Značka Morgan: Lék na moderní britský automobilový průmysl

Být v současné době hrdým obyvatelem či aspoň fanouškem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska dá docela práci. Země, která ještě před ani ne dvěma sty lety vládla největšímu impériu světa, nad nímž Slunce nikdy nezapadá, má dnes co dělat, aby udržela alespoň to spojení, co má sama v názvu, a pakliže se nestane nějaký zázrak, tak ji dle současných predikcí do deseti let ekonomicky předběhne už i Polsko. 

Zářným příkladem problémů tohoto ostrovního státu je jeho automobilový průmysl. Ve Spojeném království se kdysi vyrábělo nepřeberné množství aut mnoha značek pro všechny od dělnické třídy po nejvyšší vrstvy britské smetánky. Dnes jsou tyto značky buď přímo zkrachovalé nebo v cizích rukách, včetně těch nejlegendárnějších. 

Mini, Rolls-Royce a Bentley vlastní Němci, což asi ještě vydýchat jde. Vauxhall je francouzský, to už nejspíš z historicko-kulturního hlediska zabolí víc, i když zase zrovna tato značka příliš netrápí asi nikoho. Land Rover a jaGUar patří Indům, čili bývalé kolonii. Uf! MG říká pane Číňanům, takže vlastně lidem s naprosto opačným politickým vnímáním světa. Hodně uf! Aston Martin spadá pod čínsko-saudský korporát Yew Tree Overseas Limited a McLaren pod bahrajnský Mumtalakat Holding. Mega uf! Všechno ostatní čtyřkolové (to aby se David neurazil) je mrtvé. 

Ovšem pozor, existuje jedna výjimka. I v dnešní době, kdy už v Británii není britské skoro nic, se najde automobilka, která se již od svého založení v roce 1909 pořád váže na tu samou britskou rodinu z Malvernu v hrabství Worcestershire (byť ano, nyní jen přes podíl v italské investiční skupině). Jmenuje se Morgan Motor Company. Jistě, mnozí z vás ji nejspíš znají. Jenže já si myslím, že zvlášť ve světle posledních událostí si zaslouží znovu připomenout. 

Za mě je totiž dokonalou protilátkou modernímu britskému autoprůmyslu. Zatímco ostatní značky se v rukách světových majitelů transformují a například chrlí vozy, jež sice mají hodně dobrý poměr ceny a výkonu, ale za jejich jízdní vlastnosti by se jistý pán jménem Cecil Kimber nejspíš dost styděl, a nebo jsou nyní celé pastelově růžové, módní, #woke a modernisticky exuberantní, Morgan pořád produkuje ta asi nejbritštější auta vůbec, tedy malé otevřené roadstery a navíc tím tolik britsky tradičním způsobem — ručně. 

Už když začínala, Morganova rodina si dávala záležet na pečlivém přístupu ke každému jednomu autu. Jakýkoliv zákazník dostal kus vyrobený britskýma rukama na zakázku. Tenkrát to nebylo nic neobvyklého, ale v ostrém kontrastu s ostatními si tato firma stejný postup udržela až do dnešních dní. Ano, znamená to nízká výrobní a prodejní čísla, ale je to až romanticky krásné.

Morgan jde dokonce tak daleko, že odmítá nové moderní tvary. Ví, že britská (potažmo veškerá) otevřená auta nejlépe vypadala ve třicátých až šedesátých letech, takže u tohoto designu zůstává. Jen do něj zapracovává prvky nezbytné pro homologaci. Vždyť je to tak nejlepší, ne? I ve filmech odehrávajících se v Británii všichni nejvíc ocení britský roadster s tou správnou vizáží a britským sídlem/hradem v pozadí. Je to možná kýčovité, nicméně tradiční a patří to k věci. 

Proto dva ze tří nabízených modelů — jen doplním, že vidíte správně, jedná se spíš o dvě verze jednoho automobilu, vypadají už od roku 1950 (v případě silnější verze or roku 1968), kdy vyjely na silnice poprvé, pořád skoro stejně. Morgan Plus Four a Morgan Plus Six, “druhé generace” původních Morganů +4 a Morganů Plus 8 mají i v roce 2024 dlouhou a relativně úzkou kapotu s kulatými světly a oddělenými blatníky, drátěná kola, krátkou kabinu a splývavou záď s volitelně odhaleným náhradní kolem, tak jako vždycky.  

Podobně je na tom i interiér. Budiž, je pravda, že zde už trochu vystupuje realita moderní doby, takže se tu nalézá kožený tříramenný volant s airbagem, digitální přístrojový štít nebo, hehe, tak tady jsem se dobře zasmál, páčky pod volantem z Peugeotu, avšak zároveň jsou tu i dekorativní tradicionalistické budíky na korektním místě uprostřed palubní desky, stejně správné přepínače nebo žádoucí jednoduché malé sedačky. Takový vnitřek je stejně britský jako pití čaje o páté.

Chci-li být upřímný, tak musím prozradit, že motoricky tato auta britská nejsou. Jednotky i s převodovkami jim dodává německé BMW. Plus Four pohání přeplňovaný benzínový čtyřválcový dvoulitr B48 s nejvyšším výkonem 190 kW kombinovaný buď s manuální šestistupňovou převodovkou nebo osmistupňovým automatem, jenž zase do Mnichova přivezlo ZF, a vyšší model Plus Six je osazen přeplňovaným řadovým šestiválcem 3.0 l B58 o výkonu 250 kW spojeným už výlučně s automatem. 

Jenže použití zrovna takové technologie na závadu nejspíš není. Víte co, pořád se bavíme o malé, do jisté míry rodinné firmě ručně vyrábějící malosériová či přímo zakázková auta. V takových podmínkách by asi vyvinout a vyrobit kvalitní motor nešlo. A Morgan zjevně když už musí, tak aspoň bere od těch nejlepších. Ostatně čísla zrychlení z nuly na sto v hodnotě 5.2 s u slabšího a 4.2 s u silnějšího provedení naznačují, že zrovna německé motory asi nikoho příliš trápit nebudou.

Pro ty největší fajnšmekry pak ještě Morgan nabízí speciální tříkolku Super Three, jež je pro značku charakteristická už od jejího založení, a jež dle informací výrobce nabízí to nejužší řidičské spojení s vozem a cestou, jakého je možné dosáhnout. Vpřed ji žene atmosférický benzínový tříválec 1.5 l od Fordu (ten kdysi býval částečně britský) a díky jeho 87 kW v kombinaci s vahou pouhých 635 kg tříkolka zrychlí z nuly na sto za rovných sedm sekund. To je také pěkné. 

V případě Morganu však o jízdní výkony jde až na druhém místě. Na prvním je právě ono už dnes několikrát omílané uchování britských tradic. Dobře, je pravda, že značka možná jde někdy až trochu za hranu, jelikož si dovedu představit, že zrovna ten skoro sto let starý design, který je jen upravený, aby byl vůbec v současnosti legální, mnohým z vás přijde naopak k smíchu. Jenže mám-li si vybrat, jestli chci mít ze Spojeného království rád auto růžové, indické, čínské, bahrajnské nebo takové, které vzniká stále stejnými postupy a pořád na ulici Pickersleigh Road v Malvernu, volím Morgan.  

Pokud jste tedy jako já a největší radost vám v Británii udělá, když přebýváte v domě s příšernými květinovými interiérovými tapetami, přezdobeným porcelánovým servisem a stupidními dvěma oddělenými kohoutky nad umyvadlem, a zároveň máte rádi auta, udělejte si výlet do Worcestershiru. Čeká tam na vás lék na moderní britský automobilový průmysl. Jen pozor na peněženku, pro svou účinnost tento lék není úplně nejlevnější.

Co myslíte vy? Je lepší dělat jeden tradiční design už sto let pořád stejně, i když to znamená, že se vám bude něco třeba trochu hádat (LED světla trčící z oddělených blatníků, tradiční přístroje vedle moderního volantu) nebo dávate přednost modernisticky exuberantním růžovým postupům, které nic nekopírují? Vyjádřete se v diskuzi.