Ford Scorpio vs. BMW 525i: Souboj ‚luxusních‘ sedanů

Představte si sami sebe, jak coby pravý německý džentlmen trávící dny na cestách a prodávající předplatné do krematoria sháníte nové auto, které by vám posloužilo jako dostatečně pohodlný povoz na dlouhé cesty. Je rok 1995 a vaše požadavky jsou následující: Sedan, motor větší než dva litry, pohon zadní nápravy – a hlavně něco dostatečně německého. Ale vzhledem k tomu, že předplatné do krematoria není zase tak výhodný byznys, i přesto, že lidé umírají pořád, jsou vaše možnosti značně omezené. Do vašeho výběru se dostane BMW E34 a Ford Scorpio. Který to nakonec vyhraje?

Nad pravou volbou obchodního cestujícího jsme se zamysleli i my. Dvacet let poté, co německý džentlmen řešil své dilema, jsme se rozhodli, že je ten pravý čas na důkladné srovnání. A vzhledem k tomu, že nám soustavně přeje štěstí, vhodné vozy nebyly daleko. Sloníka alias BMW 525i již znáte. Od doby svého veřejného zostuzení prodělal změnu majitele a utrpěl servis rozsáhlejšího charakteru. Scorpio alias Škopka teprve poznáte. 

Příběh o tom, kterak Matěj nepěkně o Sloníkovi mluvil, už znáte, že ano? Výborně, to nám ušetří trochu času. E34 je pro mě typický zástupce všeho německého v 90. letech. Tváří se tak trochu zle, a když ho vidíte za jízdy, pohybuje se sice elegantně, ale nečekejte žádné houpání a vlnění. Dvě dvojice světel na podmračené masce prořezávají okolní vzduch a nedávají na odiv žádnou krásu ani roztomilost. Je v nich jen tvrdý německý pohled. Proporčně Sloník naprosto odpovídá všem očekáváním a představám o správném sedanu. Existovat árijská rasa mezi auty, Sloník by do ní beze všech pochybností patřil. Kéž by se ten samý pocit dostavil i po usednutí do sedačky řidiče. Palubní deska a středový panel sice obklopují řidiče a připomínají mi tak Greenyho E30, ale ty sedačky… Nic tak špatného jsem nezažil ani při jízdě v MHD. Nejsem si jistý, jestli je problém krátký sedák, nebo je něco špatně se mnou, ale po delší chvíli strávené v předních sedačkách uvažuji o tom, jak krásně mi bylo v Lincolnu. Při delší cestě ustálenou rychlostí objevuji, že opírat si nohu o středový tunel taky není nijak zvlášť pohodlné.

Během testování obou aut zároveň bylo mlhavo a vlhko, takže velké hlouposti nebyly na místě, ale naštěstí Sloníka i Scorpio už nějakou dobu znám. To, co Sloníkovi ubírají sedačky, vám vrátí za jízdy. Je sice trochu tvrdší než Scorpio, ale v zatáčkách působí docela jistě. I když je přecejen trochu poznat, že vpředu trůní velký a těžký motor. Ale přesně ten vám zazpívá symfonii jako málokterý jiný. Stačí se nebát a jednou za čas šlápnout na plyn, aby se mechanická opera mohla rozeznít. 

A co na to Scorpio? Klaun, tedy druhá generace Scorpia, je trochu novější než Sloník a je to na něm poznat. Stejně tak je poznat, že není vlastně tak moc německý. Ostré hrany nejsou ostré, ale zakulacené. Když se na zelený sedan podíváte, zaujme vás záď téměř amerických rozměrů, která z některých úhlů na zbytek auta nepasuje. 

Uvnitř se pak uvelebíte do pohodlných seslí, obklopí vás měkce vypadající plasty a falešné dřevo. Rázem se vám na tváři objeví vrásky a říkáte si, že důchod vlastně není tak špatný. Oproti Sloníkovi si zde hovíte jako v bavlnce a i posez je o něco lepší než v BMW. 

Co se jízdních vlastností týká, Scorpio je vlastně parník. Podvozek je měkký a motor v kombinaci s automatem působí až do naprostého zašlápnutí plynu trochu usedle. Ale i přes svou kolíbavost je Scorpio docela obratné a v zatáčkách sebejisté, hlavně díky podezřele dobrému řízení, které vám dodá pocit, že doopravdy dělá to, co po něm chcete. Ve výsledku máte rozporuplný pocit stáří, které má vše pod kontrolou, akorát mu občas trochu trvá podřadit.

Jak si tedy vede Sloník oproti Scorpiu? Přiznám se, že během dlouhého přemýšlení o srovnávání se mi začala v hlavě objevovat slova jako „nesrovnatelné“, „mladík a důchodce” a také „ve Scorpiu už jedu na pohřeb, zatímco v BMW se nejdřív zabiju.” Ono to tak vlastně je. I když by mělo jít o konkurenty, jsou obě auta v jejich konfiguracích tak odlišná, jak jen to je možné. V případě, že by Sloník neměl pouze ‚dvaapůllitr‘ a Scorpio nebylo ‚dvatrojka v automatu‘ a postavili bychom vedle sebe 540i a Cosworth, bylo by srovnání mnohem zajímavější. Takhle mohu pouze suše konstatovat, že Sloník je vedle Scorpia sportovním sedanem a Scorpio je vedle Sloníka tím pravým luxusním sedanem. Volbou našeho obchodního cestujícího by nejspíš bylo Scorpio. Je přecejen pohodlnější, nabízí větší užitný prostor (v kufru se vlastně můžete vyspat, což se vám jako obchodnímu cestujícímu ve svízelné situaci může hodit) a také vás bude méně nutit dělat věci, při kterých byste mohli zemřít. Ale v případě, že dnes večer máte schůzku se Smrťem v Pseudopolisu, pak je váš favorit Sloník. Ne že by byl o tolik rychlejší, ale určitě si v něm užijete víc legrace. A to je potřeba, protože potom stejně zemřete.

Za fotky a zapůjčení Scorpia děkujeme Trinomovi, za poskytnutí Sloníka děkujeme Nedymu, který nelenil a v rámci domácího úkolu napsal, jak se mu líbilo Scorpio:

Tenhle test byl pro mě malým splněným přáním. Vždycky jsem měl slabost pro Fordy. A Scorpio jako vrchol jejich nabídky byl samozřejmě tím nejzajímavějším. Dokonce se mi vždy líbil i jeho design, byť jsem ochoten uznat, že opravdu není pro každého…

Na místě jsem byl jako první, takže jsem měl možnost ho pozorovat přijíždět. Vzhledem k zimě jsem však vzal zavděk pozvání dovnitř. Hned první dojem v podstatě vyjadřoval moje celkové pocity z celého auta. Bylo to pohodlí. Velké pohodlí! Konkrétní kousek má celkem slušnou výbavu, takže lány plastového dřeva a spousty plastových ‚retro‘ tlačítek jsou zaručeny. Samozřejmě nesmím zapomenout na rozměrná křesla převlečená za sedačky. Za zmínku rozhodně stojí, že ač je Scorpio skoro stejně velké jako moje E34 a má stejnou koncepci, je v něm všude o hodně víc místa.

Po krátkém přesunu na focení jsem se konečně dostal za volant. Hned po prvních metrech mě uchvátilo, jak skvělé má Scorpio řízení. Přišlo mi nádherně komunikativní zvlášť v přímém srovnání s BMW. Konkrétní kousek měl však automatickou převodovku, která  dle slov majitele nebyla úplně v kondici. Bohužel to hodně ovlivňovalo celkový jízdní úsudek. Takhle bylo auto značně letargické a byl bych ochoten věřit i polovičnímu výkonu. Co se podvozku týče, úplně nemůžu soudit. Bylo oslizlo a navíc strašná mlha, takže na nějakou dynamickou jízdu nebylo moc pomyšlení. Nicméně mám oprávněný důvod věřit, že je opravdu dobrý. A říkal jsem už, jak jsou jízda i celé auto neskutečně pohodlné?

Mám-li to shrnout, auto na mě působilo jako klidný pohodlný velký sedan se vším všudy. Ideální auto denní potřeby. Akorát ve mně teď hlodá myšlenka, jak asi jezdí Scorpio s šestiválcem od Cosworthu a manuální převodovkou…