Real life pseudotest ojetiny: Alfa Romeo 156 2.0 twin spark jako daily

Tohle povídání nebude o ojetině půjčené na víkend nebo jednu cestu, ale o mém daily autě. Navíc to bude výlet do těch nejspodnějších cenových pater inzerce a odpověď na filosofickou otázku, jestli je dobrý nápad koupit na takové to denní dojíždění 107 km do práce nebo víkendovou cestu na Ukrajinu sedan s vyhlášeným motorem (jak zvukem, tak nespolehlivostí) za méně jak jednu výplatu. Vlastně za méně jak prémii k výplatě pokud je řeč o pořizovací ceně.

Psát obecně o modelu 156 nemá cenu, přeci jen přišl na trh před víc než 20ti lety, takže napsáno bylo dost, na to doporučuji tento článek. Dělání paušálních závěrů o konkrétním modelu na základě zkušennosti s ojetinou pořízenou za zlomek původní ceny je dost ošemetné, na začátek tedy něco málo k mojí konkrétní Alfičce. Přišla na svět v roce 2001 a do roku 2015 najezdila přes čtvrt milionu kilometrů v Itálii, odkud byla dovezena do Čech v ne zrovna pěkném stavu, aby do přelomu let 2016/17 stála v kopřivách (vlastně na betonové ploše) na Zlínsku a nejspíš marně čekala na kupce, dokud jsem nepřišel já, abych jí za pár šupů adpotoval. Stav nebyl top, vlastně byl spíš low nebo down, či jak by to napsali prodejci na tipcars, pokud by náhodou prodávali nějaký pelech. Ale kastle byla hezká, nechycená rzí a já si řekl, že vše ostatní se dá kdyžtak vyměnit (prorocká to myšlenka). Pak čekala v mojí dílnogaráži až do předvánočního času roku 2019, než si na ní najdu dost času a uvedu do použitelného stavu pro mé běžné použití. Stačilo vyměnit pár drobností, jako čelní sklo, pneumatiky, motor, brzdy, zavěšení, boční blinkr na straně spolujezdce a tak. No bylo toho celkem dost, tahle sranda mě vyšla v součtu na necelých 40kKč, dohromady včetně samotného auta, tak dva až tři týdny volného času, nějaké nervy, pot a krev, do ceny nepočítám pojištění, STK a daň za náhlášení změny majitele. Celá epizoda s motorem a proč místo GO původního motoru, jsem nakonec šel cestou výměny, by byla na samostatné povídání, ale zase mě to naučilo spoustu o anatomii (nebo patologii) motorů twin spark a sundat/nahodit rozvody nebo rovnou hlavu na twin sparku je pro mě skoro stejná automatika jako rozborka/sborka krátké zbraně.

Takže jak se s tím teda jezdí? Za mě super, podvozek 156 byl povedený nejen na svou dobu, ale i dnešní optikou je výborný, jistý, pohodlný v rámci možností (na zanedbaných cestách nebohatšího českého města je pohodlné maximalně vznášedlo nebo vrtulník), skrz strmé řízení poskytuje skvělou zpětnou vazbu, auto na pokyny řidiče reaguje skoro až hyperaktivně a třeba ve vyjetých kolejích na dálnici občas nepříjemně zatahá za volant i na kolech s pneu 205/55 R16. Co je pecka a vždy mě trkne při přesednutí z jiného auta je příjemná tuhostu řízení, ale zárověň lehkost, s jakou za jízdy otočíte volant ze středové polohy. Jasně, gyroskopický efekt se nezapře, takže nějaký odpor klade, ale změna směru je lehkost sama. Nicméně přes superlativy, které si člověk může o podvozku 156/147 přečíst nebo naopak hejt od lidí, co nejspíš měli tu čest s dojetým vrakem (né, že by můj exemplář byl na začátku lepší :D ), je třeba se na to dívat střízlivě. Stejně tak jako BMW E36 se nevyvíjelo s úmyslem, že za čtvrt století bude sloužit jako nízkonákladový driftovací speciál týpkům s rovným kšiltem, tak ani Alfa 156 nepřišla na svět jako ultimátní trefovač apexů budoucího ortodoxního petrolheada, který nepodřazuje jinak než s meziplynem a „pata-špička“ praktikuje i v podzemních garážích u nákupáku na Andělu. Kdo od ní čeká takové ty klišé, jakože jedničku zařadí na přesné kulise s kovovým cvaknutím, pak chirurgicky přesně, doslova na milimetr, povede přední nápravu zatáčkama na své oblíbené okresce, nejspíš bude zklamaný. Bude to znít banálně, ale stopadesátšestka přišla na svět jako sedan a později kombi střední třídy, řekněmě takový italský Passat, hezčí a lépe zatáčející Passat. Nebo druhá generace Mondea. A to, co člověk čeká od sedanu střední třídy, 156ka plní na výbornou a pár bonusů přidává navíc. Proti oboum zmíněným dobovým konkurentům Alfa ztrácí praktičností, resp.prostorností, ale (ve strovnatelném stavu) dokáže nabídnout lepší jízdní vlastnosti a subjektivně je hezčí..nebo aspoň originálnější.

Srovnávání s BMW E46 mi přijde mimo (to btw mám taky, tak si troufám nesrovnávat), nejsou to auta stejné koncepce a rozhodně ne stejného zpracování. Podobnost bych když už, hledal u první generace Mazdy 6. Když je řeč o zpracování, není vůbec špatné, jsme prostě ve střední třídě, naopak i po skoro 20ti letech a 290ti najetých tisících Km interiér včetně čalounění vypadá pořád dobře. V podobném stupni opotřebení pamatuju interiér bývalé služební octavie třetí generace, když dobíhal leasing, tedy cca 120kkm. Na interiéru Alfy je vidět, že si s návrhem dal někdo záležet a na detaily se nekašlalo. Vždy mě třeba potěší pohled na čalounění v barvě sedaček i na B sloupku nebo loga na plastech prahů. Dalším milým detailem je odhlučnění, třeba „koberec“ , který najdete v zadních podbězích místo obvyklého kusu plastu. V případě benzinového 2.0 TS motoru (sání i výfuk originál, žádné „káenko“ ani laďák) při plynulé jízdě a zavřenými okny do 3000 RPM ani nevíte. Nebudu tvrdit, že po skoro 20ti letech a zmíněné porci kilometrů vnitřek vypadá jak nový, nakonec auto neprodávám na bazoši, že. Ale je to pořád fajn místo k jízdě a nenašel jsem vyloženě detail, kde bych si řekl „tohle se nepovedlo“ jako nějaký oloupaný panel nebo spínač či páčku již neplnící účel. Snad jen schéma kulisy nakreslené na hlavici řadící páky vzalo za své a holt je třeba si ho pamatovat.

Co je určitě super věc, je taková ta nenápadná originalita, kdy sice máte elegantní sedan, ale na parkovišti obvykle nepotkáte další stejné auto a když jo, jste s jeho řidičem okamžitě fellaz bro. Taky se mi stává, že auto na lidi působí o dost hodnotněji a nověji, než je realita a vyvolá nostalgii u bývalých majitelů.

Co někomu nemusí sedět, je posez, jedno jak budete nastavovat volant, ale kdo v autě rád leží jak v F1 a navíc má dlouhé nohy, nejspíš vhodné nastavení nikdy nenajde. Napak pokud máte na středoevropské poměry krátké nohy, jste takový opičák, jako já, tak vám tahle Alfa padne. Ano, řazení není kdovíjak přesné, dráhy nejsou krátké, ale víte co? Jako řidiči mi to je fuk, opravdu, řazení plní účel, bez problému lze zařadit požadovaný rychlostní stupeň, i když feeling z toho úkonu dost zaostává za velmi povedeným řízením. Jinak je to na řízení velmi příjemné auto, ze kterého po pár set km vystoupím v použitelném stavu a když cestou potkám nějaké zatáčky, užiju si je, stejně tak vymetání kruháčů.

Motory twin spark se pravidelně umisťují v různých žebříčcích, buď 4válců s nej zvukem nebo motorů, kterým se vyhnout obloukem. První potvrzuji, to druhé…jak se to vezme. V rodině motorů twin spark je ještě 1.6, kterou jsem tedy řídil jen jednou a přisla mi neadekvátní, málo powa, s 1.8 jsem jich projel několik a ta mi přišla ok, jen proti dvoulitru samozřejmě chtěla víc točit, 1.8 se dávali proti 2.0 s kratší převodovkou, což mě celkem zaujalo, takže jsem v mém autě k dvoulitru dal právě převodovku z 1.8. Dvoulitrový twin spark nabízí celkem slušný výkon 114 kW v euro2 verzi, euro3 o pár kW přisla, dnešní optikou to není  kulervoucí, ale na příjemně svižnou jízdu s rozumnou spotřebou stačí. Když je řeč o spotřebě, můj průměr je 7.5-9 l/100 km v kombinace hlavně město a dálnice. Aby to nevypadalo, že se chci vykecat z té spolehlivosti..není tajemnství citlivost těchto motorů na olej, červené pole hledejte u 7000RPM a motor má otáčky rád a člověk to tam občas vytočí už jen kvůli zvuku. Odcházejí ojniční ložiska, pokud se jedno vybrousí, vzniklou vůlí uniká více oleje, než je zdrávo, olej teče zpět do vany a chybí výše v motoru, čidlo tlaku oleje resp.elektronika ještě nevidí problém, pak následují další věci. Naštěstí šály jsou levná sranda, výměna není složitá a je zvládnutelná pro poučeného laika vybavehého momentovým klíčem. Dále kombinace litinového bloku a hliníkové hlavy vyžaduje ohleduplnost z hlediska zahřátí motoru. Nemyslím, že by tyhle motory byly až takové zlo, jen vyžadují péči a u ojetiny samozřejmě nevíte, jestli jí měly. Je objektivně těžké hodnotit spolehlivost na základě ojetin, jejichž cena klesla na méně jak 10% původní ceny. Tak, pro někoho jsem právě diplomaticky řekl, že to je nespolehlivý šrot, ale sám si to nemyslím, auto mě zatím nikde nenechalo a zatím ani nezaváhalo. Uvidímě po větším nájezdu. Na 8000 km, po kterých měním olej, si bere 0,5-1 litr, leckterý majitel 1.8 TSI (tuším do roku 2010) by záviděl. Z uživatelského hlediska je 2,0 twin spark velmi příjemný, od semaforů umí vystřelit rychle, na dálnici udží tempo i s čtyřma chalanama na palubě a nějak moc za to nechce.

Proti zmíněné dobové konkurenci 156ka ztrácela praktičností, ale kufr má a dají se do něj dokonce dávat věci jako třeba kufry, tašky a nákup z Lidlu ..nebo instalovat subwoofer a pak dávat míň věcí, ale na počet litrů vzduchu určitě vyhraje Passat i Mondeo. Interiér nabídne velkou dávku osobitosti a o to menší dávku odkládacích prostor a simply clever řešení obecně, třeba glove box je sice při otevření hezky osvětlený, ale určitě se v něm neztratíte i kdyby nebyl. Cup holder? Před 20ti lety ten výraz neměl italský překlad a vůbec, na co by někdo potřeboval mít v autě kelímek s hnědou vodou, když 40 ml espresso si vypije při zastávce. Ani do dveří nejde dát dvoulitrová lahev..vlastně ani plechovka redbullu, držáky na pití jsou na palubě v počtu 0 a když nad tím přemýšlím, tak jediné simply clever řešení jsou popelníčky u klik zadních dveří, díky kterým vaše děti nemusí bezohledně klepat popel z krátných startek z okna na ulici. Chcete jako aktivní mladý člověk jednou za rok naložit do své Alfy 1ks partnerky a 2ks bicyklu, dojet někam na jižní Moravu páchat cyklistiku? Tak to máte špatné auto, tady u verze sedan zadní sedačky nesklopíte, sice jdou celkem snadno vymontovat, ale najdete za nima plechovou přepážku, k jejímu vyjmutí by byl třeba autogen. Torzní tuhost karoserie UP, praktičnost DOWN.

Občas někde slyším, že 156ky hnijou, ale antikorozní ochranou ten model nevybočuje z řady ani jedním směrem, nehnije víc než stejně staré passaty, je na tom líp něž mazda 6, tohle spíš závisí na osudu konkrétního kusu. Údajně verze crosswagon měly nějaké problémy kvůli bordelu a vlhkosti, co se držela za oplastováním, ale nevím, co na tom je pravdy. Já mohu ze zkušenosti potvrdit, že hnije spodek předních blatníků, je to dáno konstrukčním řešením, kdy se tam v úzké štěrbině drží voda (sůl, bordel…).

Alfa 156 má rozhodně co nabídnout i na dnešní dobu, pokud necháme stranou modely s V6 Busso, které jsou finančně trochu jinde, než čtyřválce nebo nafta, tak lze za velmi málo peněž pořídit schopné a stále zajímavé auto, samozřejmě to má pár háčků – jen velká naivka může čekat za cenu 10-40kkč auto bez chyb a druhá souvisí opět s cenou, protože o penízech je vše. Kdo si koupí auto na cenovém dně? V ideálním případě nadšenec, ale v reálném světě spíš člověk, co chce levné auto a peníze do něj vrážet fakt nebude bo staví barák/chce vzít starou na dovolenou/koupil nový iphone/whatever.  Logicky tedy bude platit, že kdo bude mít auto v dobrém stavu, jen tak ho neprodá. Vlastně ani já jsem žádné pěkné tenkrát nesehnal. Koupil jsem dojeté auto, které bylo do CZ dotaženo na kšeft, že se jako nějak zapatlá, zprovozní, prodá a bude vata, což se nakonec nepovedlo.. jako to zprovoznění. Tak čekalo, než se najde dost velký blázen, aby ho koupil jako celek na díly nebo opravu.

A nějaká spotřebitelská rada na závěr? Težko říct, nejsem objektivní, na přelomu milénia mi bylo 10 let, na auta jako právě Alfa 156 nebo BMW E46 jsem se s obdivem koukal jako na dream káry s tím, že jednou…vlastně by se dalo říct, že jsem pošahanec, kterému zamrzl vkus. Takže žádná objektivní rada nebude a když si to po sobě čtu, sepsal jsem spíš takové tlachání, než nějaký regulérní test, sorry.