Škoda Fabia 1.2 TSI: První stupeň žebříčku

Jsou věci, které považujeme za pevně dané a neměnné, a přitom se jejich význam místo od místa liší. Zkuste třeba někomu v Thajsku ukázat palec nahoru – dost možná to nedopadne tak, jak jste očekávali. A s auty je to podobné. V dnešním globalizovaném světě sice již zdaleka neexistují takové rozdíly jako před půl stoletím, kdy americký kompakt mohl v Evropě sloužit jako vládní limuzína, ale rozdíly to pořád jsou. Představy lidí o tom, jak má být velké a co má umět třeba takové supermini, se zemi od země dosti podstatně liší.

Zatímco typický motorista v západní Evropě považuje vůz segmentu B za něco, co si kupujete když jste mladí a nemáte peníze, nebo naopak když jste staří a nechcete peníze utrácet, případně proto, že máte málo místa, ve většině „zbytku světa“ je to jinak. Typický kupec například v takové střední Evropě – ale i leckde jinde, od Jižní Ameriky až po Asii – si obvykle kupuje malé auto z jednoho prostého důvodu. Větší auto si nemůže dovolit.

Od toho se pak odvíjí i všechny další požadavky, které zákazník na auto klade. Když jste ona stereotypní „drobná a šik mladá Francouzka“, tak patrně budete od svého Renaultu Clio chtít, aby byl stylový, možná tak trošku výstřední, a rozhodně nebudete toužit po tom, aby se vaše malé auto bralo příliš vážně. Je to dost možná vaše první auto vůbec – a nebo je to naopak druhé auto v rodině. S největší pravděpodobností nejde o odraz vaší životní úrovně a společenského postavení. I tak budete paradoxně dost možná ochotni utratit za malé auto více, než v chudších zemích – ale uděláte to spíše módním a hravým způsobem.

Když si však jdete koupit malé auto s výhledem na to, že bude vaším jediným dopravním prostředkem po řadu let, a také s vědomím, že nic většího a luxusnějšího si na trhu s novými vozy nemůžete dovolit, budete nejspíš uvažovat značně odlišně.

typický český kupec fabie je člověk, který by si jako němec či francouz kupoval passat či mondeo

Příkladem může být náš redakční kolega Dan, který se beznadějně zamiloval do testovaného Citroënu C4 Cactus a chvílemi se dokonce zdá, že si jeden koupí. Dan rozhodně není drobná Francouzka a jeho automobilové volby bývají velmi tradiční. Ale Dan už má Mercedes, takže ho nemusí trápit nedostatek sebedůvěry ohledně jeho společenského postavení a v cenové kategorii Cactusu si může koupit něco praštěného a výstředního.

Typický český zájemce o Fabii obvykle nemá a nemůže si dovolit Mercedes ani nic podobného – alespoň pokud by nechtěl pátrat na trhu ojetin. Přitom jeho společenské postavení může zhruba odpovídat člověku, který by si v Německu či Francii mohl pravděpodobně kupoval Passat či Mondeo, nebo dokonce levnou verzi právě zmiňovaného Mercedesu. Na rozdíl od podobného zákazníka řekněme v Brazílii – s jejím uzavřeným trhem a absencí bohatších zemí v blízkém okolí, odkud by se daly vozit ojetiny – pak takový člověk navíc docela přesně ví, jak takový německý sedan či kombík vypadá a jezdí. Považuje ho za měřítko toho, co by měl chtít.

Nebohá Škodovka tak má na krku hned dvojí zadání. Musí fungovat jako supermini tak, jak máme jeho použití zafixované ze zemí Západu. Zároveň však musí uspokojit i požadavky člověka, pro kterého je pořízení téměř jakéhokoliv nového vozu známkou, že už uspěl. Tedy určitý „dospělý“ pocit z jízdy i z designu. A vlastně je tu i třetí typ zákazníka, který stojí někde mezi prvními dvěma – zákazník z bohaté země, který chce mít pocit, že svou chytrostí vyzrál na systém, protože dostal za cenu menšího auta schopnosti auta většího.

škodovka cílila na zákazníky, kteří hledají dospělé auto

Požadavky druhých dvou druhů zákazníka jsou si dost podobné a Škodovka se očividně zaměřila zejména na ně. Již v předchozí generaci byla Fabia na poměry svého segmentu poměrně prostorné auto s „dospělým“ jízdním projevem. Obětí na oltář praktičnosti však byly proporce, které by se daly ve stručnosti popsat jako „vyšší než širší“, což ještě podtrhoval „vykulený“ design. Nová generace se snaží oba neduhy napravit – a v obou případech se to docela daří. Je o malinko nižší, o trochu delší, ale hlavně o hodně širší. A chytrá hra ostře řezaných linií je působivá zvláště za umělého světla nebo soumraku. Fabia se svými hranatými tvary a tradiční chromovanou mřížkou tváří spíše jako „zmenšené velké auto“ než jako klasické supermini. Ostatně když Fabii ukážete na obrázku někomu zpoza oceánu, obvykle si myslí, že je příbuzná Volkswagenu Golf.

Uvnitř pokračuje stejný trend. Za volantem se cítíte jako ve zmenšené Octavii nebo Superbu – všechno je německy střízlivé a chytře promyšlené z hlediska funkčnosti, ale také naprosto předvídatelné. Přesedněte třeba do Mazdy2 a budete mít pocit, že sedíte v autě pro člověka o generaci nebo dvě mladšího. Na druhou stranu Fabia dělá, respektive nedělá, to čím jsou Škodovky typické. Totiž neštve vás. Všechno je tam, kde to čekáte a funguje tak jak čekáte.

Něco bylo ale nutné udělat i pro zákazníky, kteří Fabii berou jako klasické malé auto a tudíž od ní očekávají určitou hravost a svěžest. To automobilka vyřešila nabídkou kontrastního lakování střechy, polepů palubní desky a jiných hravých detailů, které jsou hezké, ale mnoho nezmění – pořád vámi po nasednutí prostupuje pocit, že jste položili nohu na první příčku žebříčku, po kterém můžete plynule stoupat až k Superbu a později ještě dál a výše, až se nakonec ocitnete na zadním sedadle Audi A8L.

vytáčet motor nemá příliš smysl – to zajímavé je v nižších otáčkách

A když nastartujete, není to o mnoho jiné – motor má tichý a hladký chod, díky kterému ho mnoho neslyšíte. Zařaďte jedničku, která zapadne do svého místa příjemně, hladce, ale bez jakéhokoliv divadélka. Rozjeďte se. Pokud máte zkušenosti se starou Fabií nebo s Rapidem, nic vás nepřekvapí. Spousta točivého momentu dole, žádný „oheň“ nahoře. Motor můžete vytáčet, ale nebude vás to naplňovat žádným nadšením a vlastně to ani nedává moc smysl – to zajímavé se koná v nižších otáčkách.

To neznamená, že by Fabii nebyla zábava řídit – v zatáčkách funguje stejně dobře jako třeba Rapid, který nás přede dvěma roky mile překvapil. Jen ve třídě supermini působí jako to přechytřelé děcko s brýlemi, které jste znali na základce a které se vždycky tvářilo vážně a raději se bavilo s dospělými. A dost možná bylo „prostě chytré“. Fabia si nikdy nedovolí úplně se odvázat a neustále myslí na to, že je jen předstupněm k A8. Nebo možná RS6. K cíli vám možná zbývá hodně příček, ale pohodlí, praktičnost a promyšlenost můžete přeci chtít už teď.

Hlavním kladem naladění podvozku tak je způsob, jakým si poradí s nerovným povrchem. Samozřejmě nedokáže díry přežehlit tak jako velká auta, ale do kabiny propouští spíše jen občasný zvuk než citelnou ránu. Řízení bez citu je dnes samozřejmostí, ale ani zbytek auta není něčím, z čeho by se vám zvýšil puls. Jenomže to ani není cílem. Cílem Fabie je, stejně jako u většiny jejích koncernových sourozenců, umožnit vám jezdit co nejrychleji a co nejpohodlněji při co nejmenší námaze.

Verdikt

Chcete malé auto? Hravé, zábavné a svěží, jaká malá auta bývají? Pak na Fabii zapomeňte. Pokud byste ale chtěli auto velké a luxusní, jenomže si ho nemůžete dovolit či se vám nevejde před dům, potom je Fabia III ta správná volba. Je tím, čím býval Volkswagen Golf – minimem spokojenosti. Ať potřebujete auto k čemukoliv, bude vám téměř určitě stačit. Budete se za ní cestou z parkoviště ohlížet? To je otázka. Ale nejspíš vám poskytne perfektní služby až do chvíle, kdy přijde čas posunout se na žebříčku výše.

Technické údaje:

Motor: čtyřválec turbo 1 197 cm3
Výkon: 109 koní při 4 600 – 5 600 ot./min
Točivý moment:175 Nm v 1 400 – 4 000 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 197 km/h
0-100 km/h: 9,4 s 
Průměrná spotřeba (euro): 4,8 l/100 km
Cena: od 296 900 Kč

Hodnocení: 7 /10

Druhý pohled:

Dan Novák je spolumajitelem Autíčkáře a za svou řidičskou kariéru už vlastnil víc aut, než kolik mu je let. Proto se na ně nedívá pohledem rýpavého motoristického novináře, ale člověka, který si čas od času nějaké auto koupí, protože se mu zrovna líbí. Rodině a přátelům stále tvrdí, že je to neškodný koníček, který má pod kontrolou.

Fabia se viditelně změnila. Už první reklama byla jiná oproti reklamám na předchůdkyni a namísto praktičnosti a rozumem odůvodnitelných věcí v ní hrálo prim slovo Styl. Žádné více či méně simply clever řešení, bezpečnost nebo nové technologie, ale Styl. Hm… Na koncernu Volkswagen se vždy dalo najít mnoho dobrých vlastností, ale kdy kdo z vás slyšel, že si někdo koupil oktávku čistě proto, že se mu líbila? Téměř každý majitel Škodovky uměl vychválit nějakou papírovou hodnotu, kterou jeho vůz exceloval, ať už to byla velikost kufru, nebo poměr velikosti auta vzhledem k jeho třídě, v rámci jím nastavených parametrů zaručeně nejlepší cena nebo místo na zadních sedadlech. Tradiční kupující měli obvykle z jejich úhlu pohledu racionálně podložené rozhodnutí. Proč jim Škodovka najednou “prodává” něco úplně jiného, co do tohoto světa nepatřilo? Prodává jim opravdu unikátní styl, nebo pocit?

Nová krátká Fabia je v lecčems lepší, než předchozí model. V nové si už neurazíte koleno o palubní desku. Designový jazyk zvenku i zevnitř jasně odkazuje na příslušnost ke značce, i Škodovkou dnes prostupuje unifikace ve stylu Audi. Unifikace technická, technologická a i designová. Nejeden právník z menšího města si pochvaloval, jak jeho Audi A8 většina sousedů nerozezná od Audi A6 a díky tomu si nemyslí, že by měl zhýralý vůz. U škodovky je evidentní snaha prodat ve Fabii pocit zmenšené Octavie, což rozhodně není špatná myšlenka, protože Octavia není špatné auto. Umí sloužit a ničím vás vyloženě neštve nebo se to dá pochopit, málokdy něčím překvapí, ale dá se říct, že funguje dle očekávání.

Pokud si vezmete krychli o nějaké straně a všechny strany zmenšíte o polovinu, tak výsledný objem nebude poloviční, ale osminový z původní krychle. Mnohem menší. To je třeba problém, když stavíte zmenšeninu velkých lodí. Toto není jen chyba Škodovky, ale pakliže není malý vůz od začátku chytře navržen jako malý, tak se zmenšení velkého do malého nemusí obejít bez nějakého “ale”. To je jedna z chyb unifikace, kdy prvky musí fungovat jak na velkých a mohutnějších vozech, tak na malých a subtilních. Je to vývojově levnější, ale není to o tom z každé kategorie vytáhnout maximum možného, maximálně chytře to vymyslet, ale přiohnout něco jiného do omezujících parametrů, dostanete se pak třeba na 90 procent toho, co by šlo. Častokrát to stačí. Ale jsou lidé, kteří chtějí mít i záda a spodek skříně z poctivého a neodfláknutého materiálu, byť to není na první pohled vidět. A ty tímto postupem neoslovíte

Osobně mi vadilo třeba, že Infotainment je opravdu hezký, ale občas se “windowsím” způsobem zadrhával. Nevšimnete si toho, když neznáte nic co je udělané opravdu na sto procent a má sladěný dohromady hardware i software. Stejně jako si nevšimnete, že skříň nemá záada ze dřeva, ale ze sololitu. Dál mi vadila nízká míra odhlučnění a izolace od okolí, na což mohla mít vliv panoramatická střecha. Další kapitola jsou sedačky, u kterých nelze nastavit výšku předku sedáku, což úspěšně brání pohodlnému delšímu cestování (což je u malých aut normální, pozn. BobAsh), k tomu tlačí úzký sedák do stehen a když si připumpujete sedačku vzadu, tak sedíte jak na barové židli a drhnete hlavou o strop. Pak už jen drobnosti jako vypínání parkovacích senzorů a protiprokluzu na levé ruce nad světly a ne vpravo, kde by to bylo logické.

Většina těchto problémů je možná v této kategorii běžná, ale jsou o to patrnější, že se Fabia snaží tvářit jako "velké auto". A člověka, který je zvyklý na opravdová velká auta, taková náhražka nepřesvědčí – takže si raději koupí auto opravdu velké, nebo malé, které si na nic nehraje.