Škoda Octavia slaví třicet let od zahájení výroby. Je stodvacítkou přelomu milénia?

Letopočet 1996 je pro český automobilový rybníček mimořádně důležitým. Na jaře tohoto roku totiž začalo postupné odhalování prvního nového modelu domácí automobilky Škoda, zvaného Octavia, který už nevycházel ze socialistické konstrukce, ale spočíval na moderních základech koncernu Volkswagen. Tím se stal příslibem nových, lepších zítřků, po kterých tehdejší Česká republika tolik toužila.

Možná ještě o něco významnějším než jaro je však datum 3. září 1996, jelikož v tento den prezident Václav Klaus slavnostně otevřel nový výrobní závod v Mladé Boleslavi, kde zcela nová Škoda začala vznikat. To znamená, že široká veřejnost tuto výrobní řadu na domácích silnicích mohla začít poprvé častěji potkávat až onoho babího léta.

A právě od zmíněného data tento týden uplynulo třicet let. Co to znamená? Že z prvních kousků Škody Octavie se začaly stávat oficiální… veteráni. Uf! To je věc, že? Octavia teoreticky může na veteránské značky. Jistě, zatím opravdu jen pár z nich. Ale je to tak, došli jsme do této fáze.

To mě donutilo přemýšlet. Ovšem pozor, ne nad tím, jestli je vhodné takto stará auta považovat za skutečné muzeální, potažmo výstavní stroje. Jestli jim ta zelená „véčka“ opravdu náleží. Tady se nedokážu rozhodnout už dlouho, poněvadž mi přijde, že vlastně úplně ne, protože se do jisté míry jedná o stále moderní vozy, ale zároveň pořád docela ano, jelikož zase tolik současné už také nejsou.

Mně se hlavou honí něco jiného. Říkám si, jestli se náhodou ze Škody Octavia nestala taková „stodvacítka“ přelomu milénia. Jestli nám nezačala hrát stejnou roli, jakou dřív zastávalo toto české vozidlo s motorem vzadu. Na dalších řádcích vám svou myšlenku vysvětlím.

Rozhodně ne technologiemi

I když věřím, že je to naprosté většině čtenářů jasné, stejně raději zmíním, že tyto své úvahy nestavím na použitých technologiích. Takový blázen nejsem. Octavia samozřejmě není stodvacítka. Sice není pravda, že by byla úplně bez chyb, trpěla třeba na nedostatek prostoru na zadních sedadlech nebo na limitu nervózní chování zadní nápravy, ale oproti stodvacítce byla neporovnatelně lepší.

Aby také ne! Když ji ve Škodovce začali prakticky hned po převzetí značky Volkswagenem vyvíjet, zadáním bylo, že na konci vývoje světlo světa spatří auto mimořádně robustní, kvalitní a moderní, které ukáže, že českou značku bude nyní nutné brát vážně. Také k tomu dostala všechny předpoklady.

Místo výběhové platformy třetího Golfu směla použít nejnovější, a ani mateřským VW ještě nevyužívané šasi generace čtvrté. Již od začátku výroby dostala kromě ověřených benzinových čtyřválců i „německý poklad“ v podobě přeplňované naftové devatenáctistovky TDI 66 kW. A odolností a hutností karoserie se blížila švédskému Volvu.

Možná opotřebením

O něčem podobném si Škoda 120 nemohla nechat ani zdát. O tolik byla Octavia dál. Takže ne, technologie rozhodně nesouvisí. To už víc přemýšlím nad faktem, že tak jako kdysi stodvacítka, i novopečená veteránkyně Octavia se momentálně nachází v asi nejnižším bodě své kariéry.

Dávno pryč jsou doby, kdy byla, zvlášť se štítkem SLX TDI, podnikatelským snem. Shodně i mnohé rodiny se standardnějšími výdělky už postupně přešly na Octavii číslo 2. Jednička se dnes nejčastěji pohybuje v rukou dělníků jako otrok na vození materiálu, nebo se stává prvním autem čerstvých absolventů autoškoly. A na ulici už si jí nevšimne ani majitel stejného kousku, natož kdokoliv jiný. Čili je v roli Škody 120 před dvaceti lety.

Jenže si říkám, že to se tak nějak dalo čekat. Každé auto se jednou dostane do této fáze… než se z ní zase vyškrábe nahoru. Což se mimochodem nyní zrovínka děje stodvacítce, že? První, úzké kousky v hezkém stavu se už prodávají za vyšší sumy, než když byly nové (odmyslíme-li inflaci, samozřejmě), a i ty širší, s velkými předními blinkry, začínají cenově stoupat.

Je jen otázkou času, než se první Octavia dočká podobného vzestupu. Koneckonců, svým historickým významem a kvalitou si ho nejspíš zaslouží víc než Škoda 120. A vzhledem k tomu, že z nejstarších vyrobených aut už hypoteticky (praxe bude složitější, ano) půjde udělat veterána, to možná ani nebude moc dlouho trvat.

Určitě kulturním přesahem

Takže ani opotřebením v ní tu zadohnanou Škodovku vlastně úplně nevidím. Kde ji ale vnímám naprosto s přehledem jako stodvacítku přelomu milénia, je její kulturní přesah. Je tomu tak proto, že obě tato auta formovala naše životy, naše zážitky, naše emoce prakticky úplně stejným způsobem, jen v jiných momentech.

Kolik z vás má nějaké vzpomínky na Škodu 120? Vlastně docela hodně, že? I já si matně vzpomínám na jednu červenou (ona to byla verze 105, ale to je jedno), se kterou jsem se svými rodiči v devadesátkách, ještě jako malý špunt, jezdil za babičkou a dědou. Nejsou to hluboké vzpomínky, byl jsem malý. Ale v hlavě je mám. A jistě nebudu sám.

Přesně to samé se dá říci i o Octavii. Zde třeba můžu vytáhnout vínový liftback SDI mé tety a strýce, kterým jezdili z Prahy za námi na Moravu. Nebo černý kombík TDI mého kamaráda Marka ze Sokolova, který s ním najezdil statisíce kilometrů. A i má máma a táta svůj vyhlídnutý kombík nakonec nekoupili jen proto, že jsem je tenkrát, jako jistě poměrů znalý třináctiletý „odborník“, přesvědčil, že lepším rodinným autem je přece Peugeot 307 SW. No… mají mě vážně rádi. Nebo jsem měl pravdu? Hmmmm…

Zkrátka, Škoda Octavia je úplně jiná než Škoda 120. A ano, ani kvůli opotřebení s ní úplně nesouvisí. Ale je také českým číslem jedna pro mnohé rodiče, kteří se svými dětmi jezdili za jejich babičkami a dědečky. Pro mnohé kamarády, kteří s ní obkroužili zemi. Pro mnohé Čechy, kterým roky věrně sloužila. Pořád se k ní vážou ty samé životy, zážitky a vzpomínky. Jen s jiným datem v kalendáři.

Takže ano, Škoda Octavia je za mě stodvacítkou přelomu milénia. A tím, že se, byť v nové podobě, stále vyrábí, jí pravděpodobně ještě dlouho bude, ostatně jako asi jakákoliv jiná Škoda, jež brázdí české silnice. Přičemž tím není myšleno vůbec nic špatného.

Nezbývá než dodat: vše nejlepší, oktávko! Ať se stále daří!

Co si o mé úvaze myslíte vy? Také dovedete Škodu Octavii vnímat jako stodvacítku přelomu milénia, nebo jsou ve vašich očích tato auta natolik rozdílná, že to prostě nejde? A jaké máte na první Octavii vzpomínky? Dejte vědět v diskuzi.