Poprvé na okruhu? Tady máš 7 rad

Jistě jste postřehli, že Autíčkář vám nezajišťuje pouze zábavné, zajímavé a někdy dokonce i informativní čtení. Pro všechny nadšence pravidelně pořádá také okruhové dny – tzv. trackdays. Poslední dobou tedy výhradně na autodromu ve Vysokém Mýtě. A já jsem se ho nyní také zúčastnil. Konečně.

I když auty žiju, tak to bylo vlastně poprvé, kdy jsem si jel zajezdit svým autem na okruh. Znáte to, v mládí nebyly peníze ani auto, pak nebyly jen peníze, a když už jsem začal něco vydělávat, tak přišly děti a najednou nebyl čas na nic. Teď se to konečně všechno sešlo a já se těšil. Moc. Dokonce tak moc, že jsem ani nemohl dospat. A to mě čekala poměrně dlouhá cesta – vždyť z hloubi jižních Čech je to do Vysokého Mýta přes tři hodiny cesty. Přesto jsem byl už někdy před čtvrtou ráno na nohou a před půl pátou u auta. Přesně podle plánu. Vzpomínám, že na mě cestou občas problikla kontrolka množství chladicí kapaliny. Tu by bylo asi dobré před takto náročným dnem doplnit… Nebudu to protahovat, jen poradím, že ráno před akcí se ti fakt nechce třeba vymontovávat zámek přední kapoty a čistit ho, aby se ti kapota zacvakla. Takže první rada – zkontroluj a připrav si auto předem. Aspoň správně nafoukat pneumatiky, zkontrolovat brzdy, hladinu kapalin a taky vyházej přebytečný bordel, který by ti pak lítal po kabině.

V Mýtě jsem těsně před osmou a mám šanci si okruh projet krokem a vlastně se poprvé pořádně podívat kudy kam. Takže rada druhá – nastuduj si okruh předem. Rozhodně mi pomohlo podívat se na pár onboard videí z okruhu, ale je pravda, že až naživo vidíš, co tě čeká. Poznáš zkrátka drobnosti, které z videí nepostřehneš – třeba jak je která zatáčka klopená, kde auta často probrzdí (čáry na silnici), kde je obrubník vystouplý až moc a nemá cenu na něj jezdit a tak dál.

Pak už se blíží hodina devátá a začínají přijíždět první registrovaní jezdci. Tady mě čeká velké překvapení. Přiznám se, že jsem měl okruhové dny od Autíčkáře spojené s tím, že to je spíš pro „normální“ lidi, kteří prostě přijedou se svojí víkendovkou a celé je to v takovém uvolněném duchu. Hned první dva účastníci mi to ale vyvracejí, protože přivážejí svá auta na podvalu. Dvě černá BMW (E30 a E36 na fotografiích) speciálně upravená pro okruhové dny, která na silnici nesmí, mají jiné ambice než uvolněně kroužit. Tady se budou honit desetinky vteřiny a ladit. Pak přijíždí MX-5 gang – tři skoro stejné Miaty, ale ve výsledku každá úplně jiná. Už na první pohled je poznat, že tohle rozhodně není jejich první trackday. Následuje další vlek s vyrámovaným Swiftem, následovaný podobně upravenou Audi A3, pak pár aut s lehčími úpravami a nakonec po deváté přijždí i nejrychlejší auta dnešního dne – Corvette poslední generace (ta s motorem uprostřed) a hlavně zářivě zelený Caterham. Nakonec dorazí už k dopoledním jízdám přes 20 aut, což fakt není málo. Když jsem to všechno viděl, následuje rada třetí – opatrně se sebevědomím. Pokud jedeš poprvé jako já, doporučuju to opravdu brát jako takový poznávací den. Pokud totiž hned poprvé jedeš s tím, že to tu všem natřeš, tak bys mohl odjíždět docela zklamaný.

A už se začíná konečně jezdit. Necpu se na trať a radši koukám, jak si vedou zkušení. Stejně chtějí všichni hned jezdit, a tak je od začátku aut na dráze až až. Potvrzuje se, že to účastníci myslí vážně. Po pár klidnějších kolech na zahřátí techniky už letí otáčky motorů k omezovačům, přední gumy kvílejí při brzdění, zadní zase na výjezdech a ukazuje se, kdo komu bude překážet. Svoje divadlo na dráze začínají rozehrávat především dvě upravená BMW, co zmiňuji na začátku. Evidentně jsou tak o 2 – 3 vteřiny rychlejší než ti nejlepší z ostatních, a to je na takto malé trati hodně. Ale Caterham a Corvette ještě na trať nevyjely…. Rozevlátý styl především E36 baví diváky, E30 jede spíš čistou stopu a evidentně by byla rychlejší, ale kluci jsou asi domluvení a místa si za celý den neprohodí. Po necelé půlhodince, kdy začínají první auta zajíždět zpět do „boxů“ a na trati je volněji, přichází můj čas. Už v půlce zahřívacího kola mě napadá rada čtvrtá – před jízdou si vypni všechny asistenty, co můžeš. U mého auta z minulého tisíciletí je to lehké, omezuje mě pouze kontrola trakce, která se jednoduše vypne jediným tlačítkem, ale pokud máš něco novějšího, tak nechceš při jízdě hledat na displeji, kde se co vypíná. Od třetího kola do toho jdu naplno a už v první zatáčce po cílové (nebo v tuhle chvíli vlastně startovní) rovince je mi jasné, že se to naklání nějak víc, než jsem zvyklý. Tady rada pátá – nebo spíš vlastně takový poznatek. Určitě si myslíš, jak na okreskách lítáš se svým autem naplno, ale věř mi, není to tak. Člověk s alespoň minimálním pudem sebezáchovy prostě nemůže jet na 100 %, když ví, že je vedle silnice příkop, o kus dál stromy a někde naproti nebo zboku může vyjet auto, třeba i policejní nebo v nejhorším případě Hyundai ix20. Na uzavřené trati, kde nejsou horizonty, vidíš do každé zatáčky, auta jezdí jen jedním směrem a hlavně máš u každé části trati jasné únikové zóny, to ale jde. Až tady jedeš opravdu naplno!

A až tady pak se ukazuje, že můj malinký sporťáček, který je tak skvělý na okreskách, tu naráží na své limity. Podvozek je najednou až moc měkký, pneumatiky nedrží tak, jak bych si představoval, a auto se i s nataženou střechou kroutí. Největší problémy byly ale dva – první je, že sedačky postrádají pořádné boční vedení, a nakonec trávím jízdu tak, že řídím jen levou rukou a pravou ze všech sil objímám středový tunel, abych zůstal alespoň přibližně na místě řidiče. Druhým se pak ukázaly hlavně brzdy (nebo brzdová kapalina?) – v tomto momentu asi nejdůležitější část auta. Stačí čtyři ostrá kola a najedou jsem nedobrzdil v zadní části okruhu nahoře na kopci. Naštěstí je tam vyasfaltovaná úniková cesta rovně, kterou jsou na poslední chvíli využil. Tohle je ten okamžik, kdy jsem zjistil, jak se na okruhu správně jezdí, a máme tu radu šestou – nečekej jako já, že si budeš pěkně půl dne (nebo déle) kroužit na dráze. Správná taktika je vjet na trať, začít zlehka a postupně přidávat. Až se dostaneš do správného naladění, dej naplno třeba tři kola nebo kolik tvoje brzdy vydrží. To budou ta kola, kde tě budou zajímat časy. Pohlídej si, abys při nájezdu do těchto kol neměl nikoho pomalého před sebou, abys pak nebyl naštvaný, že ho musíš předjíždět a vyjedeš z ideální stopy. Zároveň bys neměl mít nikoho rychlého blízko za sebou, ať naopak nemusíš uhýbat ty. Po rychlých kolech chladit ideálně s blinkrem doprava a sledováním provozu za sebou, ať to někomu nezkazíš, a pak šup z trati ven a dát autu pauzu. Po lehkém vychladnutí můžeš zas vyrazit a užívat si další a další dávky adrenalinu, a to je asi všechno. Takhle můžeš kroužit celý den a auto by to mělo přežít, abys ses s ním zas dostal i domů.

Na závěr rada sedmá – bav se. Ano, myslím tím, aby sis to užil, ale také to, aby ses dal do řeči i s ostatními účastníky akce a bavil se s nimi. Většina z nich (dokonce možná všichni) si rádi o svých autech popovídají. Zjistíš, co a jak funguje, co udělali za úpravy a jaký to mělo dopad. Pak můžeš posoudit, jaké úpravy bys propříště mohl na svém autě udělat ty a jestli ti dávají smysl. Velké zadní přítlačné křídlo? V Mýtě blbost. Lepivé pneu typu Toyo Proxes a podobně? Výborný nápad. Když budeš mít štěstí, tak ti někteří jezdci dokonce nabídnou, že tě svezou ve svém autě, abys měl představu, jak se po všech úpravách chová. Jiní neodmítnou, když je o svezení slušně požádáš ty.

Vím, že část našich čtenářů jezdí na okruhy pravidelně. Co byste poradili klukovi (nebo i holce), který se poprvé chystá na trackday? Na co se připravit, na co si dát pozor? Jak probíhaly vaše začátky?

A na ten pravý report z posledního kroužení z Vysokého Mýta se můžete těšit. Vyjde už za pár dní.