Luxusní čtyřsedadlová Ferrari to nikdy neměla jednoduché. Nejslavnější italská značka je holt značkou čistě sportovní, takže její fanoušci neradi vidí, když nosí vzpínajícího koníka na kapotě nějaký přešlechtěný gauč pro nezdravě mnoho osob. Vůbec první luxusní počin značky – model 400 – je často uváděn jako jedno z nejhorších Ferrari všech dob, protože byl pomalý, rozežraný, nespolehlivý a ke všemu měl příšernou automatickou převodovku. Právě na tento model navázala (i když s dlouhým odstupem) 456 a přestože její cena prudce klesala s každým metrem, kterým se vzdálila od rudého dealerství, myslíme si, že je přehlížena neprávem. Ferrari 456 bylo poháněno dvanáctiválcem 5,5 litru o výkonu 436 k a dokázalo vyvinout rychlost 302km/h, čímž se stalo nejrychlejším čtyřsedadlovým vozidlem světa a pokud byste v této rychlosti havarovali, měli jste téměř 100%ní jistotu, že vaše lebka bude roztříštěna pouze o tu nejjemnější kůži. 456 si prý navzdory hmotnosti 1,7 tuny a nemotornému předchůdci jednoznačně zaslouží označení sportovní GT i chováním podvozku v zatáčkách. A protože Ferrari 400 je nepřitažlivě hranaté, 612 Scaglietti přerostlé a s prasečíma očičkama a FF pro změnu až úchylně exotické, zaslouží si být 456 tím nejméně zatracovaným 2+2 Ferrari už jen z toho důvodu, že je prostě krásné.
PS: Věděli jste, že 456M bylo úplně poslední auto s mrkacími světly, které jste si mohli koupit?
