Volkswagen Tiguan Allspace 2.0 TDI: Umění kompromisu

Když jsem byl mladší, někdy v době, kdy jsem začal pořádně vnímat automobilový trh, stála nabídka Volkswagenu na třech pilířích. Páteř celé modelové řady tvořily modely Polo, Golf a Passat. Svět se však vyvíji a jde kupředu, takže se některé věci prostě mění. Vemte si kupříkladu Passat. Již od začátku sedmdesátých let, kdy se objevila první generace, to bylo velmi důležité auto v nabídce značky. Jenže poslední roky začaly jeho prodeje klesat a celkový zájem je výrazně nižší než býval. Dlouho se nevědělo, jestli vůbec dostane novou generaci (nakonec ano). Není to tím, že by to bylo špatné auto, to vůbec ne. Jen se zájem lidí přenuul jiným směrem. Stejně tak Polo už není tak dominantní jako dřív a jeho roli pomalu, ale jistě přebírají městské crossovery. Golf se z výše zmíněné trojice stále drží na čele prodejů, nicméně jeho náskok již v posledních několika letech není takový, jako býval. Jedním z důvodů je také sourozenec z domácí táje, model Tiguan. My jsme jsme jednomu takovému Tiguanu podívali na zoubek.

Model Tiguan mateřská automobilka uvedla na trh přesně před 15 lety. První generace poměrně rychle dosáhla úspěchu a bylo jasné, že tohle byla trefa do černého. Druhá generace dorazila o 9 let později s ještě vyššími ambicemi. Volkswagen dokonce představil dvě varianty, jednu normální a druhou větší s důrazem na vnitřní prostor, pojmenovanou Allspace. A právě Allspace se nám dostal do rukou. Pozorní čtenáři si možná pamatují, že tohle auto jsme tu již jednou měli. Allspace s vrcholnými dieselem (BiTDI), tak proč se obtěžovat znovu? Inu, Tiguan prošel zhruba před dvěma lety menším faceliftem a pár věcí se za tu dobu změnilo. Tak se pojďme podívat na to, co všechno je jinak.

Facelift znamená u Volkswagenu téměř vždy pouze menší kosmetické změny. Nejinak je tomu i v tomto případě. Největší proměnou prošla čelní maska. Tiguan dostal nové světlomety, přepracovaný nárazník a ve vyšších výbavách (jako třeba tahle konkrétní) také světelnou linku spojující vizuálně oba světlomety. Musím říct, že to je poměrně zajímavý prvek, který vcelku budí pozornost kolemjdoucích jedinců. Zbytek vozu je pak víceméně shodný s původním ztvárněním, anebo prostě jen já nevidím žádné další velké změny. Což nemusí být na škodu, neb druhá generace Tiguanu vždy vypadala k světu. Jen se sám nemohu rozhodnout, jestli se mi víc zamlouvá původní, mírně hranatější tvář, anebo tahle modernější. Obojí však vypovídá o kvalitní práci designérů. Co se mi však líbí velmi, je ideální velikost vozu. Nevypadá přehnaně zavalitě zvenku (navzdory tomu, že délka přesahuje 4,7 m) a přesto v sobě ukrývá dostatek prostoru pro celou rodinu. Přijde mi to jako naprosto perfektní velikost pro rodinné auto. Velmi rozumně trefený kompromis.

Uvnitř se žádné velké změny nekonaly, což je trochu škoda. Respektive nejsem si tak docela jist, jestli provedené změny byly ku prospěchu věci. Ale po pořadě. Základní architektura interiéru je shodná s verzí před faceliftem. Na tom by nebylo nic špatného, ale musím říct, že věk poznáte na první dobrou. Obrazovka infotainmentu je na dnešní poměry umístěna relativně dole, takže odvádí pozornost při jízdě. Head-up displej je řešený pomocí vysouvacího sklíčka, což už také není úplně in. A odkládacích prostor je tak akorát, někeří konkurenti umí být i v tomto nápaditější. Nic z toho by však nebyl takový problém, ten nástavá u věcí, kde se naopak VW snažil být velmi inovativní. Mluvím o dotykových ovládacích ploškách na volantu a panelu klimatizace. Nevím koho to napadlo, ale rovnou říkám: Vykašlete se na to. Volkswagen pro mě byl dlouhá léta smybolem bezchybné ergonomie, ale tohle je naprostý opak bezchybného. Dotykové ovládání na volantu je neintuitivní, jednou jej musíte zmáčknout, jindy stačí dotek, logiku v tom nehledejte. Pravidelně jsem si zapínal vyhřívání volantu, když jsem si chtěl posunout skladbu v přehrávačí, což mě nevyslovně rozčilovalo (protože třístupňové vyhřívání nejde vypnout jedním zmáčknutím) a tak dále. Stejně otravné je také ovládání klimatizace. Už tu nejsou logická kolečka, která zvládnete ovládat i poslepu. Ne ne, teď se tam nastěhovaly dotykové plošky, se kterými musíte pokaždé navázat oční kontakt, pokud chcete změnit teplotu nebo rychlost ventilátoru. Vzhledem k tomu, že celý panel je utopený hezky úplně dole, tak se opět nejedná zrovna o bezpečnostní prvek. Tohle se zkrátka nepovedlo a je jen slabou útěchou, že nižší výbavy mají stále obyčejné ovládání tlačítky a tocitky. Abychom však nekončili povídání o interiéru v negativním tónu, pak musím opravdu vyzdvihnout prostornost a variabilitu vnitřku. Zadní sedačky jsou plně nastavitelné v každém směru, manipulace je velmi jednoduchá a celá ta myšlenka plně přizpůsobitelného interiéru je vskutku dotažená do posledního detailu. To velmi chválím.

K testu nám dorazil nejsilnější naftový motor, který je pro Tiguan aktuálně v nabídce. Už to však bohužel není silné BiTDI, které nevyhovovalo nejnovějším emisním normám. Jeho roli tak aktuálně zastává dvoulitrové TDI o výkonu rovných 200 koní. Rozhodně to není špatný motor, ale nečekejte od něj nějakou velkou přidanou hodnotu. Na běžné cestování funguje velmi obstojně. Síly má dost, takže se nemusíte bát předjíždění či dálničních sprintů. Je vcelku kultivovaný a to také potěší. Jen prostě z logiky věcí neumí takový ten kopanec ve středních otáčkách, jako to umělo právě BiTDI. Ale to pláču na špatném hrobě, Volkswagen není viníkem této absence. Jen tu spotřebu jsem očekával o něco nižší. Možná je to tím, že mám TDI zafixované jako motor zaměřený především na spotřebu, ale pod 6 litrů jsem se nedostal ani při jedné cestě. Ve městě jsem se pohyboval mezi 8-9 litry a na dálnici mezi 8-10 litry. Vím, je tu čtyřkolka, automat, Tiguan Allspace je relativně velký a těžký. Ale stejně jsem měl tak nějak v podvědomí, že by to mohlo jezdit s o litr nižší spotřebou než bylo výsledných 8,1. Při samotné jízdě není co vytknout. Tiguan je pohodlný přesně tak, jak se sluší a patří na rozměrné rodinné SUV. Velkou pomocí je adaptivní podvozek, který umravní i velká, dvacetipalcová kola. Není to sice takový ten obláčkový komfort, který umějí zprostředkovat přímí konkurenti z dálného východu, ale Tiguan je oproti nim zase o něco agilnější. To je to správné umění kompromisu.

Verdikt

Tiguan Allspace je stále velmi povedené auto, které má čím oslovit své zákazníky. Je kvalitně postavené, rozumně velké, nadpruměrně prostorně a celkovou variabilitu interiéru si prostě zamilujete. Jenže je také vidět, že vnitřek má svá léta a ergonomie utrpěla instalací fancy ovládacích prvků, které rozhodně nepomáhají. Taktéž se testovanému kousku nevyhnuly problémy se SW infotainmentu. Občas se zapnula mapa na budíkách, ale na středovém displeji ne, jindy to bylo přesně naopak. Sem tam se to celé restartovalo. Jako žádná velká věda, ale když někdo zaplatí bezmála 1,7 milionu za své auto, tak hádám, že bude chtít zcela bezchybné fungování. A tím jsme se dostali k poslední věci, kterou je cena. Vím, měli jsme tu našňořenou verzi prakticky se všemi možnými doplňky. Ale stejně, 1,7 mega? Nevím nevím. Tiguan se mi však zamlouval, to ne, že ne. Opravdu nejvíc jsem obdivoval to, že to prostě není vůbec zavalité auto, ale díky promyšlenému interiéru je zároveň naprosto ideální kandidát na rodinné auto. To se povedlo. A zcela upřímně bych si uměl přestavit, mít takové auto doma. Jen bych prosil nižší a především levnější specifikaci.