Stejně jako Sovětský svaz, i Čína v době studené války vyráběla svoje vlastní vládní limuzíny. Ruským silnicím vládly od 50. let vozy Čajka M-13 a ZIL-111, oba inspirované americkými luxusními sedany Packard a vybavené vysoce buržoazními osmiválcovými motory pod kapotou. A ani v rudé Číně nebyla situace o mnoho jiná. Zde byla preferovaným dopravním prostředkem vládnoucí třídy „Rudá vlajka“, neboli Hongqi. První model této značky, označený CA72 se do výroby dostal 1958 a jeho design byl inspirován o několik let staršími modely amerického Chrysleru.
Když jejich výroba skončila, pokračovala značka v produkci o něco méně okázalých buržoazních výdobytků – tentokrát šlo o nikoliv okopírované, ale přímo v licenci vyráběné Audi 100. A když se objevila nutnost obnovit výrobu velkých limuzín, musela opět pomoci kapitalistická cizina. Nový model CA7460 totiž nebyl nic jiného než mírně upravená varianta amerického Lincolnu Town Car (modelu, který se nějakou dobu vyskytoval i v naší redakci), opět vyráběná v oficiální licenci.
Nová Čína si ale žádá novou vládní limuzínu, a tak vzniklo Hongqi L5. Zvenčí zřetelně odkazuje na původní CA72, ale pod povrchem se skrývá něco mnohem modernějšího a čistě čínského. Limuzína rozměry i luxusem odpovídající britskému Rolls-Royce, jemuž má také konkurovat – automobilka má v plánu prodávat tento luxusní stroj nejen vládě, ale i bohatým a úspěšným kapitalistům „Nové Číny“, lidem, kteří dnes často kupují právě značky Rolls-Royce, Bentley nebo Maybach. Nejnovější „rudá vlajka“ má dokonce pod kapotou vidlicový dvanáctiválec vlastní konstrukce.
