načítám data...

Automobilové perly východního bloku

11. července 2016, 07:22 17 komentářů Adam Forman TopX

Kdo říká, že socialismus nedal světu dobrá auta? Některá za čekání v nekonečných frontách rozhodně stála.

zobrazit celou galeriiTopX: Automobilové perly východního bloku

Kdo by nemiloval klasická svalnatá auta ve tvaru láhve od koly, okázalé křižníky severoamerických dálnic či lehkonohé sporťáky jižní Evropy? Pro většinu nadšenců byla padesátá až sedmdesátá léta zlatým věkem automobilů, ale všimli jste si jednoho společného jmenovatele opěvovaných legend? Všechny pocházely ze západního světa prohnilého kapitalismem a přesyceného Coca-colou. Copak východní blok a jeho pracovitý lid nepřišel s ničím, co by se detroitské oceli mohlo směle postavit? Jako Autíčkářovu generálnímu nástěnkáři, milovníku praktických dělnických vozů a jedinému člověku, který se nešklebí při zmínce o tradiční ruské kuchyni, mi byl přidělen úkol najít výkvěty socialistického, centrálně plánovaného automobilismu.

ZIS 110

A začneme hned zostra. Dvě a půl tuny poctivé oceli karosované zinko-hliníkovou slitinou, bezostyšně kopírující Packard Super Eight, bylo vůbec prvním výdobytkem sovětského poválečného automobilového průmyslu. Zmíněný Packard byl v několika kusech přítomen v garážích samotného Josifa Vissarionoviče a rád si představuji, jak Generalissimus přišel za svými inženýry a řekl: „tak takhle to bude vypadat, soudruzi“. Výsledný produkt se od svého obrazu přece jen poněkud odlišoval. Tak především motor, byť důsledně okopírovaný, ze sebe ve své východní inkarnaci vydal pouze 140 koní, tedy o celých dvacet méně, než nabízela kapitalistická alternativa. Jinak šlo o šestilitrový řadový osmiválec napojený na třístupňovou manuální převodovku s řazením pod volantem. Tato impozantní strojovna dokázala rozpohybovat státnické monstrum rychlostí přes 140 km/h a tak směle ujížděla všemu, co se tehdy na východních silnicích a polních cestách pohybovalo (především kravám a buvolům). Ne že by vlastníci ZiSu museli před něčím prchat. Přesto pro jistotu došlo i na pancéřovanou verzi s váhou jen něco málo přes čtyři tuny, která se pyšnila výkonnějším motorem, zkráceným stálým převodem a především přehršlí neprůstřelné oceli a skla. Vznikly i další verze, například čtyřkolka s označením Š a R (v angličtině uváděno jako Sh a P) nebo přehlídkový kabriolet 110B. Právě poslední zmíněný typ se nachází ve sbírkách Národního technického muzea. Pokud máte expozici po ruce, srovnejte jej s ostatními vystavenými exempláři a hned vám bude jasné, jaký dojem musel tak impozantní vůz budit.

GAZ M23 Volga

Ani druhý jmenovaný vůz nebude tak docela z rodiny lidových. Gaz M23 se na první pohled tvářil jako standartní M21 Volga z šedesátých let. Klasická Volha měla pod kapotou 2,4 litrový čtyřválec OHV s omračujícím výkonem 60 koní, který s jeden a půl tuny těžkým korábem cvičil s grácií průměrného milovníka McDonald’s. K rychlému pohybu pracujícího lidu nepřispívala ani nepříliš kvalitně okopírovaná třístupňová automatika Ford-O-Matic, původně určená řadovým šestiválcům a V8. Nebylo tedy divu, že si nekalé živly z pontonového zázraku nedělaly žádné vrásky. Právě pro potřeby Výboru státní bezpečnosti vznikly potají vylepšené verze M23 zvané ‚догонялка‘ (dogoňjalka- stíhací vůz). Pouhým okem nerozeznatelné černé sedany měly pod kapotou 5,5 litrovou V8 ze státnické limuzíny GAZ M13 Čajka s omračujícím výkonem 195 koní. Jak už bylo řečeno Spidermanovi: S velkou silou přichází velká zodpovědnost. A tak aby mocné M23 s přetíženými čenichy nekosily okolní dopravu, byl v rámci bezpečnosti instalován do kufru ingot oceli. Jakože balast, chápejte. Celkem vzniklo jen málo přes 600 kusů super-Volgy a vzhledem k jejich pohnuté historii a pravé lidské krvi zaschlé ve spárách kufru dnes stojí nemalé peníze.

Tatra 603

Legendární 603 nelze vynechat. Jestliže můžeme být za 40 let útlaku vlády jediné strany na nějaký automobil hrdí, pak je to právě poslední z rodu proudnicových Tater. Vývoj luxusního vozu se zaměřením na dlouhé cesty začal oficiálně až v roce 1955, byť přípravy probíhaly potají již několik let. Prototyp ještě nesl na zádech centrální ploutev po vzoru předválečné T-87, ale první produkční série se již tohoto reliktu zřekla. Poprvé se veřejnosti představila na zimních olympijských hrách v Itálii v roce 1958 a okamžitě sklidila obdiv veřejnosti. Není divu. Ladné dlouhé karoserii vévodila inovativní maska se třemi světlomety, z nichž jeden se naklápěl do zatáček. Motor, 2,5 litrový vzduchem chlazený osmiválec, byl umístěn netradičně za zadní nápravou a díky aerodynamické karoserii dokázal i přes nikterak závratný výkon 100 koní rozpohybovat luxusní limuzínu na 170 km/h. V průběhu výroby došlo ke dvěma úpravám, které bychom dnes označili za facelift. Po ‚tříoké‘ 603 přišla 2-603 s dvěma dvojicemi světlometů, které v novém uspořádání odpovídaly tehdejší vyhlášce. Změnil se také motor. Došlo ke snížení objemu a zvýšení komprese, čímž výkon nepatrně vzrostl. Poslední verze známá jako 3-603 (byť tak oficiálně označena nebyla) měla opět pozměněnou masku a od předchozích verzí ji lze odlišit především označením modelu na předním čele (maska chladiče ani chladič vpředu nebyly). Ačkoliv se jednalo o originální a technicky vyspělý vůz, nedošlo k masivní sériové výrobě ani k většímu exportu do zahraničí. Dnes již ceny kopřivnické limuzíny začínají atakovat hodnoty venkovských nemovitostí a se vzrůstající světovou oblibou jistě nehrozí jejich propad. A to se prosím po revoluci rozdávaly prakticky zadarmo.

ZiL 4104

Ještě jednou se vrátíme do matičky Rusi a rovnou k tomu nejokázalejšímu korábu, který kdy za železnou oponou vznikl. Svůj původ dokáže vystopovat až ke zmíněné kopii Packardu, ZiSu 110. Pozornému čtenáři jistě neušla záměna písmenka v názvu automobilky. Poté co Nikita Sergejevič odhalil Stalinovy zločiny, došlo nejen k masivnímu strhávání pomníků a přepisování učebnic dějepisu, ale i ke změně názvu ze ‚Závod imeni Stalina‘ na ‚Závod imeni Lichačeva‘ (bývalý ředitel továrny ZiS). Naštěstí pár písmenek nad vrátnicí nedokázalo ovlivnit jednoduché uvažování místních konstruktérů. Základem vozu se stal gigantický rám o rozvoru náprav 3,8 m, osazený osmiválcem OHV o objemu 7,7 litrů. 315 koní a 608 Nm se muselo poprat se 3,4 tuny těžkým a přes šest metrů dlouhým vozem. V duchu studené války byla skla potažena speciální fólií chránící posádku před radioaktivním zářením a spolehlivosti sovětské oceli sekundovaly zdvojené palivové a elektronické systémy. O údržbu vozů nejvyšších státníků se staralo speciální oddělení KGB, které tak předcházelo sabotáži ze strany imperialistů. Samozřejmostí byly specializované variace, a tak na stejném šasi vznikla o mnoho těžší pancéřovaná verze, přehlídkový kabriolet se zkráceným rozvorem a jediným párem dveří a nakonec i ambulance pro moskevské nemocnice. Zajimavostí je, že dodnes běží malosériová výroba v areálu bývaleho ZiLu, odpovídající požadavkům vedení Ruské federace.

Wartburg 311

Pokud byste chtěli zjistit, jak se vlastně na svět dostala značka Wartburg, museli byste prolistovat archivy až do třicátých let dvacátého století. Těsně před vypuknutím Velké vlastenecké války se v nacistickém Německu prodával vůz DKW F8  s velice moderní koncepcí. Poháněna byla přední kola, a to pomocí dvoutaktního tříválcového motoru. Toto pokrokové řešení ponechávalo dostatek prostoru posádce i zavazadlům a zároveň umožňovalo udržet nízké výrobní náklady. Nástupce F9, který se měl do autosalonů dostat v roce 1940, však zůstal pouze na prknech konstrukčních kanceláří, jak se automobilový průmysl postupně přeorientoval na válečnou mašinerii. Z výrobních pásů koncernu Auto Union (dnes Audi) tak namísto levných DKW sjížděly pancéřované Sd-Kfz 222. Poté co se ve vybombardovaných zdech továrny v Eisenachu usídlili nejdříve sovětští a později východoněmečtí vojáci, vyvstala potřeba zásobit socialistický lid automobily. Zrodil se tak Wartburg 311, pojmenovaný podle hradu tyčícího se nad továrnou. Jako základ tehdy posloužil nerealizovaný DKW F9 . Na ocelovém podvozkovém rámu se usídlil předválečný dvoutakt s výkonem 38 koní pohánějící přední kola s pomocí manuální čtyřstupňové převodovky s řazením pod volantem. Rámová konstrukce umožnila výrobu mnoha karosářských verzí a tak mimo klasického sedanu a kombi vznikla překrásná verze Coupé, otevřený roadster či čtyřmístný otevřený terénní speciál pro potřeby Volkpolizei. Přestože pohonná soustava byla tragicky poddimenzovaná, koncepce auta byla již dvacet let za zenitem a celkově se nejednalo o kdovíjak ekologický či spolehlivý vůz, jedno se prvnímu Wartburgu nedá upřít. Obvzlášť ve ‚sportovní‘ verzi vypadá prostě nádherně a dvoubarevné lakování ještě podtrhuje mimořádně vydařené proporce. Jen škoda, že posádka otevřené verze musela poslouchat ohavný lomoz vycházející z pod kapoty.

Lada Niva

V roce 1971 napadlo Vladimíra Solověva, vedoucího konstrukční kanceláře ruského Avto VAZu, jak by asi vypadal Renault 5 naroubovaný na podvozek Land Roveru. A protože zrovna měl po ruce pár nudících se konstruktérů, karosářů a strojařů, rozhodl se svůj nápad vyzkoušet v praxi. Výsledkem byla permanentní čtyřkolka s uzamykatelnými diferenciály, schopná vyšplhat svah o sklonu 56°, brodit se půl metru hlubokou řekou a hravě překonat metrovou závěj. Takové schopnosti udělaly na soudruhy schvalovače dojem a výroba prvního SUV s označením VAZ -2121 se mohla naplno rozjet. O pohon se starala benzínová jedna-šestka s karburátorem spojená s manuální převodovkou s redukcí. Vůbec poprvé z bran VAZu vyjelo auto jiného designu než italského. Celosvětovou premiéru měla čtveřice vinutých pružin, po jedné u každého kola. Ostatní off-roady používaly listové pružiny a rámový podvozek, zatímco VAZ měl samonosnou karoserii. Obratná 2121 se brzy stala objektem zájmu západních států a mateřské zemi přinášela tolik potřebné valuty. Časem dostala nový motor o objemu 1,7 litru a do nabídky se probojovala atmosférická naftová 1,9 z dílny Peugeotu. Se změnou světových pořádků došlo na přejmenování na Lada Niva a s několika málo vylepšeními se dá obratný teréňák pořídit nový ještě dnes. Tak mě napadá, neválí se náhodou někomu doma jedna na vyzkoušení?

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Nezn.uživatel
Nezn.uživatel
11. července 2016, 08:21
1

Ještě, že tady je ten imperialistickej nepřítel. Jinak by nebylo od koho kopírovat. :-D

reagovat
Aleš
11. července 2016, 11:19
0

Jsem jediný,komu ten Zil 4104 připomíná Mercedesa S(W117) s jinými logy,který je z profilu navíc mixnutý s Grosserem? Jinak jako jediný originál na tomhle seznamu mi přijde akorát ta 603

reagovat
PeterLuk
12. července 2016, 20:09
0

Určitá podoba tam je... Ale čoho kópiou je Niva? Ani z Renaultu 5, ani z Land Roveru nevychádzala a hoc možno využívala komponenty z licenčného Fiatu, konštukcia aj samotný dizajn boli sovietske. Dokonca to auto predbehlo dnešné kompaktné SUV a vlastne určilo ako budú vyzerať, k tým moderným má možno aj bližšie než tie americké. A ten dizajn je podľa mňa podobne nadčasový ako dizajn Golfa či Range Roveru.

Irwinek
11. července 2016, 20:41
0

Škoda, že jsi u T 603 neuvedl výstavu Expo 58 v Bruselu, vždyť podle ní se nejslavnější a nejhezčí verze jmenuje " Bruselka " Měla i jiný interiér :-D Info jsem tedy posbíral z časopisuams Classic 1/2016, sám jsem jí nikdy neviděl :-( a narychlo nesehnal ani slušnou fotku :-(
http://www.tatraheritage.cz/Gallery/Veteran_arena,_Olomouc,_2.7.2011.html#11

reagovat
Jenyk
12. července 2016, 19:26
0

Hele skutečně se u šestsettrojky ten prostřední světlomet natáčel? Nebyl to jen úmysl, který nedotáhli? A Volha měla automat?

reagovat
PeterLuk
12. července 2016, 19:38
0

Pokiaľ viem, bolo tak v prípade prototypu, ale keďže to bolo mechanické, komplikované a príliš drahé, v sériovej ej verzí to nepoužili. Preto je prvým sériovým autom s natáčacími svetlami až Citroen DS.

Irwinek
13. července 2016, 11:41
0

Kdepak Citroen, Tucker 48 byl první :-D motor z vrtulníku chlazený vzduchem na zádi, vysoká dávka bezpečnosti a natáčecí světlo uprostřed ( Kyklop ), které bylo pro některé státy zakrýváno krytem, protože měli zakázáno více než 2 světlomety vepředu :-D

PeterLuk
13. července 2016, 15:08
0

Moje znalosti o Amerikách sa síce v poslednej dobe výrazne posunuli, o tomto som trebárs vôbec netušil. Tie Ameriky vraj vôbec nezatáčajú, ale o takýchto vychytávkach sa teda v tej dobe mnohým európskym vodičom mohli akurát tak snívať :D

Irwinek
14. července 2016, 14:09
1

No on byl pan Preston Thomas Tucker vůbec tak nějak vizionář, takže se na něj koukni na netu a taky byl docela slušnej film. Těch 48-ček bylo nakonce myslím jen 51.
Nicméně inovace na každém kroku : kola z hořčíkových slitin s bezdušovými pneumatikami, kotoučové brzdy, " zatáčecí " světlomet, ležatý šestiválec boxer s objemem přes 9 litrů a půlkulovými spalovacími prostorami s nepřímým vstřikem paliva,....... - bohužel ne vše se dostalo do výroby, protože čas atd atd :-(
To nejpodstatnější je ale rok :-D ano, psal se 1946 :-D

BigBang
12. července 2016, 22:53
0

Ale no tak, DKW F9 se sice nevyrábělo, nicméně vyrábělo se na západě DKW F89 s jinou maskou a na východě IFA F9, která byla ve své podstatě DKW... Ohledně výkonů podávaných 311 bych byl opatrný, soudobá auta neměla větší výkony. Co se týče podvozku, tak tam to též nebylo zase tak předpotopní jak se prezentuje. Sečteno a podtrženo - v té době průměrné auto s designově vydařenou karoserií. Spolehlivost bych nechal spát, už z podstaty věci byla vyšší, jelikož samotná konstrukce je mnohonásobně jednodušší oproti 4t motoru. A celá neekologičnost 2t motorů spočívá pouze v nespálených uhlovodících, tedy palivu. Automobilová lobby převálcovala 2t motory. Přišly v době, kdy nebyly dostatečné technologie, aby se mohly dostat do stádia s menší spotřebou a „ekologičtějšími“ spalinami...

reagovat
Un
Unnamed
14. července 2016, 08:04
0

Konecne nekdo, kdo vi jak to s tema 2t motorama je... A nevim co ma kdo proti zvuku 2t motoru, ja ho miluju :D napr

nebo

PeterLuk
14. července 2016, 16:02
0

Presne. Ten zvuk je parádny :D

BigBang
17. července 2016, 21:32
0

doplnil bych už snad jen

Jo
Joska
14. července 2016, 17:08
0

První prezentace T603 se uskutečnila v Gottwaldově v roce 1955. Zmíněná olympiáda se uskutečnila v roce 1956 a byla prvním představením v zahraničí.

reagovat
Irwinek
14. července 2016, 21:58
0

Myslíš 18.Září 1955? To byl ale jen prototyp, a ještě s trošku jinou kastlí. oficiálně až v Brně na výstavě čs. strojírenství - pochválil jí Zápotocký, tak jednu dostal k 72 narozkám. Veřminovský s ní driftoval na prvním nádvoří Pražského hradu :-D

Jo
Joska
15. července 2016, 13:31
0

Ano, mám namysli gottwaldovskou Šestidenní mezi 13. až 18. zářím 1955. Pravda, jednalo se o prototyp, lépe řečeno funkční vzorek, ale byla to první veřejná akce, na kterou se nový, byť stále ještě připravovaný automobil vypravil a předvedl. "Dola" Veřmiřovský si jinak titul mistr volantu skutečně zasloužil. Šofér v pravém smyslu toho slova a podle všeho správný chlap.

Irwinek
15. července 2016, 14:02
0

Tak asi jo, já tam nebyl :-D
Veřminovský byl PAN šofér :-D Děda se s ním znal a často o něm mluvil, já se s ním nepotkal, takže jen ze záznamů :-(



Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Chrysler Voyager Grand Voyager 2000
Chrysler Voyager Grand Voyager

2000 rok výroby
85 koní výkon
2 499 ccm objem

Jeep XJ001  1986
Jeep XJ001

1986 rok výroby
115 koní výkon
2 068 ccm objem

Ford Mustang  Fastback 1965 BULLITT 1965
Ford Mustang Fastback 1965 BULLITT

1965 rok výroby
280 koní výkon
5 700 ccm objem

Mercedes-Benz 124  1991
Mercedes-Benz 124

1991 rok výroby
69 koní výkon
2 500 ccm objem

Lincoln Continental Continental Town car limousine 1978
Lincoln Continental Continental Town car limousine

1978 rok výroby
170 koní výkon
7 500 ccm objem