Auta a cesta k prvnímu z nich vol. II

     Tento blog bude asi o kousek racionálnější než ten předchozí. Přece jen radost z vlastního povozu vystřídalo vystřízlivění skrze stránku praktickou, servisní a sportovní. Přesto nemohu říci, že by mě tato zkušenost neposunula o velký kus dál v mém motoristickém životě a několikrát nepřistříhla mladé ego, když už jsem si říkal, že přece řídit už umím.

Bez dalších zbytečných okolků rovnou k věci. Peugeot 3008 mk. I po FL, 1.6 Hdi fčipu, s manuální převodovkou a 68t km na krku. Dnes si nedokážu představit lepší opak toho, co by nezkušený 18-ti letý boreček s čerstvými papíry mohl chtít. I tak mi tohle auto dokázalo paradoxně několikrát vykouzlit úsměv na líci. Dokonce se ukázalo být v pár případech tím nejlepším, co jsem v danou specifickou situaci mohl mít. 

Design a tak nějak celý dojem z auta z venku

     Bagetka (jak jsme Peugeota s kamarády žertem pojmenovali) je silně hybridním automobilem. Ne svou pohonnou jednotkou, nýbrž konstrukcí. Na hatchback je to moc vysoké, na SUV moc nízké, na crossover moc praktické a na MPV zase praktické málo. Papírově je to ve skutečnosti hatchback, ale srovnávat 3008 třeba s Golfem, Mazdou 3 nebo Fábií je slušně řečeno naivní. Z toho důvodu uvítám návrhy na nazvání karoserie, moje fantazie totiž už narazila na své hranice v tomto případě.

Jinak je to ale vcelku pohledný stroj. Protáhlá (naštěstí nikoliv vystouplá jak tomu bylo např. u 308) přední světla s LED denním svícenům. Profil bez zbytečných prolisů navíc, který je zakončen zaoblenou zádí s (tentokrát) full LED zadními světlomety. Easter egg: stejné má i Dakar speciál. Celé je to posazené na vskutku pěkných 16” palcových ALU, za které si měl podle mě v té době připlatit každý. Opravdu stojí za to a posouvají vzhled o pů třídy výš.

Zde je potřeba poznament, co dokáže facelift zachránít. Z masky chladiče, která působila původně jako puberťák s rovnátky, se stala průměrná součást přídi, která nenadchne, ale neurazí. Pokud se tedy první majitel nezbláznil do kopce a nepřiobjednal příplatkových chromovaný rám – za to by se mělo zavírat. Taky oplastování kolem mlhových světel dostalo trochu štání kultury a nepůsobí jakoby omylem přilepené. Za co by se mělo ale blahořečit, je přechod z těch nechutných zádních světel přípomínající plástve (i guess) na výše zmíněné Dakar special LEDky. Jedna 3008ka před modernizací nám parkuje za domem a vždy se mi udělá špatně, když ji vidím.

Fancy? Well yes but actually no.

     Čeho chtěli žabozřouti dosáhnout, byl určitě majestátní dojem jak exteriéru tak kabiny. To se povedlo tak napůl. Příplatkový head up display je určitě příjemnou věcí na palubní desce, ale přibližně kilometr dlouhá palubní deska (myšleno volant-čelní sklo) bez jakékoliv schránky na mince nebo sluneční brýle zůstala zbytečně nevyužita. Aspoň se tam dají hezky natáhnout nohy při spaní v autě.

Další záhadou je obrovský středový panel s kapsou na středně vzrostlého Francouze. Asi francouzské děti nepatří mezi nejvychovanější a řešením je zavření do temných prostorů za jízdy. Jinak si totiž nedokážu představit tak velký modul vycházejí z palubovky a končící u nohou pasažeřů na zadních sedačkách. Na druhou stranu je osazen dvěmi 12V zásuvkami (pro přední i zadní řadu), USB a AUX vstupem. Abych jenom nehejtil…Zvlaštní je také pozice osvětlení druhé poloviny kabiny, které svítí spíš do kufru než nad posádku.

I přes předimenzované prvky interiéru je prostor posádky pohodlný a ani v pěti lidech jsem zatím neměl problém s místem.

Jako jede to, ale zážitek to není

     1.6 v naftě, kterou si nechal můj předek lehce poladit, s prázdným autem pracuje docela slušně a s plným autem (po strop) nemá problémy s rychlostmi (na německých dálnicích, jak jinak) kolem 150 kmph. Točí sice už v tu chvíli asi 3000 a když by někdo šeptal, tak nebude slyšet, ale i ±10h jízdy není tortura a osazenstvo si rozumí. 

Překvapivě i řízení má trochu odezvy a není přeposilované, takže nějaká sportovnější jízda je s nádsázkou možná. Pořád je to ale těžké a vysoké auto, takže nedotáčivost je velkým (ne)přítelem rychlejší jízdy. Řazení je takové francouzské, tak si udělejte sami obrázek.

Nedá se říct, že motor táhne od spodu, ale jak nad tím přemýšlím, tak je to vlastně docela fajn pocit, když se nadechne turbo, přijdu si na chviličku jak závodník :)

Vychytávky a neduhy

     Francouz dokáže občas i docela pěkně překvapit. A nebylo by fér to zamlčet. Tak předně velká zrcátka. Jasně mrtvý úhel tam pořád nějaký je a senzor to nemá, ale nestalo se mi, že bych něco přehlídl. A jsou v elektrice, sice maličkost a v dnešní době naprosto běžná u nových aut, ale baví mě si s tím joystickem hrát a koukat, jak se to hýbe.

Pokud jste pašeráci, tak určitě oceníte dvě tajné kapsy pod koberečky zadních sedadel. Podobně jako u středového tunelu nejsem z jejich zamýšleným užitím seznámen, ale určitě fungují, protože já osobně na ně přišel asi až po 2 měsících.

Poslední (protože ostatní jsou tak bezvýznamné, že jsem na ně zapomněl) featurkou je vykrádačka Land Roverů. Tedy otevírání kufru na dvakrát. V praxi si tak vozím vždy s sebou dvě místa na sezení zabudovaná v pátých dvěřích. Docela cool věc a asi jediná, co mi ostatní mohou na autě závidět.

Neduhů se taky pár určitě najde. Třeba economy mood, který vypne všechnu elektriku po 10ti minutách, pokud není nastartováno. Už mi to jedno rande, kde jsem chtěl navodit romantickou atmosféru, zkazilo :(

Dost mě štve i umístění baterky těsně pod sklem, takže nabít vybité auto spolumotoristy je zákrok hodný Achilla.

Co dodat?

     Určitě jsem toho spousta zapomněl, protože jsem dost prvoplánový spisovatel. Opemenuté věci konkrétního i filosofického rázu ale asi vypíšu v dalších změtech textu, kterým říkám blog. Pokud to bude někoho zajímat, samozřejmě.

Shrnuto podtrženo – mám čím jezdit, za což jsem rád, ale dokázal bych si to představit lepší. Na druhou stranu to jde říct skoro vždycky s trochou pragmatismu. Snad to vyřeší nejmenovaný japonský roadster s malým motorem :)

Díky za dočtení až sem, budu rád za každý feedback v komentářích.

Hodně štěstí na silnici, ať už jezdíte čímkoliv.