Bazarový snílek: "Le Custom" - Ford/Simca Vedette

Snad každý obyvatel Údolí benzínových hlav už tuhle debatu někdy zažil. Obvykle přichází po několika pivech a jejím spouštěčem je postesknutí nad tím, že "u nás nemá hotrodding tu správnou tradici". Což vede k žehrání nad tím, že "dvaatřicítka Ford" je mimo finanční dosah běžné benzínové hlavy a k fantaziím o Aerovkách s motorem z Tatry 603, Tatraplánech s boxery Porsche a podobných věcech, které vám nad ránem připadají jako geniální nápad. Faktem je, že absence vhodného materiálu je asi největší překážkou, pokud se chcete stát hotrodderem v Čechách. Našinec mívá hlouběji do kapsy a nemůže tak konkurovat cenám, které jsou ochotni platit kolegové z Ameriky – nemluvě o tom, že přeprava přes oceán, clo a DPH zvyšují cenu zhruba o polovinu a i mizerný základ na hotrod se špatným letopočtem v rodném listu a přílišným počtem dveří může snadno dosáhnout ceny menšího nového auta. A fantazie o osmiválcové Aerovce "cililink", nebo jiném podobném předválečném vehiklu, velmi brzy narazí na pár drobných problémů – třeba fakt, že se do něj onen vytoužený osmiválec poněkud nevejde, nebo že karoserie s výdřevou nebo rámy s centrální nosnou trubkou nejsou zrovna ideální základ pro stroj, který má mít větší výkon než typický dnešní zahradní traktůrek. Co když se ale v naší touze po "domácím hotrodu" rozhlédneme o něco dál? Dnes je přeci trendy považovat se za Evropany, a tak můžeme brát za "svůj" celý tento kontinent. Navíc nám benzínovými hlavami nenáviděná EU přinesla i některá pozitiva – například volný pohyb zboží, díky kterému je nakupování aut mnohem levnější díky odpadnuvšímu clu, a také mnohem jednodušší díky snazší administrativě. A jakkoliv staré auto, pocházející ze zemí EU, navíc můžete přihlásit na "bílé" značky, narozdíl od starých aut z ameriky, které se musí spokojit se statusem veterána a s tím spojenými problémy při testacích, pokud uděláte jakékoliv změny proti originálu – jako třeba airbrush s plameny nebo sání trčící skrz kapotu. V tuto chvíli vás nejspíš okamžitě napadlo Německo, které je pro Čechy nejoblíbenějším zdrojem starých aut. Ale německá posedlost vším, co má čtyři kola, vede k poněkud drastickým cenám za cokoliv alespoň trochu zajímavého. A navíc  v německé produkci minulého století najdete možná pár "evropských muscle cars", od Fordu Capri až po Opel Diplomat, ale nic, co by bylo dobrým základem pro "evropský hotrod", nebo "evropský custom". Budeme tedy muset jít kousek dál na západ. Do země milující malá auta, drtící velkoobjemové motory hrozivými daněmi a typickou auty promyšlenými, avantgardními a komplikovanými – jinými slovy, na to nejnepravděpodobnější místo, kde byste hledali evropskou obdobu amerických aut. A přitom právě tady můžeme najít ne pouhou obdobu, ale v podstatě americká auta jako taková. Navíc poháněná těmi správnými motory, a s designem připomínajícím ty největší legendy světa hotrodů. Mluvíme samozřejmě o produktech evropské pobočky Fordu, která před druhou světovou válkou produkovala vozy Matford, jakési zmenšeniny slavných amerických Fordů, poháněných taktéž zmenšeným osmiválcem Flathead (o nich ale až příště) a po válce přišla s modelem Vedette. Jeho design vznikal společně s modely Ford, Mercury a Lincoln modelových ročníků 1949 až 1951, z nichž zejména Mercury a Ford se staly ikonou ve světě tradičních customů, a pod kapotou se opět nacházel "malý Flathead" o objemu 2.2 litru. S výkonem 60 koní má sice Vedette velmi daleko k hot rodu, a její proporce nejsou zdaleka tak ladné jako u "devětačtyřicítky" Mercury, ale pořád je tu jasně patrná tvarová příbuznost právě s oním Mercury a do jisté míry i s Fordem "shoebox". Ostatně Vedette měla být původně malým modelem pro americký trh, a až výsledky ekonomické analýzy, podle kterých by její produkce byla stejně nákladná jako u většího Fordu a tedy citelně méně zisková, vedly k jejímu zavržení a přenechání evropské pobočce. A pokud aplikujete úpravy, obvyklé ve světě tradičních customů – tedy snižování karoserie zapuštěním do rámu (channeling), snižování střechy (top chop), zapouštění světel (frenching), stejně jako úpravy motoru nebo jeho nahrazení větším sourozencem (motory se přeci jen z Ameriky importují o něco snáze a levněji než celá auta, navíc flatheadů je i v Evropě ke koupi dostatek), vytvoříte custom, který by se ani mezi svými americkými sourozenci nemusel stydět. Nejhezčí na tom všem je ale fakt, že zatímco '49 Mercury, nebo i některou z "náhražek" jako jsou Hudsony z podobných let, budete muset tvrdě zaplatit, Vedette se dají u našich obojživelníky pojídajících přátel stále najít v hojném počtu a za poměrně lidové ceny – kus, se kterým byste mohli bez většího uzardění vyrazit i na sraz veteránů, pořídíte od nějakých pěti nebo šesti tisíc euro, a projekt ve stavu, kdy vám nebude líto vrhnout se na něj s flexou a svářečkou, můžete často mít i za méně než tisícovku. I když připočtete dopravu z Francie a spoustu hotroderských nebo customových doplňků, které budete potřebovat, dostává se tak stavba tradičního customu do oblastí reálných i pro rozpočet relativně chudého petrolheada. A navíc tu je bonus v podobě možnosti přihlášení Vedette na "bílé" značky – takže vám žádná testační komise nebude mluvit do vaší hrubozrnné metalízy s airbrushovými plameny, snížené střechy nebo vzduchového podvozku… No považte, nezní to jako výzva?   A pokud jsem vás nahlodal, tady je několik námětů k zamyšlení – včetně jednoho poměrně vzácného a pro stavbu customu mnohem vhodnějšího kupé: http://www.leboncoin.fr/voitures/505523852.htm?ca=7_s http://www.leboncoin.fr/voitures/520854309.htm?ca=7_s http://www.leboncoin.fr/voitures/515586783.htm?ca=7_s http://www.leboncoin.fr/voitures/509534748.htm?ca=7_s