Bazarový snílek: Vítr ve vlasech

Je zima. Hondu mám zavřenou v garáži, už přes měsíc jsem ji díky bohaté nadílce soli od silničářů nebyl projet. Chodím se na ni sice aspoň občas podívat a pohladit po střeše, ale každý den v předpovědi vyhlížím příjemnější teploty a trochu sluníčka. Pro ty z vás, kteří máte stejnou úchylku jako já, totiž malé dvoumístné roadstery, ale ještě jste nestihli nakoupit do garáže nový přírůstek, jsem zabrouzdal do inzerce a našel několik adeptů, které bych si do své garáže klidně pořídil já, kdyby byla dvoumístná a můj stav bankovního účtu měl aspoň šest nul.

 Kadeřník se šnekem

Myslíte si, že sériová MX-5 v generaci NB je slabá? Tak zpozorněte. Tenhle kousek ve verzi Sportive, která je nejvyztuženější verzí generace NB, má pod kapotou nainstalovaný turbokit, který je dle tvrzení majitele naladěn na celkem rozumných 228 koní s možností dalšího navýšení. Výkon dále supluje stavitelný podvozek MeisterR a řada dalších úprav, nepochybně v autě skončilo mnoho peněz, minimálně z fotek vypadá dokonce bez koroze. Dnes se prodává za celkem rozumných (na dnešní dobu) 260 tisíc, tedy v případě, že budete chtít, je možné mít pěkné NBfl s poměrem jednoho Palackého na jednoho koně. A to se vyplatí!

Ovdovovač z Japonska

Toyota MR2 ve druhé generaci se v našich končinách prodávala s atmosférickým dvoulitrem 3S-GE s výkonem 138 nebo 156 koní. Tento kousek, importovaný z USA, je však verze MR2 Turbo, která má tentýž motor ve verzi 3S-GTE a má navíc pod kapotou šnečka, díky kterému dodává na zadní kola až 200 koní. Prodávající tvrdí, že auto je nebourané a po velkém servisu, zahrnujícím renovaci nejen laku, ale i sedaček. Nerozumím sice tomu, jak by mohl mít vůz s 55 tisíci kilometry sedačky na renovaci, ale dohledat fotografie z aukce bouraných vozů v USA se mi nepodařilo. Osobně jsem měl možnost se svézt na spolujezdci atmosférického auta a věřím, že tato verze bude tak trochu zlejší, než atmosféra. Držím budoucímu majiteli palce, ať se nezabije. 

Italská Miata na steroidech

Chcete něco novějšího, co nebude úplně náročné na provoz, ale nepotkáte každý den na okreskách další kousek? Berte Abartha. Na toho “svého” z Kanárských ostrovů vzpomínám stále a stále si říkám, že nestojí za to vyměnit za něj Hondu. Abarth 124 Spider sice nemá atmosférický průběh výkonu jako MX-5 generace ND, zato má spolehlivější převodovku (z generace NC), více krouťáku, (subjektivně) hezčí vzhled a v neposlední řadě taky dělá brapapa. Tento kousek z inzerce je v neobvyklé šedé metalíze doplněné zlatými koly, bohužel u nás jsem žádný nenašel, tedy budete muset jet na výlet k sousedům do Německa. 

Jekot v devíti tisících

Nemůžu vynechat ze snílka mého oblíbence. Hond S2000 je sice v naší inzerci poskrovnu, ale po krátkém hledání jsem v Polsku našel tenhle kousek s kompresorem. Dle inzerátu je současný majitel teprve druhý a Honda má instalovaný kompresor od Kraftwerks, který údajně dodává na zadní kola 391 koní. Já osobně si myslím, že sériových 241 koní je akorát na naše okresky, ale věřím, že na větším okruhu typu Most či Brno lze tento výkon využít. Tato S2000 je zároveň i pravděpodobně jednou z posledních vyrobených a na rozdíl od americké verze AP2 zachovává motor F20C, který točí až do devíti tisíc otáček, ale zároveň by údajně měla zachovat vylepšení ohledně jiného (hodnějšího) podvozku a modernizovaného vzhledu. Lahoda pro uši.

Eliška s kompresorem

Nad Lotusem přemýšlím často jako nad nástupcem Hondy, byť by to nebylo za cenu ústupků. Elise má sice trochu více ortodoxní přístup a asi bych taky ještě méně měl chuti vyrazit na delší výlet (čti – dále než za hranice Středočeského kraje), ale tento kousek je natolik zajímavý, že při psaní článku jsem přemýšlel nad sepsáním inzerátu. Eliška je v krásné oranžové metalíze, s nejvýkonnějším motorem 2ZZ-GE s kompresorem a výkonem 220 koní. Navíc je vybaven klimatizací, kterou moc kousků nemá. Sice váha navíc, ale ruku na srdce, občas přijde vhod. 

Francouz bez střechy

Můj osobní guilty pleasure. Ze všech zmiňovaných vozů za mě nejzajímavější, i když nejméně použitelný v každodenním životě. Renault v devadesátkách sice zabil Alpine (aby jej o dvacet let později znovuzrodil), ale fanouškům nadělil lehký dvoumístný roadster. Spider přinesl nadčasový design a mnoho zajímavých konstrukčních řešení, včetně usazení motoru a převodovky v takzvaném oscilačním závěsu, které poskytovalo posádce mnoho zpětné vazby – údajně silentbloky takřka nepohltily vibrace od motoru. Zadní kola zde přes manuální pětistupňovou převodovku roztáčí atmosférický dvoulitr známý z Clia Williams o výkonu 150 koní. Tento kousek je navíc vybaven dokonce i příplatkovým čelním sklem, auta bez něj byly vybaveny pouze deflektorem, takže při jízdě bylo nutné řídit v helmě. Vzhledem k počtu vyrobených kusů (pouze 1726) se jedná spíše o investiční vůz, který už jen poroste na hodnotě, ale přeci jen se musím zeptat: neznáte někoho, kdo to má? Fakt bych si do toho rád sednul, aspoň na místo spolujezdce.