PlechCup závodní speciál: Toyota Panda Previa

Všechno začalo podobně jako loni, jednoduše jsme měli chuť na levnou zábavu za volantem a chuť kupovat auta, které vůbec nepotřebujeme. Jen jsme si řekli, že letos se chceme především bavit a že vítězství už není to nejdůležitější. Jako první se objevila bíla 205 s karburátorovou 1.4 za 4000kč a zaplaceným ekem. Ta lehounká francouzská krabička, kterou jsem vždycky chtěl vlastnit, vypadala, že slibuje vzhledem k ceně až přehnaně moc zábavy, škoda, že se na inzerát nedalo dovolat. Pak následovala Kia Sephia. Jo, vážně jsme nad tím peklostrojem uvažovali, ono to má totiž „BéPéčko“ od Mazdy, což je docela výkonný a víc než spolehlivý motor a navíc by nám na ni padly slicky, co zbyly po Koloře. Jenže pak se všechno změnilo, protože se v Českém Krumlově objevila na prodej Toyota Previa. Pojízdná, zaplacené eko, nějaké ty kosmetické vady, prý prasklé těsnění pod hlavou, najeto 318 tisíc, při rychlém jednání cena 6000 Kč. S myšlenkou, že výměnu těsnění pod hlavou jsme na jedné Toyotě už dělali, takže to zvládneme i tentokrát, jsme se shodli, že Previi musíme mít. A dle slov majitele i s fouklým těsněním cestu do Brna hravě přežije a tak se šlo na věc.

Od majitele jsme si vyslechli několik příběhů, například, že popelník chybí, protože mu vypadl z ruky, když ho na dálnici vyklepával z okna, nebo taky  o tom, že Previi používal na převoz potkanů, kterých se tam prý vleze až 1200. A že je tento příběh pravdivý můžeme podle smradu v autě s jistotou potvrdit. Krátká projížďka nepoukazovala na nic zásadně špatného a s přihlédnutím k tomu, že se tyhle auta prodávají i za více než desetinásobek jsme se ani nepokoušeli s cenou ještě něco dělat. Takže jsme si plácli a hurá směr Brno. Teprve při cestě do Brna zjišťujeme, že počítadlo kilometrů sice ukazuje 318 tisíc, ale že na něm taky nepřibývají žádné další kilometry, takže reálný stav může být vlastně úplně jiný.

Možná si ale pořád říkáte, co nás to vlastně napadlo, však PlechCup je závod a na závodění se MPV obvykle příliš nehodí. A ano, to nelze zpochybnit. Jenže uznejte, nebude docela zábava sledovat snažící se MPV na okruhu? A pak hlavně – Previa není úplně obyčejné MPV. Dle mého názoru je to po technické stránce jedno z nejunikátnějších aut, co se kdy dostalo do sériové výroby. Takže o co vlastně jde? Uprostřed prostorné kabiny, pod první řadou sedaček je uložen řadový DOHC čtyřválec s objemem 2.4 litrů a výkonem 100 kW, je skloněn pod velmi velkým úhlem, takže prakticky leží a především pohání nezávisle zavěšená zadní kola. Pro nedostatek místa pod sedačkami a také pohodlnější servis jsou alternátor, viskospojka, klima kompresor a servočerpadlo umístěno pod malou přední kapotou a celý tento systém je poháněn druhým kardanem od předního konce klikovky. Ve výsledku má tak Previa nízké těžiště a výborné rozložení váhy. Snad jen škoda, že váhy je opravdu požehnaně – okolo 1700 kg. Vlastně se vůbec nechce věřit, že technicky tak unikátní stroj vznikl pod taktovkou Toyoty a ne třeba Lancie.

Kromě nepochybně zajímavé technické stránky Previe je tady i její design. Hyundai Veloster s velkým halo přišel s dvojicí dveří na straně spolujezdce a polovičním počtem na straně řidiče, pche, Toyota použila stejné řešení už před dvaceti lety. Ve skutečnosti se sice nejedná o nic praktického, zajímavé to ale jistě je. Obdobně zvláštní řešení najdeme i jinde, například tvar palubky, tvar otevřených dveří, negativně zalomený B sloupek, futuristické opěrky hlavy na předních sedačkách nebo třeba ruční brzda na levé straně řidičovy sedačky.

zvuk při přejetí berušky připomíná zvuk, který se u normálního auta ozve když přeskočíte železniční přejezd

Takže jaká je vlastně realita tohohle Toyotího supersportu za 6 tisíc? Po dovezení do jihomoravské metropole následovala první trochu agresivnější projížďka, která odhalila několik faktů. Za prvé, že těsnění pod hlavou je s určitou pravděpodobností v pořádku, protože pěna, která byla v expanzce a dle slov majitele byla důsledkem onoho fouklého těsnění, prostě zmizela. Aneb, já to říkám pořád, citlivý hooning autům prospívá. Za druhé, že přední náprava je na tom opravdu zle. Zvuk při přejetí berušky připomíná spíš zvuk, který se u normálních aut obvykle ozve, když ve stotřiceti přeskočíte železniční přejezd. Mlátí v tom snad každý jeden čep nebo uložení, avšak díky měkkému odpružení to na samotné jízdě není až tak znát. A za třetí několik dalších drobností, například, že při vytočení motoru nad 3000 začne pískat řemen, že servo občas během zatáčení přestane posilovat, že na jedné ze zadních gum je podezřele velká boule nebo taky, že jedno ze zadních kol má stržený šteft. No co, pořád drží na čtyřech dalších a sázení na předimenzovanost Toyot nám zatím vychází.

Samotná jízdní dynamika není žádná velká sláva, 100 kW se na papíře zdá být docela dost, je to téměř dvojnásobek toho, co nám loni stačilo na vítězství v Sosnové, vše ale rychle krotí velmi vysoká hmotnost a také fakt, že motor, ačkoli je poměrně objemný, nemá nijak zvlášť vysoký krouťák a ani žádnou velkou výkonovou špičku. Obzvlášť v kopcích je nedostatek výkonu patrný nejvíc. Na druhou stranu, motoru nemůžu upřít houževnatost a mám k němu úctu, obzvlášť s přihlédnutím k jeho dlouhé minulosti a všeobecně pochybnému servisu, který mu nejspíš (ne)byl dopřán.

Pokud jste zvyklí na normální auta, tak vás jízdní vlastnosti Previe nijak zvlášť nepřekvapí, pravděpodobně jsou lepší ve srovnání se soudobými MPV standardní konstrukce, vzhledem k výšce se naklání poměrně málo, avšak značná váha se jednoduše vymazat nedá a celé auto působí trochu neohrabaně a neochotně jet rychleji než svižně. Zároveň se přiznám, že jsem i díky stavu přední nápravy nedokázal posbírat dostatek odvahy, abych našel skutečný limit. Z toho mála, co se mi podařilo zjistit, můžu říct, že Previa je bezpečně naladěná na nedotáčivost a do nějaké přetáčivosti se jí příliš nechce ani pod plynem. Tedy na asfaltu, na sněhu se situace značně obrací a Panda se nechá krásně vodit dveřmi napřed, přetáčí se na povel a díky dlouhému rozvoru a skvělé reakci na plyn je nějaké to bokování velmi jednoduché a nic na tom nemění ani měkké odpružení nebo absence samosvoru.

Ve skutečnosti vlastnictví Pandy dává kromě nesmyslu v podobě možnosti závodění v PlechCupu i docela smysl. Panda je totiž dokonalým partycarem a dokonalým autem na roadtripy. Nejen že se dovnitř pohodlně usadí 7 lidí, ale hlavně je interiér úžasně prostorný a díky dvěma střešním oknům i skvěle prosvětlený. A navíc, zadní střešní okno se dá zcela odsunout, což při zvlášť vydařené párty poněkud svádí k vystrčení půlky těla ven, chycení se hagusů a nachytání pár mušek mezi zuby. Zároveň se dá interiér velmi rychle přeskládat do úplně jiné podoby. I při rozložené třetí řadě sedaček zbývá dostatek prostoru pro dvě basy piv a pár spacáků, třetí řada se však dá velmi jednoduše sklopit, zvednout do boku, pověsit za madla ke stropu a vznikne tak úložný prostor pro oněch 1200 potkanů. Opěradla druhé i třetí řady sedaček se dají také sklopit a vznikne tak poměrně rozlehlý prostor pro pohodlné spaní dvou nebo poněkud stísněné spaní tří osob. A multifunkčnost nekončí vnitřním prostorem, Panda má totiž tažné zařízení na 1600 kg, takže stačí půjčit podvál a může se jet nakupovat.

Osobně si od společného vlastnictví tohohle stroje slibuju docela dost zážitků, jen si to představte, na trackday dojedete o den dříve, večer vyhodíte gril, nějaké to pivko a rozbalíte stany, ráno vyhodíte ven stěží střízlivé kolegy, na okruhu pobavíte sebe i přihlížející vaší bláznivou jízdou v zadohnaném MPV a večer zase všechno posbíráte a odjedete domů. Není to vlastně dokonalé auto? Tedy, taková je alespoň vize, v praxi může být všechno jinak, to se teprve ukáže.