5 věcí, které můžeme Americe jenom závidět (a 5 věcí, které USA závidí nám)

Když jsem psal článek o kulturních rozdílech, myslel jsem, že je poslední. Ale jak uzrávaly dojmy a přibyly čerstvé zkušenosti z dalších evropských zemí, vznikla potřeba si rozdíly trochu utřídit, k čemuž perfektně poslouží tento článek. Hovořil jsem s Američany, znám evropský pohled na věc, pojďme se tedy podívat, co amerického by se líbilo nám v Evropě a naopak. Zcela logicky nás totiž lákají věci, které mít nemůžeme, a ačkoli někdy reálná zkušenost ukáže, že nám to nechybí zas tolik, ochutnat ovoce z cizí zahrádky je vždy obohacující.

Americké věci, které bychom chtěli mít v Evropě
 

Americká auta

“Ne asi…”, řeknete si jistě. Ale samozřejmě, že chceme americká auta. Protože jsou přece úžasná! Samé osmiválce, pickupy, muscle cars a stovky koní. Co na tom, že drtivá většina silničního provozu jsou naprosto šedé myšky a zcela zapomenutelné vozy, o které byste ani nezavadili pohledem. A taky čtyřválce, turba a downsizing je jistě přesně to, co vás na US vozech láká, že? Možná jsem zbytečně cynický, ale tak to prostě je. Když ale začneme trochu vybírat, najdeme množství vozů, které prostě chceme a nedají nám spát. To jsou právě přesně ty osmiválce, kompresory, stovky koní, muscle cars a tak dále. 

Pravda, v Evropě je často koupíte taky, ale rozhodně s nimi nemůžete dělat to, co amíci, protože další věcí, co jim můžeme jenom závidět jsou…

Možnosti (legálních) úprav a aftermarket

Krom obyčejných vozů lidí, kteří auta vůbec neřeší a mají je jen na přepravu, potkáte v USA velmi málo sériových vozů. Nadšenci své vozy zkrátka velmi rádi upravují. Není divu, protože možnosti úprav jsou nekonečné, úpravy jsou povolené a v podstatě je velmi málo věcí, které byste nemohli zcela legálně udělat. Když necháte lidem takto volné ruce, jejich kreativita se projeví naplno. Potom můžete potkávat všechno od velmi decentních úprav, přes bizáry až po naprosto nepoužitelná monstra. Je to nádhera. 

Jistě, aftermarketové doplňky v době internetu obejdnáte prakticky odkudkoli, ale sami dobře víte, jaký s nimi bývá v zaprděné Evropě problém. 

Infrastruktura připravená pro auta

USA jsou zemí zcela postavenou okolo aut, což je další zcela očividná a jasná věc. Drive-in restaurant? Made in USA. Autokino? Made in USA. Drive-in obchody, bankomaty, průjezdné národní parky, autokempy? Made taky tam. Tahle země prostě myslí na řidiče a jejich auta. Někdy to vede až k absurdním situacím, ale třeba takový drive-in bankomat je prostě mnohem bezpečnější, například za tmy v určitých oblastech měst… 

Samozřejmě velkou roli hraje skutečnost, že v době vzniku prvních aut měl takový jihozápad USA infrastrukturu jako Evropa za dob Velké Moravy (vlaky vyjímaje), tedy krásných 1000 let za Evropou, města se tudíž mohla rozvíjet s rostoucím průmyslem, automobilismem a potřebami mobility obecně. Na druhou stranu, bez auta toho v USA opravdu moc nenaděláte.

Dirt roads a offroad vůbec

Pravým opakem automobilům nakloněné infrastruktury jsou nezpevněné silnice, tedy po americku dirt roads. Naleznete je úplně všude, spojují ty největší zapadákovy a jediným provozem jsou často vesani v otřískaných pickupech a evropani v autech z půjčovny, kteří jsou nebezpeční hlavně sami sobě, protože v naprosté pustině zapadnou bez možnosti se dostat ven svépomocí, bez vody a bez mobilního signálu. To přesně se stane jen kvůli tomu, že v Evropě na možnost zajezdit si zadokolkou na krásně plochém a rovném dirtroadu jen tak nejde…

O offroadu raději vůbec nemluvím, protože bych musel brečet. Víte, já mám přírodu moc rád a tak by mě ani nenapadlo jezdit nějaký nelegální offroad někde u nás a ničit tak les a kytičky a podobně, takže to chápu. Ale možností legálního offroadu je u nás fakt málo. V USA jsou naopak státy, kde na zpevněný povrch nemusíte narazit třeba několik dní, pokud nechcete. Můžete se projíždět v poušti a po horách dle libosti, dokud neuvíznete, neumřete a nesežerou vás supi, nebo vás nenapadne medvěd nebo puma, nebo nezastřelí nějaký redneck, kterému jste omylem vlezli na soukromý pozemek. S trochou opatrnosti je ale možnost svobodného pohybu zcela mimo asfalt jednou z nejvíce fascinujících věcí, co lze v USA zažít.
 

Odbočování na červenou a U-Turn

Každému, kdo ve Státech jezdil nějakou dobu, se to stalo. Přijedete na křižovatku, třeba v Otrokovicích u Lidlu, chcete odbočit doprava, rozhlédnete se a šup, jedete. Když tu najednou, benga! Majáky, houkačky, stopka, a “paneřidičivítepročjsmevászastavilidokladyavášřidičskýprůkazprosím…”. Právě jste jeli na červenou. Věc naprosto logická, na 95% křižovatek zcela bezpečná a díky bohu už taky párkrát v parlamentu navržená. Snad to projde. Někdy. Jednou.

Věcí podobně velkého významu je u-turn, což je možnost otočit se v křižovatce do protisměru. Úžasný vynález, zejména tam, kde jsou jízdní pruhy rozdělené tramvajovým pásem nebo středovými svodidly, což znemožňuje odbočení doleva. Zjistili jste, že jedete špatně? Žádný problém, u-turn to řeší! 

Nebudeme moc přehánět, budeme-li tvrdit, že tohle je jedna ze základních a podstatných součastí americké kultury.

A co vlastně závidí Američani nám?
 

Evropská auta

Ano, zcela nepřekvapivě, i amíci by chtěli nějaká ta evropská auta. Setkal jsem se často s názorem, že by mělo v USA jezdit více francouzských (sic) a italských (sic) automobilů. Spousta lidí, se kterými jsem hovořil, s láskou vzpomíná na časy strávené v Evropě, a tak mi nadšeně vyprávěli, jak se vozili Peugeoty a Citroëny, a jak moc by je chtěli mít v USA i teď. Pak jsem jim ale ukázal, že osobní auta se vyrábí i ve Španělsku, což nikdo netušil. Největší věci se však začaly dít, když jsem amíkům ukázal Škodovku…

Škodovka

Tohle je speciální kapitola a nedělám si srandu. Kdykoli došla debata Česko, diskuze se nevyhnutelně stočila i k autům. Většinou jsem vysvětloval, že Škodovka je vlastně něco jako Volkswagen, ale praktičtější a levnější. Jak jinak to taky chcete popsat. Pak jsem nabídnul fotky a popis Octavie RS kombi, Superbu kombi a Kodiaqu. Tři čtvrtiny posluchačů mi řekli, že nějakou Škodovku chtěji. Right now!

Zajímavé silnice a rozmanitost malého kontinentu

Víte, když žijete v zemi, kde se vám může stát, že pojede klidně 1000 kilometrů, přičemž zatáčka na vaší cestě bude asi třikrát, Evropa pro vás bude jako zjevení. Samozřejmě že i ve Státech najdete horské silničky a okresky, za které by se nemuseli stydět ani v Alpách (a já osobně mám v Arizoně jednu cestu, která je asi tím nejlepším, co jsem vůbec projel), ale drtivá většina amerického ježdění je zkrátka nuda a čekání…

Evropa je navíc kouzelná tím, že je to vlastně takový pestrý a malebný skanzen, a nezřídka si ji tak yankeeové představují. Pitoreskní krajinka, chaloupky jak malované, na sytě zelených loukách se pasou kravky, mezi tím vším se vine dokonalá stuha světlého asfaltu a nad hlavou jen veselé sluníčko. Vždyť i jízdu na život a na smrt ve filmu Velký Útěk vykreslili filmaři skoro jako motorkářský výlet do slunného Rakouska nebo kam. Jenže my si prostě neuvědomujeme, jak hezký to tady máme. Jak dlouho jedete na nejbližší dobrou okresku? Vsadím se, ž auto se vám sotva zahřeje, kdežto v Arizoně mi to vždy trvalo skoro dvě hodiny…

Autobahn a krátké vzdálenosti

Autobahn je jasný. Když lidem, kteří jsou zvyklí překonávat stovky mil rychlostí okolo 100 až 120 kilometrů v hodině, vykreslíte takový provoz na autobahnu, budou jen žasnout. Představa rozjet to třeba na 100 mph. je pro ně moc lákavá. Ano, na 100 mph. Že můžete jet legálně dvakrát tolik, je pro mnohé za hranicí jejich vlastní fantazie (teď se nebavíme o praktické využitelnosti takové příležitosti).

S rozmanitostí Evropy souvisí i krátké vzdálenosti kamkoli. Jistě, i v USA si můžete v jednom dni zajet od moře do hor, ale už méně často se vám během 24 hodin podaří získat představu o celém kontinentu. Přitom se podívejte třeba do Francie. Ta země má úplně všechno, od atlantického pobřeží Bretaně, přes vnitrozemskou vysočinu a Alpy až po Azurové pobřeží. Tak rychle, jak se mění ráz krajiny, mění se i typické pokrmy, architektura i povahy lidí. Stejně tak můžete za 24 hodin projet několik různých zemí, přičemž v každé se hovoří jinak. Teď už sice většina Evropy platí eurem, ale dokážete si představit, jaký cirkus to musel být, když jste na týdenní dovolenou po Evropě potřebovali pět měn? Ještě se divíte, že nás mají za trochu pitoreskní skanzen?

Naftové motory a rozšířenost nafty

Tohle asi vyvolá diskuzi, ale věřte, že ani aféra Dieselgate nezvládla napáchat tolik škod, aby běžný Bob nebo Steve pochopil, k čemu je nafta dobrá. Mnoho velkých pickupů jezdí na naftu a jejich řidiči jsou zvyklí počítat s tím, že někde prostě nenatankují, tedy fungují podobně jako u nás řidiči aut na plyn. Představa, že by naftu nabízela každá čerpací stanice, zní jako z jiného světa.

V USA také nejde ani tak o cenu nafty, ale třeba o dojezd. Jistě, větší auta mají také větší nádrže, ale extra dojezd menšího naftového auta v porovnání s benzínem může být pro mnohé docela lákavý. O tom, že existují vyloženě nadšenci do nafty, kteří pak ladí svoje dieselové trucky, dávají na ně obří komíny a libují si v tom, jak jim to krásně čoudí, jste asi slyšeli. Málo platné, naftový jehovismus kvete na obou stranách Atlantiku. Moje misionářská činnost na tom nezměnila nic a někteří moje stížnosti na přehnanou popularitu tohoto ropného odpadu mezi Evropany vůbec nechápali :)