Zimní šroubování: Údržba a úpravy

Pokusím se začít shrnutím toho, co už víme z průběhu sezóny. Koupil jsem nový alternátor, to byla vůbec největší zábava, protože ten starý mi dal náhodou sbohem doslova tisíc kilometrů od domova. Po jeho výměně se mi příležitostně rosí olej okolo kabelu, který z něj vede dále do útrob motorky (regulátoru). Je potřeba ho prostě opatlat silikonem trochu víc než doposud, totiž velmi opatrně nanést speciální těsnicí tmel. Říkejte tomu jakkoliv, už jsem podnikl tři pokusy, a stále to není úplně ono. Pneumatiky vypadají ještě celkem k světu, protože za sebou vlastně nemají zatím mnoho kilometrů. Čtyři až pět tisíc? Letos jsem toho zrovna moc (na vlastním) nenajezdil, souvislost s již rečeným altíkem čistě náhodná. Pryž tudíž stačí požehnat odvěkým motorkářským zaklínadlem “ještě sezónu dá”. Při nejhorším dopadnou stejně jako jejich předchůdci a rozloučím se s nimi po prvním odjetém trackdayi.

Jako první mám na seznamu tradičně každoročně olej s filtrem, i přes letošní malý nájezd. Jenže garáž je plná jednoho projektu, o kterém se později také ještě dočtete, motorka tak zatím vyčkává na chodbě. Tady ji ale přece nebudu startovat, abych trochu zahřál olej. Nedá se nic dělat, jde se ven, na sníh! Následuje eskapáda (taktéž každoroční) s prokletou měděnou podložkou pod vypouštěcí šroub, na kterou vždycky zapomenu. Nikoliv však letos! Koupil jsem si jich hned 10 ks, aby se mi podobná věc už nestávala. Navíc jsou dost podobné s těmi, co patří na auto, takže je využiju na oba stroje, skvěle, ledaže … ony úplně stejné nejsou, motorka (!) má větší vypouštěcí šroub, tudíž přes něj podložka nejde převléct. Mysleli to dobře, dopadlo to jako vždycky. Náhřatí a recyklace původního kusu je jistota, jíž se pravidlně vykrucuji z této šlamastyky. Vypadá, že těsní, neteče, uvidíme v létě. Příští výměnu na ni už ale určitě nezapomenu! (pozn. vrátit se k tomuhle odstavci za rok)

Svíčky jsem koupil, ale prozatím jsem je neměnil. Pokud si alespoň matně pamatujete loňskou údržbu, měnit je (každoročně) prostě není moc zábava a vlastně ani nutné. Takže jen do zásoby, kdyby náhodou byly najednou potřeba, bude lepší mít je hned po ruce – k tomu se ještě dostaneme později. V sekci výbavy žádné změny neplánuji, se vším jsem celkem spokojený. Tedy až na rukavice. Minulý rok se mi samy od sebe začaly rozpadat jedny lacinější, narychlo koupené. Normálním používáním, ani jsem v nich nepadal. Naštěstí bez problémů vyreklamováno. Dobrá, možná jsem se na nich přeci jen snažil trochu uškudlit, protože loni už těch výdajů bylo docela dost. Na začátku sezóny jsem pořídil “kvalitnější” (a dvakrát dražší) od Rev-itu. O něco lepší, ale po sezóně jsou na tom dost podobně. Tak já nevím. Mám nereálná očekávání, když si představuji, že rukavice za pár tisíc vydrží déle než jednu sezónu? Rád si poslechnu vaše zkušenosti a rady. Ještě mám v záloze moji nejoblíbenější značku (RST), důvod, proč jsem si je nekoupil posledně, byl ten, že měli skladem pouze “okruhový” model, ten má sešité dva krajní prsty a to já nerad. Avšak dělají i krátké Tractechy, po kterých pokukuji nyní. Ještě uvidíme, protože moje stávající, co? Ještě sezónu vydrží, správně!

Další nutný úkon byl nový řetěz. Zřejmě se stále dostatečně nevěnuji jeho údržbě. Postihlo mě jeho “nerovnoměrné opotřebení” (vytahání). To znamená, že některé články jsou zatuhlé více než jiné, do té míry, že se přestávají ohýbat. Kvůli tomu ho pak nemůžete pořádně napnout. Málo napnutý řetěz je otravný, protože dělá rámus a při každém zatáhnutí za plyn cítite vůli, která tam dřive nebyla. Jeho napnutím pak ale riskujete roztržení, a to krom toho, že už potom nikam nedojedete, nemusí být vždy hladký a bezbolestný proces. Je prostě dobré se tomu vyhnout. Sáhl jsem po “zlaté” klasice od DID v kombinaci se sadou rozet JT. Tady trochu dumám, sice úplně nový nebyl, ale zdálo se, že by měl vydržet o trochu déle. Mám teorii, že mu moc nesvědčí stání venku (přes sezonu) a  přikrývání plachtou je mu málo. Budu asi muset mazat častěji nebo sehnat garáž v blízkém okolí? Jak dlouho vydrží řetěz vám?

No postupně se dostáváme k té největší změně. Jedna z věcí, kterou jsem si na nových motorkách skutečně oblíbil, mohli jste to odpozorovat i z některých mých recenzí. Teď nemám na mysli moderní světla, u kterých je posun vidět asi nejvíc. Hehe, je vidět, protože konečně skutečně svítí … no nic. Mám na mysli brzdy. Možná si vzpomenete třeba na Tuono, které jsem testoval minulý rok. Doslova jsem se rozplýval nad radiální pumpou Brembo, se kterou brzdit byla učiněná radost.

Můj Triumph má přední vidlici z modelu “R”, což znamená upgrade oproti běžnému modelu v podobě radiálních třmenů a radiální brzdové pumpy. To zní přece skvěle? Ano, zní. Přesto je v “brzdovém projevu” dost velký rozdíl. Pumpa je zde od firmy Nissin, a jelikož se jedná o starší (2008) model, velikost pístku je pouhých 14 mm oproti nynějšímu 19 mm trendu. Dokonce i dobové recenze, obvykle plné chvály, tu a tam nenápadně dodávají, že brzdy by mohly být o něco lepší. V běžném provozu to problém není, ale při častějším ostřejším brzdění (na okruhu) se pak, kromě běžného vadnutí brzd, objeví i vadnutí mého zápěstí. Tento jev se pak dost negativně projevuje na snaze zrychlit, kdy bych na mnoha místech mohl brzdit později, jenže to radši nedělám, protože nevím, jestli  k tomu mám ještě dostatek síly. 

Jindy bych se s tím nějak naučil žít, ale sžírá mě vědomí toho, o kolik lepší by to mohlo být. Kéž bych mohl svou motorku osadit onou blahořečenou Brembo pumpou. Tak moment, proč bych nemohl? Ano, stojí peníze, ale naštěstí stačila návštěva bazoše ve správnou chvíli a lehce jetý kus RCS 19 za lehce hezčí cenu je můj. Pumpa je samozřejmě pouze jedna kapitola delšího a také složitějšího příběhu o brzdách. Po internetech se dá najít i hejt na třmeny, jež jsou sice radiální, nikoliv však z jednoho kusu (monobloky) jako na dnešních nových (např. opět Tuono) motorkách. Nabízí se výměna za kusy z novějšího a většího modelu Speed, okruhové Daytony a dalších. Je však důležité nechat si i nějaký prostor pro další zlepšení nebo případné výmluvy. Osobně si však myslím, že právě pumpa je momentálně největší achillova pata celého systému. 

Nestojím ani tolik o větší brzdný účinek, jde mi pouze o jeho lepší a méně únavné dávkování. Vydal jsem se správným směrem? Byly to pouze vyhozené peníze? Uvidíme. Zatím nemám nainstalováno a přemýšlím, zda to chci dělat “hned” nebo si dát ještě pár prvních vyjížděk s originálem, abych pak hned pocítil rozdíl a měl (snad) dobrý pocit.

Všechna ta péče, pozornost (a peníze), věnované Triumphu však pravděpodobně vyvolala jistou žárlivost ve zbytku mého vozového parku. Ano, zbytek je už jen Compact. Musí strpět zimu, útoky dveří cizích aut na parkovišti, jízdy s opilými kamarády a jiné. Okoukal však od anglického kolegy pár fíglů. Předně ono kvalitní načasování. Když už nám tu konečně napadl sníh, po chvilce klouzání si usmyslel, že bych ho  možná měl radši, když se také stane tříválcem. Ne, nemám ho tak radši, protože reakce na plyn je nekonečně pomalá a maximální rychlost po rovině je cca 70 km/h. Na dojezd domů však stále dostačující. 

Tahle závada mě však stěží zaskočí. Už bylo pozdě večer, a tak jsem se do pátrání pustil až druhý den ráno. Ve sněhu, na parkovišti. O nic nejde, ale co kdybych měl něco novějšího na operáček, kvůli čemu bych nemusel do zimy nebo vůbec zvedat zadek? Hmm, ale byla by to pak ještě zábava? Diagnostika je snadná. Stačí postupně odpojovat jednotlivé cívky. Pokud se chod změní k horšímu, opět ji zapojíte a přesunete se dále. U jedné z nich se však, už tak nepravidelný chod, nezmění a máme našeho viníka. S trochou štěstí by byl výpadek na válci 1 nebo 2, protože pak bych nemusel sundávat kabinový filtr a další plastové kryty. Jenže nic není snadné. Nikdy. Vždycky je to ten čtvrtý, zadní, nejhůře přístupný. Někdo říká, že je to Murphyho zákon. Jiní tvrdí, že se zadní válce méně chladí, více hřejí a více trpí. Majitelé MX-5 mi jistě dají za pravdu. 

Objednávám cívku (a svíčky, když už jsem u toho, ale jejich výměna počká na hezčí počasí) a doufám že přijde brzy, protože již na zítřejší večer meteorologové slibují delší a vydatnější sněžení. Jeden z tradičně dvou brněnských zasněžených dnů. To nemůžu minout, jinak bych tu zadokolku fakt už vůbec nepotřeboval. Naštěstí mě alespoň tady čeká šťastnější konec než na Nürburgringu. Odpoledne po práci se stavuji pro cívku, měním, vše funguje. Užívám si té nejlepší klouzací zábavy až do pozdních nočních hodin. O tom si povíme třeba přístě.

Co vy a vaše zimní údržba? Už zase ji flákáte? Také na sebe vaše stroje vzájemně “žárlí”?