Peugeot 508 2.0 BlueHDI: Nový Francouz

Francie se změnila. A nemusíme se pouštět do sáhodlouhé politické, ekonomické či snad sociologické debaty, abychom to poznali. Stačí se projet Peugeotem 508 a bude vám všechno jasné. My novináři sice obvykle proti stereotypům ve vnímání aut bojujeme a snažíme se je přebít objektivní pravdou, ale někdy stojí za to se k nim vrátit.

V dobách, kdy každá evropská země, která stojí za řeč, měla vlastní automobilku a její obyvatelé obvykle jezdili nejčastěji právě domácími vozy, totiž tyto stereotypy mnoho vypovídaly o realitě v tom kterém státě. Krásně to bylo vidět třeba na rozdílu mezi vozy německými a francouzskými.

Začalo to už u lidových vozítek. Zatímco Volkswagen Brouk byl navržen tak, aby se dokázal úsporně a dostatečně stabilně pohybovat na svou dobu závratnými rychlostmi kolem 100 km/h po nově vznikající síti Autobahnů, úkolem Citroënu 2CV alias „Kachny“ bylo nabídnout levný a spolehlivý dopravní prostředek pro chudý venkov. Kde se od Brouka čekala vynikající aerodynamika a sebejistá jízda, 2CV měla za úkol přejet rozorané pole, aniž by se rozbilo jediné vajíčko v košíku.

A podobné to bylo i ve všech ostatních třídách, až po velké Mercedesy a Citroëny na vrcholu a samozřejmě všechno mezi tím. Bylo to dané podmínkami. Francouzský řidič si musel poradit se zvlněnými, rozbitými okreskami, zatímco ten německý vyjel z úzkostlivě německy udržovaných městských ulic na precizní německé dálnice a pokračoval po skvělém povrchu až na svůj bezchybně vydlážděný dvorek.

staré Peugeoty byly ideální k tomu, abyste pádili po pařížských ulicí se Serge Gainsbourgem pějícím z rádia

Každá značka samozřejmě k národnímu charakteru přistupovala jinak. Citroëny se vznášely na obláčku hydropneumatického pérování a zcela vás oddělily od cesty pod sebou. Peugeoty byly zase atletické a pružné, s lehkým „gazelím“ krokem. Stará 504 nebo i relativně nedávná 406 – to byla ideální auta na to, abyste pádili po francouzské okresce nebo pařížských ulicích se Sergem Gainsbourgem pějícím z rádia.

Ale dnes? Jsou ještě na moderních autech vidět stopy národního charakteru? Škarohlíd by řekl, že jsou dnes všechna auta stejná. Jenomže my jsme nedávno jezdili Citroënem Cactus a víme, že nikdo jiný než Francouzi by takové auto nevyrobil. Ale když se podíváme na Peugeot 508 a projedeme se s ním, nemáme zrovna „typicky francouzský“ pocit. Co se změnilo?

Odpověď je na začátku tohoto článku. Změnila se Francie, a francouzská auta se jí přizpůsobila. Když jsem nedávno jezdil po francouzském venkově, byly silničky stále úzké a klikaté, ale rozhodně ne rozbité. A všechno bylo propojeno moderními rovnými a hladkými dálnicemi. Oproti Francii 50. nebo 60. let, kdy automobilové stereotypy vznikaly, se ta dnešní mnohem více podobá Německu. Až na to, že v Německu nejezdí po dálnici všichni 110 a policie vám nezabaví auto, když jedete moc rychle.

Změnili se i Francouzi. Zmizeli zamyšlení vesničané v černých oblecích a bílých košilích. Typický Francouz má dnes spíše mikinu s kapucí a poslouchá hip-hop – a je jedno, jestli se jmenuje Pierre nebo Ahmed. A když jsem usednul za volant perleťově bílé 508, neměl jsem nejmenší chuť poslouchat Edith Piaf. Místo toho jsem začal přemýšlet, jestli existuje nějaký francouzský hip-hop (existuje, a zdá se, že je to vcelku pojem), místo obvyklého svetru a saka jsem si vzal mikinu s kapucí, kterou obvykle nosím jen na venčení psa, opřel jsem se pravou rukou o loketku a jel jsem se projet do centra města.

Záře lamp a světelných reklam se odrážela od bílého perleťového laku, lidé se až překvapivě často ohlíželi a auto si občas nevrle poskočilo na nerovnosti, nespokojeno s faktem, že české silnice zatím opravdu úrovně těch francouzských nedosahují. Pokud jsem ale zrovna narazil na čerstvý úsek asfaltu, měl jsem pocit, že právě tady si připadá 508 jako doma – podobně, jako si působila „ve svém živlu“ při cestě domů po dálnici.

oproti peugeotům minulosti vyvolává toto auto na ulici nečekanou pozornost

Oproti tomu, jaké bývaly Peugeoty minulosti – střízlivé, nenápadné stroje, vyzařující pro eqalitariánskou Francii typickou snahu příliš neprovokovat a nepůsobit okázale – působí tohle auto spíše jako německá limuzína. Pětsetosmička je všechno, jen ne nenápadná. Její nedávný facelift je důkazem, že i předpisy o ochraně chodců mohou mít pozitivní efekt. Zatímco zakulacený předek předcházející verze působil krotce až vykuleně, aktuální model se svislou maskou a výraznější kapotou hledí na svět velmi sebevědomě. Zdánlivě drobné změny zcela proměňují vizuální charakter auta a jeho siluetu – rozmáchlá křivka střechy teď vytváří dojem něčeho na způsob dnes tak populárních „čtyřdveřových kupé“ a zaručuje, že tohle auto na ulici vyvolává nečekanou pozornost.

Sebevědomý vzhled ale není tím jediným, čím se 508 vzdálila od svých předků a přiblížila se spíše ke konkurenci zpoza Rýna. Jednak tu je (přinejmenším v testované top verzi Allure) okázale luxusní světlý kožený interiér, který sice za odpovídající německou konkurencí zaostává ve zpracování detailů, ale po designové a pocitové stránce patří rozhodně mezi to lepší, co ve vyšší střední třídě můžete najít.

A potom tu je způsob, jakým tahle věc jezdí. Staré Peugeoty byly lehkonohé a se silnicí si povídaly, souzněly s ní a dokázaly se s ní dostat na společnou vlnu. Pětsetosmička jako by se snažila silnici zadupat svými Timberlandy a donutit jí k tomu, aby se o komfort cestujících postarala ona. A v souboji zavěšení s asfaltem tak, pokud není asfalt zrovna perfektní, nevyhnutelně prohrává cestující a jeho pohodlí.

V ostrých zatáčkách o sobě zase dává vědět relativně dlouhá a úzká karoserie. Dlouhé a úzké věci mají z principu poněkud větší inerciální moment, což má za následek nepříliš velkou ochotu k prudkým změnám směru. Navíc v dlouhém Peugeotu sedíte poměrně daleko vpředu, což výsledný pocit ještě zvýrazňuje. Pokud se budete v rychlém tempu proplétat zatáčkami, budete mít neustálý pocit, že by auto opravdu rádo jelo raději rovně.

Daleko lépe se cítí na dálnici nebo alespoň ve svižném tempu na kvalitní státovce. Tam se neochota zatáčet promění ve stabilitu a pocit, že za sebou vláčíte něco dlouhého a neochotného měnit směr, se změní na pocit, že sedíte na špičce stíhačky. K tomu velmi přispívá frajerský HUD displej, byť aby byl Maverick doopravdy spokojen, chtělo by to o něco více informací – hodilo by se třeba zobrazení otáček nebo alespoň zařazeného rychlostního stupně.

A když už mluvíme o řazení, je správná chvíle zmínit převodovku. Zatímco široká, ke sloupku řízení uchycená pádla řazení si zaslouží důraznou pochvalu (už jste někdy zkoušeli v ostré zatáčce zařadit pádly upevněnými k volantu?), z převodovky jsem byl zpočátku trochu zmaten. Dokonce tak zmaten, že jsem začal horečně pátrat po tom, jakouže to převodovku vlasntě 508 ukrývá. Pocitově nepůsobí jako klasický automat s hydroměničem a vy marně přemýšlíte, jestli se vývojářům u PSA podařilo vyladit známou a nepříliš oblíbenou „pilotovanou převodovku“ k neobyčejné dokonalosti, nebo dokonce postavit vlastní dvouspojkovou skříň. Nakonec však zjistíe, že jde skutečně o běžný HDM automat, jehož řazení postrádá typickou měkkost pravděpodobně kvůli zamykání měniče na všech rychlostech.

Verdikt

Svět se mění a automobilky s ním. Peugeoty už nejsou takové, jaké byly před dvaceti lety. Je to ale špatně? Pro tradicionalisty možná, ale pro typického dnenšího kupce manažerského sedanu střední třídy určitě ne. Peugeot 508 má své chyby, ale velkou část z nich dokáže vynahradit svým francouzským šarmem, byť je to trochu jiný druh šarmu, než na který jsme byli zvyklí.

Technické údaje:

Motor: čtyřválec turbodiesel 1 997 cm3
Výkon: 180 koní při 3 750 ot./min
Točivý moment: 400 Nm v 2 000 ot./min
Převodovka: šestistupňová automatická
Maximální rychlost: 230 km/h
0-100 km/h: 8,5 s 
Průměrná spotřeba (euro): 4,4 l/100 km
Cena: od 865 000,- Kč (2.0 BlueHDI)

Hodnocení: 7 /10

Druhý pohled

Dan Novák je spolumajitelem Autíčkáře a za svou řidičskou kariéru už vlastnil víc aut, než kolik mu je let. Proto se na ně nedívá pohledem rýpavého motoristického novináře, ale člověka, který si čas od času nějaké auto koupí, protože se mu zrovna líbí. Rodině a přátelům stále tvrdí, že je to neškodný koníček, který má pod kontrolou.

Stačilo se jen rozhlédnout na fleetovém parkovišti a Peugeot 508 mě hned zaujal, kombinace bílé perleti a béžového interiéru je velmi efektní a detaily jako LED světla vytváří téměř prémiový dojem. Od prvních kilometrů byl všudypřítomný jeden pocit – kolemjdoucí lidé na vůz hodně koukali. Dobré je, že při tom nevzbuzuje negativní emoce, na lidech bylo vidět, že to vnímají jako hezké, dražší auto. Podobně lidi koukají třeba na Jaguáry. Peugeot určitě na první pohled působí dražší než ve skutečnosti je, ale v pohledech nebylo cítit takové to "kde na to nakrad".

Interiér působí moc hezkým dojmem, plastové obložení si na nic nehraje, nedělá ze sebe falešné dřevo nebo falešný hliník, jenom je to prostě kus pěkného plastu. Bod k dobru za tento poctivý přístup. Kontroverzně působila páka voliče automatické převodovky, někomu připomínala ocelového orla, ale zazněly i jiné názory a přirovnání – ostatně posuďte sami ve fotogalerii. Nepříjemně mě překvapily sedáky, u nastupování to nebylo tak patrné, ale hůř se z nich vystupuje přes jejich vysoké bočnice, přecijen nejsem postavou subtilní drobný Francouz jako Vojta Dobeš, který s tím problémy neměl. 

Velmi přitažlivé jsou budíky, na které jsem se ale podíval za celou dobu asi čtyřikrát, protože HeadUp Display mi po celou dobu poskytoval dostatek informací pro běžný provoz. Přišlo mi skoro škoda, že se na budíky nemusím dívat a nemám tu potřebu, když jsou tak hezké. Mile překvapila možnost vybrat si z různých designů/témat pro menu a infotainment, nejlepší byl červený design. Start-stop systém se vypíná tlačítkem schovaném za dvířky vlevo u dveří, pod startovacím tlačítkem. Bylo celkem osvěžující používat levou ruku k něčemu jinému, než kroucení volantem.

Jízdně mě nejvíc překvapila tuhost a tvrdost celého vozu. Od velkého francouze se mimoděk očekává plavnost a pohodlí, ale chování pětsetosmičky mi připomínalo spíše německou konkurenci z koncernu VAG. Je to trochu škoda, sám jsem měl kdysi superpohodlný Peugeot 605 a to bylo poctivé auto, které bylo zároveň klasicky fracouzsky šarmantní. Dalším překvapením byla automatická převodovka, která se chováním nejvíce podobala dvojspojce, ale údajně se má jednat o ekologickou hydroměničovou skříň, která jen hodně často a chvílemi nevhodně uzamyká měnič. Prostě to sem tam mírně poškubne, ne dramaticky, ale všimnete si. Při jízdě po městě byl Peugeot 508 fajn společník, po vyjetí na dálnici to však není rozený vysokorychlostní křižník – při rychlostech přes 150 km/h ho musíte řídit, neplyne samovolně a nenuceně krajinou. Světla svítí dobře, ale okolo celé osvětlené plochy tvoří orámování do fialova, těžko říct, zda jde o chybu, konstrukční nutnost, nebo záměr.

Celkově na mě 508 působila dobře, dalo by se říci, že za slušnou cenu představuje velmi slušný kus auta a jeho vzhled je navíc osvěžením v nudné šedi německých sedanů. Chápu lidi, kteří si ho koupí.

Foto: David Marek (CRAZY-Ivan)