reklama
načítám data...

Ford Cortina: Zlatá šedesátá?

Šedesátá léta bývají v automobilovém světě vnímána jako zlatý věk plný surových muscle cars, štíhlých GT a filmů se Stevem McQueenem. Jako doba bez limitů, poslední hurá před ropnou krizí. Jaká ale byla obyčejná auta té doby? Rozhodl jsem se jedno vyzkoušet...

zobrazit celou galeriiRecenze & testy: Ford Cortina: Zlatá šedesátá?

První generace Fordu Cortina pro mě má zvláštní význam. Patří do široké rodiny starých evropských Fordů, které jsem v době dospívání miloval coby náhražku za tehdy nedostupné ameriky. A také ho kdysi dávno míval můj děda. Jeho Cortinu už znám jen z vyprávění, protože byla dávno před mým narozením vyměněna za Polski Fiat 125p, ale pořád to bylo jedno z mála zajímavých starých aut v naší rodině.

Pro vás ostatní, bez osobního vztahu k dané době, je to ale jen obyčejné auto ze šedesátých let. Dnes možná vypadá zajímavě, protože pochází z doby, kdy i obyčejný rodinný sedan (ano, je to dvoudveřový sedan – už chápete, proč mi nevadí čtyřdveřová kupé?) měl podobně elegantní proporce jako dnes BMW 235i nebo Ford Mustang. Ale když budete sledovat linii následovníků Cortiny, zjistíte, že jejím dnešním ekvivalentem je Ford Mondeo. Mezi prvním Mondeem a poslední Cortinou je dokonce jen sotva desetiletí a jediný model – dnes již polozapomenutá Sierra.

A stejně jako dnes Mondeo, i Cortina představovala naprosto typické auto své doby. Jejich srovnání nám může říct mnohé o tom, jak se automobilový průmysl za posledních 50 let změnil:

reklama

Velikost
Cortina byla ve své době typické auto střední třídy. Rodinný dvou- nebo čtyřdveřový sedan, pro praktičtěji založené existovala i varianta Estate (tedy kombík). Velikostí Cortina přibližně odpovídala dnešní Fabii Combi. Vážila ale jen 805 kg, tedy skoro o metrák méně než „kolínská trojčata“ (Aygo a spol.).

Technika
I pohonná jednotka byla na svoji dobu typická. Čtyřválec s rozvodem OHV a karburátorem o výkonu necelých 50 koní. Za příplatek jste mohli mít patnáctistovku o 65 koních. Přes čtyřstupňovou převodovku (synchronizovanou!) roztáčela kola na tuhé zadní nápravě, odpružené listovými pery. Novinkou v roce 1964 byly kotoučové brzdy na přední nápravě.

Design
Také jste jako malí kreslili auto jako obdélník, ze kterého dole ční kola a nahoře kabina? Takhle nějak vypadala všechna auta od 60. až do začátku osmdesátých let. Hranatý sedan s hranatou kabinou a dvojicí (výjimečně čtveřicí) kulatých světel vpředu. Cortinu jste mohli poznat především podle zadních světel, která vypadají jako převrácený znak Mercedesu (nebo biohazardu).

Výbava
Za příplatek jste mohli mít kupříkladu topení a dvourychlostní ventilátor. Verze Deluxe se chlubila luxusními prvky, jako byla uzavíratelná přihrádka před spolujezdcem nebo gumové koberečky. A také hezčí, chromovanou maskou.

Provozní náklady
Podle údajů výrobce dokázala Cortina jezdit za nějakých 7 litrů na sto kilometrů. Výměna oleje byla doporučena každých 8000 km. Četnost servisu byla s moderními auty nesrovnatelná – od běžné údržby až po opravy karoserie, nezbytné již po pár letech provozu. O tom ale někdy příště.

Bezpečnost
No, ehm, popojedem, ne? 

Takže si to shrňme. Cortina, jakožto typické rodinné auto let šedesátých, byla překvapivě malá a lehká. Překvapivé naopak není to, že měla malý a slabý motor, primitivní podvozek a víceméně žádnou výbavu. Leckomu také možná přijde zvláštní, že tehdy rodinné auto mohlo mít jen dvojici dveří a přesto se jmenovat „sedan“, a mnoho lidí si neuvědomuje, jak moc byla Cortina podobná ostatním autům té doby – jinak by nemohli tak často mluvit o „nudném moderním designu“. Leckoho také možná vyvede z míry to, že generálka motoru se dělala o něco častěji, než na dnešním dieselu měníte filtr pevných částic.

Když jako motoristický novinář usednete za volant Cortiny, musíte okamžitě vyresetovat všechna svoje měřítka. Běžně jste zvyklí rozebírat posaz a ergonomii ovládacích prvků. Hořekovat nad necitlivým elektrickým posilovačem řízení nebo si stěžovat na příliš uměle znějící zvuk motoru. Možná dokonce píšete zklamané tirády o tom, jak jsou dnešní auta nekomunikativní a zábavu s nimi zažijete jen ve vysokých rychlostech.

posadíte se a zmateně se díváte na tu spoustu věcí, které tu nejsou

Najednou ale sedíte na placaté židličce z koženky a zmateně se díváte na všechny ty věci, které tu nejsou. Chtěli byste zjistit, jestli se do kapsy ve dveřích vejde láhev na pití – jenomže ona tu není ani ta kapsa. Telefon a klíče putují na podlahu, protože jinam to nejde. Ale zároveň si uvědomujete, že absence věcí znamená spoustu místa. Sedíte možná v autě velikosti dnešního supermini, ale připadá vám, že kolem sebe máte spousty prostoru. Žádný středový panel. Žádné masivní opěrky rukou. A střecha jako by se magicky vznášela nad vámi, aniž by potřebovala podporu dórských sloupů, běžných u dnešních automobilů. V rozích kabiny jsou jen jakési tenké sloupečky a vy po dlouhé době zažíváte téměř neomezený výhled všemi směry.

Další kulturní šok přijde, když se rozhodnete nastartovat. Jako první totiž musíte použít cosi, co se jmenuje sytič, abyste zvýšili bohatost směsi a studený motor vůbec udržel volnoběh. Po zahřátí motoru je zase nutné sytič vypnout, aby se motor „neulil“. V takovém případě vám totiž nezbude než čekat, než přebytečný benzín z karburátoru odteče. Ne, není na to kontrolka. Musíte si to prostě pamatovat.

řadící páka působí tak trochu jako rybářský prut

Potom řadící pákou, která svou délkou připomíná rybářský prut, ulovíte jedničku, šlápnete na plyn a rozjedete se. Řazení působí skutečně mechanicky – možná to bude tím, že zahnutá páka ční přímo z převodovky, bez dnes obvyklé soustavy táhel a pák.

reklama

Zatočíte, abyste vyjeli z parkoviště, a uvědomíte si, proč volant před vámi svými rozměry připomíná kormidlo. Na debaty o citu v řízení a nebo jeho vyváženém odporu můžete zapomenout. Tady je to všechno o vašich rukách a šnekovém převodu. Velký volant potřebujete prostě proto, že jinak byste s ním neotočili, a nějaký cit je vám tak nějak ukradený. Nemluvě o tom, že se stejně nekoná – stejně jako citlivé řízení zabíjí příliš moderní technologie, dokáže ho spolehlivě utlumit i šnekový převod namísto hřebenového řízení.

Pokud ale toužíte po „spojení člověka se strojem“, užijete si do sytosti. Při každém přeřazení musíte najít ten správný kvalt a odhadnout, kdy už do něj můžete řadící pákou vniknout, aniž by se ozval nepříjemný zvuk přepočítávaných koleček.

stesky na příliš komfortní jízdu a maskování rychlosti vám přijdou absurdní

Asi největší rozdíl proti modernímu autu je ale v Cortině vjem z rychlosti. Myšlenka, že jste si někdy stěžovali, že moderní auta příliš maskují rychlost, jejich řízení je příliš snadné a jejích jízda příliš komfortní, vám najednou přijde naprosto absurdní. Fajn je, že se musíte mnohem méně bát o svůj řidičák – šedesátka ve městě působí jako divoký úprk a při dosažení stovky na okresce se začínáte skutečně trochu bát o život. Zajímavé je si v tu chvíli uvědomit, že tohle auto bylo standardem v dobách, kdy chytré hlavy zákonodárců vymyslely současné rychlostní limity. Ale to už odbočuji.

Důležitější zjištění je, že stejně jako u dnešních aut je i u téhle Cortiny těžké přiblížit se k limitu jejích schopností. Jen ten důvod je zcela opačný. Sedněte do nového Mondea, zkuste z něj dostat co se dá, a patrně zjistíte, že váš pud sebezáchovy je silnější. Auto sice možná stále budete mít pod kontrolou, ale přestanete věřit rychlosti svých reakcí a svojí schopnosti sledovat všechny překážky dostatečně daleko před sebou. Budete mít jednoduše pocit, že jedete na veřejnou silnici příliš rychle.

představa, že s gigantickou vůlí dáváte kontra ve smyku, je prostě děsivá

Zkuste totéž v Cortině, a váš pud sebezáchovy převáží také. Tentokrát ale z trochu jiných důvodů. Představa, že dáváte kontra volantem s přibližně milionem otáček od dorazu k dorazu a gigantickou vůlí (byť ta určitě z továrny nepochází), je prostě děsivá. Stejně tak brzdění z vysokých rychlostí není o tom, abyste nezablokovali kola a udrželi stabilitu – důležitější je vůbec dokázat zabrzdit.

Je kvůli tomu Cortina špatné auto? Určitě ne. Ve své době patřila k tomu nejlepšímu, co si běžný člověk mohl koupit, a touto optikou se na ní musíme dívat i dnes. Je to artefakt, který vypovídá o své době, a je to skvělý společník pro volný čas. Asi jako kůň, parní lokomotiva nebo plachetnice. Připomíná nám, jak ani dnes úplně jednoduché věci nejsou samozřejmé. A jak bychom si i přes veškeré nářky měli vážit toho, co nám přinesl technický pokrok.

Asi největším poučením z téhle projížďky je, že to, co obdivujeme na „starých autech“ není společné všem starým autům. Dnešní rodinné auto sice nenabízí takový cit v řízení a neumožňuje tak snadný pohyb na hraně přilnavosti jako Primera nebo čtyřistašestka z 80. či 90. let, ale totéž platí i o rodinném autě z let šedesátých. Věci, které jsme považovali za běžné před 10 nebo 20 lety, nebyly samozřejmé před 40 lety. A nemusí být samozřejmé ani dnes. Stěžujeme si, že jsou dnešní auta všechna stejná a zapomínáme, že ta stará byla snad ještě stejnější. Pláčeme nad downsizingem a nechápeme, jak se může sedan střední třídy spokojit se šestnáctistovkou o výkonu jen málo přes 100 koní a zapomínáme, že běžné byly dvanáctistovky o výkonu polovičním. Vzpomeňme si na to, až zase budeme sýčkovat, že auta už nejsou "taková jaká bývala vždycky".

Na druhou stranu, jakkoliv bych Cortinu používal každodenní přepravě jen o malý kousek raději než vlak tažený parní lokomotivou, ten pocit, že si musíte zasloužit nejen tempo, ale vlastně i samotný pohyb, je docela vzrušující. Pokud jste auto ze 60. let už dlouho neřídili, nebo jste ho dokonce nevyzkoušeli nikdy (mimochodem, ameriky se nepočítají – ty dokázaly odfiltrovat vjemy z řízení už o dekádu dříve), je na čase si najít nějakou vhodnou příležitost. Dost možná totiž přijdete na to, že nějakou takovou věc nutně potřebujete domů…

Díky Vojtovi Podešvovi alias Shelbymu za zapůjčení jeho z totálního vraku zrenovované krásky.

Foto: Autor


Mohlo by Vás také zajímat

Nový komentář

Komentář úspěšně přidán.

Komentáře

Bu
Bubák2
07. srpna 2014, 16:13
0

Veškerý popis jízdy s autem přesně sedí i na Ladu 2101 (Skorofiat 124 z roku 66), která nedávno obohatila mou sbírku.
A mimochodem najel jsem teď pár km s pověstnou Alfou 75, bez posilovače a ani tam nebyl cit v řízení zdaleka tak bravurní jako třeba u GTV, nebo 166 kolem roku 1999. Připadá mě že cit v řízení se snad náhodně vyskytl právě jen v těch devadesátých letech a pro nezájem široké veřejnosti byl zase zavrhnut :-)

reagovat
Vojtěch Kubiš
07. srpna 2014, 20:13
0

já jel s 75 2.0 Nord bez serva ve Vysokém Mýtě a řekl bych že tam toho citu bylo dost, akorát přes sílu která byla potřeba na otočení volantu se ten cit už blbě vnímal. V tomto ohledu mi přišla 75 2.4TD se servem celkově lepší :)

ma
mattbaylesa
08. srpna 2014, 22:32
0

Zajimava uvaha, vyborny clanek.

reagovat
Ma
Martin
08. srpna 2014, 23:52
0

Kdysi jsem ve Francii řídil Cortinu Lotus v typické bílé se zelenými pruhy, byl to úžasný zážitek, obvzlášť ve srovnání s Volhou Gaz 21, kterou jsem v té době jezdil tady. Nemám bezprostřední srovnání se současnými auty, protože s přibývajícími lety mám snahu si tehdejší auta idealizovat, ale pokud by se nabídla možnost se svézt, určitě bych nezaváhal. Dnešní auta jsou většinou jen přetechnizované těžké přepravníky, i když uznávám, že jet 1300 km v jednom zátahu s " klasickým " autem by se asi rovnalo pomalé smrti, na nedělní vyjížďku se hodí více :-D
za článek palec nahoru :-D doufám, že bude více takových

reagovat
PepaSFI
10. srpna 2014, 19:14
0

měl jsem zkušenost s auty ze šedesátých let. Kdysi jsme měli doma škodu 1000 MB ale tu jsem tehdy ještě neřídil. Škodu 105 už bohužel ano. Někdo může namítat že ta byla novější ale to je omyl. Škoda 105 je ze šedesátých let. Od 1000MB se liší jen trošku lepším topením, kosmetické detaily vnějšího vzhledu a interiéru nepočítám. Motor, převodovka, podvozek, řízení, prostě celý to je jen převlečená 1000MB a je to strašný. Taky jsem měl dva Trabanty. Jednoduchý, lehký, totálně přesné a citlivé řízení, podvozek jak motokára. Ten dvoutakt jel úžasně, jen na vyšší rychlost už tomu chyběl výkon ale na rejdění po úzkých klikatých silničkách to nemělo chybu. Výhled na všecky strany, sloupky jakoby nebyly. Ale je fakt že dnes auta musí splňovat jiné požadavky. Ujet 300km je běžná každodennost, tenkrát to byl výlet na který se rodina týden chystala a tři měsíce vzpomínala.

reagovat
To
Tony
10. srpna 2014, 22:35
0

Měl jsem možnost najet před 14 dny téměř sto kilometrů s cortinou Mk3 r.v. 1974 zachráněné z kovošrotu a po dlouhé době mě zase bavilo řídit. Tyhle auta prostě mají něco co ty naše moderní plechovky nemají. Hrozně mne překvapil i motor (1,6 OHC), který naprosto sametově táhnul již od volnoběhu a perfektně přesné řazení, které u dnešních aut zdaleka není běžné.

reagovat
Vojta Dobeš
11. srpna 2014, 04:52
0

Hm, labuť! Jednu jsem měl, a budu si muset pořídit další, to auto prostě žeru. Jsou nějaký fotky a příběh k tý zachráněný?

To
Tony
11. srpna 2014, 08:04
0

http://auto.bazos.cz/inzerat/37645108/Ford-Cortina.php Tady jí kamarád prodává. Další fotky by nebyl problém

reagovat
Vojta Dobeš
11. srpna 2014, 15:19
0

Na tu už jsem se díval... co za ní chce?

Da
Dad
21. srpna 2014, 00:54
0

Vsechno je to pravda, ovsem nesouhlasim s tou stejnosti. Auta nebyla v sedesatych letech stejnejsi nez ted. Vedle klasicke cortiny tu byl treba renault 8 s motorem vzadu, podivny panhard 17 s prednim nahonem, dvoutaktni saab - to jen namatkou mezi rodinnymi vozy priblizne stejne tridy.

Ale hlavni rozdily byly v ovladani. Kazde auto melo nejen jine ovladaci prvky (blinkr nebyl vzdycky packa vlevo), ale i jine potreby. Bylo treba se s nim szit, ovladnout ho, spravne "zabehnout", auto poslouchalo sveho majitele a ostatnim se vzpouzelo ... mozna po tom se styska tem kdo to zazili.

reagovat
Dr
Drtajs
21. června 2015, 23:32
0

Hezký článek! S auty 60. až 90 let jsem vyrůstal a nikdy jsem jiná neměl(S výjimkou dnešního Transita z r.2004) Tato auta měla svoji nezaměnitelnou tvář a duši. Dnešní auta, to je nudná stříbrošeď ,,vomydlených mejdel" a co se jízdy týká-těžké šutry z kterých není vidět.

reagovat


reklama

Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Chevrolet Beretta Manual. převodovka  1988
Chevrolet Beretta Manual. převodovka

1988 rok výroby
125 koní výkon
3 100 ccm objem

Chrysler Concorde  2001
Chrysler Concorde

2001 rok výroby
229 koní výkon
3 200 ccm objem

Mercedes-Benz Třídy E Mercedes-Benz E W 211 2003
Mercedes-Benz Třídy E Mercedes-Benz E W 211

2003 rok výroby
160 koní výkon
2 260 ccm objem