Renault Arkana TCe 160 EDC: Stylový, ale i praktický

Kdybychom vyhlásili anketu o nejvíce nenáviděnou karosářskou variantu automobilu, velmi pravděpodobně by se na některé z předních příček objevila varianta SUV-kupé. Etablována německou prémií má své úplné základy už kdesi hluboko v polovině minulého století, což si můžete připomenout ve starším článku Lukáše Vaverky; mimo prémiovou třídu se ale ve velkém rozšířila až posledních pár let. Renault naskočil do tohoto vlaku s modelem Arkana, který kombinuje módní vzhled s relativně příjemnou cenovkou.

Pokud jste si, stejně jako donedávna já sám, mysleli, že vzhledem ke své velikosti stojí Arkana na platformě sdílené s modelem Mégane, mýlíte se. Základem tu stojí CMF-B, kterou známe z modelů Captur a Clio.  Při bližším zkoumání to je trochu poznat ze skromné šířky vozu, jinak ale musím inženýrům z Renaultu smeknout. Arkana je vzhledově vyvážená a nepůsobí nikterak komicky nebo disproporčně.

Spíše než obtloustlá SUV kupé z nabídky BMW a Mercedesu Arkana připomíná zvýšené sedany, jakými bylo třeba Volvo S60XC, nebo některá starší Subaru. A to vlastně vůbec není špatný recept. Zvýšený podvozek se hodí ať už ve městě u obrubníků, nebo cestou na chalupu, a kolmou zadní stěnu evokující stěhování lednic a kočárků nepotřebuje zdaleka každý. Arkana je vzhledově velice zajímavá a z některých úhlů bych se dokonce nebál ji nazvat elegantní. Obzvláště v hluboké oranžové metalíze. 

Stran vzhledu mi ale příliš nesedí výbavový paket RS Line. Sportovní přední nárazník s masivními falešnými násosy, černošedá kola s dramaticky červeným detailem, dvojice masivních falešných výfuků v zadním jakobydifuzoru a spousta karbonové fólie v interiéru působí na můj vkus poněkud nepatřičně, místy snad až komicky. Tak chceme být terénní, elegantní, nebo sportovat? Tady už se těch zaměření zkrátka míchá nějak moc. 

Interiér Arkany je na můj vkus trochu moc bachratý, obzvláště před spolujezdcem působí mohutný plát karbonového dekoru opticky dost těžce. Co do zpracování ale nemůžu říci křivého slova. Onen karbonový dekor není jen nějaká samolepka, ale je moc hezky provedený a má dostatečnou hloubku, aby nepůsobil lacině. na dveřích ho doplňuje prošívaná koženka, třetí do party jsou pak měkčené plasty s příjemnou strukturou. Displeje mají jemné rozlišení a systém R-Link funguje jako obvykle svižně a bez zádrhelů. 

Asi bych si dokázal odpustit červenou linku, která se táhne horní hranou palubní desky. Kousek pod ní a ve dveřích se totiž nachází ještě linka ambientního osvětlení, která je i přeš širokou škálu nastavitelných odstínů předurčena k tomu, aby na ní byla nastavená taktéž červená barva. Jinak se lišty barevně tlučou a působí to trochu jako cirkus.

Vzhledem k už dříve zmíněné skromnější šířce vozu nejsou sedačky v Arkaně zrovna nejšiřší. Osobně mi to nevadilo, ale umím si představit, že mohutnější jedinci by mohli být z úzkých RS-Line sedadel s výrazným bočním vedením mrzutí. Na zadních sedačkách mě naopak prostornost vozu mile překvapila, posadil jsem se v klidu “za sebe” a dokonce ani klesající linie střechy nijak zásadně neubírá z prostoru a nad hlavou mi s mými 189 centimetry stále zbývalo dobrých osm čísel. 

A špatné to není ani v kufru, který má sice poměrně vysokou nakládací hranu, ale vejde se do něj v klidu velký kočárek s korbou a rodinný nákup. Trochu mě mrzelo, že Arkana nenabízí ani ve vrcholné výbavě elektrické víko, docela by se tu hodilo. A také by se mi líbilo, kdyby se dalo otevřít ještě o kus výš, takhle jsem se pod něj musel celkem výrazně shýbat. Vyčnívající zámek je pak celkem nepříjemná past.

Jízdní projev Arkany mě docela mile překvapil. Vzpomínám si, že Dan si při testování slabší verze stěžoval na to, že vozu schází dynamika a nádavkem je zbytečně tvrdý. Vzhledem k tomu, že jsem co do naladění podvozků spíše houpavý typ, trochu jsem se obával, zda mi Renault nevyklepe plomby. Pravděpodobně ale došlo v rámci nového modelového roku k dílčímu přeladění, protože Arkana je teď opravdu příjemně plavná a výtluky a záplaty tlumí opravdu příkladně. Trochu horší je to na příčných prazích, kde by tlumiče mohly kolo pustit ještě o trochu více k podběhu, ale to už je opravdu spíše drobnost. 

Pochvalu si ale bohužel nemohou odnést instalované pneumatiky Kumho Ecsta. Možná na to měly vliv extrémně vysoké teploty v době testování, ale jejich přilnavost opravdu nebyla dobrá. V zatáčkách měly tendenci rychle pouštět auto po tečně ven, při rozjezdech, které ani nemusely být kdovíjak razantní (prostě normální sešlápnutí plynu v komfortním režimu převodovky), se pravidelně rozpištěly a podobné to bylo i při ostřejším brždění. 

Dynamicky je verze EDC160 naprostý ideál. 117 kW už je na necelou tunu a půl těžké auto dostatečná porce a sladění se sedmistupňovou dvouspojkou se také podařilo na jedničku. Motor se ochotně vytáčí, zrychluje i nad dálničním maximem a na okresce se sem tam dokonce objeví cosi jako náznak zábavnosti. Na stájové kolegy, kteří za označením RS nemají slůvko “line”, si samozřejmě hrát nemůže, ale na poměry stylových přepravních krabiček na lidi je to rozhodně nadprůměr.  Díky dostatečné výkonové rezervě se navíc motor nemusí držet tolik pod krkem a při normální jízdě dosahuje poměrně příjemné spotřeby. Proklamovaných 5,9 na sto je podle mě naprosto reálných, osobně jsem jezdil za 6,6 a to jsem se nijak neomezoval. 

Původně jsem měl pocit, že je Renault Arkana jen jakási úlitba moderním trendům, která vše sází na kartu stylu a co do promyšlenosti a praktičnosti jí nikdo moc péče nevěnoval. Vnímal jsem ji jako další karosářskou verzi Capturu určenou těm, kteří se rádi předvádějí. Dokonce jsem se domníval, že tady u nás moc neprorazí a její doménou budou východnější trhy. Neměl jsem pravdu. Arkana je promyšlené auto pro každý den, které šikovně kombinuje módní vzhled a užitnou hodnotu a přidává navíc slušnou prostupnost terénem. Osobně bych volil výbavový stupeň Intens, ve kterém chybí některé sportovní doplňky a působí uhlazenějším a dospělejším dojmem, ale to je ryze otázka preferencí. Každopádně to bylo moc milé překvapení. 

Verdikt

Do vínku dostal Renault Arkana několik poměrně složitých charakteristik. Je poměrně vysoký, ale přitom úzký, stojí na platformě malého vozu, i při slušné světlé výšce musí zachovat slušnou ovladatelnost a klesající linii střechy nesmí obětovat příliš ze své praktičnosti. Jakkoli to zní nesplnitelně, v Renaultu se s takovým zadáním popasovali se ctí a výsledkem je vůz nejen tvarově elegantní, ale i praktický a dobře jezdící. Pár kompromisů se sice najde, ale v rámci své cenové třídy jde rozhodně o jedno z nejzajímavějších aut. 

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1333 ccm
Výkon soustavy: 117 kW (160 koní) 
Točivý moment: 270 Nm 
Převodovka: automatická dvouspojková sedmistupňová
Maximální rychlost: 205 km/h 
Pohotovostní hmotnost: 1422 Kg 
Zrychlení 0–100 km/h: 9,1  s 
Průměrná spotřeba udávaná: 5,9 l/100 km 
Průměrná spotřeba v testu: 6,6 l/100 km 
Základní cena: 703 000,- Kč
Cena testované verze: 864 000,- Kč