načítám data...

Prach, pot a slzy

Osmdesátá léta jsou z hlediska motorsportu rozporuplné období. Divácky asi nejfantastičtější roky závodění si vybíraly krutou daň. Tohle nebyla doba pro sraby.

zobrazit celou galeriiFoto:   Archiv Značek

Ač jsou dnešní závodní speciály rozhodně výstavní skříní technologií a nejnovějších poznatků a ač dosahují výkonů jako nikdy v historii, doba toho nejopravdovějšího nejryzejšího závodění je pryč. Doby, kdy stroj bez muže a muž bez stroje neznamenal nic. Jedině dokonalá symbióza fantasticky výkonných bestií, které však musel beze zbytku krotit člověk bez pomoci elektroniky a počítačů, vedla k úspěchu. 

Foto: archiv

Úžasné stroje, jako byly rally speciály Skupiny B či vozy Formule 1, budí respekt dodnes. K jejich krocení bylo třeba celého muže a ani to mnohdy nestačilo. Stinnou stránkou této doby je celá řada tragických nehod. Jejich počet a závažnost nakonec vedly k celé řadě změn, motorsport adrenalinem vybuzený na samou hranu možného se pro příště musel uklidnit, riziko již bylo příliš vysoké. Nehoda Lancie Delty S4, ve které zahyne posádka Sergio Cresto a Henri Toivonen ukončí Skupinu B. Z dnešního pohledu se není čemu divit, vlastně je těžko uvěřit, že takovou šílenost vůbec mohl někdo přežít. Mohutně přeplňovaný motor o výkonu pět set koní byl prostě jen přišroubován k pár trubkám, osazen koly a celé to bylo obalené lehkými panely, díky kterým ta věc alespoň z dálky připomínala auto. Totální šílenství.

Foto: archiv

Jenže pokud jde o šílenství, nebylo v té době možné nic srovnávat s tou úplně nejbláznivější soutěží, se závodem, který dostal soutěžení až na samotnou hranu mezi závodem a bojem o holý život. Rally Paříž – Dakar. Ročník 1988 byl však zlomový i pro tuto soutěž. Kategorii kamionů, ve které byla toho roku dosud nebývalá konkurence (na startu stálo přes sto posádek), dominoval šílený projekt dvoumotorového kamionu DAF. Tahle neuvěřitelná monstra aspirovala nejen na vítězství v kategorii, ale pomýšlela i na první místa v absolutním pořadí. Výkon? Tisíc dvě stě koní! Obludné náklaďáky se hnaly pouští rychlostí 200 km/h. A potom se to stalo. Strašlivá nehoda, která byla vlastně vzhledem k okolnostem nevyhnutelná, ukončila to šílenství. Po odstoupení DAFu byl závod opět otevřený, síly poměřovali stateční mužové, jejich šance byly vyrovnané.

Foto: archiv

V roce 1967 nastoupil do firmy Tatra v Kopřivnici jistý muž. Začínal jako mechanik, ale jeho vášeň pro techniku a cit pro mechaniku jej brzy přivedly na pozici testovacího řidiče. Nákladní terénní speciály Tatra se testovaly v náročných podmínkách včetně rozpálených plání Afriky. Patrně zde se zrodila myšlenka zkusit i něco trochu jiného, trochu potrápit úspěšnou Tatru 815 a vymáčknout z ní to nejlepší. Myšlenka postavit závodní speciál. 

Když říkám závodní speciál, nesmíte si představovat to, co znáte z dnešních dní, tedy stroje skutečně notně přizpůsobené motorsportu, ve kterých z původní konstrukce už zbývá jen něco málo. Tak to tenkrát nebylo. Ano, změnilo se odstupňování převodovky, motor byl naladěn na vyšší výkon a odpružení bylo upraveno, aby zvládalo i ostřejší jízdu, ale to bylo vlastně tak nějak všechno. Nebyly simulátory, nebyla úplně jasná představa, jak by závodní Tatra měla vypadat, zkoušelo se všechno od konfigurace 8x8 až po dvounápravový speciál. Za volant se posadil náš známý testovací pilot Tatry, Karel Loprais.

Foto: archiv

V roce 1987 se ještě z vítězství v náročném závodě radoval šílený dvoumotorový DAF. A když říkám v náročném závodě, myslím tím opravdu náročném, do cíle dorazila pouhá čtvrtina závodníků. Za DAFem zela dlouhá, více než čtrnáctihodinová mezera. O tolik utekla bestie zbytku světa. Zbytku světa však kralovala Tatra. Karel Loprais tehdy dojel druhý a protože DAF nelze považovat za rovnocenného soupeře, už tenkrát se vlastně dalo mluvit o absolutním úspěchu. Po nehodě v následujícím ročníku se však síly vyrovnaly a tady se mělo ukázat, kdo je pánem volantu. Ale nepředbíhejme.

Tovární tým Tatry nebyl zdaleka jediný, kdo Tatru 815 nasadil, na startu stálo hned několik týmů z různých zemí a s různě upravenými stroji této řady. První závodění probíhá ještě na území Francie, nedaleko Paříže je uspořádána krátká rychlostní zkouška. Je to vlastně především show pro diváky, pro které je to jedna z vzácných příležitostí vidět dakarské speciály na vlastní oči. V Africe již budou odkázáni za záběry televizních kamer. Zároveň se tu však bojuje o pořadí, v jakém jezdci odstartují na samotný velký závod černým kontinentem (smí se to ještě říkat, žejo?). I první africké kilometry jsou pohodové. Cesta vede po kvalitních silnicích a dálnicích a pořadatelé vše skvěle připravili. 

Foto: archiv

Jakmile však trasa dosáhne hrany pouště, všechno je okamžitě jinak. Hluboký nestabilní písek, všudypřítomné vedro a velké množství závodníků na malém prostoru si vybírají svou daň, první posádky končí. Tatra v rukách Karla Lopraise však jen tančí mezi dunami. Z dob testování při vývoji Tatry 815 má totiž cit pro povrch, dokáže se správně rozhodnout, kterou cestu zvolit. Žádná GPS, tady se jede podle tištěného itineráře s vyznačenými orientačními body a kompasu.

Po čtvrté etapě se začaly objevovat potíže s listovými pery zadní nápravy a to jak na Tatře 6x6, tak na velké 8x8. Zpočátku se dařilo stroje opravovat z dílů, které si posádky vezly s sebou, obavy však byly na místě. V osmé etapě došlo k nehodě DAFu, po které tým ze soutěže odstoupil. 

Foto: archiv

Písečné duny jsou zrádné, neustále se mění a tak krajina popsaná v itineráři nemusí vůbec korespondovat s realitou. Potíže s navigací jsou tak skutečně velké, až nakonec dojde k naprosto bizarní situaci, kdy se ztratí celé startovní pole a pořadatelé musí závodníky hledat v poušti pomocí vrtulníků. Těžko si dnes něco takového vůbec představit. Konkurenční Liazy se potýkají s technickými problémy a vůz Moskalovy posádky navíc po nárazu do stromu přišel o čelní sklo a posádka tak zažívá pouštní prach plnými doušky. Tatry 6x6 i 8x8 nakonec prohrají svůj boj s listovými pery a po provizorních opravách doráží do cíle již mimo závod.

Foto: archiv

Tatra 4x4 však všemi nesnázemi projíždí se ctí, závažnější potíže se jí vyhýbají přestože stroj dostává pořádně do těla, až na prasklé čelní sklo drží stále pohromadě. 

Desátý ročník Rally Paříž – Dakar tak v kategorii kamionů vyhrává tovární tým Tatra, konkrétně posádka Loprais, Stachura, Mück. Druhé místo si odnáší Liaz, který do cíle žene touha vymanit se už konečně z pekla, které představuje kabina vozu bez čelního skla.

Foto: archiv

V dalším ročníku nebyla následkem tragické nehody DAFu kategorie kamionů vypsána, Karel Loprais se tak na start slavného závodu vrátil až v devadesátých letech. A vyhrál. Vyhrál v roce 1994 i 1995. A potom ještě třikrát. Připsal si i čtyři druhá a jedno třetí místo. A mohlo jich být i více, kdyby jej v roce 1986 nepostihla diskvalifikace, když pomáhal vyprostit zapadlý vůz soupeře, který blokoval trať, což vedlo k pozdnímu příjezdu na start. 

Foto: archiv

Karel Loprais, Monsieur Dakar, nás včera bohužel navždy opustil. Zůstává však našim hrdinou z dětství a jedním z nejúspěšnějších závodníků v té nejdrsnější a nejnáročnější rally, jakou svět kdy poznal.

 

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

pi
pird
31. prosince 2021, 19:01
3

Díky za článek. Hezká vzpomínka na pana Lopraise. Snad každý kluk v éře, kdy závodil na Dakaru, měl doma model jeho Tatry :) Doba se změnila, už asi těžko budeme mít na Dakaru tak úspěšného závodníka.

Za vzpomínku, nebo případně námět na článek, by stálo i další jméno, které je spjato s Tatrou, a to pan Miroslav Zikmund, který nás taky v prosinci opustil.

reagovat
ne
nebel
31. prosince 2021, 20:10
2

V tom opravdovém Dakaru, Africa Eco Race, takového závodníka máme. Jede v Africe, jede na klasické 815, je skvělý jezdec, pravidelně je na bedně, je to slušný člověk. Tomáš Tomeček.

Tu soutěž v Arábii za pravý Dakar nepovažuju, je to čím dál větší show o tom kdo má víc prachů, lepší speciál, výkonější auto a případně kdo to nejvíc rozfláká.
Zajímavá je tam jen kategorie Classic, ale když tam jede "stodvacítka", která s původní rally škodovkou moc společného nemá, která (vyjma loňska) nikdy žádný Dakar nejela a narozdíl od loňska už letos nejvíc připomíná projekt jakési GumBalkanové potvory na steroidech, tak to jen moje domněnky o efektní show jen potvrzuje. Jasně, je to zajímavý auto, ale v dakarské kategorii Classic nemá co dělat.

Moses
01. ledna 2022, 12:16
0

Tie Tatrovky a LIAZ-y boli povinnostou v zbierke kazdeho mladeho (buduceho) sofera :D
Ci uz plechovy Kaden (tie som mal najradsej), plastovy Monti alebo papierova z ABC (to bolo peklo poskladat ;) ).

beastar
01. ledna 2022, 16:39
2

V kategorii classic jede většina replik. Více či méně podařených. Včetně 120, která ano, připomíná spíše Hummer s kastlí Škody. Vlastně to ani není ta pravá rally. I tak je to velmi zajímavé. Ono reálně by asi 120 nestačila na dakarský Porsche speciál, nebo na dvoukabinový Man. Nejsou tam kategorie. Ono totiž ani v normálním závodě, ano v tom Arabském. Už nic normálního nejede. Nebo snad ty Rangery, Míni a Mitsu vypadají sériově? :) Doba se trochu změnila. A nutno dodat, že už i v osmdesátých letech nejezdil Dakar převážně nikdo jen s nějakou nazvedanou sérii. Jen technika nebyla tak daleko jak je dnes.

Mimochodem Macík i mladý Loprais jsou oba úspěšný a vlastně docela dobrý. Tomeček jezdil minulý ročník Dakaru jako doprovodný kamion a rychlá pomoc. A jo je to borec mezi touhle kategorii aut, kde se úplně nezávodí. Tak jel velmi dobře a byl ceněn hodně vysoko. Macháček v těch svr jel taky skvěle v jeho věku. Češi mají spoustu skvělých motorkářů. Jako ČR si není kolem Dakaru na co stěžovat. Podmol mi nepřišel, že by se tam jel s týmem pár kluků předvádět s prachama. Krom pár prvních ročníků stál Dakar prachy vždycky. Sponzory atd bylo na autech vidět vždy. Na tom se nic nemění. A ano Pan Loprais byl velmi kvalitní jezdec a udělal pro Dakar hodně. Čest jeho památce. Ti dnešní kluci na tom můžou stavět.

Chlapci od bobří řeky s jedním frankem v kapse to nebudou jezdit nikdy. Nejsou to motokáry.. I ty stojí prachy na top úrovni. A když se podívám na Afrika Eco Race je to takový chudý příbuzný Dakaru. I když se to rok od roku zlepšuje.

Te
Testosteronový král
03. ledna 2022, 02:11
1

Rad bych dodal, že pan Tomček jede sólo, bez navigatora, na vlastni pěst.

Csaba
31. prosince 2021, 20:11
6

Ta smutná zpráva mi vehnala slzy do očí.
Hluboká poklona a velká úcta, to je naprosté minimum.
Tady, na zemi je smutno, v nebi ale bude veselo - těch zážitků a historek kterými bude pan Loprais bavit ostatní...

reagovat
ne
nebel
31. prosince 2021, 20:14
1

Já odmala vždy víc fandil Liazům, Lízy jsou moje srdcovka :) ale Lopraisovu Tatru jsem měl spolu s Liazy taky, od Monti systemu. Když se mi jako maléhu dostala do ruk knížka Peklo zvané Paříž - Alžír - Dakar od pana Králíka, znal jsem ji téměř nazpaměť.

Pana Lopraise jsem znal jen z knih a článků, ale byl to jeden z idolů mého dětství.

reagovat
Jan Machač
31. prosince 2021, 20:26
5

Pro mě je to o to těžší, že jsme kolem Kopřivnice potkávali i soutěžní Tatrovky jen tak v provozu. A také o tom, že na mnoha poutích chlapi jen přijeli děckám autama radost udělat. Nějak mi ten pán prostě symbolizoval tu možnost dostat se v klidku a s pivnim břiškem až na vrchol.

Frankie
01. ledna 2022, 18:21
1

Tu knížku jsem měl taky a zhltnul ji jako kluk snad za jeden večer. A ta autíčka Monti systém taky. Jedna z historek, jak Tatrovaci vyprošťovali právě tu bestii DAF, její šofér dál na jeden motor a nápravu jízdu vpřed, na druhý vzad, auto se hezky zahrabávalo dál.
S panem Lopraisem měl osobní setkání můj strejda. Jak se vyvíjela 815, tak tu do Třince dali na mlýnici strusky nějaké prototypy na ostré provozní testy, strejda jednu z nich řídil. Pak jely do Kopřivnice na rozborku. Tam se i svezl s panem Lopraisem na polygonu. Let 815 kou vzduchem několik metrů byl prý nepopsatelný zážitek.
A ještě jedna vzpomínka, Dakarská Tatra byly jednou u nás na Čantoryji, byla tam i beseda, ze školy jsme tam šli na výlet. Taky hezké.

bitner
31. prosince 2021, 23:12
4

Jako 10lety jsem si Lopraisovu Tatru z 88 slepil z papiru (model v meritku 1:32 od Arch. Vyskovskeho, predni naprava nataceci, kyvna, padlo na to dost spendliku). Ten pribeh jsem doslova zral. Krasna cervena Tatra prvni, LIAZ hned druhy. Nemelo to chybu. Nemuzu uverit, ze uz je to 30 let. Nostalgie jak z ucebnice.

reagovat
PB
02. ledna 2022, 11:52
4

Opravdovy Dakar koncil na malem kopecku vedle ruzoveho jezera Lac Retba (aka Lac Rose). Muzete si pujcit ctyrkolku a dojet si tam (a jeste si dat par kilometru plny palby po opusteny plazi). Samotny jezero Retba je unikatni svoji tezbou soli a vubec cely to misto je magicky - na tom kopecku byla vzdycky ohromna party a lidi cekali, az se auta prevali z poslednich dun. Kdyz z toho kopecku slezete, zapadnete do pisku po kolena - i na blbej ctyrkolce je to treba kalit, protoze jinak se zakopete neuveritelnym a naprosto unavnym zpusobem. Hrozne rad na Retbu jezdim, a ten pocit rallye tam porad je... :)

reagovat
FidoBlack
05. ledna 2022, 12:46
1

Krásná vzpomínka na p. Lopraise, díky němu bych asi dodnes nevěděl co je Dakar :D jakmile se řekne Loprais to se rovná dakar.
Každopádně s tou šílenou dobou a šílenými DAFy se mi vždy vybaví video jak se ta šílená krabice nahání se 405tkou.

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Maxus (SAIC) EV80  2021
Maxus (SAIC) EV80

2021 rok výroby
122 koní výkon
56 kWh baterie

Nissan LEAF  2015
Nissan LEAF

2015 rok výroby
110 koní výkon
24 kWh baterie

Plymouth Fury  1969
Plymouth Fury

1969 rok výroby
230 koní výkon
5 210 ccm objem

Mercury Monterey  1964
Mercury Monterey

1964 rok výroby
390 koní výkon
6 400 ccm objem