načítám data...

Cheetah: Nebezpečný zabiják AC Cobry

20. listopadu 2021, 06:00 13 komentářů Honza Stacha Historie

Když se řekne nejšílenější přemotorované americké závodní auto šedesátých let, většina lidí si vzpomene na Cobru. Jenže bylo tu ještě jedno, mnohem vzácnější, podle všeho rychlejší a ještě šílenější. Originální Cobra 427 je proti němu obyčejná...

zobrazit celou galeriiHistorie: Cheetah: Nebezpečný zabiják AC Cobry

Na Cheetah jsem si vzpomněl díky Honzově článku o Dodge Viperu, kde psal, že je to taková novodobá inkarnace AC Cobry Carolla Shelbyho. Nejdřív mě to překvapilo, ale pak mi došlo, že má vlastně pravdu. Cobru zná snad každý, kdo se alespoň trochu zajímá o starší auta. Je to kus historie, auto, které tak trochu změnilo dějiny. I když, prvním ani ono tak úplně nebylo…

Kombinaci lehkého základu se silným americkým osmiválcem nevymyslel Caroll Shelby. O více než desetiletí jej předběhla britská firma Allard, do jejíhož závodního typu J2, vážícího asi 940 kg, si zákazníci mohli kromě základního osmiválce Mercury, což už samo o sobě bylo unikátní, objednat také ještě populárnější motory V8 Cadillac, Chrysler, Buick či Oldsmobile. Zajímavostí je, že Allardy soukromě jezdili Caroll Shelby i Zora Arkus-Duntov, konstruktér druhé generace Chevroletu Corvette. Tím nejznámějším přemotorovaným autem se ale nakonec stala AC Cobra. Mohlo to však být i jinak…

Cobra měla vyzyvatele. Vznikl počátkem šedesátých let, jen málokdo ho viděl a ještě méně lidí jej řídilo. Přitom ve své době byl „tím nejvíc“. Zkrátka jednorožec… Je to také mimořádně zajímavý příběh. Tohle auto (jestli se tak tomu malému monstru dá vůbec říkat) měl na svědomí jistý Bill Thomas, jehož jméno dnes možná nikomu nic neřekne. Byl to skoro takový Caroll Shelby, ovšem u Fordova největšího konkurenta, Chevroletu. Jeho životní příběh tak trochu připomíná právě Shelbyho nebo třeba Burkharda Bovensiepena, jež založil Alpinu. Samouk Bill Thomas již od roku 1956 ladil a upravoval motory Corvette, tehdy její první generace, pro silniční závody. Také připravoval Chevrolety Bel Air a Biscayne pro klání dragsterů. Zřejmě úspěšně, jinak by o čtyři roky později nezaložil vlastní firmu Bill Thomas Race Cars. Ta si vybudovala více než dobré jméno. Až tak, že ji oslovil koncern General Motors, aby mu vyvinula zvýšení výkonu pro závodní veze tehdy nového Chevroletu Corvair s motorem vzadu. Thomasovi se ale nakonec začalo říkat „Mr. Corvette“, protože jím upravené Corvetty získaly téměř 100 vítězství. To byla skoro stejně dobrá přezdívka jako „Father of Corvette“, kterou se mohl pyšnit pouze tvůrce její druhé generace Duntov, jež udělal z cestovního auta mnohem schopnější sportovní.

Tehdy se v Chevroletu mohli plácat po zádech, jejich Corvette měly úspěch v prodejnách i na závodních tratích. Netrvalo to však dlouho. V říjnu roku 1962 se na okruzích objevily nové Cobry. Vítězily v různých kategoriích, ale nejvíce ve třídě GT protože byly lehčí než jejich plnotuční američtí rivalové. Hned v lednu roku příštího vyhrála první dvě místa a vytrestala tehdy nové Corvetty Sting Ray. Nejen to, Chevroletu se nelíbilo, že Cobry poháněly motory jeho úhlavního nepřítele Ford, kterému dělaly skvělou reklamu. Zajímavostí je, že to mohlo být opačně. Když Shelby hledal motory pro svoje vysněné závodní auto, šel nejprve ke General Motors. Tam však nepochodil, aby nekonkuroval jejich Corvette. A najednou tu byla úspěšná Cobra s motory Ford a hra se tudíž posunula o úroveň výš. Duntov z Chevroletu se rozhodl reagovat projektem Grand Sport, lehkou závodní Corvette s motorem o objemu 377 kubických palců (6,2 litru), která se měla Cobrám postavit. Po pouhém pátém vyrobeném kusu však byla produkce ukončena.

Důvod? Koncem roku 1962 koncern GM vyhlásil takzvaný „racing ban“, kdy zastavil veškeré své závodní aktivity, přímé i nepřímé, a ukončil výrobu svých nejsilnějších motorů jako Pontiac Super Duty 421 nebo Chevrolet 427. Udělal tak proto, že se nebezpečně přiblížil federálnímu zákonu z roku 1890, který měl zamezit monopolizaci celého průmyslového odvětví jednou společností. Počátkem šedesátých let General Motors prodával více aut než všichni jeho konkurenti dohromady a měl vyhlídky na pokrytí 57 až 60 % trhu nových automobilů. Právě šedesát procent bylo kritických. Že to vláda bere vážně, dokázala již v případě ropné společnosti Standard Oil, které po překročení antimonopolního zákona nařídila v roce 1911 rozdělení do 34 menších firem.

V GM nejspíš věřili, že se situace brzdy uklidní. Jinak by počátkem roku 1963 nepodpořili nový, ještě ambicióznější, ovšem zatím přísně tajný projekt. Shelbyho Cobra inspirovala Billa Thomase ke stvoření jejího rivala Cheetahu, pojmenovaném po gepardu, nejrychlejším zvířeti na planetě zemi. Na něm začal pracovat nejprve s podporou soukromých investorů, kteří měli dealerství značky Chevrolet v Kalifornii. Již brzy poté, onoho roku 1963, dostal svolení a hlavně finanční podporu k výrobě stovky aut přímo od General Motors. Sto kusů vyrobených každý rok totiž bylo potřeba k homologaci v kategorii produkčních vozů GT, kde závodily i Cobry. Zkrátka to v GM riskli. I proto, že rychlá auta „dělala“ prodeje, tehdy skutečně již nějakou dobu reálně platilo pořekadlo „v neděli vyhrajeme, v pondělí prodáme“. Ekonomická situace v USA se již od padesátých let prudce zlepšovala, stavěly se nové dálnice, navíc už od konce čtyřicátých let Američané sledovali mimořádně populární šampionát NASCAR. Automobilky zakládaly vlastní závodní programy, draze najímaly technické talenty a ty nejlepší jezdce. Lidé byli nadšení různými závody, ať už ve sprintu nebo na okruzích a vítězství v nich měla přímý vliv na prodeje; měnila se v dolary od zákazníků. S rokem 1963 to mělo skončit. Co s tím? Corvette Grand Sport byla pozastavena, vyrobilo se nakonec jen již zmíněných 5 kusů, motory 377 cui vyměněny za sedmilitry 427 a auta předána do rukou těch nejúspěšnějších soukromých jezdců. Homologační série kvůli zastavení závodních aktivit už nevznikla. Takže není divu, že o rodícím se Cheetahu neměl nikdo nic vědět… V GM však mysleli i na záložní plán a dostali geniální nápad – přenést auru závodů na silnici. Tak vznikl Pontiac GTO, který sice nebyl prvním muscle carem, ale podle mnohých odstartoval jejich popularitu.

Nás ale zajímá ten tajný projekt vyzyvatele Cobry. V dílně Billa Thomase se rodil vskutku neobvyklý vůz, s jistou dávkou nadsázky ztělesnění agrese, ovšem „kapesních rozměrů“. Bill začal stavět Cheetah podle podobného receptu jako Cobra, ale s určitými specifiky, díky kterým je Cheetah tak unikátní. Ve své době jeho konstrukci poměrně výstižně shrnul článek v březnovém vydání časopisu Hor Rod z roku 1964: „Cheetah kombinuje osvědčené pohonné ústrojí Chevroletu s unikátním prostorovým rámem, karoserií i přední nápravou“… Jistě, využil „hardware“ svého spřáteleného dárce, tedy motor, převodovku, chladič, brzdy, poloosy a zadní nápravu z tehdy nové druhé generace Corvette, ovšem s přepracovanou geometrií. No, zas tak jednoduché to nebylo.

Cheetah byl docela unikátní i technicky. A k jeho vzniku se váže další příhoda, která je v podstatě podobná, ne-li ve výsledku stejná, jako když Alec Issigonis v padesátých letech navrhoval původní Mini. Bill Thomas si nepozval nejtlustější chlapy z fabriky, aby kolem nich načrtnul křídou půdorys vozu, křídu však použil. Přišly mu díly od GM, spolu se svým spolupracovníkem, hlavním konstruktérem Donem Edmundsem, je složili na podlahu dílny a obkreslili je. Pak začali řešit půdorys svého nového auta, ovšem s ohledem na jeho rozložení hmotnosti. Nejspíše i díky tomu je Cheetah tak malý.

Základem Cheetahu byl prostorový rám z chrom-molybdenových trubek, do kterého instalovali osmiválec 6,2 litru ze závodní Corvette Grand Sport o výkonu 550 koní, spřažený se čtyřstupňovou manuálni převodovkou Muncie. Přední náprava byla „Billova“, zadní se převzala z Corvette, avšak podstoupila změně geometrie. Rozvor měřil jen 2,3 metru a celý Cheetah vážil 680 kilogramů, zhruba polovinu hmotnosti sériových Corvette Sting Ray a o třetinu méně, než vážily odlehčené Corvetty Grand Sport, jejichž cílová hmotnost byla necelých 820kg. Nejprve se vyrobily dva prototypy s hliníkovými karoseriemi, které v produkčních verzích nahradil ne o moc těžší, zato levnější laminát. Nejvíce aut mělo nakonec menší motory small block 327 cui o objemu 5,4 litru s výkonem 375 koní. Termín „motor vpředu uprostřed“, je dnes spíš takovým marketingovým lákadlem. V Cheetahu ne… Jeho motor začínal až asi 60 centimetrů za osou přední nápravy, tak vzadu, že tohle auto ani nepotřebovalo kardanovou hřídel. Mezi převodovkou a diferenciálem zadní nápravy byl prostě jen kloub. Rozložení hmotnosti 45 ku 55 také odpovídá spíš autům s motory uprostřed.

V Cheetahu bylo vše dost natěsno, třeba výfukové potrubí vedlo od motoru kolem prostoru pro nohy řidiče ven k prahům. Jeho chodidla v podstatě obtočilo a tak každý, kdo řídil Cheetah, měl rozpálené boty. I proto měly jinak spartánské Cheetahy klimatizaci, protože se jejich interiéry přehřívaly. Ani klimatizace to však nejspíš nezachránila, jinak by si jeden ze závodníků ze svého teprve třetího vyrobeného Cheetahu neudělal roadster. Ani aerodynamika nebyla vyřešena moc dobře, Cheetahům mohly při rychlé jízdě uletět křídlové dveře, které tu nebyly kvůli efektu, ale spíš z nutnosti, protože ve vysokých prazích byl rám.

Bill Thomas poslal druhý vyrobený prototyp do technického centra GM Tech Center, kde byl podroben intenziivnímu testování jeho schopností na testovací trati v Michiganu. Toho se účastnil i konstruktér Corvetty Zora Arkus Duntov, který posléze prohlásil, že nic tak šíleně zrychlujícího nikdy neřídil. Cheetahu při testech mimo jiné změřili boční přetížení 1,18 g, nejvyšší, které kdy zaznamenali u auta s „motorem vpředu“ a pohonem zadních kol. Na rovince byl strašidelně rychlý a v zatáčkách možná ještě strašidelněji náročný na schopnosti jeho řidiče. S rozvorem krátkým jen necelých 2,3 metru a více zatíženou zadní nápravou byl Cheetah extrémně lehkonohý při výjezdech ze zatáček pod plným plynem, snad ještě více než Cobry. Jejich piloti měli dost práce s tím, aby je dostali do vyžadovaného směru. Zkrátka divočina… „Postavili jsme naše auto tak, aby jelo rychle. Je to něco jako politika. Nikdo si nikdy nevzpomene, kdo byl druhý,“ komentoval své dítě tehdy Bill Thomas. Připomnělo mi to vydařené reklamy Audi z dob, kdy se tato značka ještě holedbala náskokem díky technice.

Kombinace nízké hmotnosti se silným motorem a miniaturním rozvorem dělala svoje. Pokud se říká, že AC Cobra se vás pokusí zabít, jak se tu již ostatně psalo, tak Cheetah se o to bude snažit ještě častěji a zákeřněji. Navíc původní auta neměla moc tuhé rámy a ani bubnové brzdy potenciálu tohoto malého závodního psychopata úplně neodpovídaly. Přesto všechno měl nadějný začátek. Sprint na čtvrtmíli zvládaly Cheetahy během deseti sekund a na rovince v Daytoně jim byla naměřena rychlost 215 mil v hodině, tedy 346 km/h. Budoucnost se jevila více než slibně. V Nassau Grand Prix ročníku 1963 byly Cheetahy rychlejší než AC Cobry a koncem sezony 1964 vyhrály 11 závodů v kategorii SCCA, sports/modified. To však byla pomyslná achillova pata Cheetahu, kterého nakonec nikdy nevzniklo 100 kusů za sezonu, nutných k homologaci v produkční kategorii GT. Takže se s Cobrou na závodní dráze nikdy proti sobě neutkal. To protože Cobra spadala do kategorie aut vyráběných ve větších sériích, kterých bylo nutno vyrobit každý rok stovku. Cheetahy byly rychlejší, ale přímo proti Cobrám se nikdy nepostavily.

Cheetah měl zaděláno na úspěch a Bill Thomas spřádal ambiciózní plány. Tehdy nemohl tušit, jak to nakonec dopadne. Začal pracovat i na takzvaném Super Cheetahu, který měl vyřešit problémy původní verze. Prostornějším, komfortnějším, s delším rozvorem a aerodynamikou počítající s rychlostmi přesahujícími 200 mil v hodině (přes 320 km/h), kterými se jezdilo ve vytrvalostních závodech LeMans. Právě tam mířil, měl se postavit Shelby Datona Coupé nebo Ferrari 250 GTO. Byl skoro o půl metru delší a decimetr širší, s hliníkovou karoserií vycházející z jednoho ze tří prototypů a Kammovou zádí, tak trochu okopírovanou z konceptu Corvair Monza GT, kterou Thomas pro GM upravoval. Super Cheetah měl kotoučové brzdy místo bubnových a prostornější interiér, tolik netrpící přehříváním. Dokonce připravil i propagační materiály, protože chtěl tohle auto od roku 1965 prodávat přes dealery Chevroletu, což už měl s nimi i domluvené.

Jenže pak začaly problémy. Bill Thomas zjistil, že do konce roku 1964 nezvládne postavit všech 100 aut nutných k tomu, aby se Cheetah mohl kvalifikovat jako produkční model a přejít tak do kategorie GT, kde závodily Cobry. Již v březnu dostal nemilý dopis od koncernu GM, kde se dočetl, že se Chevrolet stahuje z podpory tohoto projektu a velké plány na rok 1965 tak padají. Bill byl v patové situaci. Ke splnění svého plánu potřeboval peníze na vývoj i na větší prostory, protože ty současné přestávaly stačit. Ale nakonec to bylo jedno, řekl by cynik. Korunu tomu nasadil požár, který zničil dílnu i výrobní stroje. Tím skončil příběh tohoto výjimečného auta. Před požárem mělo být vyrobeno 16 až 23 Cheetahů, kolik z nich zničil oheň, se úplně neví. Poslední vyrobený Cheetah byl objednán na podzim roku 1965 a předán v dubnu roku následujícího. Sen o zabijáku Cober tak koncem roku 1965 skončil v kouři a plamenech. Oheň poničil i prototyp Super Cheetahu. Thomasův spolupracovník Don Edmunds jej od něj koupil za pouhých 300 dolarů a o rok později poslal dál někomu, kdo ho měl v garáži 40 let. Není divu, že se Bill Thomas po tom všem uzavřel do sebe a na Cheetah už nechtěl nikdy vzpomínat. Nakonec zemřel roku 2009 ve věku 88 let.

Cheetah je mnohem vzácnější než Cobra, jejíž silnějších sedmilitrových verzí 427 se dochovalo kolem tří stovek z 348 vyrobených. Celkem jich včetně slabších verzí 260 a 289 bylo 1003, dochováno necelých 900. Dnes se ceny silnějších 427 pohybují kolem milionu USD, slabších 4,3 a 4,7 litru kolem poloviny. Tahle auta se prodávají už jen na aukcích, takže první vůbec vyrobená Cobra firmou Shelby American změnila majitele v roce 2016 za 13 750 000 USD, díky čemuž se tehdy stala nejdražším americkým autem historie.

A co Cheetah? Podle nejoptimističtějších odhadů se v šedesátých letech vyrobilo 19 šasi a 33 karoserií, zkompletováno ale údajně bylo jen 11 Cheetahů první série. Vyšší čísla mají být jen přáním optimistů. Do dnešních dnů přežilo nejspíš 8 kusů, o kterých se ví. Šestý kus s velkým motorem 427 namontovaným v roce 1967 místo původního 327 změnil někdy po roce 2016 majitele asi za milion dolarů. Tohle auto je mnohem vzácnější než už tak vzácná AC Cobra. Má své specifické proporce, motor takřka uprostřed a křídlové dveře. Navíc repliky Cober vyrábělo a vyrábí poměrně dost firem a tak si o majitelích originálů většina lidí, kteří je neuvidí na srazu vzácných veteránů, myslí, že si pořídili repliku. U Cheetahu budou spíš tápat.

Co se mi podařilo zjistit, tak repliky Cheetahu s výkonem 360 nebo 600 koní stavěla firma BTM LLC. Není to žádný kit car nebo stavebnice, tato arizonská společnost od roku 1992 renovuje originální Cheetahy a do svých replik používá dobové díly. Pokud máte dost peněz a chcete se v autě zabít stylově, tohle je asi jedinečná možnost. Pak se nabízí ještě replika firmy Ruth Engineering s moderní technikou v klasickém designu Cheetahu, ovšem ta s originálem nemá už moc společného a jze ji pořídit i třeba v poněkud šílené žlutozelené metalíze. O právech na stavbu replik jsou dodnes spory. Bill Thomas před svou smrtí v roce 2009 prý podepsal certifikát autentičnosti pro 100 nových Cheetahů, které měl postavit Bob Auxier, majitel firmy BTM LLC, který jich nakonec postavil tři desítky. Potomci Thomase však tvrdí, že je podvedl. Je to celé stejně nejasné, jako celá historie Cheetahu. Ale to je možná jedno. Stačí, že něco takového vůbec vzniklo a byla by škoda na to zapomenout.

Na závěr se omlouvám, že to bylo tak strašně dlouhé. O existenci Cheetahu jsem zjistil víceméně náhodou asi před dvaceti lety a od té doby o něm neviděl žádný český článek. Ten můj první do časopisu Speed ročník 2000 byl z minima informací, tak jsem to chtěl podruhé udělat pořádně. Ta šílená věc si to zaslouží.

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Související články

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

ro
rock
20. listopadu 2021, 13:42
0

Dobrá práce, radost číst o něčem takovém.
Je jich jenom pár, ale občas to některý z majitelů vezme provětrat. Před pár lety byl v Goodwoodu, určitě jsem viděl ty jeho nepravděpodobné proporce na fotce z akce typu Le Mans Classic... ale je to vzácnost, no...

reagovat
martin_100
20. listopadu 2021, 16:56
0

Krásnej článek. Zajímavej a poučnej. O tutý bestii sem neměl poněti.
Děkuju. Dnes jsem nežil zbytečně.

reagovat
bitner
21. listopadu 2021, 16:58
2

Tyhle sedesatkove pribehy jsou naprosto bozi. Precteno jednim dechem. Diky

reagovat
jk
jakub kuba
22. listopadu 2021, 10:01
0

konecne vim jak vysvetlit zene ze koupe (repliky) cobry je ta levnejsi varianta :)

reagovat
beastar
25. listopadu 2021, 09:14
0

To musíš koupit pro ní primárně. Pak netřeba nic vysvětlovat.

Ronoath
22. listopadu 2021, 15:58
0

Není třeba se omlouvat za délku článku, vdechl jsem to na jeden nádech... Fakt super! Díky!

reagovat
BubaaCZek
25. listopadu 2021, 00:28
0

Perfektní! Dikes.

reagovat
da
danklapy
26. listopadu 2021, 12:20
0

Už jako děcko jsem žasl nad tou dlouhatánskou kapotou a pidi kabinou nad zadní nápravou v nějaké encyklopedii sportovních vozů. Bylo super se o tom dozvědět víc. Skvělý článek!

reagovat
Souča
26. listopadu 2021, 16:53
0

přečteno jedním dechem :)

reagovat
Kratas
29. listopadu 2021, 17:58
0

Díky za takový článek! Tak zajímavý auto si zaslouží co nejvíc podrobností.

reagovat
ni
nickson72
30. listopadu 2021, 15:27
0

Chci ten dobový plakát Super Cheetahu! :-D
Krásný článek, díky!

reagovat
ni
nickson72
30. listopadu 2021, 15:39
0

A připomnělo mi to Daytona Coupé.

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Chevrolet Suburban Z71 2002
Chevrolet Suburban Z71

2002 rok výroby
285 koní výkon
5 327 ccm objem

Plymouth Prowler  2003
Plymouth Prowler

2003 rok výroby
268 koní výkon
3 500 ccm objem

Ford F150  XLT 1994
Ford F150 XLT

1994 rok výroby
200 koní výkon
5 ccm objem

Chevrolet Corvette Stingray MANUAL Profi lak V ČR 1971
Chevrolet Corvette Stingray MANUAL Profi lak V ČR

1971 rok výroby
270 koní výkon
5 700 ccm objem

Dodge Charger 6,4 SRT  2012
Dodge Charger 6,4 SRT

2012 rok výroby
480 koní výkon
6 400 ccm objem