Cesta k mému prvnímu autu 7 - Roční výročí

Čím začít. Nejdřív je potřeba dát dohromady brzdy, které jsou opravdu v katastrofálním stavu. Zadní tlumiče je potřeba též vyměnit, budu ještě měnit brzdové hadičky a zkusím zprovoznit sahary. Nechal jsem Sierrou projet kamaráda, kterému prošlo rukama už mnoho Sierr, prý tahá slušně. Nicméně, během této jízdy však teplota vyletěla těsně pod červené políčko a já jel domů velice opatrně.

Hned po příjezdu jsem se rozhodl objednat nezbytné díly. Zadní tlumiče máme Sachs, kotouče s destičkama Brembo, pakny TRW, nějaký drobnosti a hned jsem o pár tisíc lehčí. Bylo mi od pár lidí řečeno, proč do takovýho starýho krámu nekoupím nějaký obyčejný díly, ale oni asi pořád ještě nechápu, že můj vztah se Sierrou není jen tak.



Výměna zadních tlumičů byla velice jednoduchá, povolení pár šrubů, auto na zvedáku a podložené rameno a bylo hotovo. S brzdami to bylo ovšem složitější. Venku bylo pěkně tak jsme se rozhodli udělat je na denním světle. Sundání kotoučů i destiček bylo celkem jednoduché, ovšem zpětné nasazení už byl příběh opačného charakteru. Třmeny zatuhlé a ani tam nešly nacpat nové destičky. Trvalo pár hodin, než jsme do třmenu dostali destičky tak, aby se to dalo nasadit i na kotouč… Ty třmeny by zasloužily novou barvu a repas, ale mám jen 240 mm kotouče a je v plánu sehnat 260 mm kotouče a třmeny pak budou stejně jiný. Vzadu jsou bubny a to horší mě teprve čekalo, nefunguje ručka na jednom kole a brzdný účinek bídný. Abychom sundali ty bubny, chtělo to pár desítek minut páčení a mlácení palicí po těch bubnech, aby to povolilo. Pakny měly sotva milimetr, prasátka vytečený a uvnitř bubnu několikamilimetrová vrstva bordelu. Vyčistit a vše nové… Ručka taky brzdí na obou kolech.

Dále byla potřeba výměna brzdových hadiček, protože tyhle už měly to nejlepší za sebou. Pak už jen odvzdušnit. Je potřeba podotknout, že vše zmiňované jsem dělal poprvé a nějakou dobu mi to trvalo, avšak člověk se to nějak musí naučit. Následovala krátká projížďka, abych se ujistil, že vše funguje, jak má. Nové brzdy je potřeba „zajet“ cca 200 km. Bylo mi řečeno, že musím jít na brzdy hodně opatrně a taky brzdný účinek bude hodně slabý. Jel jsem si to tak těch 40 km/h, kdybych náhodou musel náhle brzdit, aby to bylo v pohodě. Říkal jsem si, že snad nebude potřeba. Neuběhlo ani pár minut a nějaká bába mi skočila do cesty, aniž by se rozhlédla. Musel jsem na brzdy naplno, auto téměř nebrzdilo a já jí v duchu nadával, že budu mít kvůli ní beztak zvlněné kotouče.

Během těchto týdnů jsem se taky díval po nějakých slušných kolech na Sierru. Možností bylo několik.



Origo 15“ Sierra Cosworth kola.
Kola, které má hodně lidí v Sierra klubu, autu však sluší. Těžko se shání a jsou drahá. Mně se až tolik nelíbily, ale kdyby se objevily za slušnou cenu, bral bych je.
Já našel inzerát na Slovensku, v přepočtu 3000 kč za sadu, kola prý rovná, jen se loupe lak. Vyslal jsem kamaráda ze Slovenska by na ně mrknul. Kola prý okopaná a 1 i svařované, prý hrůza. Mno, tak Cosworth kola nebudou.



Fordí RS kola 15“ nebo 16“
Tyhle kola se mi zprvu líbily asi nejvíce. Byly na modrém kupé, co jsem původně chtěl koupit. Kola jsem dlouho nemohl sehnat. Pak se mi naskytly ke koupi 16“ v Sierra klubu, avšak já objevil něco lepšího, něco, co jsem ani nečekal…



Černé mnohopaprskové MiM 15“
Jaká shoda okolností, na autě jsou teď kola MiM 14“ a mně se šíleně zalíbily mnohopaprskové MiM s límcem. Viděl jsem je na prodej v černé barvě, ale než jsem stihl koupit, inzerát zmizel. Už jsem chtěl koupit ty Fordí 16“ když se objevil inzerát MiM, ale stříbrných. No co, tak půjdou do černé. Hned druhý den jsem pro ně jel. Pěkný výlet do Rožnova pod Radhoštěm. Za kola i s renovací a lakem celkově 5800 kč.



Zkoušel jsem je nechat zapsat do velkého TP, ale jsme v Česku, takže nebudu napínat. Zatím se mi to nepovedlo a asi ani nepovede. Já mám vydaný nový velký TP. Napsaly mi tam kola, na kterých jsem přijel – tzn 14“ a že další rozměry si pak můžu nechat dopsat, takže ok, nějak jsem to přijal v ten moment.

Verze 1 = úředník bude hodnej a napíše mi to bez keců
Tak tohle byla nejmíň pravděpodobná možnost, ale zkusit jsem to musel. Dle různých fór prostě člověk naklusal na patřičný úřad s velkým TP a technik mu zapsal další rozměry kol. Mno, zkusil jsem to na 2 úřadech a když za PC u stolu seděla mladší slečna s naučenýma frázema, věděl jsem, že nepochodím. Na úřadě stejného typu v jiném městě se scénář opakoval bohužel.
Bylo mi řečeno, že potřebuju vyjádření od Forda, že ty kola na auto můžou, že to nebude drhnout a podobné kecy – pak mi to prý zapíšou.

Verze 2 = nechat si to posvětit od Forda
Proč ne, oficiální cesta, tohle přece musí fungovat. Píšu do oficiálního zastoupení Ford, kde dokonce tuto službu nabízí na webu (dopsání kol do TP). Nebyla tam však cena, tak jsem si první napsal mail s dotazem na zákaznické centrum. Bylo mi řečeno, že na Sierru mi už žádný kola nezapíšou, protože už nemají COC list v databázi (výborně, kdo ho teda má mít, když ne výrobce??). Prý si mám koupit nový kola s typovým listem a pak projít schválením přes STK. Tohle taky fungovat nebude…

Verze 3 = nechat si opsat údaje z druhého TP Sierry stejného typu
Když stejný sedan může jezdit na 15“ kolech a má to v TP, proč by teda nemohl ten můj co?
Vydal jsem se na úřad s jiným TP a tam mi řekli, že to musí být opět schválené od Forda (tady jde logika úplně stranou). Do Fordu jsem psal a opět pohádka o COC listu.

Výsledek – seru nato, tohle není normální. Na kolech budu jezdit a na STK si prostě vždy přehodím 14“.

Konečně byl taky čas na výměnu těch světel a taky zprovoznit sahary. Vyndat rozpadlá světla bylo celkem bezproblémové, jen člověk musel přijít jak na to. Pár šrubů a ještě to nějak dostat z toho uložení v karoserii, trošku ježek v kleci. Většinou platí pravidlo, že ven to jde dobře, zpátky hůř. Tento případ nebyl výjimkou a jako bonus jsem ještě musel přepájet konektory. Motorky na naklápění měly hranatý konektor a mně z auta trčel kulatý. Vše přepájeno a byl čas vyzkoušet funkčnost. Světla svítí, světla nenaklápí…
Kde bude chyba? Když připojuju/odpojuju ovladač motorky vrčí, ale na samotné naklápění žádná reakce. Vypadá to na problém v ovladači, úkol je teď jasný, sehnat druhý ovladač.



Problém je ten, že se dělaly 2 typy, hranatý a kulatý a pochopitelně ten co potřebuju se dělal míň.
Tohle odkládám, je to maličkost, dá se to naklápět i ručně, než seženu funkční ovladač. Pro správnou funkci sahar bylo potřeba jen vyměnit čidlo teploty, které slouží k jejich spínání. Tohle byla nečekaně důležitá oprava, ale k tomu dojdu později. Teď je totiž na řadě karoserie.

Ano, správně, je potřeba zatočit se rzí, otázkou je, jak moc špatný to je. Jeli jsme na předběžnou prohlídku do karosárny. Během asi 20ti kilometrové jízdy se Sierra divně zahřívala při jízdě (!). Naštěstí se vždy zapnuly sahary a auto dochladily. Karosář to neviděl tak zle jak jsem to čekal, že prý pár děr v podlaze a výměna prahů. Prahy jsem měl sehnané od kamaráda ze Sierra klubu. Byl na nich štítek že jsou na MK1, ale pasují i na MK2 bez problémů.



Domluvili jsme se, že si auto odstrojím doma a přivezu ho pak už nachystané na vyvaření, ať s tím nemá karosář prácu. Cesta domů opět probíhala s lehkou nohou na plynu, protože teplota byla těsně pod červeným polem a já se potil se zapnutým topením…

Mně čekalo komplet vyndání interiéru, podběhů, všech těsnících gum atd. Ještě stále jsem si nebyl vědom veškeré rzi, která už tak byla na můj vkus až-až. První byl na řadě interiér. Pod zadníma sedačkama jsem našel několik desítek zlotých a různý bordel. Dále jsem pak musel vyndat celé čalounění kufru, která se skládalo z několika koberců. Potom následovaly řidičovy sedačky. Zde už bylo pár problémů. Zarezlé šrouby, chybějící podlaha a podobné radosti. Sedačky se podařilo vyndat, když se pár šroubů podařilo zneškodnit flexou. To nejhorší mě však mělo teprve potkat – pohled pod koberec. Sundalo se pár plastů včetně krytu tunelu. Lehce jsem bojoval se spodkem palubovky, který nakonec musel taky pryč. Pak už koberec a takový tlumící materiál podobný skelné vatě nalepené na asfaltovém pásu.
To, co jsem uviděl mě však na pár dnů odrovnalo. Fotky to možná vyjádří líp, já to můžu jen vypsat:



Rez po celé délce prahu na obou stranách
Rez na tunelu u řidičovy strany + podlaha
Rez podlahy (hodně) u spolujezdce
2 díry kde se dá strčit pěst (úchyty sedaček)
Chybějící podběhy
Díry v podlaze v kufru
Díry v obou zadních nosnících

Ze setrvačnosti jsem sundal panely dveří, plastové podběhy (kde jsem tu hrůzu viděl i z venku), těsnící gumy, zástěrky a podobné drobnosti. Bál jsem se, že toto bude neopravitelné nebo se nedoplatím (v krajní nouzi byla možnost i výměny karoserie).



Velký den nastal – odvézt Sierru do karosárny a vyslechnout verdikt. Namontoval jsem řidičovu sedačku a taťka mě raději odtáhnul do pár kilometrů vzdáleného Přerova, protože chladič je nejspíš KO. Tady bych to mohl nejspíš utnout pro „dramatičnost“ jenže to by tento blog mohl chodit jako seriál po dvou měsících jako nikdy nekončící příběh (což prozatím je, každý v okolí si ze mě a Sierry dělá srandu).


Se Sierrou jsem se na několik týdnů rozloučil a nezbývalo než doufat v šikovné ruce karosáře.
Bylo dohodnuto, že se přijedu podívat na auto v průběhu práce, zvlášť před vystříkáním dutin a nástřikem podvozku. Tento moment nastal cca po 2 týdnech. Celý nervózní jsem se vydal do Přerova a netušil jsem co vše uvidím a v jakým rozsahu to bude. Mohl jsem naštěstí vidět kde všude se řezalo, svařovalo a jakým způsobem. Taky se šlo do míst, kde to původně nebylo vůbec domluveno, protože rez byla všudypřítomná.



Moje peněženka bude opět znásilněna říkal jsem si. Avšak zase práce vypadá kvalitně a auto bude zdravé (tím se utěšuju). Vše jsem si nafotil a jel zpět domů. Celý nedočkavý jsem pak další týden čekal na telefonát, že je hotovo a že si můžu pro ni přijet. Ten telefonát taky proběhl, akorát já musel ještě do bankomatu, než jsem si jel Sierru vyzvednout… Kupní cena opět utopena v investicích. Sierra pak na mě čekala v dílně na zvedáku už nastrojená. Člověk by ji skoro nepoznal, jak jí to slušelo, jen z ní všude tekl vosk, jak má teď i vystříkané dutiny. Jízda domů byl zážitek. Zkusil jsem jet sám (bez tažení) i napříč špatnému stavu chladiče. Během 25 km jízdy jsem musel 1x zastavit a jet hodně zlehka, protože ručička teploty šla nahoru téměř úměrně s ručičkou otáček motoru. Horko skrz zapnuté topení, hluk, smrad z vosku, ale byl jsem spokojený, zase jsem se pár kilometrů svezl a Sierra je odteď zdravá.



Co následovalo dál by asi nikdo nečekal. Objevila se na prodej Sierra XR4i DOHC hatchback, bouraná na zadek. Byla celkem blízko, byla na prodej za cenu, za kterou jsem koupil svůj červenej sedan. Nicméně měla několik hodnotných dílů, které se mi hodily. Jmenovitě:
Nový chladič
Další sada Recaro sedadel
Loketní opěrka
Dveřní výplně
Originál rádio se zesilovačem
RS volant
Polyuretany na celý podvozek
Samosvor se zadní kotoučovou nápravou
Zánovní výfuk
Kompletní elektroinstalace
KONI podvozek
Kratší pružiny
Hromada dalších blbostí, co nemá smysl vypisovat, ale věděl jsem, že by se mi to vše mohlo hodit.
Rozhodnutí bylo jasné, XR4i koupím… ty díly budou potřeba a je za super cenu. Mno, otázka, kam dám díly a kam dám auto už byla věc druhá.



V den, kdy jsem pro ni měl jet, se mi ozval majitel, že má drobný problém, že nemůže najít klíčky. V duchu jsem si při tom telefonátu říkal, zda si ze mě nedělá prdel. Lehce jsem zlomil hůl nad touto koupí, stejně by to bylo hrozně komplikované. Po obědě SMS: „klíče jsem našel, můžete dojet“.
Vzali jsme Focuse s taťkou a jeli do Kopřivnice pro Sierru. Bylo domluvené, že ji budu moct nechat u kamaráda v Hranicích a pak si ji tam přijedu rozebrat. Sierra byla orezlá, sedačky prosezené a bylo vidět, že to je auto spíš na zábavu, avšak bylo po strop v kufru nacpané díly, které se mi budou hodit. Slovo dalo slovo a bylo v plánu Sierru dopravit z Kopřivnice do Hranic. Sierra je bouraná na zadek a nemá světlo, tak jsme se rozhodli, že ji budeme táhnout Focusem pro jistotu a původní majitel nám bude krýt záda Felicií ještě. Vše probíhalo fajn, já si seděl v Recarech a držel v ruce RS volant, kilometry ubíhaly. Zrovna jsme to měli asi 15 km do Hranic a jeli po takové čtyřproudovce rychlostní. Taťka z ničeho nic dal výstražný a odstavil Focuse ke krajnici, takže jsem jej následoval. Pán ve Felicii za nás postavil trojúhelník. Focus prý přestal táhnout a zničehonic se rozsvítila palubovka jako vánoční stromeček a vyletěla teplota nahoru. Po otevření kapoty jsme zjistili, že sjel řemen a vodní pumpa byla K.O. Pán ve Felici zkusil přejet takový rygol a dostat se z té čtyřproudovky na vedlejší silnici, což se podařilo. Já nastartoval Sierru a následoval jej, Focuse jsme odtlačili. Pán mě pak Felicií odtáhl do Hranic, kde jsem Sierru odložil na zahradě a na měsíc se s ní rozloučil. Bude čekat na rozebrání. Dostal jsem se zpět k Focusu, kde už taťka čekal na dědu s Toyotou, ať nás odtáhne. 2 hodinky uběhly jak voda a já si pak ještě dal řízení taženého Focusu, aby teho ten den nebylo málo. Abych tento díl nějak uzavřel. Sierru mám už déle než rok a do provozu se jen tak nepodívá. Druhá Sierra se musí rozebrat co nejdřív, ať to kamarádovi nestraší na zahradě dlouho, a hlavně v prvé řadě teď musíme opravit Focuse. Pro tentokrát to je vše. Slibuju, že příští díl tu bude o dost dřív a s velkými změnami.