkou v kombinaci s ekokůží a celé to je přesně tak měkké a obýváčkové, jak to mám na soudobých Citroënech rád. Zadní řada nabídne tři stejně velká a uspokojivě pohodlná křesla, která lze posouvat a tím zvětšovat zavazadlový prostor. Zamrzí ale skutečnost, že i přes dostatečnou velikost není prostřední sedačka vybavena ISOFIXem – velké rodiny tak asi budou hledat jinde.

Základní naftový čtyřválec je v dané cenové relaci důstojná motorizace. Klidná atmosféra interiéru se svetrovými sedačkami nijak nesvádí ke sportovní jízdě, takže výkon sto třiceti koní úplně stačí. Osmistupňový hydroměnič (ano, ten automat co má prakticky každý automatický Citroën a Peugeot) neustále losuje rychlosti, ale řidič o tom skoro neví a slušný krouťák v kombinaci s krátkými kvalty zajišťuje svižnou jízdu po městě. Dálniční pohodlí končí někde kolem 160 km/h, kdy už je zvuk obtékajícího vzduchu hlasitější, než rádio, což je otravné a do obýváku se to prostě nehodí. Po testovacím týdnu se ukazatel spotřeby ustálil na akceptovatelných 7,1 litrech na sto, klidnějším stylem jízdy by se asi dalo dostat někam k šestilitrové hranici. Tabulkových 3,8 litru je ale opravdu hodnota z říše snů popírající všechny fyzikální zákony.

O motor tu ale vlastně moc nejde, hlavní je totiž podvozek. Citroën tvrdí, že C5 Aircross je nejpohodlnější SUV ve své kategorii, za čež (kromě skutečně podařených sedadel) prý vděčí tlumičům Advanced Comfort s progresivními dorazy. Podle některých jsou tyhle kouzelné tlumiče dokonce tak dobré, že se vyrovnají hydropneumatickému pérování ze starších modelů. Na rovinu se přiznávám, že jsem nejel všemi dostupnými středně velkými SUV a tak nemohu exaktně potvrdit, zda mají v Citroënu pravdu, nebo se jen sebevědomě chvástají, faktem ale je, že C5 Aircross je opravdu hodně pohodlné auto. A to jak ve městě, tak na rozbité okresce a dokonce i na lesní cestě v bývalém vojenském prostoru, kde zbytky asfaltu prorůstá tráva a mladé stromky. Tam právě vznikaly fotky ke článku a byl jsem fakt extrémně překvapený tím, co všechno tenhle srdnatý Citroën odtlumil bez tupých ran do podvozku. Ani náročné disciplíny jako panelová cesta, řada děr za sebou, nebo roleta auto nerozhodí a rozhodně nemám pocit, že by cé pětka jízdou po nepěkných površích nějak výrazně trpěla. 

Nesouhlasím s tvrzením, že tyhle nové tlumiče nahradily systémy Hydroactive. Jejich projev je totiž jiný. Méně houpou, občas si trochu poskočí, rozvážnou plavbu jako v Citroënu XM posádce bohužel zprostředkovat nedokážou. Za to ale působí mnohem jistěji a lépe drží na silnici. Nejsem si jist, zda půjde o ideální volbu pro řidiče “odchované hydrou”, ti si asi budou na nové progresivní tlumiče muset trochu zvykat. Ostatní ale cestovní komfort Citroënu C5 určitě mile překvapí.

Verdikt

Citroën C5 Aircross není pravověrným pokračovatelem hydraulických vozů, ale nakonec s nimi má i leccos společného. Styl i projev auta je docela odlišný, zůstává ale příjemný cestovní komfort a zaměření na pohodlí. V dnešní době, kdy i  sedmimístné SUV musí být nutně sportovní a prodejním argumentem číslo jedna bývá čas, za který obkroužilo norimberský závodní okruh je světlý a komfortní obýváček na kolech docela příjemná výjimka. Navíc nestojí moc, vypadá docela k světu a vlastně mě na něm nic vyloženě neštvalo. Je to prostě vcelku podařené auto, navíc neobyčejně pohodlné. Potřebuje obyčejný motorista něco víc? Nemyslím si.

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1499 ccm
Výkon: 96 kW  (130 koní)
Točivý moment: 300 Nm 
Převodovka: osmistupňová automatická
Maximální rychlost: 188 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,6 s 
Provozní hmotnost: 1505 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 3,8 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 7,1 l/100 km kombinovaná
Cena testované výbavy a motorizace: (Feel, 1,5 BlueHDI) 670 000 Kč