Hyundai Kona N: Barbar Konan

Ještě teď mi občas někdo, když se bavíme o autech, zarecituje veselou básničku o tom, kdo je nadosmrti člověk, co si koupí Hyundai. Jenže, doba se změnila. Z Hyundai už není vysmívaný chudý příbuzný, ale značka, která chrlí auta pro každého za rozumnou cenu. A když myslím pro každého, tak fakt pro každého. Pro lidi, co se chtějí svézt jsou tu produkty divize N. N jako Namyang, kde sídlí globální vývojové centrum Hyundai, ale taky jako Nürburgring, kde sídlí Hyundai Technical Center a všechny Nka jsou tam laděné. A jak říká David, N jako Námrd Náser.

V téhle divizi vyrábí ty zábavné verze, kde už není cílem udělat levné auto a pořádně na něm vydělat (i když zadarmo to určitě nedělají, že), ale udělat auto, které si koupíte, protože chcete. A když vidíte jejich slogan „Never just drive“, tak by vám mělo být jasné, že přesun z místa na místo tady není na prvním místě. Nejspíš ani na tom druhém. A daří se jim to. S i30 a i20 sklízejí ovace motoristických novinářů, kteří by ještě pár let zpátky hlásali, že o Hyundai by si ani kolo neopřeli. A i spotřebitelé jsou nadšeni. Ale Nka nejsou jen o i20 a i30. Je tu ještě jedno, které na ulici nejspíš moc nepotkáte. Tedy, alespoň jako N. Tím je Kona. Ta Kona, o které jsem v elektrické variantě řekl, že vypadá, jako bychom ji s Jeníkem stavěli ve hře Automation pod těžkým vlivem alkoholu. Co je tady jinak?

Kde bych jen začal…

Začněme tam, kde je to důležité. Konu můžete mít ve čtyřech provedeních. Jako zcela obyčejný crossover se spalovacím motorem, rozumný hybridní automobil, ekologický elektromobil nebo jako ostrý crossover s elektronicky řízeným samosvorem. Většina lidí se u té poslední položky zasekne. Proč? Jaký má smysl nacpat do převážně ekologicky zaměřeného crossoveru 280 koňový dvoulitr, přidat bodykit, kovaná kola a velké brzdy? Na mě nekoukejte, já taky netuším. Jediný odhad, na který si troufnu, je „protože můžem.“ Naštěstí tu jsou naučné brožurky výrobce, které nám to dokážou oficiálně vysvětlit. Ostré malé SUV je prý všestrannější než tradiční hot-hatch, takže jeho ‚univerzální‘ charakter lépe doplňuje aktivní životní styl jeho majitelů. No, to může a nemusí být pravda. Ale je fakt, že aktivnímu životnímu stylu se vyhýbám, takže co já o tom vím. Ale dost o mých životních rozhodnutích…

Zvenku Kona vypadá tak trochu jak kdyby vypadla z komiksu. Na světě sice překvapivě existují i jiné ostré crossovery, ale ani jeden z nich nevypadá tak zábavně. Fakt. Stačilo přidat bodykit, dvě obří (a funkční) koncovky výfuku, spoiler s typickým trojúhelníkovým brzdovým světlem a pokaždé, když se na ní podívám, musím se usmát. Tohle všechno na crossoveru. A k tomu ta kovaná kola a pod nimi velké červené brzdiče. Vypadá to absurdně, ale svým způsobem je to boží. Jen bych možná raději ze vzorníku vybral světle modrou…

Interiér dostal také svou dávku ‚N‘ úprav. Jako první zaujme volant s tlačítky pro sportovní režimy a jejich nastavení a velkým červeným tlačítkem NGS. To je v praxi důležité a ještě se k němu dostaneme. Dále nemohou chybět sportovní sedačky, které poskytnou dostatek bočního vedení, ale přitom jsou také příjemně komfortní. Bystré oko si povšimne, že už je někdy viděl. Třeba v i30 N. Na středovém tunelu pak najdeme čtyři podstatné ovládací prvky. Volič převodovky, volič jízdního režimu, vypínač stabilizace a pak páku ruční brzdy. Ano, páku. Ano, je stále ruční. Ano, k tomu se dostaneme. Infotainment nepřináší žádné nové revoluční věci, koneckonců ani není potřeba. Když si dáte jednou práci a nastavíte si ikonky jednotlivých funkcí podle sebe a na zbytek můžete šťastně zapomenout. Třeba na Zvuky přírody, které si ke svému sypání po okresce nepustíte, pokud nejste Jaromír Soukup. Nebo Head-up displej, který se vysouvá z palubní desky a zcela upřímně jsem ho použil jen jednou, abych se na něj podíval. Ale jinak nemám výtek. Pro mě podstatná podpora systémů Android Auto a Apple Carplay tu je, funkčnost je bezchybná. Co víc si přát, když tady máme tu ostatní techniku. A je na čase, abychom se na ni podívali.

Začněme u motoru. Jak už jsem zmiňoval výše, je to dvoulitrový čtyřválec s turbodmychadlem, který už známe z i30 N, o výkonu 280 koní v pěti a půl tisících otáček za minutu, který nám může dodat až 392 Nm kroutícího momentu mezi dvěma tisíci a jednou stovkou otáček a čtyřmi tisíci a sedmi stovkami otáček za minutu. S ním spolupracuje osmistupňová dvouspojková převodovka N-DCT s mokrými spojkami. Na kola spravedlivě rozděluje výkon elektronicky řízený samosvorný diferenciál. To ale není ani zdaleka vše. Změn naznal i podvozek, přední i zadní náprava má rozšířený rozchod, nechybí tady adaptabilní tlumiče, zadní náprava je u Nka víceprvková. U náprav to neskončilo a dostalo se i na karoserii, která byla řádně vyztužena. Již několikrát zmíněné olbřímí brzdy mají kotouče o průměru 360 mm vepředu a 314 mm vzadu. Na svět se dívají skrze 19 palcové kované ráfky, které by byly obuty do pneumatik Pirelli P-Zero, kdyby nebyla zima. Ale je.

Naštěstí v našem podnebném pásu to neznamená, že bych si neměl užít suché silnice. Ba naopak, týdenní test mi poskytl mnoho příležitostí okusit Konu na všech myslitelných površích. Já vím, vy už se těšíte na zakroucené okresky, trefené a netrefené apexy, ale dejte mi ještě chvilku. V běžném provozu je Kona tuhá, ale přitom relativně komfortní. Ano, většinu děr a nerovností na silnici ucítíte, ale duši z vás rozhodně nevytřese. A když vám dojde silnice, je tady přepínač jízdních režimů. Ten nedává jen možnosti mezi Eco, Normal a N, ale Kona je vybavena i režimy na jízdu po sněhu, bahnu a ledu. I ty jsem si vyzkoušel a byl jsem vážně docela příjemně překvapen, že po otočení točítka do příslušeného režimu se mi jelo nějak tak lépe, bez zbytečných ztrát adheze, ke kterým v normálním režimu vcelku nevyhnutelně docházelo. K čemu čtyřkolku, na zahradu i do obyčejného lesa to stačí. A dokonce se ani nemusíte bát o svůj bodykit. Sedíte totiž v crossoveru.

Je ale rychlý, takže je na čase dát mu co proto. Nastavení N-Custom vám dává spoustu možností si auto nastavit podle sebe, ať už jde o odezvu motoru (tu nejvíc sportovní), chování převodovky (to nejvíc sportovní), zvuk výfuku (vy víte který), nastavení podvozku (komfortní, prosím) a mnoho dalšího. Jaký je ale výsledek? Popravdě řečeno…jiný. i30 N je spíše efektivní záležitost, tuhá a přesná. Kona umí to samé, má ten samý motor, převodovku a samosvor, ale… Jsou věci, které neokecáte. Těžko popsat, čím to je, ale za volantem Kony se královsky a barbarsky bavím. To, co dokáže, by na silnicích (a okruzích) nikdo slušný dělat neměl. Vyšší podvozek samozřejmě podléhá zákonům fyziky a tak při vaší oblíbené sypačce po okresce můžete naprosto skvěle cítit, jak se přesouvá váha, jak se naklání karoserie, co se děje pod vašimi koly. Na plných brzdách se vám může trochu zavlnit odlehčený zadek a připomenout vám, že je dobré mít věci pevně v rukou. Vyšší podvozek má ještě jednu charakteristiku: Kona velice ochotně v zatáčkách zvedne zadní vnitřní kolečko.

Za volantem tohoto cirkusu se nejde nesmát. Reakce motoru jsou briskní, převodovka mu naprosto bezproblémově sekunduje a samosvor dělá svou práci na jedničku. Výfuk k tomu vydává zvuky svého lidu doplněné ránami a prskáním, které by od bílého blobu se spoilery nikdo nečekal. Jasně, za volantem Kony nezažijete tak zběsilý kalup jako za volantem GR Yarisu, ale na druhou stranu se také budete méně bát a teroru po nic netušících řidičích, kolem kterých se právě mihla hlučná bílá skvrna, roznesete asi tak stejně. A pokud s vámi bude někdo závodit, máte v rukávu ještě jedno eso.

Pamatujete si ten červený kulatý čudlík? Ten s nápisem NGS? Ta zkratka znamená ‚N Grin Shift‘ a na celých 20 sekund vám dá více. Rychlosti, výkonu, úsměvu. Pružné zrychlení z dálniční rychlosti ke dvěma stovkám se odehraje tak rychle, že vám ještě dost sekund Grin Shiftu zbude. Je to potřeba? Ne. Je to sranda? Bezpochyby ano.

Závěr

Pokud chtěli v Hyundai dokázat, že umí udělat ultimátní nesmysl, pak musím tleskat. Nemám nejmenší potuchy, kdo ze zákazníků si pro Konu N půjde s tím, že je pro něj jako stvořená. Vlastně mi za celý týden testu nikdo neřekl, že by si Konu koupil raději než splašenou i30. Ale já bych bez větších rozpaků volil Konu. Proč? Protože je zábavná. Samotná myšlenka sportovního crossoveru mi přijde naprosto nesmyslná a provedení od Hyundai je přímo absurdní, ale přitom vlastně excelentní. Pro člověka, který se chce bavit nejenom za volantem, ale i pohledem na svět a své auto, je to geniální věc. A až nějakého takového potkám, tak mu ji určitě dojdu pochválit. Do té doby mi nezbyde nic jiného, než v hospodských debatách přesvědčovat své kolegy a kamarády, že KonaN je lepší než i30 N. Fakt.

Za krásné fotky opět děkujeme Pepovi Vyškovskému!

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1 998 cm³
Výkon motoru: 280 koní (206 kW) v 6 000 ot./min
Točivý moment: 392 Nm v 2 100 – 4 700 ot./min
Převodovka: automatická dvouspojková osmistupňová
Maximální rychlost: 240 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 5,5 s
Průměrná spotřeba (udávaná): 8,5 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 10,6 l/100 km
Cena již od (Hyundai Kona N): 979 990 Kč
Cena testovaného vozu: 989 990 Kč