Zachraňte roztomilá autíčka!

Všimli jste si trendu v designu dnešních automobilů? Snaží se vypadat vyšší, schopnější a drsnější. Vezměte si třeba takový RR Evoque. Nejemenší Range Rover je prakticky hatchback. Je sice nečekaně schopný v terénu, ale svými vnějšími rozměry a strohým deisgnovým jazykem připomíná britského buldočka. Všechny ty děsivé linky tam jsou, jen je někdo nacpal na tak malý prostor, až jsou vlastně roztomilé. Pojďme se ale raději podívat po vozech, které svoji roztomilost nezastírají.

Fiat Seicento

Malý městský vůz snad ani nemůže vypadat drsně, tak proč se rovnou nesmířit se svým údělem a nevdechnout vozu kapku té deisgnové něhy záměrně? Seicento (italsky 600) přišlo na trh v roce 1997 a ihned utržilo rekord za nejhorší výsledek v testech EuroNCAP s výsledkem pouhé půl druhé hvězdy. Pod kratičkou přední kapotou sloužily nohy posádky jako deformační zóna a někde v koutku byste našli i 0,9 litru objemu s rozvodem OHV. Celých 39 koní si dokázalo poradit s třičtvrtětunou italského plechu a plastu s typicky vysokootáčkovým projevem týraného skůtru. O něco lépe si vedla jedenáctistovka z rodiny FIRE, která poháněla ostrou verzi Sporting. Nacpat do městského přibližovadla 55 koní připomínalo rozhodnutí vyměnit svému dítěti špuntovku za automatickou airsoftovou zbraň. Sice sem tam něco rozbije, ale ještě pořád to není na zavolání sociálky. Sporting se ostatně jako malý raubíř projevuje. Komunikativní řízení, přehledný hranatý půdorys a především ponoukavá povaha neposedného motůrku dělají z nenápadné krabice excelentního domorodého válečníka pro městskou džungli.

Renault Twingo

Malá auta jsou prostě roztomilá. Možná se v tomto článku mihne i něco přes čtyři metry, ale nanejvýš jednou nebo dvakrát. Zato takové twingo třetí metr délky o mnoho nepřeleze. Miniaturní městské MPV zaznamenalo naprostý úspěch okamžitě po svém představení a miliony jeho bratříčků ihned zaplavily celou evropu. Malé twingo je tak trochu metrosexuál. Nejen že je jeho vnější podoba neskutečně chic, ono je barevně sladěné i uvnitř. Zkuste z hlavy vylovit, které jiné auto mohlo mít citrónově žluté ovladače topení. Pokud vás skutečně nějaké napadlo, tak tyrkysová klička stahování okénka už vás do kolen dostat musí. Naprosto geniální byla i stahovací plátěná střecha, která připomínala italské pětistovky z konce padesátých let. Nebyl to však jenom vzhled a pestrý vzorník laků, které dopomohly Twingu k prodejním úspěchům. Malé vozítko je příkladem geniálního využití vnitřního prostoru s příkladnou variabilitou interiéru. Posuvná a vyjímatelná zadní lavice pomohla tisícům studentů k přestěhování se do prvního domova a možnost sovnat všechna sedadla do roviny jistě stojí za zrozením nespočtu potomků. Jedinou nevýhodu spatřuji v nepříliš kvalitní úrovni výroby. Spousta plastíků má tendenci ztrácet svůj tvar, barvu či umístění. Naštěstí drobnému vozu s vahou pod 800 kg sekunduje ochotná dvanáctistovka, která sice není tak sportovně točivá, jak by se na minivůz slušelo, avšak svými 75 koníky výkonu poskytuje důstojně svižnou dynamiku. Ale kdo by od roztomilého fešáka kampusu očekával atletické výkony, že? 

Fiat Panda 4x4

mohlo by se zdát, že Panda třetí generace ve verzi 4x4 na svého teréního předka z osmdesátých let poněkud ztrácí. Má otevřené diferenciály s elektronickou náhražkou uzávěry, která přibržďuje kola na základě detekce prokluzu systémem ABS. Pravověřní bahňáci již jistě dští síru, avšak zvědavější jedinec se ještě může ubránit ukvapení. Nezávislé zavěšení i na zadní nápravě je dobrým znamením nejen pro komfort, ale i pro terénní schopnosti. Zvedlý podvozek a kraťounká jednička (na silnici se skutečně nevyplatí ji řadit) povyšují nenápadnou krabičku do říše kamzíků. Pomyslnou třešničkou na dortu jsou pneumatiky s rozměrem 175/65 R15, které se ochotně zakusují do libovolného podkladu s odhodlání dovádivého kotěte. Jestliže nutně potřebujete vůz s reálnými schopnostmi v terénu, nemáte příliš velkorysý rozpočet a vaši psýché dominuje ochranitelský pud, pak je pro vás Panda dokonalou volbou.

Daihatsu Copen

Potřebujete kabriolet, ale Miata (Přece jsem ji dostal do článku!) je na vás moc velká, drsná a výkoná? Potřebujete Copen! Jen musíte být poněkud úspornější tělesné konstituce. Trochu pochybuji, že je tento japonský vůz schopný přepravit ve svém interiéru více než sto kilogramů lidské tkáně. Tedy bez použití drtičky, samozřejmě. Čas od času tyto malé skvosty potkávám na silnicích a nejčastěji u našich západních sousedů. Když jsem Copena viděl poprvé, trpělivě vyčkával, než olbřímí Mini vzdá marný pokus vměstnat se do parkovacího místo v centru Vídně, načež nacvičeným manévrem vklouzl do opuštěné mezery. Aby k poranění hrdosti odjíždějícího vozu přidal i urážku, učinil tak pohými dvěma tahy. Dopředu, zacouvat a vystoupit. S touhle rybkou proplujete nástrahami městské delty jako neohrožená piraňa a to i díky 87 poníkům táhnoucím 830 kilogramů váhy. Bohužel v naší inzerci jsou tyhle malé rybky druhem zapsaným v červené knize.

VW Type 2 T2

Druhá generace Typu 2, neboli busíku, už oproti svému předchůdci nabízela jistou dávku skutečně každodenní použitelnosti. Kotoučové brzdy na přední nápravě, dvanáctivoltová elektrická soustava a nakonec i výkonnější a spolehlivější motory z Typu 4, to vše z T2 dělá spolehlivého veterána. A ten kukuč! Předchozí generace byla spíše elegantní s odkazem na aerodynamické křivky předválečných vozů. Zato druhá generace je již utilitární a neplánovaně roztomilá. Největším zázrakem je, že člověk by ochránil od všeho zlého auto, které vlastně není zase tak malé. Jistěže v porovnání s dnešními dodávkami je T2 miniatura, ale ve své době byly větší snad jenom Transity. Kromě zajímavého starého auta, které už dnes strhává pohledy všude kam vjede, získáte i překvapivě praktické vozidlo. Dnes již to tolik neplatí, ale VW byl ve své době expertem v tom, jak nacpat co nejvíc auta do co nejmenšího kvádru. A ten návykový zvuk vzduchem chlazeného motoru, ideálně v kombinaci s obytným vybavením interiéru, to je přece snový stroj na zážitky.

SHERP

Už vás někdy napadlo zkombinovat uspořádání minaturního bagříku zvaného 'bobík' s pneumatikami velikosti teenagera? Jistěže ne, kdyby vás to napadlo, byli byste úspěšnými podnikateli. Tenhle miniaturní náklaďáček se dostane kamkoliv. Tedy pokud ho nezradí jeho dvou a půl metrová šířka. Jinak si poradí s metr vysokou pevnou překážkou a 35 stupňovým stoupáním. Brodivost netřeba řešit. Pneumatiky s centrálním systémem dofukování se dokáží nahustit jako bójky a zastanou tak funkci plováků. Tedy rotačních plováků. Díky nim je vozítko schopno uhánět až 6km/h po vodní hladině. Zatáčení po vzoru zmíněného mini-nakladače zaručuje potřebný průměr otáčení limitovaný jen délkou vozidla 3,4 metru. Pohon zajišťuje naftová jedna-pětka o výkonu 45 koní napojená na manuální převodovku. I přes kompaktní rozměry je ŠERPA (název původně z ruštiny nemá moc smysl přepisovat anglicky) schopný odstěhovat až tunu nákladu. Výrobce nabízí i víceúčelovou zateplenou nástavbu, která z vozítka, které za příplatek uveze až 158 litrů paliva, činí zajímavý expediční prostředek do neprobádáných končin věčně bílého severu.

Austin-Healey Sprite

Jen těžko byste hledali větší blešák na kolech, než jakým je Sprite. Na konci padesátých let mělo vzniknout co možná nejlevnější sportovní vozidlo, které by masám poskytlo radost z řízení. Právě proto konstruktéři zaútočili na regály sesterských značek a vyrabovali co šlo. Základem se stal řadový čtyřválec z masového Austinu Minor o objemu necelý litr. Díky dvojici sportovních karburátorů ze sebe vymáčkl celkem slušných 43 koní výkonu. Minor poskytl i převod řízení a přední zavěšení bylo pro změnu vyrabováno z Austinu A35. Inspirací pro šasi byl supersport D-Type od Jaguaru a tak ani zadek Sprintu neměl víko kufru. Do dutiny byl přístup pouze přes sklopná opěradla sedadel – až tak daleko došla snaha poskytnout co nejvíce strukturální tuhosti za co nejnižší možnou cenu. Váha vozu se zastavila na 664 kilogramech a s rozložením 54:46 byl Sprite perfektním dostupným sporťákem pro masy. Lidé si ho zamilovali nejen pro jízdní vlastnosti, ale také pro snadnou dostupnost dílů pro úpravy a v neposlední řadě i pro roztomilý a bezelstný vzhled s neobvyklým umístěním světlometů.

Mazda Porter Cab

Pokud by jste se snažili najít auto, které je svým vzhledem nejvíce podobné zvířeti, nutně by jste museli skončit u dua Mazda porter Cab a Outloň váhavý. Zatímco druhý jmenovaný z řádu primátů tráví dny přitulený k větvím stromů a v noci rozvážnými pohyby sbírá plody stromů, jeho automobilový ekvivalent má denní rytmus přesně obrácený. Pohání jej nepříliš výkoný dvoutaktní dvouválec řady CC (vůbec první v dějinách Mazdy) a na svoji korbu dokázal přes den posbírat až 300 kg nákladu. Stejně jako jeho živý protějšek, i malý pickup umí překvapit nenadálým přískokem nebo čilým manévrem mezi kolosy, které jej v provozu obklopují. Nakonec jsem si docela jistý, že když se ráno vraceli řidiči pro své vozy, stály k sobě o něco blíže než když je opouštěli. Najednou mi nejde obrázek několika malých náklaďáčků, tulících se v noci k sobě jako skupinka křečků, z hlavy.

Dodge L-600

Po krátkém pohledu nejdříve na Mazdu Porter Cab a poté na Dodge L-600 musím přemýšlet, kdo od koho asi opisoval. Nakonec se spokojím s vysvětlením, že v tomto případě jde o zajímavý případ konvergentní evoluce a ponechám čest designérských oddělení obou automobilek neposkvrněnou. Kromě vzhledu jsou si oba vozy podobné i základním uspořádáním. Motor je pro uspoření délky umístěn pod kabinou a o pohon se starají zadní kola. Hlavní rozdíl je ale ve měřítku. Oproti ani ne půl tuny těžké Mazdě s rozvorem 183 cm je Dodge s 2,3 metry mezi nápravami tak trochu obr. Obvzlášť když porovnáme jeho schopnost odtáhnout až pět tun nákladu. V šedesátých letech bylo v americe trambusové uspořádání velmi populární a kromě měnších dodávek se dostalo i do středně těžkých užitkových vozů. Náklaďáky najednou potřebovaly mnohem menší plochu pro manévrování a podstatného zlepšení doznal i přístup k motoru, kdy se kabina dala jednoduše odklopit dopředu. Přesto se časem dlouhé kapoty pomalu vplížily zpět na své místo před kabinou. Zkrácená L-600 tak má reálnou šanci zůstat ještě na dlouhou dobu tím nejroztomilejším náklaďáčkem.

Ford Puma

Puma je tak roztomilé malé autíčko, že hned dva členové naší redakce neodolali ochranitelskému pudu. Zatímco stříbrná trpí v každodenním provozu a pomalu zmírá na neduhy našich silnic, Zlokoččina si jen vrní blahem. Obvzlášť když se o ni tak hezky stará a neustále ji dopřává péči odborného servisu. Odvážně tvarované kupátko (které je ve skutečnosti hatchback) stojí na půdorysu Fiesty avšak používá spoustu dílů z většího Focusu a vrchem přihazuje i nějaké ty vlastní. Pod maličkou kapotou se tísnily celkem tři variace na čtyřválec. Ten nejmenší o objemu 1,4 litru dokáže s nápadným vozem předvést poklidný a důstojný slowfox. O trochu odvážnější 1,6 předvede dynamický foxtrot ale ta pravá zábava začíná, až když 1,7 vyvinutá Yamahou spustí quickstep. Poskakování po špičkách, okamžité přenášení váhy, ale i děsivě končící nehody, to vše zabalené do elegantního kabátku  tanečníka standartního tance. Skutečně dobré ovládání a povedený motor bohužel zastiňuje náchylnost ke korozi a zvýšené nároky na servis, takže tato opuštěná koťátka s ostrými zoubky často končí opuštěná. Adoptujte jedno dokud ještě nějaká jsou!