První jízda s Volvem EX30: Co slibovalo a co skutečně přináší?

Informace o nové EX30 nám Volvo v uplynulém roce dávkovalo jako vzácnou medicínu. Nejdřív představení zcela bez auta, potom statická prezentace, kde jsme si mohli novinku aspoň prohlédnout… Všechny parametry zněly tak senzačně, že by se zvědavost a těšení daly krájet. A teď je to tady – po dlouhých měsících se nám (lépe řečeno mně) konečně poštěstilo do auta sednout a najezdit s ním pár desítek kilometrů. Dějištěm se stalo okolí Barcelony, Mekky testovacích jízd s celoročně příznivým počasím a udržovanými silnicemi. Hned na úvod musím říct – malé volvo udělalo velký dojem!

Slibů nebylo málo. EX30 se od začátku prezentovala jako „malé Volvo, které dělá velké Volvo-věci“. Omluvte otrocký překlad, ale o moc lépe to opsat nejde. Automobilka avizovala, že co do bezpečnosti bude novinka, která je nejmenším a zároveň nejlevnějším Volvem, nabízet úplně všechno, co známe od větších modelů. Zároveň půjde o auto, které je ze všech členů modelové řady nejrychlejší, ever. Vrcholná dvoumotorová verze s výkonem 428 koní slibuje zrychlení z nuly na sto za 3,6 vteřiny, což je hodnota dlouho vídaná spíš v říši supersportů. Jistě, elektromobilita v tomto ohledu hodně zamíchala kartami, ale stejně – zrovna Volvo? 

Pojďme si napřed shrnout, co dělá Volvo Volvem, neboť tím si hezky nadefinujeme disciplíny, v nichž musí novinka obstát. Všechna moderní auta značky jsou v první řadě komfortními přepravními kapslemi, dokonale odizolovanými od okolního světa. Řidičské zážitky ve smyslu krocení živlů, trefování apexů a komunikace s vozem tu nikdy neměly místo. Hlavní roli hraje komfort a bezpečnost. I proto je automobilka vděčným terčem pravověrných petrolheadů jako výrobce neřidičských, až sterilních aut. Jenže co je pro jednoho temná stránka, znamená pro druhého vrchol pohodlného cestování.
Zenová zahrada, krása v detailu, lepší místo k životu, óda na radost… to všechno jsou výrazy, jimiž jsme v průběhu let popisovali Volvo jen my tady na Autíčkáři. Ze všech plyne jasný cíl skandinávské automobilky – přepravit lidi z místa A do místa B v krásném prostředí, pohodlnou jízdou a zcela bez starostí. Nuže, abych použila další otrocký překlad, jsou to hooodně velké boty, které musí EX30 naplnit. 

K testování jsou pro nás na letišti v Barceloně připraveny dvě specifikace – jednomotorová zadokolka s prodlouženým dojezdem a rychlá dvoumotorová čtyřkolka. Je mi líto, že nikde nevidím barvu Moss Yellow, která mě hned na prvním představení chytila za srdíčko, ale tím se nenechám otrávit. Tentokrát jde přece o jízdu samotnou a na té se lak nijak nepodílí.

Jako první nasedám do slabší RWD verze v barvě Cloud Blue a s interiérem Breeze, který má sedačky z umělé kůže Nordico a zajímavé obložení se zrnitou strukturou. Ve skutečnosti je to všechno hromada odpadků – recyklované PET lahve, rozdrcené rámy plastových oken a zbytky rybářských sítí. Musím říct, že odpadky nikdy nebyly tak sexy. Mám-li interiér porovnat s ostatními modely značky, je úplně stejně čistý, přehledný a hezký, byť neobsahuje žádné ušlechtilé materiály jako pravá kůže, dřevo nebo křišťál. Možná právě proto si v něm člověk připadá tak nějak mladší a svěžejší. A to si nic nenalhávám – je mi jasné, že tuhle parádu lze vyrobit výrazně levněji a že přesně to bylo účelem. 

První kilometry EX30 ukrajuje ve městě, které je jejím primárním teritoriem. Dá se očekávat, že její pozice bude vzhledem k velikosti spíš druhé auto do rodiny, určené pro popojíždění po nákupech, školách, kroužcích a podobně. Pokud jste někdy jezdili v Barceloně, pak se mnou musíte souhlasit, že v divokém provozu se pomoc bezpečnostních asistentů sem tam hodí. Střelci v autech, na motorkách i bicyklech si neberou servítky, takže oceňuju příkladnou práci kontroly mrtvého úhlu i sledování okolního provozu, jehož nejbližší účastníci se dokonce promítají na přístrojovku. 

Ve městě mám zároveň nejlepší možnost ozkoušet komfort podvozku, protože kromě retardérů a kanálů zde člověk na silnicích moc nerovností nenajde. Snese srovnání s většími Volvy? S přehledem. Marně čekám na bouchnutí nebo odskočení. O tom, co se děje pod koly, sice vím, ale dozvídám se o tom v příjemné filtrované podobě, která ani v nejmenším neruší klid na palubě. V městském shonu oceňuju taky příjemnou obratnost, s jakou se auto stáčí, a samozřejmě rychlé rozjezdy z místa. 

Když se řekne slabší verze, rozhodně to neznamená slabá. 272 elektrických koní dělá přesně to, co by člověk očekával – táhne jako o život. Výkon je naprosto dostačující v jakékoliv situaci, i později na dálnici a na okreskách. A to prosím jedeme ve složení já plus dva ne právě skladní pánové. Cokoliv navíc už bude vlastně rozmařilost, tahle motorizace by mi bohatě stačila. Když si vezmete, že ji s menší baterkou (a udávaným dojezdem 344 km) můžete mít za 869 tisíc, je to celkem pecka. 

Na dálnici si přirozeně netroufám překračovat rychlostní limity, ale ve stotřicítce je podvozek perfektně stabilní. Na okresce pak auto ukazuje radostné vykružování oblouků s jen minimální nedotáčivostí. Ne, neumí udělat drift, na to si nechte zajít chuť. Pořád sedíte ve Volvu, jehož prioritou je bezpečnost, takže nějaké smyky nepřicházejí v úvahu. Možná když si počkáte na sníh…

Přichází druhé kolo – vrcholná verze se dvěma motory a zrychlením jen o desetinu vteřiny pomalejším než Audi R8 V10. Ano, připouštím, že kdybych si pořadí jízd otočila, asi by mi jednomotorová varianta připadala pomalá. V tomhle případě znamená šlápnutí na pravý pedál katapult dopředným směrem a zaražení do sedačky se silou, která je u auta s názvem Volvo poněkud nepatřičná. Shodou okolností mi tahle legrace připadla zrovna na úsek horské silničky, která připomíná horskou dráhu. EX30 nadšeně klouže po krásném asfaltu, drží se zvolené stopy jako přibitá a pasažér na zadním sedadle pomalu ztrácí barvu ve tváři. Těžiště je proklatě nízko, takže se nekonají žádné náklony, a pohon všech čtyř kol vytahuje dvoutunového drobečka ze zatáček s lehkostí, která prostě musí vykouzlit úsměv na tváři. Jo, pořád je to malé, městské, elektrické Volvo. A pořád uhání v naprosté tichosti, neúnavně zrychluje a stejně neúnavně brzdí. Zákazníků, kteří budou s autem jezdit tímto stylem je přesně nula, ale jde to a je to fakt zábava. 

A pak je tu dálnice, kde se Hyde změní zpátky v Jekylla, zapne si skvělý Pilot Assist a pluje krajinou jako nadýchaný obláček. Samozřejmě stále připraven to natřít všem okolním povozům, kdykoliv se plynový pedál pohne směrem dolů. Nebudu však dráždit katalánské orgány, raději si pustím něco pěkného z reprákoduktorů. Mimochodem, soundbar táhnoucí se po celé délce palubky funguje fantasticky a vlněné čalounění dává zcela zapomenout na kůži.

Zbývá říct pár slov o věci, která se nejspíš stane ožehavým tématem rozdělujícím řidiče na dva opoziční tábory. A to je přístrojovka. Ta, která není. Za volantem se schovává jen ploška s čidly, která vás kontrolují, jestli nespíte nebo nekoukáte, kde co lítá. Všechny kontrolky a údaje obvykle umístěné na přístrojovce se přesunuly na horní část středového displeje. Fanoušci Tesly vás zajisté ubezpečí, že je to pohoda a na nové rozvržení si rychle zvyknete. Stejně tak se ale najdou tací, pro něž bude koukání do strany nepřijatelné. Strávila jsem za volantem několik hodin a jsem přesvědčena o tom, že bych si zvykla (stejně jako na ovládání oken na středové konzoli, nastavování zrcátek na volantu nebo otevírání středové klapačky dotykovou ploškou na displeji). Jestli je to řešení ideální, si netroufám hodnotit. Každému potenciálnímu zájemci bych však poradila nepodlehnout prvotní nedůvěře a auto si vyzkoušet. Jako celek je totiž tak povedené, že by byla škoda nechat se odradit jednou maličkostí.

Jaká je tedy shoda mezi sliby a realitou? Pokud jde o všeobecnou „volvovitost”, zapadne EX30 do rodiny bez jediného zádrhele. Je pohodlné, skvěle odhlučněné, vybavené nadstandardním audiem a v kabině se sedí jako v pokojíčku. Pokud jde o bezpečnost, zachází dokonce ještě dál – s novou senzorickou platformou je v současné chvíli nejpokročilejším Volvem na trhu. A jízdně nabídne i jistou porcičku zábavy, jakkoli zaobalenou do všudypřítomného bezpečnostního dohledu. Za mě dobrý!

PS: Vyrábět se bude i v Belgii, to kdybyste měli s původní „domovinou” problém.