načítám data...

UAZ-452: Živá zkamenělina

Jednoduchý offroad se vyrábí již šedesát let a za tu dobu se toho na něm mnoho nezměnilo. Přesto dodnes nezná konkurenci.

zobrazit celou galeriiMýty a legendy, Oldies: UAZ-452: Živá zkamenělina

Když se řekne ‚okurka‘ nebo ‚bochníček‘, normální lidé si představí nákupní seznam. Naštěstí existuje několik šílenců, kterým se v mysli vybaví ruská dodávka. Ti z vás, kteří ještě mohli svojí občankou listovat, si Buchanku (z ruštiny bochníček) jistě vybaví ve své životní roli. Stejně jako musí Laurence Fishbourne pokaždé, když někoho potká poslouchat „Hele Morfeus!“, i UAZ většina lidí ihned identifikuje jako ‚sanitku‘. Přitom talentovaná dodávka toho za svojí dlouhou kariéru stihla tolik!

Tažení za slávou začalo v Uljanovsku modelem UAZ-450. První sériové kusy z roku 1958 získaly hned několik prvenství. Šlo o vůbec první trambusový nákladní vůz v SSSR a o první dodávku bez kapoty s pohonem 4x4 vůbec. První prototyp užitkového vozu s originální pontonovou karoserií využil prodlouženou platformu legendárního GAZu 69. Poháněl jej čtyřválec o objemu 2,1 l s rozvodem SV a výkonem 62 koní, trvale spojený přes třístupňovou převodovku se zadní nápravou. Možnost přiřadit přední nápravu a poté i redukční převod, byla beze změny převzatá z vojenského předka.

Nejstarší kusy měly ‚nozdry‘ připomínající klasickou masku BMW a přední dveře otvírané proti směru jízdy, které brzy nahradila klasická verze. Všestranný vůz se rychle stal oblíbeným exportním artiklem dodávaným do všech ‚spřátelených‘ zemí východního bloku. Pro civilní využití vznikla modernizovaná verze UAZ-451 s pohonem pouze zadní nápravy a s čtyřstupňovou převodovkou bez redukce. Motor díky většímu vrtání dostal objem 2,4 l a výkon 72 koní, ale především byl překonaný rozvod SV nahrazen variantou OHV z Volhy. Postupně začaly mizet i ledvinky z masky chladiče aby uvolnily místo charakteristické otevřené mřížce. Zajímavostí byla verze 451D ‚sněhochod‘, která měla místo předních kol řiditelné lyže a na zadní nápravě gumovou-ocelové pásy.

V roce 1965 proběhla rozsáhlá modernizace modelu 450, která se dotkla každého dílu a tak vznikla nejznámější verze 452. Koncepce zůstala stejná, avšak pohonná soustava procházela kontinuálním vývojem spolu s terénními a osobními vozy GAZ. Motor, umístěný mezi předními sedadly, byl servisován z interiéru vozu. Jednoduchý kryt pak sloužil jako zvuková i tepelná izolace, což mělo neblahý vliv na komfort posádky. Postupně se mezi sedadly vystřídalo prokazatelně alespoň šest agregátů. Nejoblíbenější jednotka UMP pak byla často upravována doplněním spojky z nákladního GAZu 53 . Sice vzrostla potřebná ovládací síla, avšak její životnost dosahovala intervalu změny sovětské vládní politiky. Ačkoliv se hodnoty výkonu v průběhu desetiletí měnily, spotřeba zůstávala stejná: 15l/100 km na silnici a 25-30l/100 km v terénu.

Najít dvě původní buchanky se stejným motorem je sice problém, ale zbytek pohonné soustavy zůstal v principu stejný, kvůli zachování servisní jednoduchosti a snadné dostupnosti náhradních dílů. Obě nápravy jsou tuhé, odpružené pomocí svazků listových per a dvojčinných pákových tlumičů. Samonosný ocelový rám je svařený z ocelových lisovaných podélníků a šesti příček. Na něj je pak pružně připevněna karoserie. Provozní brzdy jsou hydraulické jednookruhové bubnové na všech čtyřech kolech s bubnovou mechanickou parkovací brzdou za redukční převodovkou. Manuální plně synchronizovaná čtyřrychlostní převodovka je krátkým kardanem spojena s redukční skříní se silničním a terénním převodem.

Do ní je integrováno přiřazení pohonu předních kol. Obě nápravy mají otevřený kuželový diferenciál se čtyřmi satelity. Druhá velká modernizace se odehrála v osmdesátých letech. Nový motor podával až devadesát koní výkonu a nápravy díky tomu mohly dostat stálý převod vhodnější k provozu na silnici. Vylepšeny byly i brzdy, které byly nově dvou-okruhové s podtlakovým posilovačem. Skončila výroba modelu s jedinou poháněnou nápravou a výrobce opustil tovární označení UAZ-452 ve prospěch vícemístných kódů specifických pro různé karosářské varianty.

Účelově navržený levný vůz byl samozřejmě vybaven interiérem skromným jako mužik. Palubní desku tvořil plech s plechovými dvířky před spolujezdcem a těmi nejzákladnějšími ukazateli. Vzhledem k pověstné sovětské kvalitě a spolehlivosti bylo třeba hlídat palivoměr, teplotu chladicí kapaliny, tlak oleje a napětí dobíjecí soustavy. Klasický mechanický rychloměr pak ležel vpravo za volantem. Většina budíků pochází z vojenské verze GAZu 69 a později z UAZu-469. Tři páky čnící z podlahy slouží k ovládání převodovky, přiřazení přední nápravy a k volbě redukce. Polstrování v interiéru byste hledali marně a některé verze dokonce postrádaly i vytápění kabiny. V nákladním prostoru se nejčastěji nacházely závěsy pro čtyři plátěná lůžka a skládací lavice pro raněné. Osobní verze pak mohla mít až 10 sedadel, nebo dvě lavice a sklápěcí stolek. Často byly UAZy upravovány pro účelové vestavby mimo jiné i jako vytápěcí zařízení letadel, pojízdná prodejna, či jako expediční obytný vůz. Nákladní varianta má kabinou dvoumístnou, za kterou může být dřevěná ložná plocha nebo účelová nástavba. Užitečné zatížení plněpohonné verze je 0,8 t u verze s pouze zadním pohonem je to celá tuna.

Nebyl by to Sovětský svaz, kdyby se nepokusil na podvozku sériově vyráběného vozu zkonstruovat nějakou šílenost. První nápady byly relativně umírněné. Zmíněnou polo-pásovou verzi brzy následoval prodloužený třínápravový mikrobus s šestnácti sedadly a pohonem přední a prostřední nápravy. Vznikla i odvozená užitková verze s dřevěnou ložnou plochou. I když byla sériová čtyřkolka oslavována pro svoji průchodnost terénem, došlo k sestrojení pásového prototypu. Ten byl v druhé fázi dokonce rozdělen na dvě samostatně poháněné spojené části, připomínající pásové transportéry z řady DT . Obavy o pohodlí posádky dokonce vyústily v experimenty s hydro-pneumatickým zavěšením. To však bylo pro sériovou výrobu příliš komplikované a tak zůstalo pouze u jediného exempláře. Nakonec došlo na realizace pouze dvou nápadů zběsilých inovátorů. Vznikla malá série tahačů se speciálním návěsem a železniční varianta se speciálními výztuhami v pneumatikách, které umožňovaly jízdu v terénu i po železničních kolejích.

Ačkoliv je Buchanka konstrukcí vůz z konce padesátých let, vyrábí se dodnes. Změněno toho na ní bylo tolik, že zbyla jen koncepce a známé tvary. Zbrusu nové vozy se dají koupit prostřednictvím specializovaných dovozců i u nás. O pohon aktuální verze se stará benzínový motor z UAZu Patriot o objemu 2,7 l s výkonem 82 kW a krouticím momentem 198 Nm, spřažený s pětistupňovou převodovkou. Podmínku prodeje v EU, tedy ABS a plnění emisní normy EURO 6, se podařilo splnit a problematickou spotřebu lze na objednávku vyřešit instalací LPG. I když nejsou buchanky na našich silnicích na denním pořádku, nacházejí uplatnění v těžkém průmyslu i v armádě a pokud jste to ještě neuhodli, nejraději bych jednu měl i já sám.

Zdroje:

http://uaz-buhanka.ru/modeli/uaz-452

https://trucksreview.ru/uaz/uaz-452-tehnicheskie-harakteristiki.html

http://modelist-konstruktor.com/avtosalon/ulyanovskie-vnedorozhniki

 


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Ronoath
23. května 2018, 08:39
1

Mňo, když se řekne "okurka", představím si autobus RTO...

Jinak fajn článek o autě, které znám jen z ruských módů do Mafie jedničky :-)

reagovat
sheogh
23. května 2018, 10:07
3

Kdyz se rekne okurka, predstavim si zelene zbarvenou zeleninu falickeho tvaru :-D

Tomáš Vavrečka
25. května 2018, 19:21
0

Mafie? To se při tvém povolání může? :-) Asi budu muset někdy do Hlučína na pivo a trochu tě vyzpovídat :-D

Beny
23. května 2018, 08:45
0

Tohle se mi vždycky hrozně líbilo, jen nevím kam bych s tím jezdil...

reagovat
sumy
23. května 2018, 10:20
0

Tam kam by jsi se normálním osobákem neodvážil :-D Znám lidi co to mají a člověk musí být "zapálený fanda" I když se to výrazně poladí (kotoučový brzdy, motor Andoria, teleskopické tlumiče) stejně zůstává maximální použitlná rychlost přesunu cca 100km/h. Ale o co pomaleji se tím cestuje po silnici, o to rychleji se v tom cestuje časem :-) Po usednutí a ujetí prvních pár metrů je člověk rázem 50 let zpátky v čase.

Nimrod
23. května 2018, 16:10
0

beny, mám to stejně, hlavně ty expediční verze se mi hrozně líbily... ale co s tím, to nevím, já bych to nevyužil... a vw typ2 t1 je nějak moc drahá...

PepaSFI
23. května 2018, 18:34
0

my jsme tomu říkali želvička. Jako sanitka je to príma, vlézt do toho s nefunkční nohou která hrubě nesouhlasí s neopatrným pohybem je zážitek. Podlaha vzadu je totiž asi ve výšce jako má Miata horní okral předního okna. A jízda městem do špitálu nápodobně. Taky to mělo na sněhu tendence jet leckam jinam než si řidič přál, obvykle pořád rovně.

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Ford Galaxie 1,9 TDi, 66 kW - rotačka 1999
Ford Galaxie 1,9 TDi, 66 kW - rotačka

1999 rok výroby
89 koní výkon
1 896 ccm objem

Chrysler Sebring JR Sedan 2004
Chrysler Sebring JR Sedan

2004 rok výroby
140 koní výkon
2 000 ccm objem

Chrysler 300M 3.5i LPG Tech 2000
Chrysler 300M 3.5i LPG Tech

2000 rok výroby
248 koní výkon
3 518 ccm objem

Dodge Royal Lancer Custom HardTop 4door 1957
Dodge Royal Lancer Custom HardTop 4door

1957 rok výroby
260 koní výkon
5 329 ccm objem

Chrysler 300 coupe 1968
Chrysler 300 coupe

1968 rok výroby
350 koní výkon
7 215 ccm objem