BMW Z4 sDrive20i: Jak si zařídit léto po celý rok

Novodobá historie roadsterů z Mnichova je velmi pestrá a bohatá na zajímavé vozy. Malé a hbité sporťáky jsou tu s námi od konce osmdesátých let, kdy se prvně představil model Z1. Ten přinesl do reálného světa hned několik přelomových myšlenek a řešení. Tou nejviditelnější jsou patrně tzv. padací dveře, které nikde jinde nenajdete. O tom, jak tento malý roadster, postavený na základech oblíbeného BMW E30, funguje na silnici, se můžete dočíst zde. „Zet jedničku“ posléze vystřídala čarokrásná Z3, která se stala i hvězdou filmového plátna, když dělala sparing nejslavnějšímu agentovi Jejího veličenstva. Nadčasové tvary Z3 poněkud zakryly diskutabilnější jízdní vlastnosti, ale to zákazníkům příliš nevadilo, auto šlo na dračku.

Po „zet trojce“ přišla první Z4. Odvážně tvarovaný roadster, z doby, kdy designu šéfoval Chris Bangle (občas se mylně uvádí jako autor právě Z4, což není přesné, tu má na svědomí Anders Warming). Z4 tehdy na svého předchůdce nenavazovala snad jedinou linií či myšlenkou, ale to finále nikomu nevadilo. První Z4 byla skvěle fungující a jezdící auto, které dokáže oslovit náročné řidiče i v dnešní době a její netradiční design krásně dozrál. Dnes je toho stále vyhledávaný sporťák. Nástupce dostal do vínku stejné jméno, avšak poněkud změnil koncepci, když se z maličkého obratného roadsteru stalo spíše juniorské cestovní GT s pevnou skládací střechou. Zajímavostí je, že BMW tímto modelem vrátilo výrobu roadsterů zpátky do Německa (předtím Z1 a Z8). Toliko krátký výlet do minulosti a nyní se již pojďme věnovat tomu hlavnímu, kvůli čemu tu dnes jsme. Je jím samozřejmě pokračovatel této úctyhodné řady, BMW Z4 s interním kódovým označením G29.

Víte, aktuální Z4 není zrovna úplná novinka, premiéru si tohle auto odbylo již před pěti lety. Z nějakého důvodu jej okolnosti zavály k nám do redakce až nyní. Vývoj této generace byl o něco komplikovanější, než u předchůdců. Až si tak říkám, jestli by tu vůbec nějaká Z4 právě teď byla k dispozici, kdyby se do projektu nepřidala Toyota, jež využila společný základ při oživování ikonické Supry. Jasně, spousta z vás na tuto kooperaci kouká skrze prsty, ale já vlastně netuším proč. Vždyť díky tomu tu dnes máme dva skvělé sporťáky, a to je přeci dobrá zpráva, ne? Inu zavděčit se všem úplně nelze.

Ač se to z dnešního pohledu může zdát trochu divné, neb Z4 patří v aktuálním modelovém portfoliu spíše k těm konzervativnějším modelům mnichovské automobilky, při představení vozu se mnozí automobiloví fanoušci nad vnějším vzhledem poněkud pozastavovali (zdravíme Vavrise). Prý není moc vyvážený, příliš asijský a já nevím co ještě. Upřímně si nepamatuji svoje pocity z před pěti let, ale nyní na mě působí Z4 dobře. Ne, oprava, více než velmi dobře. Nevím jak vy, ale já v tom vidím vzdálenou inspiraci legendární Z8. Což je skvělá zpráva, neb Z8 patří bez debat mezi to nejkrásnější z celé automobilové historie. Však posuďte sami. Široké ledvinky, lehce dozadu posunuté přední světla, tradiční silueta s dlouhou kapotou a kabinou odsunutou vzad a úzké zadní svítilny. Nemohu si pomoct, já to v tom prostě vidím. Asi jste z předchozích řádků pochopili, že se mi malý německý roadster opravdu líbí a ještě to umocňuje ta fantastická fialová barva, která autu sedne naprosto parádně (ale pšt, neříkejte to mé ženě).

Krátký pohled do interiéru prozradí, že tady ještě žádné překotné změny v rozložení kabiny neproběhly. Máme tu samostatnou kapličku „budíků“ a samostatný centrální displej multimediálního systému, který se navíc primárně ovládá po staru kolečkem. Příjemně překvapila vnitřní prostornost, kdy nemám jediný problém s nasoukáním se dovnitř a zároveň nekoukám do hrany čelního skla, všechno je přesně tak, jak má být. Mile potěšen jsem i zavazadelníkem, do kterého bez potíži dáte dvě větší sportovní tašky, nebo třeba elektrickou koloběžku, čímž chci naznačit, že v Z4 zvládnete i delší dovolenou ve dvou. Speciální pochvalu si pak zaslouží skládací střecha. Ta je opět plátěná, ale překvapivě dobře zvládá odfiltrovat okolní ruchy. Je také velmi rychlá, co se pohybu týče a můžete ji ovládat až do rychlosti 50 km/h, což opravdu reálně pomáhá. Představte si situaci, kdy se pohybujete po okreskách se staženou střechou a najednou začne pršet. Dokud udržujete rozumné tempo, může vám to být jedno, protože dovnitř samozřejmě neprší. Ale při dojetí do obce a zpomalení na zákonný limit je to samozřejmě horší. V Z4 však nemusíte zajíždět nikam ke krajnici, či jinak brzdit provoz, prostě jen za jízdy chvilku podržíte čudlík a je po problému. Z uživatelské stránky výborná věc.

Pod kapotou testovaného kousku byl úplný základ, který si můžete v tomto voze dopřát. To znamená přeplňovaný čtyřválcový dvoulitr o výkonu 197 koní, spojený s manuální převodovkou a samozřejmě pohonem zadních kol. Když jsem v redakčním chatu zmínil, že jsem vyzvedl právě tuto specifikaci, tak zdejší odborník na bavorácké katalyzátory lehce pohrdavě prohodil, že příliš nechápe, k čemu je tahle specifikace dobrá. Tak já vám zkusím trochu přiblížit, jak na mě specifikace sDrive20i působila. Jasně, bezmála 200 koní je v dnešní době, kdy se každý honí za co největším stádem pod kapotou, možná lehce průměrná hodnota, kterou překoná kdejaký běžný hatchback.

Zcela upřímně, za celý týden jsem doslova ani jednou nepocítil, že by celé auto potřebovalo byť jen jediného koně navíc. Jakože výkon je docela jistě ta nejposlednější věc, která by mi chyběla. Abych to usadil do reálného kontextu, bavíme se tu o voze, který udělá stovku za 6,8 s a ručička rychloměru se zastaví až ne číslovce 241 km/h. Ne, tohle vážně není pomalé auto. Navíc tento dvoulitr má opravdu široké pásmo využitelných otáček, takže vás určitě nenechá ve štychu, ani ve chvíli, kdy třeba netrefíte správný kvalt. V pohodě vás vytáhne z těch nejnižších otáček. Jeho pružnost je bez nejmenších připomínek. Baví mě i jeho živost, kdy se radostně nechá dotočit až na hranici sedmi tisíc otáček, a ještě vám ukáže moc pěknou výkonovou špičku, což je u moderního turbomotoru poměrně nezvyklá věc. Opravdu si mě tahle základní motorizace získala a žilo by se mi s ní krásně. Připomínku mám je k dvěma věcem. První je trochu očekávatelně zvuk. Většinu hlukového divadla obstarává výfuk, což mě osobně asi moc nevadí, navíc ho máte hned za ušima, takže při stažené střeše to problém není. Avšak samotný zvuk motoru je takový unylý a nijaký a rozhodně by mu slušel hutnější projev. Druhé mrzení mi připravila manuální převodovka. Já vím, že do podobného typu auta patří, a že díky ní může mít člověk lepší pocit kontroly nad vozem. Ale mohla by být prosím pěkně o kus méně gumovější s jistějším chodem? Ač se to může zdát trochu nezvyklé, dost možná bych zvažoval automat, kdybych teď kupoval Z4.

Samotná jízda v Z4 se odehrává přesně tak, jak asi tušíte. Prim hraje brilantně naladěný podvozek, který v sobě snoubí perfektně vybalancovanou vyváženost a zároveň i překvapivou dávku komfortu, díky kterému se stává ze Z4 vynikající každodenní společník. Tento mnichovský roadster nabízí opravdu široké možnosti. Můžete na něj být drsný, stát na něm jak na rýči, hrubiánsky ho posílat od jedné zatáčky k druhé a stejně se vám dostane maximální možné jistoty. Když na to budete mít náladu, můžete lítat dveřmi napřed (těch 320 Nm přepere i velmi široké a lepivé zadní pneumatiky) a stále budete mít pocit jistoty a maximální kontroly. Nejlépe se však Z4 cítí, když s ní zacházíte plynule. Klidně můžete nasadit hovadské tempo, ale zacházejte s ní jemně a s citem. Odvděčí se vám dokonale ladnými průjezdy zatáček, při kterých se budete jen nekontrolovaně usmívat. Je to skvělá droga, která vás bude nutit hledat delší, ale zatočenější cesty domů. Tahle vypadá radost za volantem.

Verdikt

Musím se přiznat, přiznat k jedné věci. Jsem strašně rád, že tu teď nemusím dělat žádného obhájce. Nemusím tu vymýšlet žádné kraviny o tom, jak je základní verze o 100 kg na předku lehčí než šestiválec, a proto je vyváženější a líp se vám bude házet do pravého vracáku v Horní Dolní. Sorry, reálně to beztak nikdo nepozná. Já tu teď nemusím tohle vypisovat, protože Z4 je bez debat skvělým autem, které vás bude bavit, i v té nejzákladnější verzi. Není to kladivo na okruhy nebo tak něco. Je to perfektně vybalancovaný roadster pro každý den, který vám bude dělat radost při každém usednutí dovnitř. Tečka.

TECHNICKÉ ÚDAJE

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 998 cm3
Nejvyšší výkon: 145 kW (197 k) při 4 500 – 6 500 ot./min
Nejvyšší točivý moment: 320 Nm při 1 450 – 4 500 ot./min
Pohotovostní hmotnost: 1 510 kg
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 241 km/h
Zrychlení 0-100km/h:  6,8 s 
Spotřeba dle výrobce (kombinovaná): 7,3 – 7,4 l/100 km
Spotřeba v testu: 8,8 l/100 km 
Cena od: 1 212 900 Kč