reklama
načítám data...

Poručíme větru dešti, aneb Neuvěřitelné všechnochody dálného východu

26. července 2017, 07:36 12 komentářů Adam Forman Historie, WTF?

Jak pokořit náročný terén dálné Sibiře? Šroubovicemi, tryskovými motory, benzínovými osmiválci a vodními děly!

zobrazit celou galeriiHistorie, WTF?: Poručíme větru dešti, aneb Neuvěřitelné všechnochody dálného východu

Ačkoliv se obvykle s oblibou pouštím do hlubin rusky psaných stránek a lovím podrobná technická data, dnešní výběr je spíše sbírkou motýlů než učeným pojednáním. Důvod je prostý, na některé z vybraných strojů se s obtížemi shánějí jen fotografie, jiné přehršlí i nformací zahlcují internet. Společný však mají neortodoxní vzhled a výbornou průchodnost hlubokým sněhem. Pokud právě mžouráte do monitoru a vedle klávesnice líně stoupá pára z první dnešní kávy, máte ideální podmínky pokochat se nápaditostí ruských konstruktérů a na chvíli zapomenout, že za okamžik budete muset začít dělat něco užitečného.

1904 Aerosaně

Problematika pohybu v hlubokém sněhu je věčně bílým dálinám Sibiře vlastní a tak není divu, že počátky automobilismu se v carském Rusku nesly v poněkud jiném duchu, něž tomu bylo v kontinentální Evropě. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století nebyly automobily v Rusku žádnou novinkou. Carská rodina podporovala rozvoj automobilového průmyslu a tak není divu, že otázka efektivního pohybu v hlubokém sněhu přišla na přetřes velice záhy. Zatímco Kanaďané nejprve vyměnili zadní kola fordky za pásy a přední za lyže, Rusové se inspirovali průmyslem leteckým. Namísto kol instalovali ližiny a pohon vyřešili vrtulí. Ta byla zprvu před kabinou posádky, ale brzy převážily výhody vrtule tlačné (rozsekaní mužici již nedopadali do otevřeného interiéru vozu). Již v roce 1910 se zasněženými cestami Petrohradu proháněl I. Sikorskij na aerosaních vlastní konstrukce. Nový fenomén lákal nadšence z letectví a tak se oficiálních závodů účastnili budoucí velikáni jako Žukovskij a Tupolev. S příchodem první světové války se aerosaně dostaly i do bojového nasazení v týlu a v zásobování. Následovala zimní válka s Finskem a Velká vlastenecká válka, kde se vrtulí hnané povozy opět osvědčily v bojích, ale i v průzkumu a odsunu raněných. Od jednoduchých dřevěných rámů s motocyklovými motory z dob carského Ruska se aerosaně vyvinuly až v těžce pancéřované bojové stroje schopné odtáhnout protitankové zbraně a dělostřelecké moždíře. Vývoj pokračoval i po válce, kdy ministerstvo spojů vyžádalo náhradu za rozpadající se zbytky z válečných let. Vzniklo tak vozidlo Sever-2, které kombinovalo karoserii sériového automobilu Gaz M20 Paběda s leteckým motorem. Podivné dopravní prostředky s dlouhým rodokmenem se dožily i dnešních dní. V současnosti se pro rekreační účely vyrábějí pod značkou Tupolev obojživelné aerosaně AS-2.

1960 ZiL-132 (132R)

reklama

Zatímco aerosaně byly vhodné spíše pro rychlý pohyb po rovných plochách, zásobování členitého zasněženého terénu se musely ujmout klasické kolové tahače. Sovětští inženýři se nebáli experimentů a brzy pochopili, že čím větší je kontaktní plocha pneumatik, tím lépe vůz zdolává hluboký prašan panenských permafrostů. Začaly tak vznikat tří a čtyř-nápravové verze zavedených typů nákladních vozů. Zobrazený prototyp ZiL-132 vzhledem navazoval na předchozí pokus s označením ZiL-157R (nebo 157P podle nálady překladatele z azbuky). Ačkoliv se může na první pohled zdát, že konstruktéři prostě jen hojně rozšířenému vojenskému ZiLu-131 posunuli prostřední nápravu a pak si dali vodku, rychlý pohled do zesíleného rámu ihned odhalí omyl. Sedmitunové monstrum se skoro metr širokými pneumatikami mělo s řadovým vojákem společnou jen kabinu. Zatímco 131 měla klasickou koncepci pohonu třínápravového vozu, 132 měla za rozvodovkou jediný diferenciál rozdělující výkon pro levou a pravou stranu vozidla zvlášť. Pro lepší manévrovatelnost byla kola první i poslední nápravy natáčecí. Časem vznikla řada modernizovaných variant s označením ZiL-132Rx (132Px v azbuce). Modernizované prototypy měly již kabinu nad motorem a vznikly jako tahače, sklápěče a v jednom případě i jako obojživelná verze s proudovým motorem na korbě.

1960 NAMI ET8

Touha pokořit hluboký sníh vedla k nejednomu neortodoxnímu řešení. Nahradit úzké pneumatiky na obvodu rámu válci pod ním však, buďme féroví, nepochází z hlavy sovětských inženýrů. Toto řešení si vypůjčili od nenáviděných amerických kolegů. Na konci padesátých let vznikl v zemi neomezených možností (teď mám na mysli USA) FWD Terracruzer s gumovými válci umístěnými na dvou nápravách po čtveřicích pod vozem. Jen co Američané nápad zavrhli, Sověti představili svůj vlastní prototyp, který byl tomu americkému až nápadně podobný. Na žebřinovém rámu se usídlil výkonný vojenský osmiválec a přes diferenciál v šasi posílal výkon na dvě nápravy, přičemž ta přední byla natáčecí pomocí hydrauliky. Každá z náprav byla osazena čtveřicí pryžových válců s nízkým tlakem o šířce shodné s průměrem, tedy 1,2 metru. Každý pryžový válec měl uvnitř vestavěnou bubnovou brzdu a byl poháněn ozubeným mechanizmem. Ačkoliv jednoznačnou výhodou vozu byla slušná světlá výška, nakonec v očích odborné poroty převážily některé nevýhody. Mezi ně patřily takové drobnosti jako výška umístění těžiště vozu přesahující jeden metr, poloměr otáčení 15 metrů, pohotovostní hmotnost přesahující dvanáct tun a nakonec i komplikovaná technika, která nesdílela téměř žádné komponenty se sériovými stroji tehdejší sovětské výroby. Ačkoliv podle měřítek armády smělý prototyp neupěl, posloužil jako základ pozdějších experimentů s širokými pneumatikami, které mimo jiné umožnili vznik takového klenotu jakým je UaZ-469 s pneumatikou zvíci řidičových dveří.

1966 ZiL PEU 1 a PEU 2 

Nakonec bylo celé cvičení s třínápravovými ZiL-132 přeci jen k něčemu dobré. Kromě toho, že z konstrukce s oddělenými hnacími skupinami pro levou a pravou stranu zvlášť později přišel ZiL-135L, jeden z prototypové řady se nakonec přeci jen dostal do malosériové výroby. Byl jím prototyp řady 132K, později přeznačený na PEU-1 a PEU-2. Určení vozu bylo tak zajímavé, jak jen to v šedesátých letech bylo možné. Jeho hlavním cílem bylo sbírat kapsle satelitů, které se vrátily z pobytu na oběžné dráze. Nezapomínejme, že v šedesátých letech digitální fotografie neexistovala. Pokud jste chtěli vyfotit vzdálené nepřátelské území z vesmíru, museli jste pěkně postaru použít kinofilm. A ten se po rádiu poslat nedá. Špionážní družice pak měly návratová pouzdra, která bylo potřeba vyzvednout. Zatímco Američané své snímky lovili z moře, Sověti věděli, že na Sibiři je při tajných operacích nikdo rušit nebude. Jenže jak se doprostřed pustiny dostat? Odpovědí bylo obojživelné vozidlo s dojezdem 900 km jakýmkoliv terénem. První verze měla na korbě pouze jeřáb a plochu pro uchycení cenného nákladu. S prvními pilotovanými lety do vesmíru vznikla varianta s pohodlnou vytápěnou kabinou, ke které se časem opět přidal naviják s ramenem. O pohon se opět staral osvědčený benzínový osmiválec ZiL, spojený s hydroměničovou automatickou převodovkou a unikátním pohonem všech kol. Průchodnost terénem dále zlepšovaly kolové redukce a hladké dno plavby schopného trupu. Na palubě byl i pohon vodní tryskou a v posledních letech výroby vznikla dokonce verze poháněná plynovou turbínou. Za zmínku stojí i zajímavá součást palubní výbavy, kterou byla silná motorová pila ‚Družba‘ sloužící pro další zlepšení průchodnosti terénem.

1972 ZiL 4904 PEU-3

Po zkušenostech s vyprošťovacími speciály PEU-1 a PEU-2 si konstrukční kancelář ZiLu dala za úkol vytvořit záchranné vozidlo schopné dostat se opravdu kamkoliv. Ačkoliv předchozí ‚všechnochody‘ zvládaly v terénu obdivuhodné kousky, pořád ještě existovala místa, kam se ani ta nejobratnější vozidla vybavená těmi nejsilnějšími motory nedostala. Těmi místy byly silně podmáčené porosty mladých bříz. Tento druh terénu byste kdekoliv mimo území Sovětského svazu hledali marně. Ačkoliv zem na první pohled připomíná trávou porostlou hlínu, po došlápnutí vytvoří kruhy jako na vodní hladině. Desítky metrů hluboké bahno pak dokáže pozřít celý náklaďák, aniž by po něm zbylo sebemenší stopy. Soudruzi si s náročnou výzvou poradili vskutku originálně. Množství kol nahradili dutými plovoucími šroubovicemi, které vozu propůjčují schopnost probít se i tím nejtěžším terénem. Mimo lámání mladých stromků a decimování sibiřského biotopu obecně zvládá PEU-3 i krabí chod a plavbu více než metrovými vlnami. Proč se tedy šroubové pohony nevyskytují i v současných vozech? Odvalování ostrých ocelových hřebenů po zemi není tak docela bezbolestné, a pokud není podkladový materiál měkčí než ocel, povolí kovová šroubovice. Právě kvůli schopnosti pohybu pouze v měkkém terénu vznikl jediný exemplář určený pro ty nejnáročnější podmínky vyprošťování kosmického odpadu z náruče ruské přírody.

1976 ZiL 4906  

V půlce sedmdesátých let urazil kosmický průmysl obrovský skok vpřed a krok s ním musely držet i záchranná pátrací a vyprošťovací vozidla značky ZiL. Verze PEU-1 a PEU-2 již na stále těžší kosmická tělesa nestačily a tak pod dozorem geniálního konstruktéra Gračeva vznikl soubor expedičních vozidel ‚modrý pták‘ (Синяя птица). Nová verze záchranného vozu byla ve všech ohledech lepší než předchůdce. Upravená konstrukce centrálního diferenciálu umožnila lepší ovladatelnost na zpevněných cestách, kompaktní rozměry a náhrada vodní trysky lodními šrouby uspořila dostatek hmotnosti, aby se na místo vojenského osmiválce nastěhovala jeho slabší a rozšířenější civilní verze a tak se nakonec modrý pták vešel do běžných transportních letadel Il-76, An-12 a vrtulníků Mi-6 a Mi-26. Hlavní změnou oproti předchozím verzím bylo nahrazení jediného expedičního vozidla hned trojicí spolupracujících vozů. Varianta ‚kran‘ (jeřáb v RJ) měla teleskopické rameno s navijákovým jeřábem a sloužila k vyzvednutí návratových modulů. Druhý vůz s názvem ‚salon‘ disponoval pohodlnou vytápěnou kabinou pro posádku vesmírného korábu a konečně třetí vůz, který byl nasazován jen zřídka, měl na své korbě speciální vozidlo poháněné šroubovicí namísto kol. Nešlo však o těžkou a neskladnou verzi PEU-3. Na podobném principu vznikl mnohem lehčí ZiL-2906, který našel útočiště na jednom z modrých ptáků a do velmi těžkého terénu byl spouštěn z jeho korby.

reklama

1978 ZiL 3906

Další z neobvyklých pokusů překonat hluboké závěje se kombinoval to nejlepší z pásových a kolových vozidel. Nezvyklý nápad je poněkud náročný na vysvětlení, tudíž nejjednodušší je  shlédnout ilustrační video. Pokud vám zaměstnavatel blokuje server YouTube (TyTrubko, překlad red.), pokusím se princip popsat slovy. Vezměte podvozek pásového vozidla. Vyměňte ocelové destičky v pásech za řadu volně otočných válečků za sebou a voila, 3906 je na světě. Při náročných testech se ukázalo, že takto konstruované vozidlo bez potíží plave po vodě, překonává hluboké bažiny i půlmetrové závěje prašanu. Problémy nastaly ve chvíli, kdy se testovací komise rozhodla vůz zatížit nákladem. Pryžové válce popraskaly a testům byl konec. Zajímavý kousek historie naštěstí nerozřezal kovošrot, jak bylo ve věčně pracujícím státě zvykem. Před pěti lety prošel zapomenutý prototyp důkladnou renovací a nyní slouží Moskevské státní univerzitě a jejím studentům.

Pokud jste dočetli až sem, vaše káva je již dávno studená, kolegové se začínají zajímat o obsah vašeho monitoru a lišta září množstvím nepřečtených firemních mailů. Je na čase ocenit nápaditost ruských konstruktérů a vrátit se do světa naftových oktávek a novinářské okurkové sezóny. Alespoň se můžete těšit na příště, třeba na Charkovčanku nebo na DT-30 Viťjaz.

Následuje výčet použitých zdrojů:

http://www.jaroslaff.net/modules.php?name=News&file=view&news_id=16252

https://www.valka.cz/12393-Ruske-a-sovetske-aerosane-cast-3-?utm_source=valka_cz&utm_medium=article&utm_campaign=serial

http://forum.valka.cz/topic/view/13188/SOV-ZiL-131

https://www.trucksplanet.com/catalog/model.php?id=2191

https://www.trucksplanet.com/catalog/model.php?id=2204

http://grabber-60.livejournal.com/316883.html

https://www.trucksplanet.com/catalog/model.php?id=2193

http://gvtm.ru/peu-1

http://www.kolesa.ru/article/kogda-tonut-tanki_-shnekovyj-vezdehod-zil4904-2014-11-24

http://auto.idnes.cz/zachranarske-obojzivelne-vozidlo-zil-4906-ff4-/auto_ojetiny.aspx?c=A160807_235624_auto_ojetiny_erp

http://gvtm.ru/zil-49061-sinyaya-ptica.

http://finobzor.ru/show-35827-zil-3906-aerol-edinstvennyy-v-svoem-rode-vezdehod-na-pnevmokatkah.html


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Ta
Tarrantula
26. července 2017, 08:15
0

Super clanek k rani kave.

reagovat
kv
kvakosh nocnix
26. července 2017, 10:05
1


nechybi vam tam DT-30 a spol. ? to jsou pravy satansky stroje .....

reagovat
Adam Forman
26. července 2017, 19:18
0

Na Viťjaze taky dojde, neboj ;-) Akorát si asi zaslouží vlastní článek spolu s dalšími pásovými rusáky. A možná přijde i Charkovčanka (podle té natočili polární expres...možná).

Ta
Tarrantula
27. července 2017, 11:51
0

Super. Uz se tesim na dalsi varku "oblud". Tyhle stroje jsou hrozne zajimavy, ale bohuzel je o nich malo informaci a rustinou nevladnu. Takze kazdy dalsi clanek v cestine je super.

Va
Vasek7
26. července 2017, 10:14
0

Diky za super clanek!

reagovat
Vojtáno
26. července 2017, 17:05
0

Super článek! Miluju ruské stroje, kde se ničím a nikým (doslova) nešetřilo! Například Ekranoplány....šílený stroje!!

reagovat
Skipper
26. července 2017, 18:59
0

Díky!

reagovat
PepaSFI
26. července 2017, 19:22
0

z textu by se mohlo zdát že stroje zvané "modrý pták" jsou nějakou minulostí ale opak je pravdou. Vozidla se v kosmickém programu stále úspěšně používají. Tady http://www.kosmonautix.cz/2015/06/prvni-okamziky-po-pristani/ na fotkách z návratu sympatické italky Samanthy Cristoforetti můžete jeden stroj vidět.

reagovat
Sa
Safa
26. července 2017, 21:50
0

Chybí mi tu ruský bojový létající traktor... :o) Btw. tzv. bronětraktory skutečně existovaly...
Pěkný článek, díky autorovi.

reagovat
Caddy
04. srpna 2017, 19:09
0

Jeden dotaz - poku je zmineno, ze ten ZIL byl zapsan jako "132Px v azbuce", nebylo by to po nasem pak spise 132Rch a ne Rx? :)

reagovat
Adam Forman
14. srpna 2017, 10:12
0

Nojo, to je jen jedno z úskalí hledání informací o ruských strojích v hlubinách internetu. Sice to je "P" v azbuce, tedy R ve zbytku světa, ale většina portálů to prostě opisuje jak to vidí. No a některé to naopak přeloží jako R. Pravá sranda pak začíná u písmen jako "Č". To pak někde je jako Ch, jinde jako C (to aby se popletlo s ruským S které se píše "C") atd.

Caddy
14. srpna 2017, 18:57
0

Umim si predstavit peknou bolest hlavy z toho :) Sam jsem se zacal peklne cyklovat, kdyz jsem nad tim premyslel :-D



reklama

Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Pontiac Bonneville  1963
Pontiac Bonneville

1963 rok výroby
303 koní výkon
6 400 ccm objem

BMW Řada 7 740i 1995
BMW Řada 7 740i

1995 rok výroby
286 koní výkon
4 000 ccm objem

Fiat 126 Maluch 1987
Fiat 126 Maluch

1987 rok výroby
4500 koní výkon
652 ccm objem

Dodge Ram 4.7 v8 2008
Dodge Ram 4.7 v8

2008 rok výroby
300 koní výkon
5 ccm objem

Mazda MX-5 Wankel (180 kW) - RARITA 2015
Mazda MX-5 Wankel (180 kW) - RARITA

2015 rok výroby
245 koní výkon
1 300 ccm objem