Autíčkář na lovu mastodontů

My automobiloví nadšenci zpravidla hledíme na kategorii SUV jako na sektu odpudivých rouhačů. Nejen že svými ohromnými krámy zaclánějí slunci dopadajícímu do otevřených roadsterů, kterými všichni bez výhrady jezdíme, ale ke všemu nás oslňují vysoko umístěnými světlomety a zabírají hned několik parkovacích míst najednou. Tedy toliko teorie. Ve skutečnosti je  šílenců využívajících sportovní kabriolety klasické konstrukce i v zimě jen poskrovnu. Většina z majitelů kompaktních hatchbacků neustále svádí boj ‚kam s tím‘ a pozvolné rozmnožování přátel a příbuzenstva dělá vrásky nejednomu řidiči. Někdy je prostě fajn mít pořádný kus oceli, jenž pobere cokoliv si něžná polovička usmyslí a se kterým zvládnete výlet do svodidel, aniž by bylo potřeba objednávat kameníka. A když už v té racionální úvaze o koupi obrovského rodinného vozu budeme, proč to neudělat po vzoru autíčkářů a nepořídit něco zajímavého?

Lincoln Navigator

Začneme zlehka. Tedy pokud je 2,5 tuny detroitské oceli vhodné označit takovým slovem. Osmnáct let staré SUV na bázi proslulé F-Series od Fordu vzniklo jako lépe vybavený bratříček bestselleru Expedition. Po svých pracovitých příbuzných tak zdědil rámový podvozek a příplatkový pohon všech kol. Pro vylepšení komfortu pracovního nástroje byly na zadní nápravu instalovány vzduchové měchy samočinně vyrovnávající výšku podle zatížení. Z dnešního výběru je Lincoln suverénně nejstarší a plastová devadesátá jeho věk prozrazují víc, než nepříliš dynamický design, či balónovité pneumatiky na relativně malých kolech. Má vůbec smysl udržovat při životě zbohatlíka, kterého začíná opouštět i druhá míza? Pokud se na něj přestaneme dívat jako na luxusní SUV, pak se jeden dobrý důvod najde. Inzerovaný kousek má pod kapotou osmiválec řady Triton s 5,4 litry objemu. Ten ze sebe vymáčkne 260 koní výkonu a 495 Nm, což jsou hodnoty více než vhodné pro tahání naložených přívěsů. Obrovitý Lincoln je ochotný utáhnout 3,5 tuny nákladu a pokud najdete kousek s modernější strojovnou inTech, dostanete nádavkem další čtyři metráky. Pokud nutně potřebujete tahat zemědělské náčiní, automobily v různých stádiích rozpadu a nehodláte se smířit s pouze průměrnou dynamikou, je pro vás Navigator výbornou volbou. Tedy za předpokladu, že překousnete opravdu ohavný vnitřek a nutnost tankovat zkapalněný ropný plyn.

Volvo XC90 V8 

Popisovat geniálně praktickou XC90 minulé generace snad ani nemá význam. Proto jen krátce uvedu, že se stalo oblíbeným rodinným přepravníkem i takového hnidopicha, jakým je Jeremy Clarkson. Příjemně strohý severský design exteriéru a praktický vnitřek nejčastěji doplňují řadové vznětové pětiválce. Málokdo si dnes vzpomene na vrcholnou motorizaci, dodávanou do smrákavých severských krajin z bývalého východního císařství. Pod kapotu odměřeného Švéda si totiž našel cestu atmosférický osmiválec od Yamahy. Celohliníkový motor s nezvyklým úhlem 60° mezi řadami válců disponuje čtyřmi ventily na válec, objemem 4,4 litru, rozvodem DOHC a především pomocným vyvažovacím hřídelem, který zajišťuje sametový chod. Právě poslední jmenovaný je hlavním důvodem, proč jsou osmiválce na našem trhu téměř nepřítomny. Zapomenutá konstrukční chybka totiž moc ráda páchala neplechu. Pokud majitel včas nereagoval na hrozivé zvuky linoucí se zpod kapoty, uspořádaly ventily důvěrnou schůzku s válcem. A to nikdy nedopadne dobře. Obzvlášť, když pro sundání hlav musíte srdce vozu zcela vyjmout z vozu. Snad právě díky pošpiněné pověsti lze osmiválcovou XC90 pořídit za relativně slušné peníze. A Jak se vyhnout černému scénáři? Zasloužilí majitelé radí následovně: Nikdy se nepokoušejte umýt motorový prostor.

Saab 9-7X

Věděli jste, že i Saab měl svoje SUV? Bylo vyráběno v Americe a vlastně to ani moc nebyl Saab. Pod rádoby skandinávským zevnějškem se krčil zamaskovaný Američan. Platformu totiž poskytl koncern General Motors a evropsky střižená karoserie měla zákazníky na domácím hřišti přesvědčit ke koupi luxusnější verze Chevroletu TrailBlazer. Bohužel byl v době vzniku trh středně velkých SUV natolik napěchován, že největší Saab v něm jen stěží hledal místo. Kontroverzní mix severského stylu a poctivé oceli ze Spojených států měl v nabídce tři motorizace. Nabízený exemplář disponuje osmiválcem small-block o objemu 5,3 litru a výkonu 300 koní. Ten zaměstnává pohon všech čtyř kol takže 2,1 tuny těžký vůz nabízí celkem obstojnou dynamiku i možnost odtáhnout až tři tuny těžký přívěs. Proč tedy po zapomenutém druhu vymřelého rodu toužit? Právě onen nepříznivý osud může za to, že ačkoliv je Saab lépe vybavený než jeho sourozenci na stejné platformě, obvykle stoj citelně méně. Exhibicionisty jistě potěší i fakt, že druhý takový kus na našich silnicích jen stěží potkáte. Za nadšení vašeho mechanika z této zprávy ovšem neručím.

Porsche Cayenne Turbo

Skalní příznivci Stuttgartské značky o něm nemluví, ale Cayenne zkrátka zachránilo značku a umožnilo další generaci legend s dávno překonanou koncepcí. Čím tedy Ohromné SUV získolo své movité zákazníky? Tak především nadutostí podpořenou nejen slavným jménem, ale i nemalými venkovními rozměry. A pak je tu výkon. Základní vidlicové šestiválce příliš možností ohromit okolní provoz neskýtají, avšak osmiválce již bojují jinou ligu. Stejně jako u ikonického kupé, i mastodont disponuje brutální verzí Turbo. První kusy sjely z výroby již v roce 2002 a tak bazarová inzerce přímo přetéká ojetými kusy za lákavě nízkou cenu. Kromě poněkud pochybné pověsti a velice mírně řečeno enormní ceny originálních náhradních dílů však od koupě odrazuje ještě jeden strašák. Světe div se, technologiemi nabitý Němec má potíže se spolehlivostí. Jestliže chtělo Porsche zůstat věrno svému závodnímu odkazu, muselo vyrukovat s armádou pomocníčků, které by udržely téměř pět metrů dlouhý a jeden a tři čtvrtě metru vysoký kolos na silnici i v ostrém tempu.

Bohužel téměř každý z těchto malých zmutovaných trpaslíčků má nějaký vrozený defekt. Tak například brzdy a pneumatiky zvládnou jen zhruba 15 tisíc kilometrů opravdu ostrého tempa. Spoustu zábavy skýtá nepříliš dobře zaizolovaná soustava drátků a řídících jednotek, které jsou vhodně umístěny poblíž chladícího systému a hadiček s kapalinou do ostřikovačů. Bohužel, trpaslíček zodpovědný za elektřinu nejen neumí plavat, ale trpí nehezkým případem hydrofobie a po kratičkém kontaktu se zmíněnou kapalinou zapaluje dům a utíká do lesů. Nepříjemnosti se dějí i v kovářské dílně, tedy v kompresoru, jenž obstarává měchy vzduchového podvozku. Trpaslíček-kovář bohužel trpí nemocí z ozáření, která způsobuje dlouhá období apatie, přerušována krátkými výbuchy hyperaktivity. Bipolární vzduchový podvozek se dlouho tváří, že nic dělat nebude, načež nadšeně praskne. Alespoň, že verze Turbo a V6 platí za ty spolehlivější strojovny a s pravidelným servisem a vhodnými, často měněnými náplněmi mají šanci žít déle než ostatní z pomocníčků. Proč vůbec takovou hromadu nespolehlivé oceli chtít? Tohle SUV je jednoduše perverzní, nehezky návykové a zatraceně rychlé. Způsob jakým je Cayenne schopné držet se asfaltu v těch nejdivočejších rychlostech zcela zbourá vaše představy o odstředivé síle, načež si mastodont stoupne na špičky, uzamkne diferenciály a se zařazenou redukcí objede skrz pole a pár říček kolonu čekajících měšťáků.

Chevrolet Suburban

Pokud chcete mastodonta, Američanům se zkrátka nevyhnete. Když už jsme tedy do bláta svobodné země zabředli, proč nevzít výběr rovnou ztečí? Suburban, tedy ‚příměstník‘ má všeříkající název nejoblíbenějšího dopravního prostředku pro fotbalové mámy, které rozvážejí své ratolesti po kroužcích, nechávají si bělit zuby a prodlužovat odbarvené vlasy než se vrátí do svého překližkového domu, aby doplnily energii volně prodejným aderallem. Tedy alespoň tak nějak si typického kupce Suburbanu představuji. Faktem ovšem zůstává, že humpolácká konstrukce a objemné motory se osvědčily natolik, aby k nákupu přesvědčily i státní bezpečnostní složky policií a armádou počínaje a speciálními složkami konče. Ačkoliv se říká, že FBI si černé Suburbany kupuje kvůli jejich nenápadnosti, mnohem prostší vysvětlení skýtá jejich potenciál k jednoduchým úpravám, blbuvzdorná obsluha i servis a pestrá paleta pohonných jednotek. Kromě možnosti odtáhnout nejméně 3,8 tuny za  inzerovaným kouskem, si vždycky můžete nasadit černé obleky a děsit okolí možností, že právě pod jejich zahrádkou čeká ropný vrt na trochu té západní svobody.

Cadillac Escalade

Líbil se vám Lincoln, ale na hromadné vyjížďky na bingo jste příliš mladí? Nemá pro vás Evropa dostatečně robustní konstrukce a motory? Zdá se vám Suburban příliš masový? Cinkáte zlatými řetězy a drhnete rovným kšiltem o nízko zavěšenou stropnici? Nezoufejte, je tu ještě Escalade. Právě Cadillac z přelomu století zažehl boom luxusních SUV a v rozličných videoklipech nadějných muzikantů překonávajících touretteův syndrom si získal obdiv mladých mužů. Pokud však odložíte image vlhkého snu mnoha ozbrojených afroameričanů, pořád vám zůstane pořádná porce auta. V pořadí již třetí generace z roku 2007 nabízí ve standartní výbavě tří-zónovou klimatizaci a jemnou kůži kam až oko dohlédne. Pryč jsou krabicoidní tvary a obecní popelnici připomínající materiály předchůdců. Američané se poučili a na posádku dýchne nefalšovaný luxus i příkladné zpracování. Snad jen display ve střední konzole prozradí skutečný věk vozu. Zajímavý efekt má největší Caddy na své okolí. V Evropě jsou tyto vozy ještě pořád raritou a tak nikoho nenapadne, že nadčasové ostré tvary již mají za sebou deset let. Naštěstí stejně jako vyvoleným ze spojených států, historie ještě ani Cadillacu nesetřela bahno z lakýrek a tak se kdesi v útrobách nabubřelého továrníka tísní svaly venkovského dříče. Escalade ráno odveze koně, v poledne spolkne novou převodovku pro traktor, odpoledne udělá parádu před obchodními partnery a pozdě večer odveze svého pána v nerušeném klidu a pohodlí několik set kilometrů domů. Skutečně způsob, jakým tento gigant polyká kilometry, je neuvěřitelný. Spolehlivost osmiválců od GM a bezproblémový provoz na LPG jsou slušné argumenty, proč zavrhnout problémová prémiová SUV z Evropy a dopřát si trochu toho ‚bling‘.

Audi Q7 V12

Jak mě napadlo psát o mastodontech z rodu SUV? Zaslechl jsem onehdá oblíbené hospodské moudro ‚TDi přece nežere‘. Chvilku jsem si pohrával s myšlenkou nadávat na Touareg ve své vrcholné naftové (a vrcholně nepoužitelné) motorizaci, avšak Q7 onu myšlenku dotáhla o kousek dál. O nepříliš spolehlivých Němcích a jejich armádě zdegenerovaných pomocníčků jsem se již zmiňoval že? Takže co tu máme? Vzduchový podvozek, opona se tedy zvedá. Miriády řídích jednotek a kilometry kabelů dále ladí slibnou notu. Common-rail vstřikující naftu tlakem 2000 barů udává první motivy, ke kterým se přidává tokáta pištění dvojice turbodmychadel s variabilní geometrií lopatek. Skutečnou fugu rozezní varhanní dunění vzduchu stlačeného na 2,7 bar, vibrujícího dvěma mezichladiči. Tam kde by posluchač očekával přehledné rozuzlení do milého závěru, však nastupuje kakofonie sazí, armády čidel, katalyzátorů a filtrů pevných částic. Tohle není hudba pro běžný plebs, nýbrž výstřední zábava pro několik málo zasvěcených. Jak vypadají servisní náklady ve své době nejdražšího SUV na našem trhu si neodhaduji tipovat. Naštěstí se i mezi autíčkaři najdou všehoschopní hrdinové a tak očekávám, že jednou zapovězené tajemství odhalím. Do té doby mohu jen snít, jak asi působí 500 koní a 1000 Nm pod pravou nohou řidiče 2,6 tuny těžkého pětimetrového kolosu. Myslím že někde pod čalouněním palubní desky každé Q7 V12 stojí napsáno „A já srazím k zemi mocným trestem všechny, kdo se pokusí předjíždět a zaclánět v levém pruhu. A až uvalím svou mstu na tebe, pak seznáš, že jméno mé je TDi.“