Francouzský Aixam je v posledních letech poměrně známý i u nás, jeho pojízdných plastových krabiček na svačiny pro patnáctileté jezdí čím dál více. Nezdá se ale moc pravděpodobné, že by se tento výrobce někdy mohl zapsat do mysli automobilových nadšenců. To však jeho zástupci věděli již před dvaceti lety, proto prozíravě založili značku Méga, která se měla zaměřit na výrobu exkluzivních aut. A pustili se do toho opravdu od podlahy.
Již po třech letech, v roce 1995, vyjel první model nazvaný Track, který z BMW X6M dělá trapnou parodii na výsledek kopulace mezi sportovním coupe a offroadem. Jakkoliv obvykle považuji crossovery za nejen nesmyslná, ale často také zcela odpudivá auta, Méga Track si mě získal na první pohled. Agresivní vzhled supersportu, monstrózní dvacetipalcová kola, na které jsou vzadu obuty salámy 325/50, to vše posazené zhruba o polovinu výš, než je u placatých aut spodkem olizujících retardéry zvykem. Ony na svou dobu nezvykle široké gumy však byly potřeba, Track má sice pohon všech kol, ale motor byl ve své době ekvivalentem menšího jaderného reaktoru. Šestilitrový dvanáctiválec původem od Mercedesu byl možná trochu otupen pouze čtyřstupňovou automatickou převodovkou, ale i tak stačilo jeho 394 koní a 570Nm na velmi slušné rychlosti. Přesto nečekejte zrychlení supersportu, celé tohle více než pět metrů dlouhé monster-coupé totiž váží zhruba to samé co mrakodrap, konkrétně téměř 2300 kilogramů.
Za tuto hmotnost mohou nejen rozměry, ale i zajímavé technické vychytávky. Například podvozek je výškově nastavitelný a to v rozmezí třinácti centimetrů. Běžná světlá výška je tedy 20 centimetrů, ale do terénu můžete auto zvednout až na 33 cm od země. To v kombinaci s pohonem všech kol a motoru uprostřed děla z Méga Tracku rychlého a zábavného cestovatele na jakémkoliv povrchu. Normálně však nemáte šanci tuhle věc potkat, snad kromě Monaca. Všechny skončily v klimatizovaných garážích sběratelů, protože se jich vyrobilo pouze pět.
