Vzpomínám si, že za mých školních let se v našem městě konal jednou ročně malý autosalon. Místní dealerství dovezla na náměstí předváděcí vozy, postavila stánky a celý víkend sem proudili koupěchtiví zákazníci i čumilové a kochali se novými auty. Ve stáncích čekali obchodní zástupci, kteří lákali potenciální zákazníky na výhodné leasingové smlouvy, hostesky rozdávaly barevné brožury a letáčky, zkrátka taková maloměstská Ženeva. Skoro.
Postupem času se ale počet vystavovaných aut stále tenčil a v roce 2009 se nová auta sjela na náměstí naposledy. Další ročník město zrušilo, protože o vystavování neměl nikdo z místních dealerů zájem. Auta už se vybírala přes internet, cenové nabídky byly dostupné za pár kliknutí a osobní zkušenost nahradily, alespoň v “prvním kole” výběru auta vygooglovaná data.
A tak tomu je i dnes. Lokální autosalony z měst postupně vymizely a zůstává jen pár největších. A jak to na takové české výstavě vypadá jsem se vydal zjistit před dvěma týdny na Autoshow do Letňan. Možná si teď říkáte cosi o aktuálních zprávách a odkládání povinností. Nemyslete si ale, že jsem na to snad zapomněl. Naopak – těch deset dní vlastně jen přemýšlím, co o “Největším autosalonu v ČR”, jak se výstava tituluje, vlastně napsat.
Akce se odehrávala ve dvou vystavovacích halách výstaviště PVA Expo. To samo o sobě není nijak obrovský prostor. V první hale u vstupu se nacházely klasické stánky automobilek a importérů s vystavenými auty. Někteří “velcí” hráči zde ale úplně chyběli, jiní se zase prezentovali jen několika málo vystavenými vozy. Největší prostor měla pronajatý domácí Škoda. Ta zde ukázala svoje novinky – Scalu a Kamiq. První jmenovaný vůz byl otevřený ze všech stran a volně přístupný veřejnosti. Kouzlem nechtěného tak zůstaly očím veřejnosti skryté zadní partie vozu. Víko zavazadelníku se totiž nesmělo zavírat.
Kamiq stál na pódiu naopak zamčený a okolo stojící hostesky odpovídaly na žádosti o odemčení kroucením hlavou. Největší pozornost na sebe zaslouženě strhnul “školní” projekt studentů středního odbodného strojírenského učiliště v Mladé Boleslavi. Extravagantní červený kabriolet na základech Karoqu je naživo fakt pěkně propracovaný, speciální interiér je dobře spasovaný, spáry karoserie ukázkově přesné – zkrátka z něj sálá řemeslná přesnost a dobře odvedená práce. Všechna čest, tohle se studentům povedlo.
Ve druhé z hal se nacházela pestrá směska vystavovatelů. Zde si nejvíce pozornosti získaly vozy od společnosti Advantage Cars, která sem navezla širokou škálu supersportů a luxusních limuzín. Zbylý prostor vyplňovali prodejci autokosmetiky, doplňků, dílů a maloserioví výrobci. Svůj stánek zde měl ale i prodejce dámské kosmetiky, nebo čokoládovna. Zvláště odlehlý konec haly pak působil pustě a prořídle.
Upřímně řečeno, byl jsem docela zklamaný. Celou výstavu jsem prošel za necelou půlhodinku a tak nějak jsem nevěděl, co dalšího bych tu měl ještě dělat. Naštěstí jsem si ale všiml, že na výstavišti probíhá souběžně jestě výstava Bohemian Custom Bike. V motorkách se moc nevyznám, naposledy jsem na ní jel asi před osmi lety, ale ze zvědavosti jsem do haly nahlédl.
A dobře jsem udělal! Ve vzduchu se vznášela vůně benzínu, ze všech koutů se místo elektronické hudby, kterou kdovíproč přehrává na svých stáncích většina automobilek, ozýval klasický rock a kromě naleštěných motorek tu parkovala i spousta klasických “amerik”. 
Naleštěným muscle carům dělaly společnost ručně stavěné hot-rody, kolem kterých postávali jejich majitelé a bavili se s kolemjdoucími. Nadšeně a se zapálením popisovali úskalí stavby takových aut a ochotně otevírali kapoty, aby svoje vyprávění doplnili praktickou otázkou. A čas od času někdo svůj vůz nastartoval a halou se rozeznělo bublání osmiválce.
Největší radost mi udělala výstavka rat-rodů. Ať už upravená orezlá Octavia Super, nebo americký Nash upravený ve stylu Bratrstva kočičí pracky byly postavené s maximálním smyslem pro detail a pečlivost – a to myslím vážně, jakkoli to může v kontrastu s orezlými karoseriemi znít.
Právě nadšenci a lidé, které auta zcela evidentně baví, můj dojem z Autoshow nakonec zachránili. A dost možná je to i směr, který časem zachrání i výstavy samotné. Je mi jasné, že marketingový dosah živého vystavování je rok od roku nižší a některé automobilky zkrátka nechtějí do ztrátového předvádění aut veřejnosti investovat. Tím spíš, že auta, která si projdou veletrhem dostanou pěkně zabrat. Za všechny jmenujme letos vystavovaný Lexus LC, ve kterém už během prvního dne vystavování stihl kdosi ulomit loketní opěrku mezi sedadly.
Prezentace malých výrobců a úpravců, o kterých bych se pravděpodobně jinak vůbec nedozvěděl ale dává naopak dokonalý smysl. Sice jsem si cestou z veletrhu nepořídil nový rat rod, ale když se mě někdo zeptá, kde by si takový vůz mohl pořídit, vím, kam ho poslat. A to se počítá.
