Průvodce výběrem automobilu pro začátečníky: Díl první

Z dotazů, které nám chodí do redakčního mailu, je zcela jasné, že výběr automobilu patří mezi palčivé otázky nejen v životě nadšence do aut, ale i v životech těch ostatních, ‚normálních‘ lidí. Proto jsme se rozhodli oživit a doplnit sérii článků o výběru auta pro začátečníky, kterou budeme dále rozšiřovat a přidávat do ní aktuální poznatky a informace. Každý z následujících tří týdnů přibude jeden z archivu vytažený a aktualizovaný, případně zcela nový díl. A potom budeme v nastoleném směru pokračovat a věnovat se i otázkám spojeným s výběrem ‚pokročilejším‘. Znáte někoho, kdo vybírá auto? Pošlete mu link na tento článek!

Vítejte na Autíčkáři. Link na tento článek jste nejspíše dostali od někoho ve svém okolí, koho jste žádali o radu s výběrem auta, aby vám pomohl ujasnit si, co vlastně od svého příštího vozu chcete. Je to důležité – většina z nás, skutečných bláznů do aut, si totiž pro vlastní potřebu vybírá úplně jiná auta, než jaká je dobré radit svým příbuzným nebo kamarádům, kteří auto pojímají jako dopravní prostředek a nikoliv jako koníček. Tím se lišíme od ‚fanoušků, kteří vám vždy a za všech okolností poradí svoji oblíbenou modlu. Ať už je to ‚Octávka f tédéíčku f kombíku‘, sportovní Honda, která je zajímavá hlavně tím, že točí devět tisíc otáček, nebo třicet let starý Mercedes, který sice bude jezdit i po nukleární válce, ale do té doby několikrát zrezne a jeho dynamika může soupeřit spíše se zemědělskou technikou.

Nemůžeme vám poradit žádné univerzální řešení, protože taková neexistují – byť jsou auta, která se jim alespoň blíží. Potřebujeme vědět, co od auta chcete, co od něj potřebujete a co jste za to ochotni obětovat.

Takže, začínáme!

1) Nové, nebo ojeté?

První otázka, kterou musíte při nákupu auta vyřešit, byť za mnoho z nás to vyřeší již první pohled na stav bankovního konta. I v případě, že si nové auto můžete dovolit, je však tato otázka na místě.

Je pro vás důležitá především spolehlivost? Láká vás pohodlí záručního servisu? Máte v plánu nechat si auto po delší dobu? Jste ochotni za jistotu zaplatit cenu, ať již v podobě vyšších pořizovacích nákladů, nebo toho, že se budete muset smířit s menším, slabším nebo méně vybaveným vozem? Potom jste adeptem na koupi nového vozu.

Máte omezený rozpočet, nebo se prostě jen snažíte šetřit? Je pro vás důležitější dosáhnout na větší, silnější nebo lépe vybavené auto než spolehlivost a jistota nového? Jste ochotní hledat spolehlivé mechaniky (případně už nějakého znáte), shánět levné díly a obecně obětovat svůj čas a úsilí tomu, abyste ušetřili nebo provozovali takové auto, jaké byste si nové nikdy nemohli dovolit? Hledejte na trhu ojetin.

2) Velikost

Základní vlastnost každého auta. Odvíjí se od ní i většina dalších parametrů, jako je komfort, cena nebo spotřeba.

Důvody pro malá auta:

Cena. Malá auta jsou levnější. S rostoucím věkem ale tento rozdíl klesá, až zcela zmizí, nebo se dokonce obrátí. Rovnice ‚mám málo peněz = můžu si koupit jen malé auto‘ tedy zdaleka nemusí platit vždy.

Spotřeba. Velké auto má obvykle větší spotřebu než malé. Potřebuje větší motor, je těžší, má větší aerodynamický odpor. Zvláště to platí při časté akceleraci nebo jízdě do kopců (město, okresky), mnohem méně to platí při jízdě konstantní rychlostí (státovky, dálnice). Při dálničním cestování může být naopak větší auto se silným motorem a dlouhou převodovkou úspornější než malé s nedostačujícím motorem, který je nutné ‚týrat‘.

Komfort. Velká auta jsou z principu pohodlnější než malá. Delší rozvor a vyšší hmotnost způsobují, že velké auto je méně citlivé na nerovnosti na silnicích – jinými slovy, jezdí pohodlněji. Ve velkých autech je také pochopitelně více místa, mívají pohodlnější sedačky a posez. Obecně také mívají bohatší výbavu. Na druhou stranu, v dané cenové úrovni budete často volit mezi lépe vybaveným menším autem a větším vozem s chudší výbavou. Pokud pro vás tedy komfort znamená bohatou výbavu, může být menší auto nakonec lepší volbou.

Parkování. S malými auty se lépe parkuje. To samo o sobě je pro spoustu lidí důvodem pro jejich pořízení, protože ‚s tou velkou krávou by přece nezaparkovali‘. Obecně je to samozřejmě pravda, v praxi však záleží i na dalších veličinách, jako je výhled nebo rejd předních kol. S malým autem, které je neobratné a u kterého nevidíte, kde končí karoserie, se může parkovat mnohem hůře než s větším vozem, který nabízí velký rejd a přehledné okraje karoserie.

Parkování se navíc často přeceňuje. Na většinu standardních parkovacích míst se vejdete i s opravdu velkým autem (mluvím ze zkušenosti člověka, který svého času v běžném provozu používal na evropské poměry nechutně gigantický Lincoln Town Car) a situací, kdy by rozdíl řekněme mezi Fordem Focus a o třídu větším Fordem Mondeo znamenal také rozdíl mezi úspěšným zaparkováním a dalším objížděním bloku, je opravdu mizivé množství. Zvolání „ale s tím bych nezaparkoval/a!” je obvykle způsobeno nezvykem, nikoliv reálnými obtížemi.

Jak velké auto tedy potřebujete? Zamyslete se nad tím, jak často a jak daleko budete autem jezdit, a kolik lidí, popřípadě nákladu, budete přepravovat. Obecně platí, že: 

– miniauta (Renault Twingo, Ford Ka, Toyota Aygo/Peugeot 108/Citroën C1 a podobné) se hodí do města, s pouze občasnými výjezdy mimo jeho hranice, typicky v jednom nebo dvou lidech, bez větších zavazadel a jen s nouzovou přepravou lidí vzadu.

– supermini, malá auta (Škoda Fabia, Ford Fiesta, Opel Corsa) už mohou sloužit pro víceméně univerzální použití, nicméně pro dálniční provoz se stále většinou nehodí, stejně jako pro přepravu dospělých vzadu na delší vzdálenosti.

– nižší střední třída (VW Golf, Ford Focus, Renault Mégane) jsou víceméně univerzální auta, schopná bez problémů zvládnout nároky běžného rodinného provozu (zvláště pokud jde o kombi, viz dále).

– střední třída (VW Passat, Ford Mondeo, Mazda6) nabízí dostatek prostoru pro pohodlné cestování dospělých na dlouhé vzdálenosti a bohatě dostačuje jakémukoliv rodinnému využití.

– cokoliv většího lze považovat za luxus. Neexistuje žádný racionální důvod, proč byste potřebovali jezdit Mercedesem třídy E, nebo dokonce třídy S, ale je prostě příjemné ho mít.

3) Karoserie

Na předchozí otázku úzce navazuje další, zejména v poslední době poněkud komplikované rozhodnutí. Dříve byla situace jednoduchá – všechna auta byly sedany, jen občas jste narazili na karoserii kombi nebo ještě vzácnější kupé. Dnes trh nabízí širokou paletu karosářských variant, z nichž spousta je označována podivnými cizokrajnými termíny jako ‚crossover‘ nebo třípísmennými zkratkami jako SUV nebo MPV. Co z nich si tedy vybrat?

Hatchback. Dnes nejběžnější typ karoserie. Má jeden nebo dva páry dveří po stranách a výklopnou záď, která umožňuje přístup do kufru. Kufr bývá relativně menších rozměrů, ale umožňuje díky sklopným zadním sedačkám i přepravu objemnějších nákladů. Pokud nevíte, jaké auto vlastně potřebujete, potřebujete pravděpodobně tohle.

Typický příklad: VW Golf, Škoda Fabia

Liftback. Hatchback s ‚delším zadkem‘, který zvenku vypadá trochu jako sedan, ale odklápí se celá záď. Pokud potřebujete převážet hodně věcí, dlouhé věci nebo prostě chcete auto, které vypadá větší, potřebujete právě tohle.

Typický příklad: Škoda Octavia

Sedan. Jinak též ‚auto s kufrem‘. Má jeden nebo dva páry dveří po stranách (dvoudveřové sedany však již téměř vymizely, naposledy byly populární před více než 30 lety) a zavazadlový prostor se samostatným víkem alias ‚zadní kapotou‘. Nabízí lepší jízdní komfort (oddělený kufr znamená lepší odhlučnění zadní nápravy), vypadá elegantněji a solidněji. Pokud budete přepravovat jen lidi a běžná zavazadla nebo pokud jste staromódní, chcete právě sedan. Pozor – často mívá nesklopná zadní sedadla nebo jen malý otvor po jejich sklopení. Možná tedy uvnitř převezete lyže, ale na ledničku nebo gauč si musíte zavolat stěhováky.

Typický příklad: VW Passat, Peugeot 508, Mercedes třídy E 

Kombi. Obvykle má základ shodný se sedanem nebo hatchbackem. Ačkoliv je obvykle označováno za ‚dlouhou‘ verzi, bývá ve skutečnosti zhruba stejně dlouhé jako sedan (v některých případech i kratší), nicméně má střechu protaženou až na konec vozu a svislé páté dveře. Díky tomu nabízí rozměrný a vysoký zavazadlový prostor. Potřebujete ho, pokud často převážíte předměty, které sahají nad spodní hranu oken a tedy se nevejdou do liftbacku nebo sedanu.

Typický příklad: Škoda Octavia Combi, Volvo V70

Kupé. Něco jako sedan, ale je placatější a vypadá víc sportoně. Má obvykle dvoje dveře, v poslední době se rozmáhá varianta čtyřdveřová (A ne, není to oxymóron – dříve existovaly dvoudveřové sedany i dvoudveřové kupé a lišily se tím, že kupé bylo placatější. Dnes je to stejné, jen s jedním párem dveří navíc). Jeho výhodou je, že vypadá sportovně. Nevýhodou je, že je dražší a je v něm méně místa. Chcete ho proto, že se vám líbí, a je vám jedno, že to nedává smysl. Karoserii kupé často mívají sportovní auta, ale ne každé kupé musí být nutně sportovní – kupříkladu takový Mercedes třídy E není ani ve dvoudveřové verzi nikterak sportovní auto, stejně jako má ke sportovnosti předaleko třeba starý Cadillac Eldorado.

Typický příklad: Toyota GT 86, Ford Mustang

Kabriolet. Kupé bez střechy, respektive s plátěnou nebo plechovou skládací střechou. Pokud má jen dvě sedačky, říká se mu roadster. Chcete ho proto, že máte rádi, když vám fouká na hlavu a lidi na vás vidí. Je těžší a má méně tuhou karoserii než kupé, méně místa v kufru a často i v interiéru. A je také dražší, zejména na trhu ojetin. Říká se, že se s ním nedá jezdit po celý rok, ale není to pravda, moderní kabriolet (dokonce i leckterý s plátěnou střechou) může fungovat bez potíží i v zimě.

Typický příklad: Volvo C70, Mazda MX-5, Porsche Boxster

Off-road. Lidově ‚teréňák‘. Auto určené pro pohyb mimo silnice. Má karoserii podobnou kombíku, ale je vyšší, má zvýšený podvozek a robustnější konstrukci. Mívá pohon všech kol, uzávěrky diferenciálů, redukční převodovku a další vychytávky, které mu umožňují projet místa, kam se s osobním autem nikdy neodvážíte, a jejichž ovládání vyžaduje značný cvik a praxi. Je velmi užitečné, pokud často jezdíte po tankodromu, lovíte slony v Africe nebo vyrážíte na dovolenou do hor v Transylvánii. Je velmi špatné, pokud jezdíte po silnicích. Kvůli přizpůsobení jízdě v terénu je pomalé, nepohodlné, má špatné jízdní vlastnosti, je hlučné a má vysokou spotřebu.

Typické příklady: Toyota Land Cruiser, Jeep Wrangler, Nissan Patrol

SUV. Krotší odrůda off-roadu. Bývá o něco nižší, oblejší, více připomíná ‚běžné auto‘. S běžnými osobními vozy mívá také společnou větší část techniky včetně podvozku. Téměř vždy je vybaveno pohonem všech kol. Obvykle nedisponuje uzávěrkami diferenciálů, redukčními převodovkami a podobně, ale nabízí jejich elektronické náhražky, které jsou pro běžného uživatele mnohem snáze pochopitelné. Je primárně určeno pro pohyb po silnicích, ale dokáže se s různou měrou úspěchu pohybovat i v terénu. Schopnější SUV se stále dostanou dál, než se odváží průměrný řidič. Karoserie odpovídá kombi nebo hatchbacku dané třídy, stejně tak vnější rozměry. Oproti všeobecnému přesvědčení obvykle SUV není oproti ‚nízkým autům‘ skutečně větší, a to nejen zvenku, ale ani zevnitř. Lidé si často myslí, že ho potřebují proto, že je prostorné a bezpečné. Ani jedno není pravda. Potřebujete ho, pokud pravidelně jezdíte do míst, kde sedan nebo kombi neprojedou kvůli světlé výšce (drhnou spodkem), a potřebujete ho také, pokud z nějakého důvodu preferujete sedět výše – ať již kvůli přehledu nebo nastupování. Cenou za to bude vyšší spotřeba, horší jízdní vlastnosti a obvykle i horší jízdní komfort (způsobený vysokým těžištěm a nutností přitvrdit odpružení). Nepotřebujete ho, pokud jezdíte v zimě do hor na lyže – na to stačí kombík se 4x4.

Typický příklad: Škoda Yeti, BMW X5, Jeep Grand Cherokee, Dacia Duster

Crossover. Něco jako SUV, ale ještě nižší a méně zaměřené na jízdu v terénu. Většina techniky bývá sdílená s nízkým ekvivalentem, často není k dispozici pohon všech kol. V podstatě jde o vyšší hatchback, který se ‚tváří drsně‘. Ne vždy je však výsledkem křížení jen mezi hatchbackem a SUV – občas v sobě může mít i špetku MPV či nějaké úplně jiné automobilové kategorie.

Potřebujete ho, pokud vám obyčejný hatchback připadá nudný nebo rádi sedíte vysoko. A pokud vám nevadí za vzhled a vysoký posez zaplatit vyšší spotřebou a horší dynamikou. Mezi ojetinami se zatím příliš nevyskytuje, jde o produkt populární zejména v posledních letech.

Typický příklad: Nissan Qashqai, Lexus RX450h, Opel Mokka

MPV alias minivan. Auto, které z profilu připomíná dodávku, ale je konstruováno jako osobní, nikoliv užitkové. Obvykle je založeno na technice kombi nebo hatchbacku stejného výrobce, díky zvýšené střeše nabízí více prostoru a vyšší posez (ten navíc umožňuje lepší využití prostoru). Obvykle je vybaveno chytrými systémy posouvání sedaček, jejich vyjímání nebo složení do podlahy, často mívá sezení ve třech řadách. Potřebujete ho, pokud pravidelně vozíte více než čtyři cestující, pokud potřebujete převážet tři dětské sedačky nebo pokud běžně vozíte opravdu hodně nákladu. A také pokud jste líní balit a skládat předměty – kupříkadu rádi nakládáte nesložený dětský kočárek. Samotný fakt, že se vám má narodit druhý potomek, ještě neznamená, že MPV potřebujete – patrně vám skvěle poslouží obyčejné kombi nebo dokonce hatchback (při troše skromnosti i kupé). Obětí za obrovský prostor je vysoká spotřeba, horší jízdní vlastnosti a poněkud usedlá image (která často vede k nahrazení MPV méně praktickými SUV).

Typické příklady: Volkswagen Sharan, Ford Galaxy, Renault Espace, Chrysler Voyager

Dodávka. Původně užitkové auto, zvenčí obvykle připomínající menší autobus. Nabízí dost prostoru, někdy až pro devět cestujících, často pojme jednu nebo dvě europalety. Potřebujete ho, pokud máte mateřskou školku nebo odpovídající počet vlastních dětí, případně pokud hodláte v autě bydlet. Výhodou je ve srovnání s MPV větší prostor a často i nižší cena, nevýhodou jsou skutečně mizerné jízdní vlastnosti, nepohodlí a často špatné zpracování.

Typické příklady: Renault Kangoo, Citroën Berlingo, Ford Transit, VW Transporter.

Pick-up. Náklaďáček. Má kabinu s jedním nebo dvěma páry dveří a otevřenou korbu, na kterou je obvykle možno pořídit kryt proti počasí a zlodějům. Hodí se pro práci na farmě, tahání těžkých přívěsů, přepravu nářadí, stavebního materiálu a podobně. Nevýhodou bývá spotřeba, mizerné jízdní vlastnosti a velké rozměry. Potřebujete ho, pokud používáte auto na práci a nebo pokud rádi vypadáte jako drsný chlap.

Typické příklady: Toyota Hilux, Ford Ranger, Dodge RAM, Dacia Pick-up

V následující části se podíváme na výběr vhodného paliva. O další týden později se budeme zabývat tím, jaký konkrétní motor si zvolit.

Díl první: Karoserie
Díl druhý: Palivo

Na závěr patří poděkování Hamsterovi, který mě přivedl na tuhle myšlenku…