Tohle není normální auto. DS N°8 působí jako pojízdný Louvre, ale není pro každého

Značka DS je mezi našinci hodně nepochopená. Lidé ji nejčastěji vnímají jako (pokus o) francouzskou prémii a alternativu k německým automobilkám, jako jsou BMW nebo Mercedes-Benz. I já jsem například v podobném duchu napsal nedávno novinku o zcela nové generaci DS N°7, kde jsem ji přirovnal třeba k BMW X1.

Jenže jak jsem si sám teď připomněl, toto vnímání je naprosto chybné. Auta, která na své karoserii vozí stylizovaná písmena DS, vůbec nepředstavují alternativu k německé prémii. Hrají úplně jinou hru. Neříkám, že lepší nebo horší. Jen jinou. Ona to totiž vlastně ani nejsou primárně auta. Jedná se především o umělecké předměty, které k tomu jen ještě navíc jezdí.

Abych vám to přiblížil, vypůjčím si paralelu se světem mobilních telefonů. Pokud byste v nich hledali konkurenci třeba pro iPhone nebo Samsung Galaxy, nepochodíte. DS zaujímají mezi vozidly podobnou roli, jako u mobilů značka Vertu. U ní také nejde o standardní prémii s nejnovějšími operačními systémy a fascinujícími výpočetními parametry. Vyznačuje se hlavně luxusními materiály a stylovým provedením – přesně jako DS.

Dokonalým příkladem tohoto pojetí je nejnovější vlajková loď automobilky, nazvaná DS N°8. Sice oficiálně spadá do třídy SUV kupé střední velikosti, jako třeba BMW X4 nebo Mercedes-Benz GLC Coupé, ale tím veškerá podobnost končí. N°8 je něčím úplně jiným. Spíš než z auta máte při řízení pocit, jako byste si s sebou na výlety vozili takový pojízdný Louvre. Jenže právě tím, že se nesnaží být klasickým autem, přináší i řadu kompromisů, které nemusí každý přijmout. Na dalších řádcích vše vysvětlím.

Zevnějšek, který extrémně přitahuje pozornost

Při pohledu na DS N°8 jako na celek vás ještě jeho uměleckost hned napoprvé netrkne. Bude se vám zdát, že je běžným SUV své třídy. Má vysokou příď i boky, mohutný postoj a velmi pozvolna klesající záď. Jinými slovy nic, co by jakkoliv vybíhalo z normálu kategorie.

Detaily už vám ale prozradí, že tady je něco jinak. Je tomu tak proto, že u DS se snažili, aby N°8 již nebylo tak „čačkovité“ jako předchozí generace jejich modelů – které někdy více než hodnotně uměly působit trochu pouťově – ale zároveň aby nabídlo úplně jiné pojetí stylistických prvků než jakékoliv jiné, běžné auto.

Skvělou názornou ukázkou je provedení přední masky. U DS se mohli vydat směrem zcela plochého nárazníku jako u Tesly, vždyť N°8 je výlučně elektrické. Nebo se mohli rozhodnout pro klasickou celoplošnou svítící lištu, jakou má dnes kdejaké auto. Ale ne, to neudělali. To by přece bylo běžné, obyčejné, všední. A to je špatně.

DS proto zvolilo podsvícené logo, doplněné o dva bloky hustě naskládaných svislých svítících proužků. Více než cokoliv jiného to připomíná typické francouzské fousy, jen bez zakroucení. Konkrétně tento prvek se mi moc líbí, protože místo nudného, bezduchého kopírování trendu přináší vlastní nápad, jak nevyužitý prostor, zbylý po nepotřebném nasávacím otvoru, zaplnit. Hurá!

A pokud si myslíte, že jsem ve svém zaujetí novým N°8 sám, mýlíte se. Otáčelo se za ním doslova celé město. Ještě s žádnou novou testovačkou, notabene s podobnou karoserií, se mi nestalo, že by přitahovala tolik pozornosti. Jen zde. Proč? No protože toto je jiné. Nestojí to ve třech kouscích na každém semaforu jako běžná prémie. A na to všichni koukají už z přirozenosti.

Nádherný vnitřek, jenž by uspěl i v galerii

Úplně stejně se jeví i interiér. Tady nenajdete největší displeje široko daleko ani nejpropracovanější multimédia. Zde je to o pocitech, o barvách, o materiálech. Velkou část ploch tu tak pokrývá kůže, v mém případě v úchvatné karamelové barvě. Doplňuje ji působivá zlatavá dekorativní lišta, táhnoucí se přes celou palubní desku až na dveře, kde tvoří zajímavý kryt reproduktorů. Aby toho nebylo málo, ještě jsou tu zlaté lišty designu Clous-de-Paris, obsahující malé jehlany, připomínající pyramidu právě před Louvrem.

Aby umělecký dojem nezmizel ani v noci, je DS N°8 vybaveno dnes tolik populárním ambientním osvětlením. Jenže zase, místo aby žhnulo posádce přímo do očí na všech fyzicky možných místech, pouze nepřímo osvětluje oblast pod displejem multimediálního systému, vnitřních klik a odkládacích ploch a zvýrazňuje zlatavý hlavní dekor. A i když umožňuje volbu nějaké té barvy, při přepnutí do režimu komfort, jenž dává největší smysl, se stejně zbarví do správného, barvy interiéru odrážejícího odstínu. To je vážně pěkné.

Cestujícím tak po celou dobu jízdy dělá radost opravdu působivá kabina, jež by se neztratila ani v nějaké moderní galerii. A z ní krásně hledí na odraz vlastní existence ve výlohách a na nekončící pohledy okolí. Tím cítí, že i kolemjdoucím dělají službu jen svou vlastní jinakostí. Přesně tak, jak to má u pojízdného uměleckého předmětu být.

Jízda probíhá, ale klíčovou částí není

Jelikož je vozidlo skutečně nejprve uměním, a až pak autem, dovoluje si omezovat se ve své jízdě jen na prostou přepravu z místa A na místo B. Tudíž ano, tady se vážně nedočkáte zážitkového projevu motoru ani dechberoucích jízdních vlastností. Jenže právě tady se také začíná ukazovat, že tenhle přístup nemusí sednout každému.

DS N°8 jednoduše jede, v nejměkčím nastavení tlumičů pěkně žehlí díry – až na ostré příčné nerovnosti, na kterých umí dunět a občas i drcnout – a neobtěžuje ani hlukem, ani vibracemi. Toť vše. Kdo by chtěl být při kochání se stylem pohybujícího se Louvru rušen něčím, jako je cesta? Ale bude to dost pro všechny? Asi ne, že? Toto přijme… jen někdo.

Chyby? Umění nemá chyby, jen charakterové vlastnosti

Podobně se dá nahlížet i na další „negativa“ patřící k DS N°8. Ano, mohl bych mu spílat za to, že v něm není zas tak moc prostoru. Že se za jeho volantem divně sedí. Že nemá zrovna nejnižší spotřebu (jezdil jsem za 22,6 kWh/100 km). Že nedosáhne slibovaného dojezdu až 750 km (spíš tak okolo 500 km, na dálnici i míň). Že z místa na svých 180 kW vyráží až zbytečně vlažně. Že si při rozjezdu umí občas kapku škubnout. Že…

Ale toto jsou pro milovníka pojízdného umění vlastně zcela irelevantní věci, ne? Pokud autu chcete něco vyčítat, nepochopili jste ho. Umění totiž nemá nevýhody. Nemá chyby. Má jen vlastnosti, dotvářející celkový dojem, formující charakter. A tak jako umělecká váza nemusí být tou nejpraktičtější vázou, ani DS N°8 nemusí nutně být tím nejlepším autem.

Přitom toho charakteru je tu vážně hodně. N°8 vyvolává emoce a vzbuzuje potěšení (ale i opovržení, pakliže se člověk nenaladí na jeho vlnu). Potvrdí to i kolega Honza, který byl ze zkoušeného DS tak nadšený, že by si ho snad i nechal. Jen je potřeba zahodit tabulky, metry i váhy a užívat si, že se nejedná o další bezduché auto, které působí úplně stejně jako jakékoliv jiné.

Ptáte-li se na cenu, nepatříte k němu

Pro výše zmíněné důvody je tak docela nepatřičné mluvit také o ceně DS N°8. Jistě, jako automobil si částku 1 590 000 Kč, od které začíná, a plné 2 139 000 Kč, za kolik se prodává testovaný, ještě ne zcela kompletně vybavený kousek (chybí pohon všech kol), prostě nemá jak obhájit, ani při nejlepší snaze.

Akorát že vy snad znáte například nějaký obraz, který si obhájí svou cenu, mnohdy atakující mnohem vyšší částky? Já ne. A přece se prodávají. I DS tak tuto cenovku určilo hlavně proto, aby nějaká čísla mohlo dát do povinného ceníku. Ale pro jeho zákazníky směrodatná vůbec není. A pokud vy se na ni ptáte, nepatříte vy k němu, ne ono k vám.

Verdikt

Pakliže v DS N°8 hledáte konkurenci standardní prémie, jste úplně mimo mísu. Tou není, hraje si na vlastním písečku. Je speciální. Je primárně uměleckým předmětem. Chlubí se hlavně stylem venku i uvnitř. Ze stejného důvodu plyne i fakt, že nelační po tom být nejlepším autem. Tím pádem pragmaticky smýšlejícím lidem nemá co nabídnout. Ale pokud jste excentrik, který chce hlavně něco… jiného…, jste u něj na správné adrese. Vždyť pak jistě oceníte, že získáte Louvre, který jezdí s vámi.

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-) 

Technická data

DS N°8 245k FWD Long Range Étoile

Motor: jeden elektromotor, pohon předních kol
Nejvyšší výkon: 180 kW (245k) 
Nejvyšší točivý moment: 343 Nm
Provozní hmotnost: 2 180 kg 
Maximální rychlost: 190 km/h
0-100 km/h: 7,8 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 15,9 kWh/100 km 
Spotřeba v testu: 22,6 kWh/100 km 
Tabulkový dojezd: až 750 km kombinovaně, až 909 km ve městě (WLTP)
Nejvyšší dosažený udávaný dojezd v testu: auto psalo až 646 km, nikdy to tolik nebylo, je to nejčastěji okolo 500 km, podle použití, na dálnici jsem při přejezdu Praha-Brno, tedy asi po 200 km, přišel o 371 km nájezdu, závěr si udělejte sami
Kapacita baterie: 97,2 kWh
Doba nabíjení DC: 27 m (z 20% na 80%, maximální výkon 160 kW)
Doba nabíjení AC: 3 h (maximální výkon 11 kW, ano, prostou matematikou to vypadá spíš tak na něco mezi 8-9 hodinami, ale toto jsou oficiální údaje automobilky)
Základní cena: 1 590 000 Kč (DS N°8 230k FWD Standard Range Pallas)
Základní cena testované verze: 1 890 000 Kč (DS N°8 245k FWD Long Range Étoile)
Cena testovaného kusu: 2 139 000 Kč